Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03- jedeme vlakem do Monastiru

Uloženo v : Tunis pevnina napsal facero

Čvc.4,2024

03- jedeme vlakem do Monastiru

Monastir je pobřežní tuniské město ve tvaru poloostrova v oblasti tuniského Sahelu (střední Tunisko). Nachází se 20 km jižně od Súsy a 162 km jižně od Tunisu. V Monastiru v roce 2014 žilo 93 306 obyvatel. Do tohoto města jsme se jeli podívat protože tu můžeme uvidět :
Ribat – rozsáhlou pevnost s několika věžemi, rozhlednou a dvěma mešitami, která byla založena Araby roku 796 a rozšiřovaná ve 13. 17. a 19. století, Rozhledna uprostřed pevnosti je válcová, mírně kónická věž se spirálovým schodištěm.
Medinu – od středověku centrum města a byla cíl islámských poutníků. Má dochovanou část hradeb a městskou bránu Beb Brikcha. Dále můžeme vidět Velkou mešitu, která přiléhá k Ribatu
Mauzoleum Habíba Burgiby, prvního tuniského prezidenta. Ta byla postavena už za prezidentova života roku 1963.
Rozsáhlá budova, je střežená stráží, ale je veřejně přístupná. Minaret, tedy vlastně dvě věže její mešity jsou dominantou města. Kromě prezidenta jsou zde hrobky členů jeho rodiny a expozice osobních věcí prezidenta. V interiéru je několik lustrů, jeden křišťálový lustr v hlavní kupoli pochází ze severočeské sklárny.
Rodný dům prezidenta Habíba Burgiby – rekonstruovaný do podoby z počátku 20. století, volně přístupný s kavárnou v přízemí. Ten jsme ale nedohledali a tedy ani neviděli.
Osídlení je doloženo archeologickými nálezy od pravěku. Ve starověku zde bylo založeno punské město s názvem Ruspina (znamená poloostrov), které náleželo ke Kartágu. Jeho obyvatelé ve 3. století př. n. l. pomáhali Hannibalu Barcovi v bojích proti Římanům. Po punských válkách bylo začleněno do římské provincie Africa propria“ a získalo statut svobodného města. V roce 46 př.n. l. bylo prvním africkým městem, které podpořilo Julia Caesara, který za pomoci zdejších vojáků bojoval proti Pompeiovi. Po rozpadu Římské říše město ovládla říše Byzantská a byl založen klášter, z něhož se dochoval pouze název města, řecky „Monasterion“. Po dobytí oblasti Araby zde Abbásovci roku 796 založili pevnost Ribat, centrum oblasti, nadále rozšiřované až do 19. století.
Během španělsko-osmanských válek, které trvaly celé 16. století, byl Monastir terčem útoků obou válčících stran. V roce 1550 jej dobyli Španělé, v roce 1554 zase Osmané, od roku 1574 byl připojen k Tunisu, ale Osmané mu ponechali samosprávu, soudní pravomoci a daňový úřad (tzv. caïdat), což velmi pomohlo rozvoji města. Francouzská kolonizace z let 1881-1956 ovlivnila mj. etnické a náboženské složení obyvatelstva. Křesťané zde mají svou autonomní komunitu a opatství i v současnosti.
Už jednou jsme čekali na železniční zastávce Turistique zone Mehdia a tak jsme také věděli, že se tady míjí spoje s odjezdem 8:30 hodin. Do Monastiru jsme dojeli o 50 minut později a cestou to vypadalo, že tento spoj je nafukovací, stále přistupovali davy lidí. Lístek jsem kupoval ve vlaku u průvodčího. Když jsem naznačil, že drobné není třeba vracet, byl jsem odmítnut a byly vráceny i ty drobné mince za které už nic nekoupím.
Z úvraťového vlakového nádraží, které sídlí v moderní budově, jsme byli během chvilky před vstupní branou do Mediny. No a tak jsme prošli a hned jsme byli oslovováni abychom určitě nakoupili jen u nich v krámu. Měli jsme výmluvu, nakoupíme až půjdeme zpět. Obdarovali nás úsměvem a pozdravem „Ahoj“.

