Cestovatelské tipy a rady na cesty

Loni, tedy v únoru 2025 jsme do Karlových Varů jeli proto, že nám to v pořadu „Naše lázně“ nabídla herečka Poláková. Letos v květnu to už byl důvod jiný. Jeli jsme vlastním autem z Olomouce až na hotel, abychom si pobyt vylepšili poznáváním okolních zajímavých míst. Jako velké překážky jsem v rámci rizik řešil cestu tam kolem Brna, kde jsou v současné době velké kolony, ale také jsem řešil otázku parkování na hotelu, protože parkovné na den stálo nad poměry měsíčního důchodu. Co jsem neřešil byla cena PHM. V Olomouci jsem ještě natankoval dne 5.května za 39,90 Kč, ale pozor, bylo to na pumpě bez obsluhy, kde jsem musel brát v potaz jak mám naplněnou nádrž. Takže jsem musel nejdříve s odvahou odklepnout 500 Kč za neznámé množství, a pak třikrát po 100 Kč. Když jsem nastartoval a na palubce se rozsvítila hodnota blízko stavu, kdy je nádrž plná byl jsem spokojen a mohl jsem den na to za dálniční známku na 10 dnů vyrazit i po dálnici. Jeli jsme na Mohelnici, pak do Svitav a Havlíčkova Brodu. U Humpolce jsme najeli na D1 a jeli až k Praze a pak už podle směrovek až do Karlových Varů. Bylo to 7 hodin, když na recepci podle digitální evidence s námi počítali a mohli jsme realizovat náš pobyt na 5 nocí. Ale i pořízení dálniční známky bylo malým dobrodružstvím pro seniora. Obchod jsem realizoval 1.května, tedy přes účet zaplatil, ale pořád jsem byl evidován jako neplatící. Navečer před odjezdem, už jsem se dle SPZ dohledal. Do té doby jsem měl pocit, že jsem naletěl podvodníkům. Známka na 10 dnů za 300 Kč se plně využila a bylo dobrým počinem si ji pořídit. Když jsem naposledy tankoval pro cestu zpět, už to stálo 43,90 Kč. Bohužel, jen přes cestu u jiné pumpy v Chebu to bylo jen 41,90 Kč.
Když jsme pak jeli zpět kolem Brna, že to jako bude jednodušší, tak kolem Brna již nikdy více. Ve směru na Prahu se táhla kolona TIRáků až po Vyškov a i osobní auta jen popojížděla.
No a v okolí Karlových Varů desetidenní známka měla zase tu výhodu, že se chvíli jelo po placeném úseku dálnice, pak po neplaceném úseku a mezi tím i po silnici první třídy se střídavě umístěnými třemi pruhy. Nebylo tedy potřeba hledat trasu po jen neplacené silnici.
Ale pro seniora tu byla i prapodivná překážka. Navigace se rozhodla se mnou nemluvit i když mapa stále ukazovala, kde se nacházím. Před tím na mne pořád měla připomínky a hlasitě mi přikazovala odbočit, či jet rovně, či odbočit na x-tém výjezdu z kruhového objezdu. Prostě záhada, kterou snad vyřeší pro budoucnost moji vnukové.
Na recepci nám bylo doporučena parkovat v okolí nemocnice mezi krásnými vilami. Ano našli se volná místa, auto nebylo ukradeno ani vykradeno, jen ta cesta od hotelu k zaparkovanému autu byla pořádně do kopce a navečer zase z kopce. Ale celkem jsem ušetřil 5 x 390 Kč. To už něco pro seniora znamenalo.
Každý den nám to vycházelo tak, že v 17:00 hodin jsme naběhli na bazén s léčivou vodou a rekreovali se 2 hodiny až do večeře. Ten pobyt v minerálce byl v ceně pobytového balíčku.

Teplota vody 38 st.C mezi tím ochlazení v plaveckém bazénu s teplotou 32 st.C, no prostě paráda.
Jídlo vždy skvělé, chutné a bohaté jak to jen šlo. K pití byla k dispozici studená voda, kterou jsme ochucovali šťávou z kompotů, či vymačkaným citronem č mandarinkou.
Jak jsme si to tedy přes den užívali?
Ve čtvrtek 7.května jsme se procházeli mezi pitnými prameny v Karlových Varech. Jediná studená minerálka byla z Hadího pramene výborné chuti.

