

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Další lednové výlety a procházky v roce 2021.
Jako prevence proti zblbnutí v době covidové se doporučují procházky, či výlety alespoň v okolí bydliště. No a to byl důvod k tomu aby jsme po sobotním obědě zašli na procházku ze které se pak stal výlet za účelem zjištění, co se kde děje a mění.
Takže bylo rozhodnuto, že pojedeme na štěrkové jezero Poděbrady, které je hned za Olomoucí a kde bývá celé léto dobrá a čistá voda ke koupání. A doufali jsme, že tam nebudou shluky lidí bez roušek a že parkoviště bude volné a bude kde zaparkovat. Volno tady bylo, ale protože tu je na břehu předního jezera krásné letní posezení při chlazeném pivu a je to jaksi při nějaké cyklotrase a pejskaři to objevili jako místo, kde si jejich miláček jakékoliv velikosti a rasy může zaskotačit ve vodě, tak se to ujalo a my po příjezdu byli přivítání hlukem pejsků co se radovali z toho, že páníček na ně myslel.
u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021 hladina vody je výš asi o 1 m
u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021
No teď jen k tomu co jsme mohli srovnávat s dobou letního koupání. Parkoviště zaplněné do 1/3. Rodiče s dítky a samozřejmě většinou i s pejsky. Hladina vody asi o 1 m vyšší než v létě a tam, kde se dá ležet na dece v pokosené trávě, tam stojí voda, vše je dostatečně podmáčené. Nastala tu dokonce vláda bobrů, protože pár stromů při cestě je pokáceno a na kmeni okousáno do tužkové špičky. Jen co jsem se zamyslel nad tím, že by to bylo dobré koupání pro otužilce, už jsem jednu zarudlou postavu s čepičkou viděli ja brázdí poklidnou hladinu jezera. Když jsme odcházeli dokonce dva otužilci seděli jen tak v plavkách na lavičce u zaparkované maringotky. Takže tu ukotvila skupina klubu otužilců.
u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021
i v lednu si dobře zaplavali
No a ve stánku fronta na výdej z okénka, na lavicích dosti lidí u kafé či piva a nad pohárem od blata zacákání náruživý cyklisté.
Sedáme, po malé procházce v podmáčené louce, do auta, ale ještě se nám domů nechce a tak přichází nápad, podívat se ke štěrkovému jezeru za obcí Náklo. Jsme zvědavý jak to tam je v zimě s parkovanými karavany, které byly už v květnu roku 2020 v takovém počtu, že jen tak přijet a postavit se kousek od vody s našim „autíčkem“ to tehdy už ani nešlo.
štěrkové jezero u obce Náklo z května 2020
u jezera na Nákle - leden 2021 Čti více…
První novoroční výlet na trase Dub nad Moravou, Tovačov a Prostějov.
Na nový rok, tedy 1.ledna jsme měli radostné setkání s vnukem a tak náš první novoroční výlet byl až 2.ledna roku 2021. Rozhodli jsme se až po obědě, že někam musíme vyrazit a tak se i stalo. Jako vždy po novém roce navštěvujeme kostely kde mají betlémy. No a tak jsme jeli do Dubu nad Moravou. Po zaparkování jsme nafotili čelní dobře nasvícenou fasádu vysokého kostela a pak zjistili, že tu už mají opravené nádvoří mezi kostelem a farou.
poutní kostel v Dubu nad Moravou
nádvoří po velké rekonstrukci
Do nádvoří vjelo modré auto. My šli k vratům do kostela a bylo zavřeno. Najednou se za námi hrne ten řidič auta a volá, že nám otevře. A bylo tu naše první setkání s malým štěstíčkem.
Byl to místní kaplan, který tu už slouží 15 let. zajistil nám osvětlení výzdoby kostela, ale i jesliček, kde zcela neobvykle stál i preparovaný muflon a malý medvěd. utrousil jsem poznámku, že tu musí asi být někdo horlivým nimrodem.
jesličky v Dubu, asi tu je někdo v mysliveckém spolku
interiér kostela v Dubu nad Moravou
A pak jsme zjistili, že to je místní kaplan, který je Polákem a je členem polského mysliveckého spolku. Byl tak upovídaný, že jsme se dozvěděli hororové povídání a tragické smrti kaplana z roku 2020. Toho tehdy zavraždil vrah, který cestou podřezal taxikáře, s ukradeným autem naboural a na faru si šel umýt ruce a u té příležitosti zavraždil jen tak pro radost i místního kaplana.
