

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
01 – Červnový zájezd do Itálie – prohlídka města Parmy
Zájezd jsme absolvovali napotřetí, protože naše první přihlášení v roce 2020 zrušil nešťastný Covid-19 a zájezd se nekonal, Itálie zavřela hranice. Druhé přihlášení s přijatým rizikem a tedy i pojištěním na Covid se zase nekonalo, protože i když už se mohlo za přísných opatření na straně Itálie, nenašlo se dost přihlášených účastníků. Za ty dva roky naše zdravotní síly odcházely a tak jsme se přihlásili potřetí. No a už se to povedlo. Dokonce od 1.června roku 2022 i Itálie zrušila přísná opatření proti Covidu. Ale jak jsme na místě zjistili, někde se po vstupu do památky muselo jen s rouškou.
Za tu dobu nám ale také zájezd podražil a tak jsme nic neodkládali a překonali se a vyplatilo se. Odjezd z nástupních míst byl večer v 19:50 z Olomouce. Jelo se přes Rakousko do Itálie do města Parmy. Tady jsme vystupovali z autobusu něco po 10:00 hodině po probdělé noci.
Město Parma bylo poprvé osídleno už v době bronzové a patrně ji založili záhadní Etruskové. Je to město, které je známé svými románskými památkami, univerzitou, ale hlavně slavnou parmskou šunkou a parmezánským sýrem. Část historického centra s kostely, bazilikami, katedrálami, paláci, věžemi, hrádkem, majákem i městskou branou je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na břehu řeky Torrente Parma jsme zahájili prohlídku těch největších památek v centru města.
Parma - řeka Torrente, kde jsme vystoupili a nastoupili
museum archeologie
Palazzo Pilotta, s museem, pak několik nahlédnutí do kostelů při cestě až k tomu nej, a to byl dóm a baptisterium a náměstí Garibaldiho s palácem Guvernátora.
okolí musea v Parmě
okolí musea v Parmě
na náměstí Garibaldiho
na náměstí Garibaldiho
opět jeden z interiérů kostela
opět jeden z interiérů kostela Čti více…
02 – Červnový zájezd do Itálie – výlet vlakem do skupiny městeček v oblasti Cinque Terre
Cinque Terre je chráněný pás pobřeží pod Janovem, na Rivieře di Levante, je to pět sugestivních vesnic bohatých na historii, tradice, vůně, barevné domy a křišťálová voda. Kouzelná městečka, vypínající se na skalnatých útesech, jsou oblíbeným cílem turistů i milovníků trekkingu.
Autobus nás toho dne, 22.června, zavezl do města La Spezia. Pak nám naše průvodkyně šla zakoupit denní jízdenku a kartu na vstup do trekové trasy mezi městečky. A tak jsme potom s jizdenkou za 18.20 eur ( senioři za 14,90 eur ) na celý den jezdili sem tam, jak bylo vhodné s ohledem na čas, na davy turistů a na možnosti fotografického světla. Už jen tato služba byla k nezaplacení, protože v tom davu lidí se zorientovat a mít tu znalost jak na to, to fakt přišlo vhod každému z nás, kteří čekali na nástupišti a pak na rozdání lístků. Každé to malé městečko je chráněno zápisem v UNESCO.
První jízda vlakem byla do městečka Corniglia, odkud je možnost pěší procházky cca 3 km, nejkrásnější stezkou Sentiero Azzuro do nejbarevnějšího městečka Vernazza.
na naší první zastávce hned u moře v městečku Corniglia
před nádražím je "busek" a platí koupená karta na daný den
Po informaci, co na takové cestě nás může čekat, ( do centra od nádraží mělo být 320 schodů) rozhodli jsme se pro variantu, že jen vystoupíme s výpravou a pak se uvidí. A bylo co vidět. Z vlakové zastávky jel minibus a bylo to v ceně. Ale busek byl skutečně mini a tak jsme šli po svých, ale po silnici s mírným stoupáním a myšlenkou, že jen nafotíme tu drsnou stoupačku po nestejnoměrných schodech, kudy už šli davy nahoru i dolů. Ale náš výstup po silnici nebyl tak hrozný a tak se stalo, že busek jsme potkali cestou jen třikrát a byli jsme v centru.
naše focení ze silničky do městečka Corniglia
v městečku Corniglia
Pak na super vyhlídku, kterou nám doporučila vedoucí výpravy, když jsme ji potkali v centru této nám, i jako první navštívené vesnice Corniglia.
v městečku Corniglia tady do schodů ke krásné vyhlídce
a už se kocháme na vyhlídce Čti více…
03 – Červnový zájezd do Itálie – výjezd autobusem do městečka Porto Venere.
