![dsc_1588_59561 dsc_1588_59561](https://www.cestotipy.cz/wp-content/gallery/egerszalok-2016/thumbs/thumbs_dsc_1588_59561.jpg)
![dsc_5873_44013 dsc_5873_44013](https://www.cestotipy.cz/wp-content/gallery/lazne-lipot-hu/thumbs/thumbs_dsc_5873_44013.jpg)
![dsc_1706_28139 dsc_1706_28139](https://www.cestotipy.cz/wp-content/gallery/01_dubrovnik/thumbs/thumbs_dsc_1706_28139.jpg)
Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Nezvyklý den a nezvyklé zážitky v údolí kolem říčky Desná.
Bylo 24.června 2015, byla obyčejná středa, ale podařilo se nám slavit se ženou tento den 43 společného života. Tak co si tak nadělit nějakou tu lázeňskou proceduru. Pojedeme jen tak bez ohlášení a objednávání do Velkých Losin a uvidíme. Třeba už je v provozu nový termální park. No a když ne, zkusíme si dát nějakou tu perličkovou vanu či výřivku. No a budeme se courat po místech kde jsme už někdy byli a budeme trávit nezvyklý den a mít nezvyklé zážitky. A tak se stalo.
Jeli jsem do Rýmařova. Už třetí rok se tu opravuje silnice na Rýmařov od Dlouhé Loučky. A tak jsem jeli přes Sovinec. Tady jim schází už jen 2 km oprav a bude nová silnice v celém úseku, když se podaří obci Sovinec opravit tu místní hrůzu. Zatím se to řeší cedulí kde je napsáno „silnice v havarijním stavu“. Někteří si už natolik zvykli že jezdí i víc jak 50 km/hod.
Až na Skřítek pořád parádní silnice. Tady jsme se nadýchali horského vzduchu a zavzpomínali na doby, kdy jsme tu pobíhali v zimě na vyznačených běžeckých tratích. Ale kousek pod sedlem je obec, spíše osada, dnes již chatová osada Klepáčov, kde se nachází krásný a malebný dřevěný kostelík z 18 století. A jako ten macatý hlemýžď se pomalu sunul po kameni, tak pomalu se tu mění čas.
kamenný skřítek na sedle na Skřítku
dřevěný kostelík v Klepáčově
Ale v Sobotíně, kde dříve pan Klain vyráběl kolejnice pro celou rakousko-uherskou železnici se objevil krásný motorest a za ním opravený zámek kde žil pan Klein, ale kde se objevila nová kostra lázeňského domu a rýsuje se nový zámecký rybník, se to rázně a rychle mění.
motorest v Sobotíně
zámeček v Sobotíně po panu Kleinovi
Takže naše naděje, že v termálním parku ve Velkých Losinách se to také už dokončilo nás nutí popojet tam.
staveniště nového termálního parku na tři dělníky tu je ještě hodně práce
stav studánky v červnu roku 2015 Čti více…
Dolomity – den čtvrtý – od chaty Auronzo kolem tří zubů –tedy kolem Drei Zinnen
Podle rozpisu cestovní kanceláře to bylo naplánováno tak, že se ráno opustil po snídani hotel a jelo se k jezeru Misurina, které je položené v nadmořské výšce 1.700 m n.m.. Ráno jsem se zastavil v kostelíčku kousek pod našim hotelem, protože jsem byl hodně zvědavý na interiér, který se mi po zhlédnutí přístupné barevné popisky, jevil jako hodně zajímavý. Šel jsem tam také proto, že jsem měl zjištěno že bohoslužba začíná vždy v 8.00 a náš odjezd byl naplánován až na 8.30 hodin. Byl jsem tam včas, ještě než začala bohoslužba a tak se asi stalo, že jsem se nevědomky přimluvil za počasí, které by nás mělo provázet.
