![01_sm1_43931 01_sm1_43931](https://www.cestotipy.cz/wp-content/gallery/zidovske-vily-v-olomouci/thumbs/thumbs_01_sm1_43931.jpg)
![dsc_0055_21717 dsc_0055_21717](https://www.cestotipy.cz/wp-content/gallery/05_corfu-kerkyra/thumbs/thumbs_dsc_0055_21717.jpg)
Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Vzpomínka na pozdní léto v Řecku – Vrasně z roku 2002.
Dnes přišel asi první mráz, je zamračeno a asi bude poprvé i sněžit. Je 25.listopadu a já jsem si zadal úkol popsat minulost prožitou v teple pozdního léta ve Vrasně v Řecku, nějaký ten kilometr za Soluní a za „třemi prsty“ jak se této lokalitě někdy říká. Pobývali jsme na plážích Nové Vrasny a dělali procházky do okolí jako je městečko Stavros, Stará Vresna, či placený zájezd do města Dramy a Kavali, se zastávkami v Amfipoli a v jeskyni u Alistrati. které jsme tam tehdy při našem týdenním pobytu postupně realizovali. Zpětně na to vzpomínáme v dobrém, počasí nám tehdy vyšlo až na poslední dva dny, kdy jsme poznali jak v dané lokalitě trochu víc zaprší.
Bydleli jsme na soukromí v rámci placeného zájezdu s ČD Travel. K moři jsme to měli takových 200 m. Pláže dlouhé a pozvolné.
pláže v Nové Vrasně - Řecko
místní pláže v Nové Vrasně při západu slunce
Hned první den u vody jsme se seznámili s modrou velkou medůzou a tak jsme pak byli hodně opatrní, aby nás nepoštípala. Ale jen tak ležet a koukat do blba a sem tam si zaplavat to by byla náramná nuda.
Tu jsme proto vyměnili za procházku podél pobřeží do městečka Stalos a vyšlápli si to až k pěkné stylové hospůdce na kopci odkud byl pěkný rozhled na zátoku s naší pláží. Jo a byli jsme tehdy i poněkud mladší a tak jsme si sebou do letadla vzali i skládací koloběžky a tak jsme vzdálenosti překovávali 3x rychleji než pěší pochůzkou.
Stavros pod námi
místní Čti více…
Na jaře roku 2010 mezi Olomoucí a Hradcem Královým.
Je to zase o vzpomínání na jaro roku 2010, kdy byl v Hradci Králové den otevřených památek a my se tam po našem putování objevili jako ve starých dobách. Ale než jsme tam vyjeli, zastavili jsme se našimi přáteli z Kanady v Olomouci ve vojenské nemocnici na klášterním Hradisku, které je překrásnou olomouckou památkou, která vzorně slouží našemu zdraví a blahodárně léčí i na duši svou krásou, která je tu všudypřítomná.
Olomouc Klášterní hradisko - vojenská nemocnice
Olomouc Klášterní hradisko - vojenská nemocnice
Z Olomouce jsme se tehdy vydali na Lanškroun, pochlubili jsme se romantickým poutním místem nazvaným Mariánská Hora, které je kousek nad Lanškrounem.
Mariánská hora kousek od Lanškrouna
Mariánská hora kousek od Lanškrouna Čti více…
Vzpomínka na Velikonoční putování do Klodska a v kopcích kolem Letohradu v roce 2009.
Končí nám rok 2013, je škaredé podzimní počasí a tak se dá vzpomínat a plánovat co asi bude ten další rok. A tak jsme se podíval na fotky z velikonočního putování krajem mezi Lanškrounem a Letohradem kdy jsme neodolali zajížďce do polského Klodsla a do lázní Ladek Zdroj. Byl to nápad okamžitý, ale zažít velikonoční atmosféru v polském Klodsku, to stálo za to. Naše putování začalo v Tatenicích na železniční zastávce mezi dvěma tunely. Odtud jsme pak měli první zastávku na náměstí v Lanškrouně, pak v Jablonném nad Orlicí, kde mají hodně zajímavé náměstí, kterému vévodí stará jabloň.
na náměstí v Jablonném nad Orlicí
na náměstí v Jablonném nad Orlicí
Pak už nás to zavedlo na Polska, do okresního města Klodsko. Právě tam slavili velikonoční pondělí a byl to pro nás hodně nezvyklý zážitek, protože poláci mají ten den zcela odlišné zvyky jako je tomu u nás.
v polském Klodsku
v polském Klodsku Čti více…
Procházka Prahou v dušičkovém vzpomínání srpen a říjen 2013.