Cesta k památkám nebyla daleká a už jsme viděli pevnost Ribat. A taky vedle ní i Velkou mešitu. Ještě jsme vyzkoušeli vrata do moderní současné mešity, která byla tak časně po ránu v 9:30 zavřená.

pohled na budovu nádraží nová výstavba u nádraží

ve starém centru je novější výstavba takže z jednoho místa staré a nové

Při vstupu do pevnosti Ribat zase formální kontrola zavazadla, a nákup vstupenky za 8 DNT na osobu. Pak jen na WC a v poklidu na prohlídku celé pevnosti. A stálo to za to, ale pomalu a jistě přibývalo nastoupaných a sestoupených schodů kolem celé pevnosti. Ale výhledy po okolí stály za to.

pohled i na pevnost Ribat a tady už jen snímky z pevnosti Ribat

výhled z pevnosti a to jsou už snímky z vrcholu věže

Při odchodu zase to WC a omytí studenou vodou s namočením pokrývky hlavy. Zcela nezbytný úkon, protože se udělalo pořádné teploučko, asi tak 35 st.C ve stínu.
Pak se šlo k mauzoleu. Tady ve stínu strážci, pokladna žádná a už jsme se kochali brýlemi, tužkou či peněženkou prezidenta Habíba Burgiby, či jinými jeho fotkami a drobnými předměty nezbytnými pro život prezidenta. Ale to hlavní bylo vidět ten náš, českými výrobci ze severu Cech vyrobený křišťálový lustr. Tak ten stál za tu vyčerpávající chůzi beze stínu přes velkém náměstí před mauzoleem.

novostavba mausolea z roku 1963 pohled na mausoleum

jsme v mausoleu presidenta Habíba Burgiby křišťálový lustr byl vyrobený na severu Čech

Když jsme se vrátili do běžného života kolem nové mešity, byla vrata otevřená, ale žena musela zůstat ve stínu před branou a jen já měl možnost vidět areál mešity. Po škemrání mi bylo uděleno právu pořídit i jedno foto z interiéru.

nová mešita už byla otevřena a já jako muž jsme mohl vstoupit po velkém prošení je pořízeno i toto foto interiéru

Pak jsme se jen usadili pod stíny listů velkého fíkovníku a dali nezbytné volno našim utahaným končetinám. Zazpíval nám k tomu i Imán z mešity. Pak jsme se už jen vraceli na nádraží.

poseděli jsme u capuccina no a jdeme přes Medinu k vlakovému nádraží

Dali jsme se po hraně přístavu, kde nebylo krámků a tedy obtěžování. Na smlouvání o ceně nemám tu povahu a nesedí mi tento druh smlouvání u zboží, které už mi k ničemu není a nebude.

no a jdeme přes Medinu k vlakovému nádraží kdo je návštěvou, pak koupí kytku

Přijdeme utahaní na nádraží, kupujeme u pokladny lístek za 1,65 DNT do turistické zóny a vidíme na nástupišti davy lidí. Stáli po obou stranách vjíždějícího vlaku. Než vystoupil dav lidí z jedné strany už byl vlak plný těch co někam jeli a natlačili se z druhé strany. Na nás zbylo jen místo ke stání v místě za kabinou strojvedoucího. Žena tuhla ve stoje, já si rozložil na zem osušku a sel si. V uličce mezi sedaly se udělalo místo a bylo na mě vidět. A nastal čas přesunů. Někdo se nade mnou smiloval a uvolnil místo, ale ze zadu je někdo obsadil. Žena co mi chtěla viditelně udělat radost ho ale rázně vykázala a já musel povstat, ale nešlo to, měl jsme vše zatuhlé. Pomohli mi a já seděl. Udělali najednou i místo pro ženu. A taky se všem okolo nás udělal dobrá nálada. Všichni s úsměvy na tváři, milí lidé. Dojeli jsme až do Kaliby, kde tento vlak končil. Cestou jsem to ještě netušil, ale nejen jedna dívčina, ale i průvodčí si všimli hotelové pásky a českého vzhledu a tak jsme byli upozorněni na to, že v Kalibě vlak končí a my musíme počkat na druhý vlak. Čekali jsme jen 30 minut. Stihli jsme se napít vody, zjistit, že tady mají 4 koleje a odstavené nákladní vozy s kontejnery a na hlavní ulici to je jen 100 m. Tak jsem nafotil i „památný“ monument, tedy lis na olivy.

přestávka v Kalibě, kde jsme přestupovali na nádraží v Kalibě

Když jsme dojeli do našeho cíle, už byl na celou cestu zajištěn stín od nových domů, kde sídlí banka i jeden velkoobchod a tak jsme nakoupili dárky pro naše potomky. Vše co je zajímavého a dobré k snědku a nikdy se to hned tak nezkazí.

Další fotodokumentace z vlakového výletu do Monastiru je v tomto následujícím přehledu :

[prohlížej jednotlivé fotky]