Toto městečko tu existovalo už v 1. stol. př. n. l. a v době Římské říše bylo malou rybářskou komunitou. Nyní patří k nejromantičtějším místům na ligurské riviéře. Autobus nás vysadil na horní části, kde je parkoviště a odjel, protože parkování tu je na den za 50 eur.
Naše celá skupina sešla chodníčkem k nábřeží, protože veřejná autobusová linka ještě neměla svůj čas.
sestupujeme do Porto Venera
sestupujeme do Porto Venera
Na náměstíčku jsme byli seznámeni s historií a pak se šlo krásnou uličkou s velkým množství lokálních suvenýrů na prohlídku kostela San Pietro ze 13. stol.
detail vstupní brány do městečka
vzorná polici ve městě
Potom někteří to dotáhli po schodech až do pevnosti nad městečkem. Sešli jsme ke kostelíku St. Lorenzo ze 12. stol., kde jsme opět nahlédli do kostelíka postaveného z bílých a šedých cihel na skalním výběžku, který stál také poblíž jeskyně Lorda Byrona.
na výběžku stojí kostel z 12.století
okružní jízda lodí je u konce
pěkný výhled a na pořád
výhled od kostela Čti více…
04 – Červnový zájezd do Itálie – terénními vozy v lomech na bílý mramor nad městem Carrara.
Doly na bílý mramor, dá se mu říkat bílé zlato, leží v Apuánských Alpách.
Po snídani je opuštění pokojů, nakládání zavazadel a jede se do města Carrary. Město jen projíždíme. V místě, kde se musí povinně odstavit autobus mají na informacích ještě zavřeno a tak se projíždí kolem dopravní značky kde je zákaz vjezdu autobusů delších jak 10,5 m. Ten náš měl 12 metrů. Cílem bylo dopravit se na plánovaný čas k museu, kde se prezentuje těžba bílého mramoru, ze kterého i Michelangelo, Canova, Bernini tesali své nádherné sochy.
na kruháči cestou do Carrary
cestou do lomů nad Cararrou
Až v obci Codena či Miseglia dostávají řidiči našeho delšího autobusu zabrat. Ve vesnici nám každý radí jak na to, jak se vyhnout v zatáčce nesprávně odstavenému autíčku. Dospělo to až do okamžiku, kdy jeden z řidičů „klestil“ cestu vzhůru, jen červený praporek mu v ruce chyběl. Zpět to pak bylo další divadlo, protože se z překladišť vracely mohutné nákladní vozy do provozovaných lomů. Dokonce i jeden z potulných pejsků se rozhodl, že nám bude velet a půjde v čele kolony autobusu a osobních aut řadících se postupně za námi.
přestupujeme na jeepy
prodejna upomínkových předmětů z bílého mramoru Čti více…
01 – Severní Makedonie a hlavní město Skopje
Nouze a možnost cestovat, když věkem už ubývá sil a objevuji se nemoci, které omezí odolnost lidského těla, nás přinutila na jaře i riskovat a objednat si poznávací zájezd do Severní Makedonie.
Málem se vyjelo v původním termínu v dubnu, ale covidová nařízení a omezování donutili cestovku Vsacantour termín přeložit na září. Bylo velkým překvapením, když v autobuse jelo jen 25 lidí, což přineslo mnoho výhod při cestovních přestávkách, odbavení na hotelech, při nástupu na pokoje, při velmi chutných večeřích, ale i při odjezdech na výlety v okolí dvou měst, kde jsme nocovali. Bylo to na dvě noci v hlavním městě Skopje, kde jsme spali přímo v muslimské části města, takže jsme si užívali i večerního života
Druhé ubytování pak opět po dvě noci bylo v Ochridu, a to na začátku nábřežní promenády při sladkovodním jezeře a do města to bylo jen 30 minut procházkového tempa.