Dnes, 4.11.2013 je pod mrakem, sluníčko nikde. Koncem srpna jsem ale byl nucen zajet do Prahy, abych si podal žádost na dotace k zateplení rodinného domku. A tak se stalo, že jsem využil této jízdy i k tomu, že jsme jaksi v předstihu navštívil hřbitov na Vyšehradě a prošel si Prahu místy, kde jsem dosud nebyl a to ani tehdy když jsme v ní sloužil nejedno léto. A protože nyní nastal čas dušičkový, kdy je pošmourno, jak na dušičky bývá, dovoluji si zavzpomínat na to, kdy ještě byla modrá obloha a byla to procházka, kterou mohu jen doporučit.
Když by jste toto vzpomínání chtěli prožít, či lépe projít také, pak vězte, že to je velmi jednoduché. Prostě jste v Praze a vystoupíte na zastávce metra trasy „C“ která je pod kongresovým palácem u Nuselského mostu. Poslední její název je „Vyšehrad“. Pak se jen držíte směrovky Vyšehrad a je to. Objevíte Prahu, jak ji ještě asi neznáte. Když to budete realizovat po ránu, to je kolem 9.00 hodiny, kdy turisté ještě snídají, pak vězte, že budete obdivovat místa plná poklidu a venkovské pohody.
klid a pohoda v zahradách na Vyšehradě
toto je také z areálu na Vyšehradě, ale věže kostela je již vidět
zastavení u hrobů významných osobností
ještě se rozhlédneme po sadech na Vyšehradě Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – krkonošské vodopády.
A bohužel konečně to zpravodajcům vyšlo. Ranní probuzení do třetího dne pobytu v Krkonoších bylo za tlukotu dešťových kapek na okenní plechy. A pršelo až do 11 hodin. Pak přestalo a my se šli vyvětrat na horský a čistý a voňavý vzduch. Skokanské můstky v Harrachově nebylo ani vidět jak ještě stála mlha nad vrcholky kolem našeho pensionu. Ale když jsme vyrazili na procházku k Mumlavským vodopádům sluníčko se přeci jen na chvilinku ukázalo.
Mumlavské vodopády v Harrachově
Mumlavské vodopády v Harrachově
Pokochali jsme se touto krásou po celé její délce a vrátili se zpět. Bylo to jiné než při zimní návštěvě a bylo to i za daného pošmourného počasí pěkné.
Odpoledne po obědě jsme se vydali autem směrem na Sklárskou Porembu do Polska abychom si zašli k ke Kemienskym vodopádům.
Wodospad Kamiensczyka u Szklarske Poreby
chaty u vodopádu Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Špindlerův Mlýn.
A byl tu den, kdy podle předpovědí mělo být zataženo s deštěm. Ale protože byl měsíček ve výduti, tedy přirůstal, bylo to vše úplně jinak, a my se po ránu, kdy venku byly 4 st.C, a modrá obloha nad námi, rozhodli zajet do Špindlerova Mlýna. Cestou to vypadalo na špatné rozhodnutí, protože jak jsme sjížděli do Vrchlabí, byla silná mlha, že se i mlhovky musely rozsvítit. Ale pak, když jsme začali zase stoupat do vyšší polohy, mlha ustoupila a byla nad námi modrá obloha. No a pak už jsme se rozhodli pro jediné a skvělé řešení.
Ve Špindlu jsme zaparkovali na hlídaném parkovišti, přeběhli do taxibusku pro 8 lidí a téměř ihned jsme vyjeli na Špindlerovku. Na osobu nás to stálo 50 Kč. Na autobus by jsme museli čekat 40 minut a jízdenka by byla za 40 Kč. A udělali jsme dobře. Když jsme totiž vystoupili na Špidlerovce, měli jsme nádherné a jasné výhledy do údolí Špindlerova Mlýna, ale i modrou oblohu nad Polskem. Dali jsme na radu taxikáře a vydali se na Petrovy boudu, která před rokem vyhořela.
vpravo jsou vidět zbytky základů po Petrových boudách
krása mraků nad Polskem
Odtud jsme se pokochali výhledy na hřebeny české strany Krkonoš. Pak sestoupili na Moravskou boudu a sešli kolem nové Davidovy boudy do Špindlu. Na Moravské boudě jsem si to vychutnali se vším, co k tomu patří a dali si krakonošskou kyselici tedy cmundu, to je bramboračku s houbami. No a jako takový svačinkový zážitek, to byla i husí jatýrka s bramborovou plackou. No prostě „mňam“.
tmavé mraky na Moravskou boudou
v teple pohled od polévky na interiér Moravské boudy Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Jizerka.
