Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2018’

Kouty nad Desnou – na chalupě Anděl – prosinec 2018.

Kouty nad Desnou – na chalupě Anděl – prosinec 2018.

Poslední vzpomínka z roku 2018 bude na prosincovou rodinnou oslavu mých kulatin. Ale s tím je pak spojeno i vzpomínání na to, co všechno lze v této lokalitě Jeseníků navštívit za pomoci vlastních dopravních prostředků jako je kolo nebo auto, či vlakové a autobusové spojení na trati mezi Šumperkem a Jeseníkem.
Takže jsem na jaře objevil chalupu na webových stránkách www.chalupaandel.cz a to jen proto, že jsem do lokality v Koutech nad Desnou zajel na kole, abych objevil a pak rezervoval nějaké to místo pro rodinnou sešlost.

DSC_3514_84045 chalupa Anděl jaro, když jsem ji poprvé uviděl DSC_3518_84046 tak tohle by bylo v létě parádní místo na dovolenou

No a tak se stalo, že jsem objevil krásnou chaloupku s nápisem, odkazujícím na ty webové stránky ( www.chalupaandel.cz ). Když jsem to doplnil zjištěním, že na nedalekém hotelu Dlouhé Stráně nám mohou připravit slavnostní menu, či nabídnou možnost sportovního vyžití v čase na začátku prosince, kdy se neví, jestli bude sníh, tak potom už nebylo co řešit. (www.hotelds.cz ). Pak už tu bylo jen definitivní rozhodnutí a provedení včasné rezervace, protože zájem o takové malebné a romantické místečko je veliký.
Co se v tomto kraji nabízí v zimě nebo v létě jsem už dříve objevil a poznal. Tady je tedy ten soubor možností.
Jsou to zámek a historická ruční papírna ve Velkých Losinách, termální koupaliště ve Velkých Losinách (www.termaly-losiny.cz ), a lyžařský areál v Koutech či na Červenohorském sedle.

DSC_6860_84087 historická ruční papírna ve Velkých Losinách DSC_6955_84089 lyžování na Červenohorském Sedle

Takže bude v každém případě možné si ten pobyt nějak užít i když bude škaredé počasí a to bohužel bylo. O to krásnější to pak bude když nasněží. No a protože se tak nestalo v termínu mých oslav, vzpomínám na dny, kdy tu sněhu bylo dostatek, ale bylo to až kolem února.

V létě pak tu je nádherné vyžití na cyklostezkách s koupáním, jak v lázních či na malé přehradě Krásné. V cílech cyklistických výprav je pak možnost dobrého pohoštění spojeného se zážitky z krásného okolí.

DSC_9956_84104 na kole k vrcholu DSC_9989_84108 u horní nádrže na vrcholu kopce Čti více…

01 -Zase za poznáním okolí Třeboně – pondělí a úterý – říjen 2018.

01 -Zase za poznáním okolí Třeboně – pondělí a úterý – říjen 2018.

Dovezl jsem ženu do lázní Aurora v Třeboni a abych nejezdil zbytečně, rozhodl jsme se podívat po okolí všude tam, kde jsem ještě nebyl. Třeboň jsem prošmejdil vícekrát, ale je tu pořád co objevovat a zjišťovat, že se stále mění něco k lepšímu. Naposledy jsem tam byl v březnu roku 2017, kdy jsem se tam potuloval také v rámci volného času při lázeňské péči. Mám o tom něco na webu www.cestotipy.cz/2017/tri-tydny-laznich-trebon-brezen-2017/. Takže jsem si ji v odpoledních hodinách zase prošel a pak vyrazil do okolí.

DSC_3891_83200 fotky z centra Třeboně DSC_3918_83227 fotky ze zámku a parku v Třeboni

Prostě jsem popojel až do vesnice Holašovice, která je vedena v seznamu památek UNESCO. No a jsem rád, že jsem se tam také podíval. Už se nedivím, že tam jezdí i zahraniční turisté. Je říjen a je pořád teplo a slunce svítí jako o závod a stromy se přeměňují do barev podzimu.

DSC_3963_83272 fotky z vesnice Holašovice DSC_3964_83273 fotky z vesnice Holašovice

Pak mě napadlo, že po cestě objevím i zámek Kratochvíle, který se nachází kousek za Netolicemi. Bylo už pozdní odpoledne a tak je zámek zavřený, ale našel jsme skuliny abych nafotil něco, co je pro toto krásné místo typické.

