Cestovatelské tipy a rady na cesty

Sobota 15.června.

Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.

aparthotel Barracuda z ulice aparthotel Barracuda od pláže

Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.

pokoj, kde jsme bydleli společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi

Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.

No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.

na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně stoly u okna měli výhled na oceán Čti více…

Neděle 16.června na Sao Miguel.

Podle předpovědí počasí má být tento den deštivo až hnusně. Takže vybíráme trasu a místa spojená s vodou na zemi a pak i možná z oblaků. Vyrážíme po 9 hodině směr Capelas na druhé straně ostrova. Odtud to pak bereme po dálniční komunikaci až k odbočce na porto Formoza. Než tam dojedeme, objevujeme místo, kde jsem už byli. Je to přírodní pláž u obce Canto Dos Reis. Zaparkujeme pod klášterem a protože jsou do kostela otevřená vrata, nahlédneme. No a protože je neděle, je v kostele mše a my nemůžeme fotit. Co bylo zajímavé, tak u oltáře hodně starý kněz, kostel plný postarších ženských, jedna mi ukazuje abych si sedl, což nemohu akceptovat, ale za ni je mříž s velkými oky a za ní pak jeptišky v černém úboru. Hodně zajímavé podívání.
Odcházíme a jdeme na tu pláž, kam nesmí krávy. Mají tu ještě pořád tu silniční značku „stop“ se schématem krávy. No prostě je tu značka co to zakazuje. Na pláži už není plavčíků, i tady se šetří, ale je čisto a je to tu pěkné.

pohled na zázemí této pláže i na mapě označeno jako pisčina - pláže

Zatím to vypadá, že na téhle straně ostrova bude škaredě až později, nyní jen pod mrakem a neprší, deštík jsme zahnali rozevřeným deštníkem.. Po prohlídce této pláže projíždíme městem s názvem Rabo de Peixe. Tohle místo je asi sociálně podporováno. Na ulici i v neděli postávají hloučky chlapů, bizarního vzezření, téměř jako naši bezdomovci. Zastavujeme jen k nahlédnutí do kostela. Tam je zase mše a dokonce úplně narváno. Převládají starší muži nad ženami, zajímavé zjištění. Fotíme ještě přístav z nadhledu, protože v roce 2016 jsme se po něm i prošli.

nově vybudovaný přístav v Rabo de Peixe kostel v Rabo de Peixe

No a jedeme dál. Míjíme velká města jako je Ribeira Grande a Ribeirinha. Pak je směrovka na Porto Formosa. No a protože tady jsme posledně v roce 2016 nebyli, je jasné, že nahlédneme a uvidíme nová místa.

A udělali jsme dobře. Sjíždíme až k přístavu, kde je plno lodiček, plno květin a krásná panoramata kolem nás.

v přístavu porto Formoso v přístavu porto Formoso Čti více…

Pondělí 17.června.

Co se týče počasí, tak bylo skutečně pěkné, takové akorát, prostě chvíli slunce, pak mírné pokropení,chvíli se hnaly nízké mraky. No a my vyjeli kolem 9 hodiny a na místě, to je ve Furnasu jsme parkovaliv 9.37 hodin, přímo na parkovišti u termálních lázní se jménem Beija. Když jsem se ptal pokladní, tak rusky, protože ona byla Ukrajinka, jak jsou tady ty lázně dlouho otevřené a nyní už víme že 9 let, postupně se prý zvětšovali. Všechno nám pěkně popovídala a dala důležité informace. Po zaplacení 6 eurna osobu a na neomezenou dobu, obdržíte plastový košík na věci. Přes potok je lávka a za ní šatny, kde se navléknete do plavek. Musíte mít staré, je tu hodně hnědě barvící železitá voda. Když jsme se ptali na skřínku, tak ano jsou k dispozici za 1 euro a musíte ale dát zálohu 20 eur na hodinky, ale při odchodu vám je na výdejní lísteček zase vrátí, tedy to 1 euro si nechají. Ale máte klid, i když to tu pořád hlídal krásný chlap, Portugalec, v oděvu hlídače. No a potom už jsme se naložili do prvního ze tří bazénků a jen koukáme na tu krásu kolem. Takhle jsme koukali a samozřejmě že i fotili 3 hodiny, a ani nám to nepřišlo. Areálem mezi samou překrásnou květenou teče potok a v něm voda teplá 28 st.C.

