


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Utekli jsme do krajiny kolem Velkých Karlovic.
Byla sobota a pak neděle 15.listopadu. Nouzový stav trvá, počasí celý předchozí týden nestálo za nic, jen stále podmračené a vlhké a studené počasí. V neděli ale hlásí, že by se to mohlo místy na Moravě zlepšit a tak riskujeme a jsme v sobotu odpoledne v Bystřici pod Hostýnem, kde nám odpolední procházka městským parkem Zahájené, zabarveným v podzimních barvách, zlepší trochu náladu a zejména pak to vylepší setkání s jezdkyněmi na koních, kdy jeden je malý proti tomu „strašně velkému“ , kočárovému hřebci. To tedy byla paráda.
městský park Zahájené v B.p.H.
městský park Zahájené v B.p.H.
V neděli pak hned po ránu jedeme přes Troják na Marušku s tím záměrem, že by jsme mohli pozorovat údolí Hošťálkové v mlžném oparu. Ale bohužel poznali jsme jen podmračenou krajinu, která je však i v tomto počasí krásná, romantická. pak už jen cesta přes Vsetín do Velkých Karlovic.
Protože nás celý rok přitahovala myšlenka podívat se na Kohútku s nadmořskou výškou 913 m n.m. . Odbočili jsme v Novém Hrozenkově do obce Velká Vranča a pak výjezdem na Kohútku. Už na této úzké silničce odzvonilo semaforům, které řídili intervaly pro výjezd, protože jsou tady vystavěny výhybny se silniční značkou a jedou tak auta plynule nahoru i dolů. Měli jsme za to, že v tomto počasí tam bude málo lidí a budou i krásné rozhledy do krajiny.
Málo lidí nebylo a parkoviště bylo téměř plné aut a to i se značkami ze Slovenska. Tak jsme se šli jen nadýchat horského vzduchu k chatě Portáš a pak zpět.
u chaty Portáš v pohoří Javorníky
parkoviště pod Kohútkou v 11.30 hodin
Jen jsme zírali na to množství chat těsně za hraničními kameny na slovenské straně. I lesní cesta byla upravena na pevnou šotolinovou komunikaci. Na chatě Portáš bylo zavřeno a na dveřích cedulka „nejbližší výdejové okénko na chatě Kohútka“. No prostě je tu doba kovidu. Cestou zpět , ale i tam se místo pozdravení natahovali roušky přes nos. Zdravení, které bývalo zvykem a tak časté, už tu ani není a tak jsme asi i proto nezdraví. Protože dříve se samým zdravením každý jen „uzdravil“
u chaty Kohútka to je v mlze i když jsme v 913 m n.m.
jinak kvůli kovidu vše zavřeno Čti více…
Byli jsme si v Mariánských lázních zavzpomínat – září 2020.
První den s delegátem cestovky MLK tours.
Jen tak úvodem, kdo tuhle úvodní část vynechá nic se neděje, ale jsou to naše vzpomínky a k těm to vzpomínání na dobré a špatné patří.
Poprvé to byl rok 1974 či rok 1975, kdy jsme v Mariánských lázních byli poprvé. Pak jsme tu byli se synky na zimní rekreaci a to si už nepamatujeme, kdy to bylo, ale hoši tehdy proti přesunům ze svahu na hotel hodně protestovali. Potom jsme v roce 1995 oslavovali i příchod nového roku v tehdejším rekreačním zařízení Panoráma, kde měli České dráhy rehabilitační zařízení pro své zaměstnance, zejména strojvůdce. Potom jsme sem přijeli s přáteli v roce 2008.
No a tak bylo i tentokrát na co vzpomínat a byl zde i čas si ty poznané změny nějak setřídit.
Ale to je nic proti nalezenému odkazu :
https://cs.wikisource.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B_%E2%80%93_Perla_sv%C4%9Btov%C3%BDch_l%C3%A1zn%C3%AD
Tady se vzpomíná na historii lázní a jejich vznik.
No a pak jsem ještě objevil dostupný odkaz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B
popisující vývoj Mariánský lázních.
Ale nyní už jen o tom jaký byl důvod se sem do lázní opět podívat.