Den druhý byl po ránu pořádně mrazivý. Na louce kolem pensionu byla jinovatka a okna u auta byla dobře zamrzlá. Po 8 hodině jsme vyjeli přes Kořenov a Polubný na Jizerku. Tady jako první zaparkovali na placeném parkovišti, celodenní poplatek za parkování 50 Kč. Tady může každý i bez povolenek dojet. Pak jen na povolenky pro ubytované v některém z pensionů v této obci. Nad námi modrá obloha, před námi rozlehlé louky a roztroušené chalupy obce Jizerka. Po ránu nikde ani človíčka. Na informační tabuli dohledáte 28 zastavení, to je 28 informačních tabulí s popisem a historií pro dané místo. Z toho bylo 12 na území Česka a zbytek na Polské straně.
a vyrážíme směr Jizerka
Panský dům v Jizerce
Vydali jsme směrem do nižší polohy mezi ty chalupy kolem Jizerky, z nichž jedna měla zvonici i hodiny a také tří patra a byla to ta nejtypičtější budova obce Jizerky, nesoucí nápis Panský dům. Za ní jsme pak sledovali „smaragdový potok“, který nabízel překrásné záběry tekoucí vody, probarvených tůní, travnatých ploch s jinovatkou, zamrzlých kaluží. Ale hlavně božský klid a pohoda, která nás prostupovala nepoznanou pohodou, společně s nahřátými zadními partiemi těla, tak jak sluníčko vystupovalo nad horizont a vyhřívalo okolní, již prohnědlé louky.
krásy safírového potoka Jizery
krásy safírového potoka Jizery Čti více…
Podzimní čas – nečas trávený v Krkonoších v roce 2013 – Karpacz.
Podle nového zpracování předpovědí o počasí mělo být od 13.10. do 17.10. počasí nestálé, a většinou i deštivé. Ale taková vnitřní intuice spojená s fází „nabývání měsíce“ do úplňku, zatím vždy vycházela, a tak objednání ubytování v Harrachově na tyto dny bylo sázkou do loterie, která vyšla na více jak 50 %.
Na přesun jsme si vybrali cestu přes Dobrušku a Nové Město nad Metují. V Dobrušce jsme kouli na náměstí a k domku F.L.Věka a zjistili i to jak se dělá předvolební kampaň pro lidi bez lidí.
poslední pohled na náměstí v Dobrušce
zastavení v Dobrušce
zastavení v Dobrušce u domku F.L.Věka
V Novém Městě nad Metují jsme iž byli vícekrát, ale tentokrát to bylo město v mlze, která se dala krájet a proto to bylo hodně romantické a zajímavé. Náměstí už celé po rekonstrukci, jen to kde se s rekonstrukcemi začínalo už mohou znovu začínat.
procházíme se městem Nově Město nad Metují
procházíme se městem Nově Město nad Metují Čti více…
Čtvrtý den 28.září – výlet do hlavního města Kerkiry.
Tento výlet jsme si naplánovali na sobotu a autobusovou linkou „green bus“, která jezdí jen ve všední dny 4 x za den a 2x v sobotu. V neděli nejezdí nic. Navíc cesta autobusem nás stála na osobu 3,60 eur a bylo to tak výhodnější než denní taxa za půjčení auta. Jelo se až v 10.15 a na autobusovém centrálním nádraží jsme byli za 1hod a15 minut. Nazpět to vyjíždělo do Agios Georgios v 16 hodin a 15 minut, takže na prohlídku města to bohatě stačilo. Centrální stanice je pod novou pevnost a kousek od přístavního mola, takže cestu zpět najdete lehce. Vydali jsme se do města, prohlíželi a fotili úzké uličky, krásná podloubí starých domů, nahlíželi do krámků. Nakoupili drobné pozornosti pro ty doma.
Třetí den s autem 27.září – výlet směrem na jih ostrova.
Podle mapy jsme to vzali serpentinami, ale známou trasou přes obec Pagi na Lakones s tím, že po ránu se na úzké silničce ještě mineme s autobusy turistů. A užijeme si ranního osvícení v zátokách Paleokastritse. Ale byli tu tací, kteří už v 9.00 jeli do vrchu a autobusy do Lakones, takže v obci kde nefungovaly semafory jsem se potkali a užili si řádného adrenalinu s couváním, odstavováním v místě, kde to ani téměř nešlo, prostě nakonec to vždy vyšlo, ale couvat a najet ke zdi až na doraz se sklopeným zrcátkem a otevřeným oknem už určitě umím a ani jsme neškrábl jak se říká. Výhled samozřejmě úchvatný a stálo to vše za to.