Pak nás současný kaplan zavedl do místnosti, kde má vystaveny svoje lovecké trofeje a my jen žasli nad tím, co jsme mohli spatřit.
kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí
kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí Čti více…
Vzpomínání na poslední dny roku 2020 cestou na sv.Kopeček.
Poslední den roku 2020, který byl téměř celý poznamenán Covidem – 19, jsme se vydali na procházku po cestě, kterou jsme zatím nikdy nešli a kde jsme mohli předpokládat, že mnoho lidí nepotkáme. Bylo to mezi zahrádky nad Droždínem a pak po lesní cestě na sv.Kopeček.
No a protože v listopadu a prosinci jsme téměř už nikam nejeli, protože to, co je v okolí Olomouce už máme projeté, prošlé a poznané, tak jsem se v této poslední vzpomínce za rok 2020 raději zaměřil na přípravy vánočních svátků.
Tento rok se zakázalo popíjení teplého moku na ulici či u stánků na vánočních trzích. Vánoční trhy tak měly jen malou návštěvnost, ale vánoční stromy a výzdoba tam byla a my se na ni zajeli podívat.
Jeden den po ránu jsem nemohl dospat, a tak mě napadlo podívat se na náměstí k radnici v Olomouci, protože radnice je konečně celá opravená a je nyní nádherná. Ale to, že po sedmé hodině ranní tam nepotkám žádného človíčka, to jsem nečekal.
konečně se podařilo opravit radnici v Olomouci
odcházel jsem, když začalo před 8.00 hodinou svítat
Máme své povinnosti v Bystřici pod Hostýnem, a tak jsme zajeli i tam posoudit jak je městečko vyzdobené v tom vánočním čase. Cestou jsme odbočili na náměstí v Přerově a tak jsme v podvečer opět museli konstatovat, že i tady to je pěkné, ale bez lidí to je moc smutné.
jeli jsme také přes náměstí v Přerově
i tady bylo lidí po skorvnu Čti více…
Utekli jsme do krajiny kolem Velkých Karlovic.
Byla sobota a pak neděle 15.listopadu. Nouzový stav trvá, počasí celý předchozí týden nestálo za nic, jen stále podmračené a vlhké a studené počasí. V neděli ale hlásí, že by se to mohlo místy na Moravě zlepšit a tak riskujeme a jsme v sobotu odpoledne v Bystřici pod Hostýnem, kde nám odpolední procházka městským parkem Zahájené, zabarveným v podzimních barvách, zlepší trochu náladu a zejména pak to vylepší setkání s jezdkyněmi na koních, kdy jeden je malý proti tomu „strašně velkému“ , kočárovému hřebci. To tedy byla paráda.
městský park Zahájené v B.p.H.
městský park Zahájené v B.p.H.
V neděli pak hned po ránu jedeme přes Troják na Marušku s tím záměrem, že by jsme mohli pozorovat údolí Hošťálkové v mlžném oparu. Ale bohužel poznali jsme jen podmračenou krajinu, která je však i v tomto počasí krásná, romantická. pak už jen cesta přes Vsetín do Velkých Karlovic.
Protože nás celý rok přitahovala myšlenka podívat se na Kohútku s nadmořskou výškou 913 m n.m. . Odbočili jsme v Novém Hrozenkově do obce Velká Vranča a pak výjezdem na Kohútku. Už na této úzké silničce odzvonilo semaforům, které řídili intervaly pro výjezd, protože jsou tady vystavěny výhybny se silniční značkou a jedou tak auta plynule nahoru i dolů. Měli jsme za to, že v tomto počasí tam bude málo lidí a budou i krásné rozhledy do krajiny.
Málo lidí nebylo a parkoviště bylo téměř plné aut a to i se značkami ze Slovenska. Tak jsme se šli jen nadýchat horského vzduchu k chatě Portáš a pak zpět.
u chaty Portáš v pohoří Javorníky
parkoviště pod Kohútkou v 11.30 hodin
Jen jsme zírali na to množství chat těsně za hraničními kameny na slovenské straně. I lesní cesta byla upravena na pevnou šotolinovou komunikaci. Na chatě Portáš bylo zavřeno a na dveřích cedulka „nejbližší výdejové okénko na chatě Kohútka“. No prostě je tu doba kovidu. Cestou zpět , ale i tam se místo pozdravení natahovali roušky přes nos. Zdravení, které bývalo zvykem a tak časté, už tu ani není a tak jsme asi i proto nezdraví. Protože dříve se samým zdravením každý jen „uzdravil“
u chaty Kohútka to je v mlze i když jsme v 913 m n.m.
jinak kvůli kovidu vše zavřeno Čti více…
Cestou na hřbitov ve Vřesině za poznáním blízkého okolí.