U cestovní kanceláře MLK-tours , web https://www.mlk-tours.cz/marianske-lazne jsme si v listopadu roku 2019 objednali několik zájezdů, protože jsme s touto cestovkou byli velice spokojeni při pobytu na ostrově Vis v Chorvatsku. Nicméně v březnu roku 2020 se to kvůli koronaviru jaksi začalo měnit a bylo po plánech. Z pobytu ve Slovinsku sešlo, a dostali jsme náhradou podzimní Zalakaros v Maďarsku, to ale na poslední chvíli také padlo a tak aby jsme zachránili sebe i cestovku, vzali jsme poslední možnou nabídku Mariánské lázně.
Za odměnu jsme měli od 20.9. do 26.9. krásné počasí a kromě procházek po lázních a vycházek do okolí také nějakou tu lázeňskou kůru, která nám ošetřila „bolístky“ způsobené těmi výlety.
No a kdo by chtěl vědět více o místě našeho pobytu, zde je odkaz na hotel Monty v Mariánských lázních.
https://www.montymarienbad.com/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12971437
Bylo by toho k prezentaci ve fotodokumentaci hodně, ale omezím se jen na tři vycházky, které nám doporučil velmi sympatický delegát cestovky.
Přijeli jsme na hotel v odpoledních hodinách v neděli 20.září. Hned jsem šel na obhlídku hotelu, protože to je můj zvyk a velká zvědavost.
hotel Monty u hlavního vstupu
hotel Monty od přístupové komunikace
Potom jsme obdrželi lístečky s časem nástupní lékařské prohlídky a paní doktorka nám po krátkém rozhovoru o našich zdravotních problémech přidělila rozpis procedur s tím, že hned v pondělí to bylo dáno předem, protože tyhle první procedury neuškodí našemu zdraví.
Všichni je měli rozepsány tak, aby jsme pak mohli v pondělí v 15 hodin vyrazit s průvodcem na procházku do lázní. Při té procházce jsme se mnohé dozvěděli a mohli jsme si plánovat kam příště vyrazíme sami.
při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní
při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní
náhrada po zlikvidovaných lázeňských domech na okraji sadů V.S.
u zpívající fontány
V 17 hodin jsme s teplým lázeňským oplatkem stáli u Zpívající fontány a vyslechli jsme si skladbu E.Toselliho – Serenáda Op.6. Pak už všichni spěchají na hotel a na večeři.
Další popsané snímky z této poznávací procházky jsou v přiložené fotodokumentaci.
Výlety do okolí Mariánských lázní.
V úterý byly procedury už rozepsány na celý pobyt a to úterý pak na celé dopoledne a tak jsme mohli vyrazit až po 13 hodině. Bylo slunečné a teplé počasí a my byli zvědaví jak to vypadá na té drážní zotavovně, která kdysi měla název Panorama. Tu nejrychlejší přístupovou cestu jsme znali a tak jme hned za Novými lázněmi našli schodiště se žlutou turistickou značkou a byl zde i drobně psaný a už hodně vybledlý nápis Panorama. A taky to bylo jediné místo, kde tento název existuje. Lesní cestou poničenou a neudržovanou jsme se dostali k objektu, který má nyní vysoké oplocení a zavřenou bránu s nápisem vstup zakázán.
u vybydleného hotelu Panorama
u vybydleného hotelu Panorama
Musel jsem to obejít, abych mohl nahlédnout odjinud, tedy od vstupu. V historickém povídání tady bylo před hotelem krásné posezení s výhledem na lázně, byla tu prý i kavárna. Při mém prvním pobytu zde tu byla výborná restaurace a na terase se odpaloval silvestrovský ohňostroj. Nyní tu je cedulka objekt je monitorován, plocha před objektem je zarostlá i náletovou dřevinou, za okny tanečního sálu jsou původní parkety, koberce a na oknech původní záclony, podotýkám že určitě z roku 1995, ne-li z dřívější doby. Z této vstupní strany to vypadá, jako by někdo chtěl objekt vylepšit před jeho, již několikerým přeprodejem, jinak se tu nedělo nic zásadního a objekt dokonale chátrá. Dokonalá ukázka hospodaření s privatizovaným státním majetkem.
Pan ministr Havlíček se může zamyslet i nad příčinou, proč strojvedoucí bourají vlaky. Tady měli ozdravné 4 týdenní pobyty s léčebnou kůrou. kde jim ji dnes někdo nabízí ?