Ale nebojte, byla s nám i jedna dívčina, která si na webových stránkách www.yr.no/sted/Italia/Veneto/Tre_Cime_di_Lavaredo pro jistotu zjistila, že bude sněžit, ale po 13.00 zase bude svítit slunce v těch místech, kam bylo naplánováno, tedy do míst, která jsou na Dolomitech nejkrásnější, tedy tam, kde do nebe trčí tři mohutné vápencové zuby.
Ráno bylo skutečně opět zataženo a po slunci nebylo žádné památky. Ale k jezeru Musurina je to kousek dál a tak se stalo, že už cestou na nás opět pokukovalo sluníčko. Po vystoupení u jezera, které do vás nalévá pocit svěžesti a jakési pohody, bylo slunce nakloněno jen straně odvrácené od míst, kde by měly být vidět tři zuby.
No to si tedy moc neužijeme, budeme vůbec něco vidět ? Na focení u jezera jsem měli 30 minutek, stačilo se to vše nafotit. nastoupilo se do autobusu a po chvilce jsme stály u mýtné brány, kde se za výjezd k chatě Auronzo ve výšce 2.300 m n.m. platí. Za autobus to bylo 105 eur a za osobní auto by to bylo 24 eur. To nám sdělil vedoucí výpravy a by zdůraznil jak si nás cestovatele cestovka se kterou jsme jeli váží. Na vrcholu cesty bylo mohutné parkoviště pro autobusy. Bylo zataženo, mrholilo a fučel nepříjemný vítr. No když jsem se nabalili do všeho co bylo k dispozici navštívila většina z nás veřejné WC s tureckým posedem a vydala se na cestu. Zatím mlha dovolila něco nafotit a vítr hnal kapky směrem, který nezpůsobil zarosení čočky fotoaparátu.
Dolomity – den třetí – taková lehká záležitost.
No bylo to vlastně jen lanovkou k chatě Lugazuoi, s výhledem po okolí spojeného s lehoučkým výstupem na nedaleký vrcholek Lagazuoi Piccolo. Pak i prohlídka vojenských tunelů na hřebeni hor, kousek od vrcholové lanovkové stanice. Pak návštěva musea s historií první světové války a sbírkou toho, co ji pořád připomíná. No a na závěr pak volná prohlídka města snobů, města se jménem spojeným se zimní olympiádou v roce 1956, do Cortiny D´ampezzo.
A zase to byl podobný příběh o boji slunce s ranními dešťovými mraky. Ale jakmile jsme vystupovali do sedla Falzarego ve výšce 2.105 m n.m., už bylo jasné, že se vyplatí tou lanovkou na vrchol vyjet. Tentokrát ta kabina nebyla pro moc lidí a tak se vědělo, že to bude na dvě skupiny. Podařilo se mi dostat do té první skupiny a byl jsem při výstupu z lanovky na vrcholu pěkně v šoku.
kuk dolů na dolní stanici
a tam na vrcholu a od chaty Lagazuoi mám zase krásné výhledy
Ta krása kolem byla úžasná. Sotva jsem se porozhlédl po té kráse kolem a nafotil ji, všechno se to dokonale zatáhlo, takže nějaká ta osoba v druhé várce vystupujících už lamentovala, že neměla jezdit.
a tam na vrcholu a od chaty Lagazuoi mám zase krásné výhledy
všude kolem je to pěkné Čti více…
Dolomity – den druhý – túra po vysokohorské Bindelově cestě
ve výšce mezi 2.200 až 2.400 m n.m.
Ráno po 8.00 hodině, kdy se pracně sestavil výběr večeřového menu, jsme odjížděli z místa ubytování zahaleného v mracích, které neskýtaly velké výhledy na krásný dne. Ale do doby, než bylo naplánováno první nadechnutí horského vzduchu to trvalo něco kolem hodinky a tak se stalo, že to sluníčko i si tento den 18.června našlo cestičku mezi mraky a začalo nám dělat pomyšlení.