Je tu čas „dušičkový“ a tak jsme jeli zavzpomínat na naše blízké na hřbitově ve Vřesině, což je obec u Ostravy – Poruby. Jet jen tak na hřbitov a zase zpět je nám téměř cizí a tak jsme vyrazili už 28.října, kdy byl státní svátek, ale na obloze se mělo ukázat i sluníčko a dny dušiček už mělo být pošmourné a jen mělo pršet.
A tak jsem nahlédl na mapy a objevil ikonku s rozhlednou, která je cestou do Bílovce u malé obce Bílov. Dohledal jsem že rozhledna tu stojí od roku 2006, je zřízena dodatečně na retranslační vži, která má výšku 62 m a vlastní plošina je ve výšce 27 m.
Zastavujeme pod rozhlednou na téměř nové cyklostezce, kde není zakázán ani vjezd osobním autům. Na této webové stránce najdete detailnější informace :
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADlov_(rozhledna)
stojíme na cyklostezce z Bílova do Studénky nadmořské výšce 345 m
pod rozhlednou Kanihůra, byla zprovozněna v roce 2006
Takže se podíváme pod věž, která je kvůli coronaviru zcela uzavřena. Je ještě mlha nad krajinou, ale i tak ten pocit volnosti, nikde nikdo, je v daném čase příjemný. Dle mapy se dáváme po této silničce dolů směrem na Studénku. Cestou se nabízí zastavení u rybníka se zajímavým pohledem či ohlédnutím na rozhlednu.
u rybníčku cestou do Studénky se ohlížíme za rozhlednou
u rybníčku cestou do Studénky
Projedeme městem Studénka, postojíme na železničním přejezdu, kde bourají kamiony s vlaky a pak už jen kousek kolem nádraží do obce Nová Horka.
Má tu být zámek po rekonstrukci. Nebyl problém jej objevit, protože stojí na mírném kopečku a jeho novota září do kraje.
vstup do parku při zámku Nová Horka
vstup do parku při zámku Nová Horka Čti více…
Výlet na Vřesovou studánku v Jeseníku – říjen 2020.
Byl to rok 2017, kdy na tomto místě byla slavnostní mše, při které byl osazen kamenný oltář a já tehdy zcela náhodou v televizi narazil na pořád, který tuto náboženskou slavnost zachytil.
Současně jsem si uvědomil, že na tomto místě jsem nikdy nebyl, i když hřebenovku mám projetou na lyžích v době, kdy jsem na to jako mladík měl.
No a tak se stalo, že když zase nastala krize zaviněná pandemii coronaviru, museli jsme utéct od televizní obrazovky a když ještě k tomu byl na den 22.10. opět oznámen slunečný a krásný den, bylo rozhodnuto. Autem z Olomouce až do Koutů nad Desnou, pak výjezd na Červenohorské sedlo pravidelnou autobusovou linkou.
Řidič nám při zakoupení jízdenek oznámil, ať se ničeho nedotýkáme, protože včera mu na mobilu „e-rouška“ nahlásila 7 kontaktů. Takže jsme přes toto hororové oznámení postoupili do prázdného autobusu. Cestou pak na dvou zastávkách v Koutech přistoupilo 5 lidí a jeden krásný pes vlčák. I v zatáčkách jsme hrdinně udrželi rovnováhu a dotyk s konstrukcí autobusu byl zcela omezen.
My po výstupu vytáhli malou lahvičku desinfekce a vyrazili na pohodovou vycházku po červené značce.
na Červenohorském sedle
stoupáme po červené nad Červenohorské sedlo
Bylo krásné počasí a krásné výhledy. První naše zastavení bylo u kaple, která připomíná ty. kteří na horách Jeseníků zahynuli, či zemřeli vysílením
památník obětem hor
kaplička - památník obětem hor
Po hodině jsme dali svačinku, spočinuly u „bílého sloupu“.
jdeme po červené směr "bílý sloup"
zastávka u "bílého sloupu" poslední památka na značení cest těmito sloupy Čti více…
Na Pustevnách v pátek dne 9.října roku 2020.