No popošli jsme k rekonstruované rozhledně. Jako celek dobré, ale ten nepořádek okolo, výhledy pro velké stromy okolo rozhledny, takže výhled omezený.
pod rozhlednou Hamelika
nad lyžařským svahem
No a nakonec nekvalitní stavební práce, které by schopný stavař ani nemohl udělat. Na vrcholu je opravený ochoz bílou nepálenou cihlou, ale oplechování žádné, takže už je mnoho cihel ulomených a bude hůř. Někdo zapomněl na to, že prší a někdy i padá sníh, který na nepálené cihle taky někdy odtaje.
Pak jsme zavzpomínali na svah, kde naši synkové i lyžovali a pak už jsme na konci vycházky u Krakonoše. Za tu dobu je to tu hodně jinak. Starý památný Krakonoš, i když je evidován jako kulturní památka, už není Krakonoš. Jeho jméno nese zcela nový hotel, tedy postavený tak v osmdesátých letech. Ten původní dlouho chátral a jednou jej hlídal divoký pes vlčák, který rozuměl jen svému pánovi, a tak uměl asi i rusky. Tehdy na mě vyjel, když jsem k hotelu vystoupal po svahu od dolní stanice lanovky.
to byl hotel Krakonoš
to byl hotel Krakonoš Čti více…
Čtvrteční výlet do Karlových Varů – 24.září 2020.
Byl čtvrtek a cestovka nám za úplatu zajistila výlet do Karlových Varů. Odjíždělo se ve 12 hodin. Ve Varech u Dolního nádraží jsme byli po 13 hodině. Nové Dolní nádraží je postaveno jako dopravní terminál a slovo nové, už tak novou stavbu a hlavně jeho okolí nepřipomíná. Cizinec si asi udělá zkreslené závěry.
Nový dopravní terminál, ale jako nové to tu nevypadalo
autobus zaparkoval u vlakového nádraží Karlovy Vary - dolní
Protože je doba koronavirová, lázeňská promenáda není přeplněná i když bylo krásné počasí. Procházku po kolonádě vylepšil výklad delegáta. Probíhá zde rekonstrukce Mlýnské a Vřídelní kolonády. Jinak vše kolem řeky Teplé je tak jak jsme to poznali v roce 2008.
Thermal hotel, kde se pořádá každoročně filmový festival
tržní kolonáda pod zámeckou věží
Jen malá poznámka, tehdy náš přítel hledal v novinovém stánku nějaké české noviny a protože moc nezná číst v azbuce, nic nekoupil. Nyní tady žádný novinový stánek ani není, tak se mění doba.
místo novinových stánků jen "cucátka" Čti více…
Od Lipna po Jindřichův Hradec – pondělí 14.září.
Po klidné noci v obci Dobrá vyrážíme do obce Stožec. Až sem se jede po místní silnici bez jakéhokoliv omezení. Na mapě máme viditelnou silnici ale až do Nové Pece. Takže sem se hodláme dostat, ale ve Stožci se musíme rozhodnout, jestli se dopustíme přestupku. Protože dál jen s povolením k vjezdu. Ale protože bylo jen něco po 8 hodině, riskuji a jedeme po uzoučké silnici směr Nová Pec. Jelo se bez problémů, ale jaksi se „staženým zadkem“. Když jsme po 15 km v Nové Peci, veškerá nervozita padla, nikdo nás nechytl. Projeli jsme krásnou krajinou, kudy můžete jen na kolech. V Nové Peci fotíme začátek přehrady Lipno.
začátek přehrady u Nové Pece
začátek přehrady u Nové Pece
Pak ještě focení z nadhledu tu krásu vodní plochy ozářené sluníčkem si musíme ponechat ve vzpomínkách.
nadhled na přehradu Lipno a krajinu kolem
nadhled na přehradu Lipno a krajinu kolem
V Černé v Pošumaví jen sledujeme provoz na železnici a jak se tady přepravují cyklisté, kteří asi pobývali v campu přes silnici.
v campu v Černé v Pošumaví - jen přes cestu od žel.zastávky
Čti více…
Jeli jsme na Slovensko do Vysokých Tater – srpen 2020.