Všechny ostatní prameny pak byli teplé či dokonce horké až 75 st.C. Došli jsme až k veřejnému výtahu, který nám umožnil vidět část Varů z výšky. Pak jsme se objevili na Divadelním náměstí a náhodou jsme šli těsně kolem zdi a hrkly odsuvné dveře. S odvahou jsme vstoupili do chodby a došli až k pokladně lanovky. Ta nás za 12 Kč odvezla pod hotel Imperiál.

Tady byl chvíli čas a my zjistili, že senior na 65 let jezdí veřejnou dopravou zdarma. No toho jsme využili a jeli linkou 13 k nemocnici. Protože jen kousek jsem měl zaparkováno auto, nasedli jsme a jeli do další části města abychom navštívili pravoslavný chrám se zlatými věžičkami. Navigace se mnou přestala mluvit, a tak jsem tu lokalitu projel vícekrát, ale do chrámu mě to nezavedlo.

Pokračovali jsme kolem Císařských lázní za město a objevili tam krásné místo pro camping. Byla to část Březová, kde byly staré hrázděné domy selského stavení a mlýna.

Jeli jsme potom zpět a po zaparkování, s bolavými nožkami na hotel Thermal, pak na bazén a pak na večeři.
Další den 8. května nebylo moc pěkné počasí, a tak jsme jeli směrem na Cheb, kde jsme se rozhodli pokochat historickým centrem. Ale dali jsme to nejdříve až do Aše, tam kam se už podruhé asi nevypravíme. Tady to bylo osvobozeno Američany a proto jiné vlajky v den svátku. Tvrdý socialismus pohraničního města se míchal s historií. Takže podivně zajímavé místo ke shlédnutí.

Co asi můžeme spatřit jen o kousek dál, při německé hranici?

A tak se stalo, že jsme vystupovali v obci Pomezí nad Ohří, kde jsme jen zírali, jak se to může kolem změnit ke krásnému prostředí s velkorysou novostavbou radnice.

Na státní svátek nebylo omezené parkování a nemuselo se ani nic platit. Na oběd nás z hospody jen proto, že nebudeme jíst vypoklonkovali a doporučili cukrárnu s kavárnou na druhé straně náměstí. Nebylo to trestem, protože bylo skvělé občerstvení, v ceně i volné WC, kopeček zmrzliny a příjemná obsluha a prostředí.

Pak už jen cesta z kopce k chrámu a v detailu prohlídka kolem vyhlášeného Chebského špalíčku.

Pak už jen cesta zpět do Karlových Varů. Při „léčení“ na bazéně se začalo objevovat sluníčko a dalo se předpokládat, že bude krásný den 9.května.
Ten den jsme jeli do lázní v obci Kyselka. Vyjeli jsem ale špatným směrem a do Kyselky jsem to musel potom dát přes Krásnou Hůrku. No takové malé překvapení, krásná obec s hradem na kopci a zahrádkami, kde za plotem bylo mnoho zajímavých objektů místních chalupářů.
Dorazili jsme do Kyselky a první objekt, který nám přišel do cesty a stál za procházku a focení byla vila Mottoniho. Myslel jsme, že to bude zpřístupněno za poplatek, ale plachty nad stavbou dávaly tušit, že tu utratí ještě pěkných pár peněz. Jediné, co bylo pěkné byl nefunkční umělý vodopád Mattoniho a dobrá minerální voda z místního zdroje.

Něco se tu stihlo opravit, něco stálo na nám již nepřístupném kopci, a to co bylo na druhém břehu bylo obslouženo jen částečně provizorním posezením s výhledem na zničenou a rozpadající se minulost. Bylo tu opravené lázeňské kino, ale bylo zavřené a jak to tu vypadalo v minulosti jsme mohli zjisti jen s vybledlých plakátů ve skřínce.

Na sluníčku to už pěkně hřálo a byl předpoklad, že v městě Lokti to bude parádní focení.
A taky bylo. Měli jsme štěstí, parkovali jsme hned před vstupem do historického centra. Pak jsme si prošli podhradí s rozsáhlým náměstím, a zjistili, že básník Goethe byl v této lokalitě asi v každém hotelu a na každé vyhlídce poblíž.