Nehodlám se nyní rozepisovat o dějinných událostech, ty si může každý v dnešní době dohledat po zadání hesla. Objeví informace založené na historické pravdě, na zkušenostech cestovatelů a třeba i u jiných cestovních kanceláří.
Já si dovolil celou cestu, každý den užívat krásné okolní přírody. Protože jsem se předem nepřipravoval nad mapou s vrstevnicemi, tak mě pak krásně a příjemně překvapila okolní hornatá krajina, kde vrcholky dosahovaly i výšek nad 2.400 m. Pořízené fotky jsou ale jen ilustrativní, pořizované za oknem autobusu. Snad i příští rok si najdu nějaký ten poznávací zájezd na tomto webu https://www.vsacantour.cz/kategorie/severni-makedonie.aspx.
Ale do vzpomínek na tento výlet už vkládám jen ty krásné a charakteristické fotky z jednotlivých výletů a procházek.
Z procházky po městě Skopje jsou pak ty fotky dvojího druhu. To proto, že toto hlavní město Severní Makedonie rozděluje řeka Vargar na část starobylou – muslimskou a část novou, kdy velká část honosných a moderních budov byla postavena až po roce 2014. V nové části je také obrovské množství soch historických postav, ale i symbolických postav současné doby.
Skopje u řeky Vardar
množství mostů je zarážející
Ohromuje Vás tady množství kašen a fontán.
jedna z velkého množství soch ve Skopje
jdeme do muslimské staré části města
Několik mostů přes řeku a na nich opět velké množství soch.
mosty nad řekou Vardar ve Skopje
Skopje u řeky Vardar Čti více…
02- Cesta do kaňonu Matka na řece Treska a malovaná mešita v Tetovu
Cestovní kancelář si pro nás připravila na druhý den výlety do přírody. Průvodce Pavel to měl nabiflované a uměl to humorně podat, což drželo kolektiv v dobré náladě a pohodě. Jeden výlet byl naplánovaný, jako výhled nad město Skopje, do místa nazvaného Vodno, kde stojí, vždy v noci osvětlený, 66 m vysoký kříž. Ten jsme viděli z různých míst ve městě. Nám se ale ten den podařilo vyjet autobusem jen k výchozí stanici lanovky, a pak už jen zpět na parkoviště s výhledem na město, protože lanovka byla v rekonstrukci a byla tak mimo provoz. Ale i to bylo zajímavé, protože domy tam dole byly k focení blíž, než ze samotného vrcholu.
výhled z parkoviště na Skopje
výhled z parkoviště na Skopje
Když byl výhled u všech podchycen ve fotografii, popojelo se jen o kousek dál a my jsme se mohli podívat do kaňonu Matka. Zde nad přehradou, v zaplaveném kaňonu řekou Treska, jsme se všichni projeli loďkami až na jeho konec, kde jsme navštívili i vápencovou jeskyni.
na řece Treska v kaňonu Matka
jedeme kaňonem Matka
v některé se svezeme kaňonem Matka
jsme v jeskyni na konci kaňonu Čti více…
03- Okolí města Ohrid a u jezera Ohrid.
Máme za sebou dvě noci ve Skopje a ráno nasedáme do autobusu a přesouváme se k jihu do města Ohrid k jezeru Ohrid, kde nás očekávají další zajímavé výlety po okolí i u jezera. Tento přesun byl časově náročný a dlouhý. Jelo se téměř 180 km. Ale bylo na co koukat.