Měli jsme do Vysokých Tater jet v březnu, ale den před odjezdem Slovensko zavřelo hranice kvůli epidemii koronaviru. Tehdy to měl být pobyt zajištěný přes Boocing.com a stál pro dvě osoby 615 eur.
Já tehdy slíbil e-mailem zaslaným na recepci hotelu Sorea Trigan, že se tam určitě vypravím a objednal jsem 5 nocí na srpen od 9.8. do 14.8. .
Pak čas běžel, já na objednávku málem zapomněl, ale z recepce se ozvali na konci července, jestli na objednávce trvám. Protože jsem tušil dražší pobyt, zaslal jsem dotaz, abych si ověřil, jak se asi změní cena v srpnu. Stalo se a pobyt měl být za 720 eur. V ceně byla polopense, každý den wellnes se saunou, párou a bazénem. Takže taková pohodová dovolená, jakou jsme si nikdy ještě neužili. Jako senioři nad 70 let si to už můžeme dovolit a doporučuji, kdo ještě může chodit, aby si to nějak také zajistil.
V Tatrách jsme si této výhody také užili pěkně na plno. Električka zdarma, máme režijní výhody, ale autobusovou dopravu jsme neznali. Tak se stalo, že jsme při nákupu jízdenky do Belanských jeskyní zaplatili po nástupu ve Starém Smokovci 2,60 eur za dvě senior osoby. Na prohlídku jeskyně jsme opět získali slevu na seniory. Potom jsme popojeli do Ždiaru. To stálo 0,20 eur za osobu a seniora nad 70 let. Na cestu zpět ze Ždiaru jsem nachystal drobné a tak jsem měl v ruce 2,60 + 0,40. Když jsem musel zaplatit jen 0,40 eur za celou cestu zpět, byli jsme dokonale překvapeni. Nechtěli jsem této částce ani uvěřit.
Jízdu autobusem jsme si zopakovali cestou do Tatranské Javoriny na zastávku „Za buky“ k zámečku Hohenlohe. A ejhle i tak daleko ze Starého Smokovce jsme platili opět jen 0,40 eur za dvě osoby a totéž bylo při cestě zpět. Takže tu uplatňují slevu pro seniory nad 65 let a pak i další typ slevy při věku nad 70 let.
No a když to tedy zapíši jako vzpomínku na jednotlivé dny a výlety s tím spojené, tak jsme přijeli na hotel v neděli 9.srpna po 16.00 hodině a hned po příjezdu jsme šli na bazén a leželi v bublinkách a nahřívali se v parní sauně. Pak byla výborná večeře s bohatým výběrem a dobře navařeným jídlem, kdy obsluhu zajistila za krytým pultem obsluha hotelu. V době po koronavirové oni pořád s rouškou, my ji museli nosit také, a to v celém hotelu a při jídle se sundávala, kdo chtěl přidat mohl, ale zase jen s nasazenou rouškou.
na procházce po večeři
je po večeři a tak jen fotíme ty co mohou i napapaní do vody
Den na to snídaně a výhled krásného počasí. Jeli jsme električkou do Tatranské Lomnice a zde přešli k lanovce na Skalnaté pleso. Tady to bylo bez fronty do staré, asi původní kabinky a pak s přestupem do nové kabinky až na Skalnaté pleso. Stálo to pro seniory nad 65 let tam i zpět 20 eur na osobu s tím, že za kartu je záloha 2 eura.
Na vrcholu stále krásné slunečné pohledy s výhledy a my tak dali výstup k hvězdárně a pak kolem jezera.
jsme na Skalnatém Plese
foceno při procházce kolem Skalnatého Plesa
Potom sešli ke Skalnaté chatě. Tady dali fazolovou polévku. To nejdražší co jsme na výletech měli pak musel kompenzovat pocit, že tam jsme a k tomu ještě i nádherný výhled z vrchu do údolí.
procházka ke Skalnaté chatě
Skalnatá chata Čti více…
07 Středa 15.července – lázně Kalithea a celý záliv Faliraki
Kdo by si myslel, že už se budeme jen válet a opalovat svá těla, byl by na omylu. Ještě jsme nebyly v lázních v Kalithea. No a protože se tam dá dojet autobusem co odjíždí směrem na Rhodos v 9.25 a my už víme kde určitě zastaví, není co řešit. Přijel o 10 minut později, už byl téměř plný, tedy na každém dvojsedadle někdo seděl a pak i lidé přistupovali. nahlásil jsem výstup Kalithea therme, zaplatil jen 2 eura na osobu a jelo se. Pak řidič zakřičel, že už stojí jen kvůli nám a my vystoupili. tan den bylo rozhodnuto. Na druhé straně silnice na jízdním řádu jsem vyčetl jen to, že něco jede zpět v 11.00 takže tím to už nestihneme a šli jsme do lázní.
