Cestovatelské tipy a rady na cesty

Podařilo se a navštívili jsme termály v Maďarsku – konec září 2016.

To počasí je nevyzpytatelné, řídit se tím co uvedou v mediích nemá cenu, protože pak je to úplně jinak. Tak se taky stalo, když jsme naplánovali s přáteli setkání na bazénu v termálu Egerszalok někdy mezi 23.9. až 28.9. roku 2016. To že se počasí tak změní k lepšímu jsme ale nečekali. Teplé noci, celý den téměř modrá obloha a na slovenském rádiu té teploty stále přidávali, takže byla nahlášena i teplota 24 st. C přes den. Mám nafocen důkaz, kdy v 18.37 hodin je na venkovním teploměru u lázní Demjen 16 st.C. a na obloze rudé červánky. No prostě zase nám to vyšlo.
No a nyní záznam vzpomínek na dny mezi 23.září a 28.září roku 2016. Vyjeli jsme podle webu www.mapy.cz po té kilometricky nejkratší trase na Eger. Nehleděli jsme na čas, protože cestou jen obdivujeme krásy krajiny kolem nás a když se na nás přilepí auto závodící s časem a překračující povolenou rychlost, nebo předjíždí plnou bílou čáru, tak mám chutě vytlačit jej ze silnice. Ale vždy se ovládnu a raději naznačím že o něm vím a blikám, že mu uvolním cestu aby narazil na policisty dříve než já. Ale oni nikde.
Takže z Olomouce jsme si to namířili na Fryšták, Slušovice, Broumov-Bilinice, kde jsme pak překročili hranici se Slovenskem. Pak jsme to vzali po silnici nižší třídy směrem na Ilavu a do serpentin v horách Strážovské Vrchy. Moc krásný to kraj. Ten jsme opouštěli u Bojnice, kde jsme jen vyfotili malebnou siluetu zámku a projeli jsme Preividzou směr HandlováŽií´ár nad Hronom a Zvolen. Poblíž Zvolena jsme poznali jak jsou Slováci dobří lidé. Totiž v místech na konci za Hronskou Dúbravou končí místní silnice a bez upozornění vás to navede na dálnici a to na oba směry jen se rozhodnout do leva či do prava. A slovenská dálniční policie ta to monitoruje a pokutuje s radostí. Tak jsem se na příjezdu k dálnici otočil a jel se zpět do vesnice poptat jak to oni tady řeší. Dva čekající u hospody mi radu dali, ale nemohl jsme uvěřit. Pak to i s mobilem a nad aktivní mapou potvrdil i jeden mladík, co tudy jezdí za prací do Zvolena. Musíte na dálnici, pak takových 100 až 200 m jedete po dálnici a je sjezd na obec Budča a je to. No konal jsme dle jeho pokynů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem před tou neoznačenou změnou sledoval ve zpětném zrcátku červenou starší škodovku a vypadalo to, že nemá dálniční známku. vystrčil jsem ruku a upěnlivým máváním jsem dosáhl očekávaného ale nečekaného. Já zastavil, on také zastavil. vyšel jsem se zeptat jestli by mě neprovezl na Dubču přes dálnici. On ale měl dálniční známku, ale jeho ženě jsem asi připadal sympatický či spíše pořádně zmatený, takže ho „ukecala“ na to, že jel přede mnou a projeli jsme po dálnic na Dubču. Před Zvolenem odbočil a já projel městem po složitém kroužení až na směr do Viglaše, kde je zámek nad obcí či spíše malou vesnicí. A udělal jsem dobře, protože jak naschvál na tomto složitém kousku dálnice v úseku takových 100 m se opravoval povrch a to i na mostě přes dálnici, kde se pak sjede na Dubču. A nebyl jsme sám, už prý o tom psali i v novinách, ale pořád to je takové jaké jsme to prožil já cizinec na Slovensku. ještě že jsem se domluvil.
No a nyní ta vesnice Viglaš a zámeček. byl jsem přemluven těsně před vesnicí, aby jsem se tam jeli podívat. No já odbočil. fakt vesnice, nikde nic, jen mostek přes potok a uzoučká silnice, spíše díravá cesta do kopce. a pak to přišlo. Auto na auto, snad z každé poznávací značky něco, prostě autíčka z celého Slovenska. Našvihané i tam, kde byl zákaz stání. Téměř jsem neprojel a minul jedno auto jen 3 cm. No a pak proti mě mercedes co jel proti mě a nechtěl uhnout. No taky jak, když nebylo kam a za ním další auto s blondýnou. Musel jsme ven a prosit a škemrat a vysvětlovat, že oni musí couvnou, že to mají blíž k místu, kde se snad i vyhneme. Poslechli mě, nic jiného jim totiž nezbylo. Já projel a pak našel i místo na zaparkování a šlo se na zámek. No to jsme koukali.

Opraveno z evropských peněz a na nádvoří smetánka v černém, na vstupu drinku na uvítanou a tak podobně. Cosi tam bylo a bylo tam těch akcí najednou více. Pro nás tedy zážitek.

a jsme na zámku Viglaš a jsme na zámku Viglaš

Pak to už byl jen kousek co manželka objevila přehradu pod názvem Ružín. Začala vzpomínat na známého, co tam jezdil na ryby. No a v tom rozrušení, že tam tedy zajedeme a i u vody přespíme, přehlédla že se to jmenuje Ružiná. No a bylo vystaráno. Slunce zapadalo a my viděli krásnou zříceninu hradu nad obcí Divín, pak i krásně upravenou náves, při ni zámek, vodotrysky, no prostě paráda, vše jako zjevení.

a jsme v obci Divín a jsme v obci Divín pod hradem Čti více…