Protože je Severní Makedonie pěkně kopcovitá muselo se jet přes průsmyk, kde byla krátká přestávka. Tady jsme zjistili, že hodně lidí pojídá něco zabaleného v sáčku. Zjistili jsme, že tu někde prodávají to, na co jsme se v této lokalitě těšili. Bylo to lístkové těsto křupavé a teploučké, plněné ovčím sýrem. No a už jsme stáli frontu a nabírali vůni z pekárny. I tohle místo nám udělalo radost i když výhledy do okolní krajiny nebyly žádné. Cestou mě pak zaujalo něco, co by mělo být vzorem pro naše ministerstvo dopravy a jiné, kteří o státních investicích rozhodují. Jeli jsme totiž po místní klikaté a dobře upravené silnici a pod námi, místy i nad námi bylo vidět, že se buduje nová dálnice. Takový obrovský rozsah zemních prací a rozestavěnost dálničních mostů jsem totiž ještě neviděl.
takhle to vypadá na rozestavěné dálnici - úsek asi 22 km dlouhý
takhle to vypadá na rozestavěné dálnici - úsek asi 22 km dlouhý
Od města Kichevo až po odbočení na vesnici Vrbjani bylo vidět obrovské rozsahy zemních prací a visutých mostů v délce asi 25 km. Zbývající část, až na předměstí Ohridu se jelo už i po jednotlivých pruzích komunikací budoucí dálnice. Rozestavěno dle mého odhadu tak bylo asi 62 km této budoucí dálnice. U nás v Česku něco nemožného. A tak jsem se snažil za jízdy něco nafotit, aby mi snad i někdo věřil, že to není jen sen.
V mezích časového plánu jsme dojeli do města Ohrid, ale jelo se dál až hodně daleko za městem a směrovky ukazovali, že jedeme ke klášteru sv.Nauma.
kráse kolem se nedá odolat, musíme to zažít
nádherný areál kolem kláštera sv.Nauma
Tady jsme vystoupili a hned se zadařilo upravit časový rozvrh a nastoupili jsme do tří lodiček s veslařem a průvodcem a jelo se po krátké, ale nádherné řece Černý Drim, která pramení ze dna této řeky. Voda v krátké řece je ledová, ale čistá jako voda z kohoutku. Na dno vidíte i když je tu hloubka přes 3,5 m. No byl to nádherný zážitek.
projíždění s lodičkou už tedy nebude
nádherná příroda kolem nás, ale i pod námi Čti více…
04 – cesta do Heraclia u města Bitola a do města Prilep.
Ráno se nasedlo do autobusu a jelo směrem na Bitolu, kde hlavní zajímavostí u tohoto města byl areál Heraclia, památka z doby řecké nadvlády, kde je zachováno velké množství mozaikových podlah a je rekonstruován amfiteátr.
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
nyní prohlídka Heraclia u města Bitola
Potom následovala prohlídka města se zajímavou obchodní třídou a vstup do pravoslavného kostela sv. Dimitrie. Tady nás čekalo překvapení, protože jsme se stali svědky svatebního obřadu.
u kláštera sv.Dimitrie
v klášteře sv.Dimitrie
hodinová věž v Bitole
v centru města Bitola Čti více…
05 – Po památkách ve městě Ohrid
Poslední den měl svá přísná pravidla, která se nařizují řidičům dálkových přesunů. My musíme stát na místě a až po 16 hodině vyrážíme směrem k domovu do Česka.
Takže po ránu a po snídani velitel zavelel a šlo se za památkami ve městě. Nejdříve 30 minut po promenádě, kde už bylo cítit sobotní náladu, ale na kterou padal mírný deštík. Neměl být intenzivní a měl také někdy přestat.
ranní procházka před snídaní
začátek promenády u jezera Ohrid
Plavky proto byly v baťůžku. Došlo k základnímu výkladu o historii tohoto města a pak se už šlo stále do vrchu s cílem dojít až na hrad nad městem a jezerem.
cestou do centra Ohridu
cestou do centra Ohridu
Cestou se vynechala prohlídka kostela sv.Sofie, protože nás předběhla jiná výprava, a to by nebylo to pravé ořechové. Vystoupali jsme proto až k pravoslavnému kostelíku na skalním výběžku. Byl to pravoslavný kostelík sv. Johana Kaneo.
chrám sv.J.Koena
jsme u pevnosti cara Samuila Čti více…
01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.
V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.
to co tu zbylo po sovětech
náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni
No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.
Varšava - náměstí před zámkem
Varšava - jde se na náměstí
Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.
Varšava- zámek
jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…