před vstupem do lázeňského areálu
no a už jdeme ven z areálu
Tohle místo, jak jsme v jedné z místností lázní na filmové reportáži, sloužilo i pro natáčení filmu Herkule Poirot, film Děla z Navarone s Anthony Quinnem a jiné. Lázně byly obnoveny po válce, kdy je němci zničili bombardováním. Nově byly otevřeny až v roce 2007.
tak to je nádhera
jen si to lze domyslet Čti více…
Velké Losiny – termální lázně
Do Velkých Losin jezdíme často, protože tady jsou nám nejbližší termální, a skutečně léčivé vody na naše bolístky , které se stářím přicházejí. Než dojdete od vlaku do lázní, musíte projít parkem plným vysokých keřů rododendronů. Teprve letos se nám poštěstilo, že všechny byly v plném květu.
Velké Losiny - lázeňský park v plném květu
Velké Losiny - lázeňský park v plném květu
Navíc tentokrát to bylo v době, kdy se po dlouhé pauze otevřely termální lázně s omezeným provozem a nebylo tu hodně lidí, protože se objevili jen ti odvážnější. Takže v bazénech, kdy už běží také provoz venkovních bazénů je volno a dobře si můžete zaplavat.
kolem domu Eliška v lázeňském parku
vstup do termálního areálu Velké Losiny
Všechny vodní trysky jsou v provozu, jen vnímáte to, že lehátka u vnitřních bazénů jsou rozmístěna dál od sebe a je jich méně a totéž bylo zřejmé i okolo venkovního bazénu. Ve vodě už není nic neobvyklého, lidé nemají roušky a odstupy 2 m ani nelze u masážních trysek či bublinek dodržet. Takže jsme si to pořádně užili. Vzpomínali jsme na dobu, kdy se to tu stavělo a kdy se tu poprvé i dalo pobýt. Nikdy jsme si ale neužili tak nádherné barevnosti rozkvetlých rododendronů.
Máte-li někdo zájem podívat se na minulost spojenou s našimi výlety po okolí, pak v dnešní době najdete určitě vhodné místo po nádhernou dovolenou v tomto regionu kolem Velkých Losin.
před vstupem do termálního areálu Velké Losiny
u vily Aurelie ve Velkých Losinách
http://www.cestotipy.cz/2014/relaxacni-pobyt-v-obci-branna-v-kvetnu-2014/nggallery/page/7
Od května roku 2015 tady běžel zkušební provoz a my ve vodách nového areálu tady byli poprvé.
Ale nikdy se nám nepodařilo najít čas na dobu, kdy je park kolem lázní v plném květu.
http://www.cestotipy.cz/2015/poznavame-krajinu-v-udoli-ricky-desne-a-jejiho-okoli/nggallery/page/7
Takže protože si čtete vzpomínky doplněné radami a typy na výlety, zapamatujte si poslední týden v květnu, to tady určitě kvete, ale pozor, je třeba mít i štěstí, protože ne vždy, s ohledem na průběh počasí, tomu tak bývá vždy a pravidelně.
Ale když máme tu dobu koronavirovou, je to tady krásná lokalita a vždy se najde místo k cílenému výletu či aktivní relaxaci.
Fotky z procházky lázeňským parkem ve Velkých Losinách :
Ve volné přírodě a místě bez lidí, když je ten nouzový stav.
Vlastním autem jsme projeli Zlínem a tady jsme pak odbočili na Kudlov. Za Kudlovem jsme projeli krásnou pahorkatinou a poprvé jsme vystoupili až na Pinduli, kde je restaurace s velkými možnostmi parkování a krásnými výhledy na Želechovické louky. Nikde nebylo živé bytosti. Popojeli jsme směrem na Březůvky a museli jsme na velkém parkovišti před obcí zase zastavit, protože jsme uviděli krásnou vodní hladinu a probouzející se jarní přírodu kolem.
restaurace na Pinduli a není tu živé bytosti
vodní nádrž v Březůvkách
Když jsme vystoupili z auta pod hrází a vystoupali na ni, kolem hladiny do okola seděli jednotlivě rozesazení rybáři a někteří, i když tam byli osamoceni měli roušky.