Krásu kolem naší cesty směrem na průsmyk či sedlo Falzarego postupně umocňovala výška do které se mělo dojet. Město s věhlasným jménem Cortina D´ampezzo , jsme jen projeli abychom se po klikaté silnici vyšplhaly do sedlo ve výšce 2.117 m n.m..
no bylo to tu moc pěkné na passo Falzarego
tady se zdržíme abychom se porozhlédly po okolí
tady se zdržíme abychom se porozhlédly po okolí
hodně se tu bojovalo za I.světové války Čti více…
Dolomity – den první – procházka kolem kopce Monte Elmo
s výškou 2.434 m n.m.
Mé vzpomínky jsou směrovány mezi dny 16.června a 21.června roku 2015. Nachází se taky mezi první a poslední pořízenou fotkou z nočních přejezdů Rakouskem, kdy hned po noční jízdě a výstupu z autobusu nastoupilo do lanovky a vyjelo do výšky 2.010 m n.m. a kdy se ukončila překrásná tůra kolem Drei Zinen u chaty Auronzo ve výšce 2.333 m n.m. , nasedlo se do autobusu a jelo se zase přes noc domů.
noční přejezd Rakouskem zastavení a ono prší
Tak tady je tedy vzpomínka na středu 17.června. Ráno jsem se probudil po 5. hodině a kolem kopců v údolí, mezi městy Spittal a Lienze, se honily těžké mraky a bylo po dešti. Nicméně na tankovací stanici před městem Lienze už jsme všichni dýchali čistý a věží vzdoušek a sledovali boj slunce s vycházejícím sluncem.
cesta Rakouskem - mraky letí - foceno z autobusu
objekt nazvaný krystal přitahuje slunce taky u benzinky
Ještě projet přes Rakouskou hranici s Itálií, vyslechnout si informaci, že tady touto sedačkovou lanovkou se jede taky na vrchol Helmu a snad z druhé strany už nebude hora schovaná v mlze, a že se to upraví. A upravilo. Naštěstí pro nás, tento boj na celý den vyhrálo slunce a tak se stalo, že v 8.30 už jsem měli rozhodnuto, jak se jen lehce přestrojit na ten náš první výlet. Byli jsem před lanovkou v nadmořské výšce 1300 m n.m. v malebné obci Sesto Sexten.
jsme po ránu v cíli obec Sexten Sesto
a nyní jen fotky pořizované cestou na Monte Pelmo Čti více…
Cesta do míst, kde bývaly německé vesnice, kde je „Díra u Hanušovic“.
Jako důchodce nemusím plánovat výlety na soboty a neděle. Vyrážím tehdy, kdy má být krásné počasí. A tak se stalo, že jsem hned po ránu uháněl na elektrokole na nádraží k vlaku jedoucímu z Brna na Jeseníky. Zjišťuji, že vlak má vagon pro úschovu zásilek během přepravy v jeho přední části za úplatu a tento vagon jede přímo a jen do Šumperka a pak v zadní části dva vagony pro volnou přepravu kol, co pojedou přes Ostružnou až do Jeseníku.
A tak teprve za jízdy vznikl plán výletu. Jedu na režijku, co by režista a tak si to můžu dovolit.
Vystoupil jsem v Hanušovicích. Důvodem bylo to, že jsem viděl fotky z místa, kde dříve stála obec Prameny a která se nachází už jen pod pojmenováním někde mezi obcí Hynčice nad Moravou a Kopřivnou, ale musí se jet po hodně špatné silničce která vede jen mezi pastvinami a ze které je pak odbočení po modré značce na místo označené Prameny.
dostal jsem se do Hynčice nad Moravou
hřbitůvek kam už nevede řádná cesta pohled který mě donutil se tam dojít podívat
Ale i Hynčicích se objeví místo zapomenutého hřbitova, kde už není přístupové cesty, jen kolem posečená pastvina s krásnými koníky a hřebeček je rád, že se u něj taky někdo zastaví a pokecá s ním.
musí se mi taky předvést, kdy zase někdo dojde ?
pohled do Hynčice Čti více…
První červnové volno a proto cesta za zábavou
do Šternberka a Olomouce rok 2015.