Podařilo se vidět město i z druhého břehu, jen hradu jsme nedobyli. Pak už jen krátká cesta po dálnici do Karlových Varů a zase na bazén, léčení bolavých zad a nohou a dobrá večeře.

Na den matek v neděli 10. května, a hlavně za slunečného a teplého počasí jsme vyrazili do Františkových lázní. Ve městě nebylo kde zaparkovat. Měl jsem představu, že nejdřív ze všeho cestou od vlakového nádraží uvidíme čurajícího chlapečka. Bylo to zcela opačně, a tak po hledání místa k zaparkování jsem skončil na placeném parkovišti se závorou. To ale bylo úplně na opačné straně lázeňské kolonády. Žena vysedla dříve, aby se nemusela ploužit tam a zpět. Potkali jsme se na hlavní promenádě a hned si dali po dvou kopečcích dobré zmrzliny a poseděli s tím, že ostatní se procházeli kolem nás.

Nakonec jsme skončili u toho zaparkovaného auta a ještě jednou si to přes vedlejší ulice s hotely objeli. Objevili jsme opravené vlakové nádraží. Z ulice zcela nové, uvnitř také vše nové, ale pokladní pro klasické odbavení nikde. Nová budova se starým kolejištěm s nízkou hranou asi marodům neprospívá. No konec remcání, v ulici pod nádražím byl pravoslavný chrám. Celý byl také opravený a museli jsme fotit. Protože jsou Františkovi lázně hned vedle Chebu, chtěl jsem se podívat na vodní nádrž Skalka na řece Ohři. Nejdříve to nešlo, jen samé zahradní domky a chatky a k vodě se nedalo dojít ani dojet. Objevili jsme tu ale hotel pro milovníky koní a milovníky jízdy na nich. Až jeden náhodný místní nám dal informaci, jak se k vodní nádrži dostat.
Museli jsme až na začátek Chebu a najednou jsme objevili překrásné odpočinkové místo nad řekou Ohři a pod městskými hradbami. Už víme, že Cheb má něco společného s loutkou Hurvínka, protož ten tu má téměř důstojné místo pod růžově rozkvetlými stromy. Takže dobrá rada pro ty co budou v Chebu poprvé, najděte si toto místo, stojí to kromě historického centra za to, zejména v květnu, kdy to tu kvete a soška Hurvínka má z toho také radost.

A zase přišel čas k návratu do Karlových Varů. Při pobytu v bazénu s termální vodou se začalo zatahovat a zmrzlí muži dávají o sobě pořádně vědět. Jen v těch vodách bazénů je ještě příjemně. Pak poslední večeře a poslední noc na hotelu.
Po ranní snídani dne 11. května jdu nabrat minerálku z Hadího pramene a jdu po svých pořád do kopce až k pravoslavnému chrámu Petra a Pavla.
Na recepci pak platím za dýchání lázeňského vzduchu za oba a za 5 nocí celkem 500 Kč a mohu nakládat zavazadla. Cesta parádní. Jen to sviští, sem tam jedu i více jak 130 Km/hod.
Před Brnem ale přišla pořádná bouřka. Nedalo se vybočit z řady, nebyla vidět světla vozidel za mnou. V protisměru stál, možná sem tam i popojížděl kamion, kolona se takto táhla až k nájezdu od Slavkova. I osobní auta jen popojížděla.
Ale domů jsme se vrátili už v pohodě. Nikde žádné bourání, jen pořádná únava z cesty dlouhé 6 hodin.
No a tady je i konec zážitků obyčejných seniorů z Olomouce a můj pokus o to, podělit se s vámi o pořízené fotky a zajímavosti.
No a jaké to tu je v únoru se můžete podívat na webové stránce
https//www.cestotipy.cz/2025/nas-pobyt-aktivity-okoli-hotelu-thermal-karlovych-varech/

Podívejte se tedy na to co jsme měli možnost vidět při obhlídce okolí.
Tak tohle jsou snímky z Karlových Varů.

Zajeli jsme do Chebu a pak i do Aše a Pomezí nad Ohří.

Museli jsme se podívat do bývalých lázní Kyselka a potom do Lokte.

Na závěr, kdy mělo být jen pěkně a slunečno jsem se podívali do Františkových lázní.