Hotel s výhledem na tu krásu bez lidí a dokonce měl na terase s výhledem na to pučící jaro ještě silvestrovskou výzdobu. Pokochali jsme se a zase s rouškami přes obličej jsme nasedli a popojeli.
Dojeli jsme do obce Provodov a hledali značenou cestu na kopec, kde by měla být zřícenina hradu Rýsov v blízkosti atraktivní skály, kterou jsem mezi stromy už po zaparkování auta viděli. Byla hodně vysoko a my stáli dole v dědině. Venku horko a modrá obloha nad námi. Tak jsme raději popojeli a shodou náhod zastavil až na místě značeném zelenou značkou. Pak už to bylo jen do kopce a do kopce a k tomu vždy nádherný rozhled po krajině kolem.
cestou na Čertův kámen
Čertův kámen
V lese jsme pak objevili onu skálu nazvanou Čertův kámen a plošinku pod ní, kde mohlo snad být i hradní nádvoří. No ale našli jsme místo, kde nebylo človíčka, byla tu jen krásná příroda kolem a barevná skála, která stála za ten výstup. Čti více…
Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019
Počasí koncem října se vymklo odborníkům na předpovědi počasí a tak je pořád modrá obloha a my se ještě rozhodli provětrat naše „autíčko“ a jen tak narychlo vyjet do Podhájské. Kdo neví kde to je a co je tam zajímavého, tak tady je základní informace. Je to na Slovensku, skoro každý Čech či Moravák to asi zná a už tam byl. Jsou tam velké termální lázně, které snad vše léčí a hodně teplé vody zde mají i 39 st.C a k tomu hned i chladící bazének. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1900 m a má 80 st.C. Složení se srovnává s vodou v Mrtvém moři protože vyvěrá z vrstev, které odpovídají mořskému dnu a objevili se zde i organizmy z mořského dna. Voda léčí asi všechny choroby co jsou kolem nás.Teď po 20 říjnu jim ale v lázních skončila letní sezona a venkovní bazény z nerezu tak byly vypuštěné, ale zase tam kde se dalo ve vodě léčit znavené tělo bylo málo lidí.
v areálu lázní v Podhájské
v lázních Podhájská
Nebyl v provozu ani Camping, kde jsem ale po ránu nahlédl a četl si, že kdo je tady ubytován, pak platí v termálech méně než je ceníková cena.
v campu nad lázněmi v Podhájské
v campu nad lázněmi v Podhájské
No a ta byla na celý den v tomto čase 22 eur na osobu. Ale zase sedíte si v bazéně a nalejí vám tu i pivo značky Plzeň nebo Zlatý bažant a to za cenu jen 1,80eur na 0,5 litru a vy jen natáhnete ruku s čipovými hodinkami a platíte až při odchodu. Dali jsme si tedy to chalzené pivko a bylo to fakt parádní osvěžení. No a voda asi skutečně léčí. Toto místo lze doporučit, ale už tam asi každý byl. V roce 1998 to tu byl jeden bazén a bufet z langoši a vařenou kukuřicí a okolo jen pár přebudovaných domečků na pensiony, pokud to jen zkráceně popíši. Nyní v okolí hotely, velké pensiony, apartmánové domy, chaty k pronajmutí a pokoje k pronajmutí. Na reklamních letácích pak bazény plné lidí, takže v sezoně to tu je asi úplně jinak a nerad bych tu v tomto čase byl. Z Olomouce nám to ukázalo na tachometru 279 km přes Strání, Nitru. No a protože my cestou i poznáváme, tak jsme za Novým Městem nad Váhom zajeli pod Čachtický hrad a po zaparkovaní nad dědinou dali asi 1,5 km ke hradu. Udělali jsme dobře až na malou ostudu. Jel jsme s Česka a v peněžence měl jen koruny a když jsme vylezli z „autíčka“ nedoplnil jsme ji eury.
jsme na prohlídce hradu Čachtice
jsme na prohlídce hradu Čachtice Čti více…