DSC_3982_83291 u zámku Kratochvíle DSC_3991_83300 u zámku Kratochvíle Čti více…

02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018.

02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018.

Ve středu ráno vyjíždím z parkoviště ve sv.Tomáši se záměrem, projet se po území Rakouska. Ještě jsem měl možnost po ránu vidět krajinu místy zakrytou mlhou, či ustupujícím oparem. Bylo to nádherné. Silničky s novým povrchem jsem po ránu brázdil jen já sám. No dojel jsem na hraniční přechod a hned za hranicemi jsou lázně Guglwald. Bylo to pro mě velké překvapení, protože po tak liduprázdné krajině jsme nečekal tak přeplněné parkoviště a krásné stavby a upravené léčivé zahrádky.

DSC_4308_83615 projíždím směrem k Rakousku DSC_4310_83617 na státní hranici je Guglwald

Další zastavení bylo ve skutečných lázních při městě Bad Leonfelden. Jestli u nás v domácích lázních náhodou uvidíte nastrojenou a upravenou dámu ve vyšších letech, pak tady jsou tyto dámy, opálené, navoněné a je jim nejméně 80 let. A bylo tam plné parkoviště a bylo tam moc krásné okolí. V městečku jsem neměl kde zaparkovat, ale nakonec jsem si jej prohlédl.

DSC_4327_83634 lázeňský komplex v Bad Leonfelden DSC_4328_83635 druhý lázeňský komplex v Bad Leonfelden

Další zastavení jsme si vyhlédl u nádraží v Summerau. To proto, že je tady vyznačena trasa po historické koněspřežné dopravě z Český Budějovic do Linze.
Nakonec jsem se v místě kolem vlakového nádraží zorientoval, zaparkoval „autíčko“ a vydal se na kole až do míst, kde jsem mohl vidět nějakou tu stavbu na této bývalé trati. No stálo mi to za to.

DSC_4361_83668 orientace v terénu DSC_4375_83681 zůstala jen jedna čelní stěna mostu Čti více…

Návštěva lázní Lipot – Maďarsko – září 2018

Návštěva lázní Lipot – Maďarsko – září 2018

Letošní rok jsme se do termálů moc nedostali, snad jen do Velkých Losin, které máme poblíž a je to po stránce léčebné na stejné úrovni a cenově a časově dostupnější.
Takže když zase byla předpověď ještě slunečných dnů na konci září, a k tomu na webu těchto lázní Lipot lázně jsme se dozvěděli, že jen do 30.9. budou otevřeny i venkovní relaxační bazény, bylo velmi rychle rozhodnuto a na svátek Sv.Václava v 6.00 jsme vyrazili do těchto lázní. Jezdím mimo dálnice a tak cesta trvala 4 hodiny a 30 minut a bylo to přesně, podle výpočtů pro neplacenou a nejkratší cestu, na webu www.mapy.cz . Průjezd Bratislavou je od posledního nájezdu za Stupavou bez poplatků a když se přejede Dunaj a odbočí se až na druhém sjezdu na Háje, je to rychlé a bez poplatků. Jen pozor, než se dostanete ke směrovce Háje je vyznačeno i druhé odbočení na Vídeň a Kittse. Pak nadjezdem nad dálnicí ze které jsme sjeli a to hned na další křižovatce, kde je směrovka na Rusovce a Rajku. Krásně a bezpečně jsme tedy projeli Bratislavou a v 10.30 hodin jsme stáli před branami lázní v Lipotu. Vstupné je opět vyšší než bylo naposledy v roce 2015, kdy jsme tam také byli v polovině září. Je to k dispozici ve vzpomínce rok 2015 Lipot
Vstupné tedy bylo 3200 Forintů v sezoně a 2.900 Forintů po sezoně. V areálu plno květin, sytě zelené plochy s lavičkami a dvěma bazény s léčivou termální vodou a teplotou od 34 do 38 st.C, jeden plavecký bazén 50 m s vodou 32 st.C, no a potom relaxační bazény se stále jedoucími tryskami na masáže celého těla a vodním kolotočem pod dohledem plavčíka.

DSC_3746 zázemí lázní DSC_3709 LIpot - termální lázně - léčivé bazény

Vedle lázní autocamp a v něm místo pro caravany, ale i domky k pronajmutí, či jen tak na jednu noc. Tady také podražily, ale je to snesitelné v porovnání s tím jak ceny stále rostou a nám Čechům po přepočtu na jejich měnu unikají.

