Cestovatelské tipy a rady na cesty

Dolomity – den čtvrtý – od chaty Auronzo kolem tří zubů –tedy kolem Drei Zinnen

Podle rozpisu cestovní kanceláře to bylo naplánováno tak, že se ráno opustil po snídani hotel a jelo se k jezeru Misurina, které je položené v nadmořské výšce 1.700 m n.m.. Ráno jsem se zastavil v kostelíčku kousek pod našim hotelem, protože jsem byl hodně zvědavý na interiér, který se mi po zhlédnutí přístupné barevné popisky, jevil jako hodně zajímavý. Šel jsem tam také proto, že jsem měl zjištěno že bohoslužba začíná vždy v 8.00 a náš odjezd byl naplánován až na 8.30 hodin. Byl jsem tam včas, ještě než začala bohoslužba a tak se asi stalo, že jsem se nevědomky přimluvil za počasí, které by nás mělo provázet.
Ale nebojte, byla s nám i jedna dívčina, která si na webových stránkách www.yr.no/sted/Italia/Veneto/Tre_Cime_di_Lavaredo pro jistotu zjistila, že bude sněžit, ale po 13.00 zase bude svítit slunce v těch místech, kam bylo naplánováno, tedy do míst, která jsou na Dolomitech nejkrásnější, tedy tam, kde do nebe trčí tři mohutné vápencové zuby.
Ráno bylo skutečně opět zataženo a po slunci nebylo žádné památky. Ale k jezeru Musurina je to kousek dál a tak se stalo, že už cestou na nás opět pokukovalo sluníčko. Po vystoupení u jezera, které do vás nalévá pocit svěžesti a jakési pohody, bylo slunce nakloněno jen straně odvrácené od míst, kde by měly být vidět tři zuby.

No to si tedy moc neužijeme, budeme vůbec něco vidět ? Na focení u jezera jsem měli 30 minutek, stačilo se to vše nafotit. nastoupilo se do autobusu a po chvilce jsme stály u mýtné brány, kde se za výjezd k chatě Auronzo ve výšce 2.300 m n.m. platí. Za autobus to bylo 105 eur a za osobní auto by to bylo 24 eur. To nám sdělil vedoucí výpravy a by zdůraznil jak si nás cestovatele cestovka se kterou jsme jeli váží. Na vrcholu cesty bylo mohutné parkoviště pro autobusy. Bylo zataženo, mrholilo a fučel nepříjemný vítr. No když jsem se nabalili do všeho co bylo k dispozici navštívila většina z nás veřejné WC s tureckým posedem a vydala se na cestu. Zatím mlha dovolila něco nafotit a vítr hnal kapky směrem, který nezpůsobil zarosení čočky fotoaparátu.

Dolomity – den třetí – taková lehká záležitost.

No bylo to vlastně jen lanovkou k chatě Lugazuoi, s výhledem po okolí spojeného s lehoučkým výstupem na nedaleký vrcholek Lagazuoi Piccolo. Pak i prohlídka vojenských tunelů na hřebeni hor, kousek od vrcholové lanovkové stanice. Pak návštěva musea s historií první světové války a sbírkou toho, co ji pořád připomíná. No a na závěr pak volná prohlídka města snobů, města se jménem spojeným se zimní olympiádou v roce 1956, do Cortiny D´ampezzo.
A zase to byl podobný příběh o boji slunce s ranními dešťovými mraky. Ale jakmile jsme vystupovali do sedla Falzarego ve výšce 2.105 m n.m., už bylo jasné, že se vyplatí tou lanovkou na vrchol vyjet. Tentokrát ta kabina nebyla pro moc lidí a tak se vědělo, že to bude na dvě skupiny. Podařilo se mi dostat do té první skupiny a byl jsem při výstupu z lanovky na vrcholu pěkně v šoku.

Ta krása kolem byla úžasná. Sotva jsem se porozhlédl po té kráse kolem a nafotil ji, všechno se to dokonale zatáhlo, takže nějaká ta osoba v druhé várce vystupujících už lamentovala, že neměla jezdit.

Dolomity – den druhý – túra po vysokohorské Bindelově cestě
ve výšce mezi 2.200 až 2.400 m n.m.

Ráno po 8.00 hodině, kdy se pracně sestavil výběr večeřového menu, jsme odjížděli z místa ubytování zahaleného v mracích, které neskýtaly velké výhledy na krásný dne. Ale do doby, než bylo naplánováno první nadechnutí horského vzduchu to trvalo něco kolem hodinky a tak se stalo, že to sluníčko i si tento den 18.června našlo cestičku mezi mraky a začalo nám dělat pomyšlení.
Krásu kolem naší cesty směrem na průsmyk či sedlo Falzarego postupně umocňovala výška do které se mělo dojet. Město s věhlasným jménem Cortina D´ampezzo , jsme jen projeli abychom se po klikaté silnici vyšplhaly do sedlo ve výšce 2.117 m n.m..