Když jsem zapisoval vzpomínku na poslední oběd v restauraci na zámku v Kuníně, to bylo 13.března v pátek. Tentokrát jsme byli v pátek 9.října na Pustevnách s tím, že využijeme volného vstupu na Valašku, stezku v korunách stromů s nádherným výhledem na okolní kopečky a lesy v Beskydech okolo Radhoště a Pusteven.
rekonstruované chaty Libušína a Maměnky
na Valašce
Také jsme si chtěli porovnat dojmy ze zimní prohlídky a to den po té co byla tato stezka otevřena. Také to byl pátek 18.ledna, ale roku 2019. No a hned v pondělí byly vyhlášeny zákazy a jeden z nich zrušil vstup zdarma na Valašku a druhý od středy 14.října ruší provoz restaurací, tedy i možnost alespoň nahlédnout do interiéru Lubušína.
interiér restaurace Libušína
skleněný balkon na Valašce Čti více…
Byli jsme si v Mariánských lázních zavzpomínat – září 2020.
První den s delegátem cestovky MLK tours.
Jen tak úvodem, kdo tuhle úvodní část vynechá nic se neděje, ale jsou to naše vzpomínky a k těm to vzpomínání na dobré a špatné patří.
Poprvé to byl rok 1974 či rok 1975, kdy jsme v Mariánských lázních byli poprvé. Pak jsme tu byli se synky na zimní rekreaci a to si už nepamatujeme, kdy to bylo, ale hoši tehdy proti přesunům ze svahu na hotel hodně protestovali. Potom jsme v roce 1995 oslavovali i příchod nového roku v tehdejším rekreačním zařízení Panoráma, kde měli České dráhy rehabilitační zařízení pro své zaměstnance, zejména strojvůdce. Potom jsme sem přijeli s přáteli v roce 2008.
No a tak bylo i tentokrát na co vzpomínat a byl zde i čas si ty poznané změny nějak setřídit.
Ale to je nic proti nalezenému odkazu :
https://cs.wikisource.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B_%E2%80%93_Perla_sv%C4%9Btov%C3%BDch_l%C3%A1zn%C3%AD
Tady se vzpomíná na historii lázní a jejich vznik.
No a pak jsem ještě objevil dostupný odkaz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B
popisující vývoj Mariánský lázních.
Ale nyní už jen o tom jaký byl důvod se sem do lázní opět podívat.
U cestovní kanceláře MLK-tours , web https://www.mlk-tours.cz/marianske-lazne jsme si v listopadu roku 2019 objednali několik zájezdů, protože jsme s touto cestovkou byli velice spokojeni při pobytu na ostrově Vis v Chorvatsku. Nicméně v březnu roku 2020 se to kvůli koronaviru jaksi začalo měnit a bylo po plánech. Z pobytu ve Slovinsku sešlo, a dostali jsme náhradou podzimní Zalakaros v Maďarsku, to ale na poslední chvíli také padlo a tak aby jsme zachránili sebe i cestovku, vzali jsme poslední možnou nabídku Mariánské lázně.
Za odměnu jsme měli od 20.9. do 26.9. krásné počasí a kromě procházek po lázních a vycházek do okolí také nějakou tu lázeňskou kůru, která nám ošetřila „bolístky“ způsobené těmi výlety.
No a kdo by chtěl vědět více o místě našeho pobytu, zde je odkaz na hotel Monty v Mariánských lázních.
https://www.montymarienbad.com/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12971437
Bylo by toho k prezentaci ve fotodokumentaci hodně, ale omezím se jen na tři vycházky, které nám doporučil velmi sympatický delegát cestovky.
Přijeli jsme na hotel v odpoledních hodinách v neděli 20.září. Hned jsem šel na obhlídku hotelu, protože to je můj zvyk a velká zvědavost.
hotel Monty u hlavního vstupu
hotel Monty od přístupové komunikace
Potom jsme obdrželi lístečky s časem nástupní lékařské prohlídky a paní doktorka nám po krátkém rozhovoru o našich zdravotních problémech přidělila rozpis procedur s tím, že hned v pondělí to bylo dáno předem, protože tyhle první procedury neuškodí našemu zdraví.
Všichni je měli rozepsány tak, aby jsme pak mohli v pondělí v 15 hodin vyrazit s průvodcem na procházku do lázní. Při té procházce jsme se mnohé dozvěděli a mohli jsme si plánovat kam příště vyrazíme sami.
při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní
při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní
náhrada po zlikvidovaných lázeňských domech na okraji sadů V.S.
u zpívající fontány
V 17 hodin jsme s teplým lázeňským oplatkem stáli u Zpívající fontány a vyslechli jsme si skladbu E.Toselliho – Serenáda Op.6. Pak už všichni spěchají na hotel a na večeři.
Další popsané snímky z této poznávací procházky jsou v přiložené fotodokumentaci.
Výlety do okolí Mariánských lázní.