DSC_3723 veřejná sauna pro hosty lázní DSC_3743 bazén s teplou vodou a masážními tryskami Čti více…

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

Tak se zase na počátku září udělalo pěkně a má být prý celý týden. A co by tak asi měl udělat ten správný důchodce, než se někam podívat a třeba i zavzpomínat, když tam byl někdy v roce 1995 jako pracující u ČD na „volňáska“ vlakem ? Co se tam za tu dobu tak asi mohlo změnit ? Kamarád mi jednou v mladých letech řekl, že Švýcarsko se musí vidět jen když je pěkné počasí. No a tak jsme to všechno spojili v jedno a vyjeli jsme našim zlobivým „autíčkem“ do míst, kam by se toto autíčko už mělo bát vyjet.
Vyjeli jsme až v neděli 10.září po obědě z klidu domova. Bral jsem to mimo dálnice směr Znojmo a najel na objížďkách v této zemi víc jak 40 km a trvalo to na hranice Česka za víc jak 2,5 hodiny a najelo se celých 187 km. Dle programu mapy.cz to mělo být 138 km za 2.20 hodiny Pak když to srovnám se systémem oprav ve Švýcarsku, které jsem míjel či projížděl, tak by se ti naši „potentáti“ v oboru mohli asi něčemu přiučit.
Za rakouskými hranicemi jsem hned koupil dálniční známku a nalepil ji do pravého horního rohu. Ale už se stalo, je jí z venku vidět jen kousek, protože je tam stínící podbarvení proti oslunění. Takže jsem zvědavý, jak to vyhodnotí všudypřítomné kamery na rakouských dálnicích.
Jedeme po kvalitních silnicích směrem k Linzi, což bylo vyhodnoceno jako nejkratší trasa do našeho cíle, do Sankt Moritze ve Švýcarsku. Cestou jsme kvůli tomu co jsme zahlédli, zastavili za mostem přes přehradu u městečka Peygarten-Ottenstein, protože tam nad vodní hladinou bylo vidět krásnou zříceninu hradu Lichtenfels. No a ty skály kolem, to se musí vyfotit.

DSC_2008_81933 vidíme také ruiny hradu Lichtenfels DSC_2003_81928 pohled z mostu na hladinu přehrady

Pak končila obyčejná silnice, tedy ne jen tak obyčejná, já tomu říkám úsporná rychlá silnice, chvíli dva pruhy v jednom směru a pak jeden proti a pak se to otočí. Křižení na kruháčích. Klidně jedete 100 km/hod, ale musíte jen 90 km/hod. Silnice hladná bez výmolů a trhlin, poloprázdná. No pak ta silnice skončila a je tu dálnice s odbočením na České Budějovice a Linz. Když jsme tudy kdysi jeli, byla ještě ve výstavbě. Kolem Linze jen projedeme a za křížením na Graz, to na noc někde zabalíme. Odbočil jsme u Eberstalzellu a hned zastavil na začátku obce, na parkovišti nového obchodu Billa. Klidná a teplá noc. Ráno snídaně a první pohledy na masiv Alp kolem Salzburgu.

DSC_2011_81936 první ranní pohled na alpy u Salzburgu DSC_2019_81944 u jezera Chiemsee u dálnice v Německu

No a tak jsme posnídali a jeli a jeli až na první naši zastávku s focením u jezera Chiemsee v Německu při dálničním průtahu Německem. Fotíme jako každý, kdo tady zastaví. Je to krásně nasvícené a patří k tomu krmení racků, či labutí a jiného ptactva.
A jedeme dál až pod město Imzt, kde odbočujeme do Švýcarska. První naše zastavení v kopcích a na krásném místě je v obci Jerzens, odkud je vidět lyžařský areál na Pitztalu.

