

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Vánoční procházka na sv.Kopeček u Olomouce.
Byl krásný slunečný den 24.prosince roku 2019. Po dobrém obědě jsme se vydali na procházku směrem ke sv.Kopečku s nadějí že bude dobré světlo. A to bylo, zejména, když jsem se vydal na polní cestu nad obcí Droždín odkud je nevšední pohled na stavby kolem kostela na sv.Kopečku.
kostel na sv.Kopečku u Olomouce od cesty nad Droždínem
Naprostý klid, ani vánek, jen prosincové sluníčko hřálo do zimní bundy. Za kostelem tmavé mraky a stavba kostela s kopulemi svítila do prostoru.
Pak jsme přejel na sv.Kopeček a šel se podívat jak probíhají opravy v interiéru kostela.
náměstí u kostela na sv.Kopečku
Mohu podat informaci, že je již téměř vše dokončeno a září to novotou. Dokonce už byl v kostele instalován místní tradiční betlém. To jsem nečekal i když u nás doma už betlémek i se stromečkem jen čekal na štědrovečerní večeři.
v kostele už měli postavený betlém
interiér kostela po rekonstrukci
Kolem kostela pohodová vánoční nálada a vše ozařovalo sluníčko. Takže krásné poledne tohoto štědrého dne v roce 2019.
Fotky z procházky na sv.Kopeček :
Vánoční procházka na Velký Kosíř.
Naposledy jsme zimní vycházku na Velký Kosíř měli v lednu roku 2014. Tehdy byla zima a napadl nějaký ten sníh, takže cestou od zámku v Čechách pod Kosířem to bylo kolem nás bílé, mírně zasněžené. Rozhledna byla zavřená.
Letos jsme to dali ve sváteční den 26.prosince 2019 a na vrcholu se po opravě rozhledny dalo vystoupat až k vrcholu na plošinu a konečně tak bylo možné i vidět do dalekého, místy i sluncem prozářeného okolí.
už vidíme rozhlednu na Velkém Kosíři
cestou na Velký Kosíř
Tento výstup na vrchol rozhledny byl mimořádný, protože bylo mimořádně otevřeno v zimních měsících. Jinak to tu je zavřené a nahoru se lze podívat až v jarních či letních měsících. (otevírací doby lze najít na webu ( www.kosir.cz )
již opravená rozhledna na Velkém Kosíři 442 m n.m.
výhled na osluněnou Olomouc Čti více…
Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019
Počasí koncem října se vymklo odborníkům na předpovědi počasí a tak je pořád modrá obloha a my se ještě rozhodli provětrat naše „autíčko“ a jen tak narychlo vyjet do Podhájské. Kdo neví kde to je a co je tam zajímavého, tak tady je základní informace. Je to na Slovensku, skoro každý Čech či Moravák to asi zná a už tam byl. Jsou tam velké termální lázně, které snad vše léčí a hodně teplé vody zde mají i 39 st.C a k tomu hned i chladící bazének. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1900 m a má 80 st.C. Složení se srovnává s vodou v Mrtvém moři protože vyvěrá z vrstev, které odpovídají mořskému dnu a objevili se zde i organizmy z mořského dna. Voda léčí asi všechny choroby co jsou kolem nás.Teď po 20 říjnu jim ale v lázních skončila letní sezona a venkovní bazény z nerezu tak byly vypuštěné, ale zase tam kde se dalo ve vodě léčit znavené tělo bylo málo lidí.
v areálu lázní v Podhájské
v lázních Podhájská
Nebyl v provozu ani Camping, kde jsem ale po ránu nahlédl a četl si, že kdo je tady ubytován, pak platí v termálech méně než je ceníková cena.