V úterý byly procedury už rozepsány na celý pobyt a to úterý pak na celé dopoledne a tak jsme mohli vyrazit až po 13 hodině. Bylo slunečné a teplé počasí a my byli zvědaví jak to vypadá na té drážní zotavovně, která kdysi měla název Panorama. Tu nejrychlejší přístupovou cestu jsme znali a tak jme hned za Novými lázněmi našli schodiště se žlutou turistickou značkou a byl zde i drobně psaný a už hodně vybledlý nápis Panorama. A taky to bylo jediné místo, kde tento název existuje. Lesní cestou poničenou a neudržovanou jsme se dostali k objektu, který má nyní vysoké oplocení a zavřenou bránu s nápisem vstup zakázán.
u vybydleného hotelu Panorama
u vybydleného hotelu Panorama
Musel jsem to obejít, abych mohl nahlédnout odjinud, tedy od vstupu. V historickém povídání tady bylo před hotelem krásné posezení s výhledem na lázně, byla tu prý i kavárna. Při mém prvním pobytu zde tu byla výborná restaurace a na terase se odpaloval silvestrovský ohňostroj. Nyní tu je cedulka objekt je monitorován, plocha před objektem je zarostlá i náletovou dřevinou, za okny tanečního sálu jsou původní parkety, koberce a na oknech původní záclony, podotýkám že určitě z roku 1995, ne-li z dřívější doby. Z této vstupní strany to vypadá, jako by někdo chtěl objekt vylepšit před jeho, již několikerým přeprodejem, jinak se tu nedělo nic zásadního a objekt dokonale chátrá. Dokonalá ukázka hospodaření s privatizovaným státním majetkem.
Pan ministr Havlíček se může zamyslet i nad příčinou, proč strojvedoucí bourají vlaky. Tady měli ozdravné 4 týdenní pobyty s léčebnou kůrou. kde jim ji dnes někdo nabízí ?
No popošli jsme k rekonstruované rozhledně. Jako celek dobré, ale ten nepořádek okolo, výhledy pro velké stromy okolo rozhledny, takže výhled omezený.
pod rozhlednou Hamelika
nad lyžařským svahem
No a nakonec nekvalitní stavební práce, které by schopný stavař ani nemohl udělat. Na vrcholu je opravený ochoz bílou nepálenou cihlou, ale oplechování žádné, takže už je mnoho cihel ulomených a bude hůř. Někdo zapomněl na to, že prší a někdy i padá sníh, který na nepálené cihle taky někdy odtaje.
Pak jsme zavzpomínali na svah, kde naši synkové i lyžovali a pak už jsme na konci vycházky u Krakonoše. Za tu dobu je to tu hodně jinak. Starý památný Krakonoš, i když je evidován jako kulturní památka, už není Krakonoš. Jeho jméno nese zcela nový hotel, tedy postavený tak v osmdesátých letech. Ten původní dlouho chátral a jednou jej hlídal divoký pes vlčák, který rozuměl jen svému pánovi, a tak uměl asi i rusky. Tehdy na mě vyjel, když jsem k hotelu vystoupal po svahu od dolní stanice lanovky.
to byl hotel Krakonoš
to byl hotel Krakonoš Čti více…
Čtvrteční výlet do Karlových Varů – 24.září 2020.
Byl čtvrtek a cestovka nám za úplatu zajistila výlet do Karlových Varů. Odjíždělo se ve 12 hodin. Ve Varech u Dolního nádraží jsme byli po 13 hodině. Nové Dolní nádraží je postaveno jako dopravní terminál a slovo nové, už tak novou stavbu a hlavně jeho okolí nepřipomíná. Cizinec si asi udělá zkreslené závěry.
Nový dopravní terminál, ale jako nové to tu nevypadalo
autobus zaparkoval u vlakového nádraží Karlovy Vary - dolní
Protože je doba koronavirová, lázeňská promenáda není přeplněná i když bylo krásné počasí. Procházku po kolonádě vylepšil výklad delegáta. Probíhá zde rekonstrukce Mlýnské a Vřídelní kolonády. Jinak vše kolem řeky Teplé je tak jak jsme to poznali v roce 2008.
Thermal hotel, kde se pořádá každoročně filmový festival
tržní kolonáda pod zámeckou věží
Jen malá poznámka, tehdy náš přítel hledal v novinovém stánku nějaké české noviny a protože moc nezná číst v azbuce, nic nekoupil. Nyní tady žádný novinový stánek ani není, tak se mění doba.
místo novinových stánků jen "cucátka" Čti více…