DSC_2047_81965 jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu DSC_2048_81966 jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu Čti více…

02- Podíváme se do Švýcarska – od středy do čtvrtka 13.září

02- Podíváme se do Švýcarska – od středy do čtvrtka 13.září

Ráno ve středu jsme posnídali a ještě před 8 hodinou už obdivovali krásu místa, kde je velký Miniswiss, tedy významné stavby miniatur z celého světa. Už jsme tam byli někdy kolem roku 1995, tak jsme nečekali na otevírací dobu a jelo se dál směrem na Locarno, kde jsme taky v té minulosti byli při výpravě vlakem. Tentokráte byl opět parkovací dům už zvládnutým problémem a bylo jich tu tolik, že by se Pražáci či Brňáci divili, jak se to dá s těmi auty ve městě řešit. No a pak obchůzka kolem jezera Lago Magiore a pak do staré části města. Zjistili jsme, že tehdy dávno jsme téměř nic vlastně neviděli. Zato nyní jsme objevili krásu tohoto města v celém rozsahu, prošli jsme co se dá, dokonce poseděli v kostele, kde právě bylo plno a hrály živě varhany nějaké jazzové skladby.

DSC_2579_82488 tady už jsem ve městě Locarno - Švýcarsko DSC_2639_82548 jeden z hlavních kostelů v Locarnu

Objevili jsme zachovalý hrad a vrátili se do garáží. Na tři hodiny, které jsme procházeli městem to stálo 5 franků. Když to srovnám s tím, že polévka tu v restauraci stojí 8 franků, tak to je pro místní nicota a symbolická cena, pro nás pak to je horší, ale je to jejich řešení a my tak jen doplácíme na špatně nastavený kurz koruny.

DSC_2663_82572 obcházíme hrad DSC_2630_82539 v uličkách historického centra Locarna

A zase se jede dál do Bellinzony. Taky jsem tu byli a vzpomínání je naše oblíbená zábava.

DSC_2691_82600 projdeme se po radnici v Bellinzoně DSC_2731_82638 jsme na hradě nad Bellinzonou Čti více…

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

Byl podvečer, čtvrtek, a blížilo se i večerní hledání místa na přespání. A tak jedeme tam, kde si myslíme, že nám to může vyjít, i když v Liechtensteinsko to bude asi složitější. Nakonec to bylo jednoduché.
Totiž tady ve Vaduzu jsme vzpomínali na rok, kdy jsme tu byli se synkem vlakem a půjčili jsme si na nádraží v Rakousku kola a jeli do Vaduzu. Známý nám tehdy půjčil přenosnou kartu na postbus, která platila celý měsíc. No a tehdy jsme se střídali a jezdili busem do střediska Maldun, kde byly tehdy staré domy, my se koukli po okolí a hned zase jeli zpět, aby se ujal vyhlídkové jízdy další z nás. Tak tam jsme nyní jeli se svým „autíčkem“. Hned jak se objevila směrovka Maldun, ani jsme do Vaduzu nedojeli. Vyjeli jsme až na konečnou autobusu ke stanici jedné z lanovek. Tady jsme se kochali okolními kopečky, na loukách jsme vnímali zvonky pasoucích se kraviček, ovcí a dokonce i lam.

DSC_3264_83141 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3265_83142 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Sledovali jsme tu nádheru a cvrkot těch, co tady normálně v horách bydlí. Ale najednou jsme slyšeli hromobytí a dole v údolí se pořádně zatáhlo a obloha zčernala. A protože to tu je velké lyžařské středisko, tak tu bylo i několik odstavných ploch pro auta lyžařů. Samozřejmě že nyní prázdná, bez osvětlení a mimo ty krásné hotely a chaty a horské chalupy. No a bylo vystaráno. Sotva jsme se připravili po večeři ke spaní, začala průtrž mračen a opakovala se i vícekrát za noc.

DSC_3274_83151 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3269_83146 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Ale bylo tu páteční ráno a nad námi zase jen modrá obloha s krásnými mraky a vycházející slunce tu oblohu a kopečky kolem začalo vybarvovat do růžova. Pod námi mlha. Po snídani jsme sjeli do části pojmenované Triesenberg.
Tato část se nachází v místech, kam se dostanete pouze přes silniční tunel. Večer jsme to jen projeli, ale při ranní cestě zpět do Vaduzu jsme se tu zastavili, abychom posoudili rozdíl mezi minulostí, kdy jsme tu byli tím postbusem a současností. Prostě nemohli jsme najít jediný shodný bod, vše je jinak. Jen je tu stad více těch starších chaloupek ve svazích.

DSC_3301 nad kopečky svítá DSC_3313 zastavujeme v části zvané Steg - horká obec nad Vaduzem Čti více…

Předposlední prázdninový den a my jedeme do Ostrožské Nové Vsi.