v campu nad lázněmi v Podhájské
v campu nad lázněmi v Podhájské
No a ta byla na celý den v tomto čase 22 eur na osobu. Ale zase sedíte si v bazéně a nalejí vám tu i pivo značky Plzeň nebo Zlatý bažant a to za cenu jen 1,80eur na 0,5 litru a vy jen natáhnete ruku s čipovými hodinkami a platíte až při odchodu. Dali jsme si tedy to chalzené pivko a bylo to fakt parádní osvěžení. No a voda asi skutečně léčí. Toto místo lze doporučit, ale už tam asi každý byl. V roce 1998 to tu byl jeden bazén a bufet z langoši a vařenou kukuřicí a okolo jen pár přebudovaných domečků na pensiony, pokud to jen zkráceně popíši. Nyní v okolí hotely, velké pensiony, apartmánové domy, chaty k pronajmutí a pokoje k pronajmutí. Na reklamních letácích pak bazény plné lidí, takže v sezoně to tu je asi úplně jinak a nerad bych tu v tomto čase byl. Z Olomouce nám to ukázalo na tachometru 279 km přes Strání, Nitru. No a protože my cestou i poznáváme, tak jsme za Novým Městem nad Váhom zajeli pod Čachtický hrad a po zaparkovaní nad dědinou dali asi 1,5 km ke hradu. Udělali jsme dobře až na malou ostudu. Jel jsme s Česka a v peněžence měl jen koruny a když jsme vylezli z „autíčka“ nedoplnil jsme ji eury.
jsme na prohlídce hradu Čachtice
jsme na prohlídce hradu Čachtice Čti více…
Poznání ostrova Vis v Chorvatsku – září 2019.
Vis (řecky Issa, italsky Lissa) je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Náleží k Splitsko-dalmatské župě a nachází se asi 17 km na jihozápad od ostrova Brač a 44 km jižně od pevninského pobřeží Chorvatska.
Na ostrově jsou dvě města a podle průvodkyně tu trvale žije kolem 6000 obyvatel a mají jen jednu základní školu, protože ostrov se vylidňuje.
My bydleli v hotelu Issa v městečku Vis. Bylo to pro nás zadostiučinění po tom, co se nám stalo ke konci června. Jeli jsme si tedy i konečně odpočinout.
vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis
vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis
Ale my a odpočívat, to asi neumíme a tak když nám delegátka cestovky nabídla výlet lodí kolem ostrova a pak výlet centrální částí s tím, že konec výletu bude spojen s degustací vín ve sklepě taxikáře, nedalo se odolat a hned druhý den jsme šli vyměnit na poštu kuny za eura. Za 100 eur jsem dostal 721 Kun. Jeden výlet lodí stál 190 Kun, výlet do Komiže přes centrální část ostrova s degustací byl taky za 190 Kun. No a vše ostatní šlo na nákup místního oleje a desertního vína známé značky Prošek. No a na pití pro západy slunce jsme si koupili prostřednictvím delegátky „petku“ bílého a „petku“ červeného celkem za 65 Kun. Obé ta vína dobré chuti a tak jsme si ten pobyt hodnotně vychutnali a ještě bude u čeho i vzpomínat.
V jiných dnech se nám podařilo kus městečka projít s delegátkou, která vše doplnila zajímavými informacemi o ostrově. tak nyní víme, že ostrov byl po válce zapovězen turistům a byl vojenskou zónou Jugoslavie. Teprve až po roce 1995 se otevřel turistice. Náš hotel byl dokončen v roce 1978 a nyní se má rekonstruovat, ale jídlo při snídani i večeři bylo dobré, chutné a pestré jako jinde ve světě. Na trajekt jsme dostali lístek v ceně 54 Kun od delegátky. Autobus nás dovezl kolem 9 hodiny do Splitu a pak odjel aby odpoledne nabral ty co z ostrova odjížděli.
Prvním ze zaplacených výletů bylo lodí kolem ostrova. Na výlete lodí kolem ostrova to bylo prima. Malá lodička pro asi 30 lidí byla téměř plná a my to měli i s naší delegátkou a tedy výkladem. První zastávka byla u bunkru pro ponorky.
skoro to nebylo vidět, uměly to i zatáhnout plachtou
zastavujeme a vjíždíme do hangárů pro ponorky z doby Jugoslávie
Druhé ze zastavení bylo na malé pláži, kde se točil film Mama Mia II.
vjedeme do zátoky, kde se filmoval film Mama Mia II
máme procházku s krásnými výhledy po okolí Čti více…
01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.