bazén s hloubkou jen 60 cm, teplota 39 st.C bazén s hloubkou 130 cm, teplota vody 39 st.C

V bazénech na sezení je voda vždy 39 st.C a podle pokladní je dobré pobýt jen tak 15 minut. Odpařuje se nějaký plyn a může být z toho nevolno. No mě se jednu chvíli točila hlava, když jsem se opájel volně tekoucí vodou na záda.To je tu na každém ze tří bazénů. Mají jen různé hloubky od 6O cm do 130 cm. Ale co je tu skvělé, je ta květena a exotika kolem v parádním osázení, co jen oku ladí. No byli jsme v ráji.

než jsem se začali rochnit v léčivých vodách bylo focení květinové úpravy v lázních Beija Čti více…

Úterý 18.června

Začíná se vytrácet pojem o čase, takže záznamy o tom kde jsme byli a co jsme viděli jsou jaksi k nezaplacení. Je 17.50 a já usedám k sepsání toho, co jsme dnes poznali. Jen jednou jsme se zastavili na místě, které už známe, jinak to bylo vše nové, dosud nepoznané. Azorský ostrov Sao Miguel je skutečně potřebné poznávat postupně a pohodově, jinak to ani nejde. Vyjeli jsme opět kolem 9 hodiny a naše první zastavení bylo na opačné, severní straně ostrova. Na mapě jsem si poznamenal, že by to měl být okruh u obce Lomba, označený jako PRC34SM. Možná jsme to našli, ale jen jsme se dopravili k místu označenému jako Miradouro da Rocha. Dojeli jsme na konečnou a tady bylo upozornění, že následuje sklon silničky v hodnotě 25%. Takže jsme zaparkovali před domečkem s WC, kde je vše čisté a přesto, že to je na konci světa, teče tu i voda a je tu i toaletní papír. Jsme tu jako první a tak vychutnáváme vlhký vzduch s ranní rosou, prosycený jodem z odparu oceánské vody. Nad hladinou oceánu to je takových 250 m. No a jdeme dolů.

od vyhlídky pak jen dolů pod sklonem 25%, takže je lepší to sejít po svých a jsem pod vodopádem

Kolem květiny a překrásné okolí. V první zákrutě už vidíme vodnatý vodopád. Poslední úsek je tak strmý, že žena to vzdává a já musím až k hladině jezírka v úrovni oceánu, kam toto jezírko, naplněné vodou z vodopádu odtéká. I tady mezi žlutými kvítky jsou stolečky na posezení se svačinkou a odpadkový koš. Kochám se a fotím. Je však čas se i vrátit, Trvá to jen 20 minut a nohy jsou z toho tuhé. Když se oba vrátíme, přijíždí druhé auto, Němci. Pak přišla od někud, tedy asi po značené trase další dvojice. My ale odjíždíme. Tohle místo bylo zbudováno v roce 2011. No a my popojedeme k dalšímu místu, které je jen o kousek dál a na mapě je označeno jako PR21SM. Mají tady být krásné výhledy na krajinu. Cestou po klikaté silnici zastavíme na mostě nad řekou, či jen říčkou Salca. Krásný kaňon. No a jede se dál. Zastavíme na vyhlídce Miradouro do Salto da Farinha. Na parkovišti už stojí jiná auta. Vystoupíme a kocháme se tím, co je hned k vidění. Pak následuje sestup k jedné z upravených vyhlídek. Hluboko pod námi jsou vidět upravené kabinky pro koupající se, pak krásný bílý domeček v zeleném okolí a nad tím skalní útvar přes jehož hranu se valí další z poznaných vodopádů.

ale výhledy parádní ale i takové krásné zákoutí Čti více…