01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.
01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.
Naposledy jsme byli na tomto pohádkovém ostrově v Neapolském zálivu, alespoň podle mých zkušeností, v roce 2017. A bylo to podruhé letadlem, když poprvé to bylo z Prahy a nyní z Vídně.
V letošním roce 2022, kdy bylo po skončení covidových zákazů a příkazů konečně možné jet na tento ostrov bez velkého rizika, jsme už na počátku února začali s kamarády plánovat a řešit tento pobyt. Nápad vzešel na začátku února a byla tehdy v takovém potřebném předstihu zajištěna zálohová platba na levnější letenky pro skupinu 6 lidí, kteří už s námi na Ischii někdy dříve byli.
Po zajištění termínu pro odlet a přílet na letiště ve Vídni jsme našli cestovku v Česku, která by nás na letiště mohla dopravit. A tak se dne 12. září stalo, že přímo od našeho bydliště jsme vyjeli na ostrov Ischia. Luxus, který byl v přiměřených cenových hladinách roku 2022 se vyplatil. Poznali jsme to v okamžiku, kdy na letišti ve Vídni bylo pro naše letadlo nahlášeno zpoždění 2 hodin.
vozidlo, které nás přepravilo z Olomouce do Vídně na nočním posledním trajektu z Neapole na Ischii - fotl kamarád
To pak mělo ale návaznost na přesun od letiště v Neapoli k trajektu. No a my věděli, že to není jen tak, zejména pak v nočních hodinách. A tak když jsme vystupovali na exitu, stál tam pán s cedulkou, kde byla naše jména a znak cestovky, která to vše zařizovala. No a tento Ital dokonce mluvil obstojně i česky. Do přístavu jsme dojeli 5 minut před odjezdem trajektu. Pán s námi jel na ostrov Ischia a tady nás předal jinému řidiči, který nás dovezl až na místo ubytování. Tady se stala moc zajímavá věc.
Při výstupu se na nás napojila skupinka Slováků, kteří neměli zajištěn přesun na ostrov. Dokonce se jim podařilo uplatit řidiče, který nás převážel k přístavu. Ale pak jsem musel aktivní slovenskou paní upozornit na to, že si musí koupit jízdenku na trajekt, ale asi na to bude málo času, takže lepší bude se domluvit s našim průvodcem. No a k tomu došlo po dlouhém telefonátu a po zaplacení dohodnuté sumy za celkový přesun. Takže tito Slováci, z nichž jedna měla i berle, se nakonec dopravili až do jejich hotelu na ostrově. Pro ně to byl malý zázrak a já tak byl prostředníkem „těch záhadných andělíčků“, kteří mi v nouzi jaksi sami od sebe někdy pomáhají. Dobro jimi páchané jsem tentokrát přenesl na tuto skupinku.
No a na závěr vzpomínky na tento noční a divoký přesun byl ten, že na depandance hotelu jsme dojeli těsně po půlnoci. U vchodu stál pod lampou jiný pán s motorkou a na sedadle motorky si nás převzal, tedy zapsal do listin, nafotil občanky a předal nám klíče a po schodech pomohl odnést i zavazadla. Usínali jsme až kolem 3 hodiny, protože tohle se jen tak bez zapití nedá prožít.
Ráno v 8:00 byla snídaně a my jsme si požádali o přepravu na hotel, jak nám v noci bylo vysvětleno, jak se po telefonu dělá a kde se pro nás dávala snídaně. Přesun byla hodně divoká jízda z kopce asi 800 m. My si hned na poprvé brali i vybavení pro zbytek dne, který spočíval v ležení u bazénků, které měli neskutečné výhledy na moře.
Hotel leží na vrcholu kopce, a proto nese název Punta Chiarito a je to jeden z nejúchvatnějších hotýlků, kde je termální bazén s výhledem na moře a masážními tryskami, malá protáhlá jeskyně s protiproudy na masáže.
z hotelu je nádherný výhled na Sant' Angelo a teď si obhlédnu hotel Punta Chiarito, dokud ostatní snídají Čti více…