V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.
to co tu zbylo po sovětech
náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni
No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.
Varšava - náměstí před zámkem
Varšava - jde se na náměstí
Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.
Varšava- zámek
jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…
02 – Přejezd do Tallinu v Estonsku – červenec 2019.
Estonsko jsme mohli poznat jen tak, že nás autobus vezl podél pobřeží Baltického moře až do Tallinu, který je hlavním městem Estonska a který býval i sídelním městem ruského cara Petra I. – velikého. Byl pátek a byli jsme v druhé polovině našeho poznávání pobaltských republik, kde se k placení používá euro. Než jsme vyrazili na cestu, byl čas nafotit okolí hotelu v Rize, kde jsme přespali ze čtvrtka na pátek. Kolem snad i nového hotelu stály domy z doby ruské nadvlády a možná i staršího původu. Dřevěné či cihlové s opadanou omítkou, lidi na ulici jako ti co mají hodně hluboko do kapsy.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
V ulici hned pod hotelem projížděla tramvajová soupravy vyrobená v Česku do centra Rigy. Byl tu hodně silný kontrast s minulostí a novou budoucností města. Takový obraz přerodu ze socialismu přímo do kapitalismu. Možná i ráj pro filmaře, kteří by takovou to dobu ještě chtěli ztvárnit.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
ulice pod hotelem v Rize
Do Tallinu nás čekala cesta dlouhá něco přes 300 km. Vyjeli jsme v 9.15 hodin a vystupovali jsme po technické přestávce na hranici mezi Lotyšskem a Estonskem.
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg Čti více…
03 – Poznávání Lotyšska a hlavního města Rigy – červenec 2019.
Ráno po snídani, která byla ucházející se jelo zpět přes celé Estonsko a teprve v Lotyšsku začalo poznávání této země. Tak jak jsou země v Pobaltí rovinaté, tak naše zastavení bylo u hradu Turajda. Nad meandrují řekou Gauja jsou k nahlédnutí i další hrady. My navštívili Turajdu. Prošli jsme hradními komnatami i sklepením a vystoupali na jeho věž. Vše tu bylo rekonstruováno a je to z pálených červených cihel, jak to v tomto kraji bylo zvykem. Taky vše rekonstruované, ale jako nové a zajímavě řešené, jen ten jazyk byl pro nás nesrozumitelný.
hrad Turajda
hrad Turajda - výhledy z věže hradu
Zajímavá expozice a krásné výhledy z věže. Pak se prošlo parkem, kde byly v prostoru plném zelené rozmístěny úžasné sochy z kamene.
park a sochy v areálu hradu Turajda
park a sochy v areálu hradu Turajda Čti více…
Sobota 15.června.
Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.
aparthotel Barracuda z ulice
aparthotel Barracuda od pláže
Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.
pokoj, kde jsme bydleli
společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi
Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.
No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.
na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně
stoly u okna měli výhled na oceán Čti více…
Neděle 16.června na Sao Miguel.
Podle předpovědí počasí má být tento den deštivo až hnusně. Takže vybíráme trasu a místa spojená s vodou na zemi a pak i možná z oblaků. Vyrážíme po 9 hodině směr Capelas na druhé straně ostrova. Odtud to pak bereme po dálniční komunikaci až k odbočce na porto Formoza. Než tam dojedeme, objevujeme místo, kde jsem už byli. Je to přírodní pláž u obce Canto Dos Reis. Zaparkujeme pod klášterem a protože jsou do kostela otevřená vrata, nahlédneme. No a protože je neděle, je v kostele mše a my nemůžeme fotit. Co bylo zajímavé, tak u oltáře hodně starý kněz, kostel plný postarších ženských, jedna mi ukazuje abych si sedl, což nemohu akceptovat, ale za ni je mříž s velkými oky a za ní pak jeptišky v černém úboru. Hodně zajímavé podívání.