Konečně je tu ohlášené pěkné počasí na sobotu a neděli, první v měsíci červnu roku 2015. Na internetových stránkách je nahlášena spousta akcí a je těžké si vybrat co bude zajímavější. A protože ježdění na elektro kole po nových cyklostezkách je hodně příjemné pro bolavá kolena, je navržen a schválen výlet z Olomouce do Šternberka po cyklostezce, která vede kolem železniční trati. Cíl, město Šternberk je pak vybrán proto, že tady probíhají závody do vrchu slavné pod názvem Ecce homo Šternberk. Cestou do Šternberka míjíme jednu občerstvovací stanici v Hlušovicích protože po ránu je ještě zavřeno a není ještě ta pravá chuť na občerstvení. Ve městě Šternberk je pak znát, že se tady něco děje. Jak se blížíme k centru je slyšet pouťový hluk, protože na náměstí je už v běhu kolotoč a nějaké ty zábavy a představení pro dítka. Ale na konci náměstí je pak už poznat, že tu ten slavný závod do vrchu skutečně je a bude. Ve stínu domů a stromů stojí v řadě vyšperkovaní mazlíčci, které si musím obejít prohlédnout ze všech stran a samozřejmě i nafotit, protože takovou parádu zase dlouho nespatřím.
ano to je úchylka, ale krásná
tak takhle čisto ve svém autíčku ani nemohu mít
Ale za rohem už se občas ozve silný rachot závodního stroje a tak máme potřebu si posedět a nechat ta hlučící autíčka projet kolem nás. Byl čas, kdy ta nejlépe umístěná hospoda při silnici po které najíždí každý stroj na startovní čáru, mají ještě volná místa a usedáme a dáváme si chlazený půllitr zlatavého moku. Kolem nás to vždycky zahučí v úzké uličce a pak kolem nás profrčí nějaký ten závodní stroj, kde řidiče není skoro vidět.
kousek od studny si poseděli a autíčko kolem jeli
jedno krásnější než druhé, byly tréninkové jízdy Čti více…
Od řeky Moravy přes kus Slovenska, zase k řece Moravě – květen 2015.
Když jsem si splnil své přání uvidět soutok řeky Dyje a Moravy, měl jsem potřebu uvidět ještě něco dál, nebylo to v plánu, ale přišlo to jako náhlé vnuknutí. Otevřel jsem českou automapu, našel stranu 54 a objevil jsme obrázek větrného mlýna v Kuželově. Tak to musím vidět a našel jsem proto trasu svého putování.
Moravský Svatý Ján jsem cestou k trojmezí minul, a tak jsem si vyjel na vrcholek obce s kostelíkem. Odtud a tady se zrodil plán dalšího putování krajem přes Borský Svatý Jůr do Šaštína – Stráže. Nevím co mě tam přitahovalo, ale bylo to asi vnuknutí, protože když se pak přijíždí do Šaštína, začal jsem se divit. Najednou se Vám zjeví dvě cibulovité věže nad mohutnou stavbou. No když jsem pak zastavil byl jsme v šoku. ( www.bazilika.sk ) Tak velký klášter někde v Šaštíně a hned první pohled v parčíku před klášterem a vidím čerstvě pozlacenou bílou sochu pany Marie s Ježíšem v náručí.
tak to je kostel pany Marie Sedmibolestné v Šaštíně - Stráži
hlavní oltář se soškou zázračné Marie Sedmibolestné
Na vratech do chrámu jsem zjistil, že se jedná o národní svatyni a v klášteře je pak gymnazium Jan Bosca řízené řádem Seleziánu dona Bosca. Byl to pro mě úžasný zážitek objevit něco tak krásného, tak udržovaného a bohatě zdobeného zlatem. Prošel jsem se kolem kláštera abych zjistil, jak je tady vše zaměřeno na sportovní výchovu. Na stánku jsem pak utratil za dárek do domácnosti, a to za čerstvou slovenskou bryndzu. A pokud chcete o tomto posvátném místě vědět více, na CT je pořad o posvátných místech a hned poznáte, že mě sem dovedlo jakési to vnuknutí. www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185264473-poutni-mista/305294341930013-sastin/titulky
Popojel jsem do Senice, abych zjistil, že i tady se to vše změnilo k lepšímu a poznal, že Senice je velkým a rušným a moderním městem. Ale neviděl jsem žádné poutače na nějakou tu historii a tak jsem Senicí jen projel. Zastavil jsem až u přehrady Kunov, která je kousek za městem při silnici na Vrbovce. Byli tu jen rybáři a slunce, letos tak skoupé na teplo jara se schovávalo za mraky.