Předposlední prázdninový den a my jedeme do Ostrožské Nové Vsi.

Prý je tady dobré koupání a tak když už letos vymetáme vše, kde se dá koupat, protože to horké letošní léto se jinak nedá překonat, poslechli jsme této rady a vyrážíme. Ten den má ještě být slunečno po celý den a tak vyrážíme. Jedeme autem na otočku. Silnice mezi Přerovem a Starým městem u Uherského hradiště je prázdná, protože vše už jezdí po vedlejší dálnici a tak to je pohodový a velmi rychlý přesun. Ten jsme ale přerušili ve Spytihněvi a odbočili jsme k přístavišti, kde to žije. Můžete si tu i půjčit lodičku pro 5 osob na hodinu až 8 hodin. Poptali jsme se, ale vše se dá domluvit i po telefonu a předem.

DSC_1857_81877 v přístavu Spytihněv DSC_1866_81885 u půjčovny loděk na Baťově kanále ve Spytihněvi

Provoz na zdymadlech je vždy jen od pátku do neděle. V týdnu se dá lodička půjčit, ale jede se jen od zdymadla ke zdymadlu.Ve Starém Městě se zastavujeme u památníku Velké Moravy, který jsme již sice dříve viděli, ale zase se to tu vylepšilo a tak to jen obdivujeme a plánujeme přijet vlakem na podvečerní koncert skupiny Hradišťan.
Pak jsme popojeli do Ostrožské Nové Vsi s tím, že nejdříve se podíváme do sirnatých lázní. No a potom na to koupání v přírodním jezeře. Lázně dobrý, poklidný, hodně zapadlý a je tu jen 138 lůžek pro léčené pacienty.

DSC_1877_81896 památník Velké Moravy DSC_1878_81897 památník Velké Moravy Čti více…

01 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018. Poznáváme v prvních dvou dnech Cambridge, York, Robin Hood Bay, Whitby a Gretna Green.

01 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v prvních dvou dnech Cambridge, York,
Robin Hood Bay, Whitby a Gretna Green.

Dlouho předem zakoupený zájezd u cestovní kanceláře Bohemian Fantasy za poznáním Skotska se vydařil. Jako už bývá v mém případě zvykem, zase vyšlo počasí, ale také se v autobuse pořádaném cestovní kanceláří z Přerova, skvěle vydařil a neměl žádnou chybu. Mohli jsme si navštívená místa v pohodě vychutnávat a věděli jsme vždy předem co budeme vidět, podle rozdávaných mapek jsme věděli kam jedeme a jdeme a co je s daným místem v historii propojené do současné doby a podoby.
Hned na začátku musím konstatovat, že kdyby byl vždy tak skvěle připravený průvodce zájezdu, tak si tyto výlety zamiluji. Ale hned taky musím upozornit, že přesuny, které daly celkem asi 5.700 km, to už je dost, aby to zasáhlo zdravotní indispozice účastníků zájezdu. Naštěstí se to vše překonalo, nikdo nepadl, nikdo se neztratil a paní průvodkyně z nás měla taky radost. No a oteklé nohy už jsou zase v normálu, nebo brzy v normálu snad i budou. Helenka nás nazvala „tleskacím“ autobusem, protože za všechny dobré skutky se hned impulsivně a oprávněně tleskalo. Jinak tu skvělou připravenost nebylo možné ani ocenit. Svým přístupem a obětavostí stmelila, na počátku věkem zcela nesourodý kolektiv, do spolupracující skupiny obsahující 56 lidí, kteří nastupovali do autobusu v přesně určeném časem na vyznačeném místě. No prostě jeli jsme tam, kde žili a žijí nejvyšší představitelé královského rodu a tak se cestou i četlo z úryvků, promítaly se filmy, které mohly něco napovědět k danému místu a dokonce si na nás průvodkyně připravila i sérii výborných skotských vtipů. No prostě to nemělo chybu. Paní profesorka, jak jsem si následně hned zjistil z Jesenického gymnázia, musí být hodně oblíbená mezi svými žáky. Pevné nervy této průvodkyně bych chtěl mít, ale hlavně ji závidím tak skvěle zvládnutý anglický jazyk, kterému já po 53 letech učení rozumím jen každé páté vyslovené slovo ve skotském dialektu.
Takže dosti chvály v úvodu a začínám vzpomínat, kde že jsme to všude byli na tom našem náročném výletě.
Začalo to přejezdem z Olomouce až na ubytování v jednoduchém hostelu ve Francii, ve vesnici Armbous-Capeel, poblíž Calais.