Odcházíme a jdeme na tu pláž, kam nesmí krávy. Mají tu ještě pořád tu silniční značku „stop“ se schématem krávy. No prostě je tu značka co to zakazuje. Na pláži už není plavčíků, i tady se šetří, ale je čisto a je to tu pěkné.
pohled na zázemí této pláže
i na mapě označeno jako pisčina - pláže
Zatím to vypadá, že na téhle straně ostrova bude škaredě až později, nyní jen pod mrakem a neprší, deštík jsme zahnali rozevřeným deštníkem.. Po prohlídce této pláže projíždíme městem s názvem Rabo de Peixe. Tohle místo je asi sociálně podporováno. Na ulici i v neděli postávají hloučky chlapů, bizarního vzezření, téměř jako naši bezdomovci. Zastavujeme jen k nahlédnutí do kostela. Tam je zase mše a dokonce úplně narváno. Převládají starší muži nad ženami, zajímavé zjištění. Fotíme ještě přístav z nadhledu, protože v roce 2016 jsme se po něm i prošli.
nově vybudovaný přístav v Rabo de Peixe
kostel v Rabo de Peixe
No a jedeme dál. Míjíme velká města jako je Ribeira Grande a Ribeirinha. Pak je směrovka na Porto Formosa. No a protože tady jsme posledně v roce 2016 nebyli, je jasné, že nahlédneme a uvidíme nová místa.
A udělali jsme dobře. Sjíždíme až k přístavu, kde je plno lodiček, plno květin a krásná panoramata kolem nás.
v přístavu porto Formoso
v přístavu porto Formoso Čti více…
Pondělí 17.června.
Co se týče počasí, tak bylo skutečně pěkné, takové akorát, prostě chvíli slunce, pak mírné pokropení,chvíli se hnaly nízké mraky. No a my vyjeli kolem 9 hodiny a na místě, to je ve Furnasu jsme parkovaliv 9.37 hodin, přímo na parkovišti u termálních lázní se jménem Beija. Když jsem se ptal pokladní, tak rusky, protože ona byla Ukrajinka, jak jsou tady ty lázně dlouho otevřené a nyní už víme že 9 let, postupně se prý zvětšovali. Všechno nám pěkně popovídala a dala důležité informace. Po zaplacení 6 eurna osobu a na neomezenou dobu, obdržíte plastový košík na věci. Přes potok je lávka a za ní šatny, kde se navléknete do plavek. Musíte mít staré, je tu hodně hnědě barvící železitá voda. Když jsme se ptali na skřínku, tak ano jsou k dispozici za 1 euro a musíte ale dát zálohu 20 eur na hodinky, ale při odchodu vám je na výdejní lísteček zase vrátí, tedy to 1 euro si nechají. Ale máte klid, i když to tu pořád hlídal krásný chlap, Portugalec, v oděvu hlídače. No a potom už jsme se naložili do prvního ze tří bazénků a jen koukáme na tu krásu kolem. Takhle jsme koukali a samozřejmě že i fotili 3 hodiny, a ani nám to nepřišlo. Areálem mezi samou překrásnou květenou teče potok a v něm voda teplá 28 st.C.
bazén s hloubkou jen 60 cm, teplota 39 st.C
bazén s hloubkou 130 cm, teplota vody 39 st.C
V bazénech na sezení je voda vždy 39 st.C a podle pokladní je dobré pobýt jen tak 15 minut. Odpařuje se nějaký plyn a může být z toho nevolno. No mě se jednu chvíli točila hlava, když jsem se opájel volně tekoucí vodou na záda.To je tu na každém ze tří bazénů. Mají jen různé hloubky od 6O cm do 130 cm. Ale co je tu skvělé, je ta květena a exotika kolem v parádním osázení, co jen oku ladí. No byli jsme v ráji.
než jsem se začali rochnit v léčivých vodách bylo focení
květinové úpravy v lázních Beija Čti více…