pohled z hráze kunovské přehrady
pohled z hráze kunovské přehrady Čti více…
Na soutoku Dyje a Moravy – květen 2015.
Loni na podzim jsem si splnil klukovský sen a dojel na soutok řek Bečvy a Moravy u Troubek. A hned jsem zatoužil uvidět taky soutok Moravy s Dyjí v místě, kde bych mohl prohlásit stál jsem oběma nohama na hranicích Slovenska a Rakouska. A protože jsem si „autíčko“ dovybavil nabíjecí stanicí, takže doplnit „šťávu“ pro elektro kolo už mohu kdekoliv a třeba i za jízdy ověřil jsme touto výpravou že to jde a splnil jsem si co jsem si slíbil.
Autíčko jsem zaparkoval v Břeclavi kousek u podjezdu na Lanžhot. Po vyznačené cyklostezce jsem pak už jel na kole k zámku Pohansko, kde jsem si zase ověřil vyprávění mého dědy, když vyprávěl jak za totality chodil kosit místní louky a když vyhnal zajíce, tak on utíkal na dráty a tam ho to spálilo. No nyní jsem tam už viděl jen místo, kudy by ten zajíc podběhl, ale musím uznat hlídali nás ti komunisti dokonale. Kousek od zámku je pomník k tomu jak to tu dříve skutečně bylo. cs.wikipedia.org/wiki/Obora_Soutok
a jsem tam, kde se dříve nikdy nemohlo
tak a to je místo, kde by ten zajíc podběhl
Od krásně opraveného zámku na Pohansku jsem se vydal k zámečku Lány. Až k němu je vyznačena na mapě cyklostezka.
zámeček lány je na konečné vyznačené cyklostezky, pak dál už jen podle mapy
taková je tu krajina v oboře Soutok Čti více…
Kroměříž po 130 letech – květen 2015.
Jen proto, že moji dobří kamarádi museli jako členové folklorní skupiny Majetínek v sobotu 23.května 2015 na zvláštní akci hned po ránu do Kroměříže a neměli tak čas na rodinné oslavy, jsem se dověděl, že v Kroměříži bude mimořádná akce. A nejen mimořádná, ale hodně zajímavá a tajemná.
Z rozdávaného tisku na slavnostech samotných jsem se pak dověděl podrobnosti.
Ale ten den v sobotu 23.května jsem se hned po probuzení musel nutit vstát a vyrazit. I nad Olomoucí stály mraky a vypadalo to, že bude i pršet. Ale přemohl jsem se a jel s manželkou do Kroměříže. Jel jsem hodně rychle tak, abych byl na místní vlakovém nádraží už v 7:40 hodin. A přijel jsem právě včas. U odstavné koleje za výpravní budovou už byl položen červený koberec nedaleko od stanice už byl vidět černý kouř z parní historické lokomotivy.
čeká se na vlak s Františkem Josefem I.
přivítali jej chlebem a solí
Kolem koberce stála čestná stráž v uniformách, které se nosili v srpnu roce 1885. Drze jsem zaklekl pod donesenou palmu a byl jsem u toho, když z vlaku vystoupil sám František Josef I, rakouský císař. za ním pak jeho žena s psíkem v náručí. Byl obdarován chlebem a solí a pak už jsem jen klusal za průvodem a před průvodem, abych nafotil tu slávu, která byla replikou doby před 130 lety, kdy se v Kroměříži zcela nečekaně setkal rakouský císař František Josef I s ruským carem Alexandrem III.
pozor pozor jede císař a car
pozor pozor jede císař a car Čti více…