DSC_9600_79247 příjezd do Anglického Doveru DSC_9590_79239 příjezd do Anglického Doveru

Ráno druhý den pak ve 4.40 hodin odjezd na trajekt do Doveru a pak jízda do universitního města Cambridge.

DSC_9679_79320 a nyní náhodou celá kings college byla volně přístupná DSC_9734_79375 tady do Trinity College už se muselo platit, ale dalo se nahlédnout Čti více…

02 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018. Poznáváme v dalších dvou dnech výrobnu šperků a Whisky v městečku Pitlochry, jezero Loch Ness, Fort Viliam a horu Ben Nevis a pak ještě zámek Glamis, hrad Dunottar a město st. Andrews.

02 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v dalších dvou dnech výrobnu šperků a Whisky v městečku
Pitlochry, jezero Loch Ness, Fort Viliam a horu Ben Nevis a pak ještě
zámek Glamis, hrad Dunottar a město st. Andrews.

No a přišel další třetí den a my jedeme za poznáním kraje, kde se skrývá známa jezerní příšera na jezeře Loch Ness. První naše zastavení bylo ovlivněno časem, který dává nezbytně předem objednaná prohlídka ve fabrice na pravou skotskou whisky. Dojeli jsme podle plánu a s časovou rezervou do městečka Pitlochry. Tady jsme zastavili u jediné manufaktury v tomto oboru na prohlídku výroby, kterou tady umí udělat z lisované dřeviny vřesu, který v tomto kraji roste téměř všude, nádherné šperky.

DSC_0406_80013 jde z toho pak vyrobit krásné šperky DSC_0394_80001 jde z toho pak vyrobit krásné šperky

Přes sklo nahlížíme, jak se to vlastně dělá a pak se otevřou dveře prodejny, kde oči přecházejí po vystavené kráse. Z počátku český turista jen zírá, až se začíná rozhodovat, co že si to musí na památku koupit. No a nakonec koupil asi každý, někdo to co bylo ve slevě a umožní to vzpomínku na krásný šperk, někdo to delegoval na pěkný dárek pro rodinu, co zůstala doma. A pak už se popojede, aby jsme byli na daný čas v hale, kde se prodává jen zde vyrobená a uležená whisky. Pak si nás vyzvedne průvodce, musíme vypnout telefony, aby nenastal výbuch, nesmíme fotit, aby nenastal výbuch a jde se na prohlídku. Něco tu voní, něco tu smrdí, podle toho, kde se nacházíme. Dozvídáme se, že se vypije ve světě tolik whisky, že tady ve Skotsku ji musí vyrábět na mnoha místech, a pak se to musí 12 let skladovat. A jsou toho miliony litrů za rok. Daň z alkoholu se prý ale platí teprve tehdy, když se to stáčí do expedovaných flašek. Pak se koštuje slza zakrývající dno kalíšku a pak s milým úsměvem získáváme informaci, že můžeme mít slevu 5 liber na vše, co si tady koupíme. A sejde se do přízemí, kde se vystavuje to lahodné whisky v cenách od 3,95 liber do 2.400 liber.

DSC_0437_80044 potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky DSC_0446_80052 potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky

Nikdo my ale nesdělil, jakou slevu dostanu na lahvičku za těch 3,95 liber a tak jsem odešel bez vzpomínky, kterou bych si doma vychutnal, ale vím, že když budou mít v Makru whisky značky Bell, tak si ji koupím. I ta ochutnávaná slza byla totiž dobrá, ale „smrděla málem“, když už to vstupné bylo tak vysoké. Tak ale vážně střední hodnota za 0,5 litru byla 45 liber, asi to je dost drahé i na naše a jejich poměry.
No bylo to zajímavé, ale my jedeme dále. Dlouhá jízda a jsme na silnici, která vede po břehu slavného jezera Loch Ness. Ze silnice a za jízdy, jsme zahlédli zříceninu hradu Urquhart. Příšeru z jezera jsme viděli až na místě, které leží v té severnější části jezera a kde to tou příšerou příšerně žije.

DSC_0523_80128 ano je to právě tady DSC_0550_80151 jedeme kolem zříceniny hradu Urquhart Čti více…

?>