Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

05 – Po památkách ve městě Ohrid

05 – Po památkách ve městě Ohrid

Poslední den měl svá přísná pravidla, která se nařizují řidičům dálkových přesunů. My musíme stát na místě a až po 16 hodině vyrážíme směrem k domovu do Česka.
Takže po ránu a po snídani velitel zavelel a šlo se za památkami ve městě. Nejdříve 30 minut po promenádě, kde už bylo cítit sobotní náladu, ale na kterou padal mírný deštík. Neměl být intenzivní a měl také někdy přestat.

20210918_075200_105918 ranní procházka před snídaní 20210918_095532_105928 začátek promenády u jezera Ohrid

Plavky proto byly v baťůžku. Došlo k základnímu výkladu o historii tohoto města a pak se už šlo stále do vrchu s cílem dojít až na hrad nad městem a jezerem.

20210918_100953_105944 cestou do centra Ohridu 20210918_100850_105942 cestou do centra Ohridu

Cestou se vynechala prohlídka kostela sv.Sofie, protože nás předběhla jiná výprava, a to by nebylo to pravé ořechové. Vystoupali jsme proto až k pravoslavnému kostelíku na skalním výběžku. Byl to pravoslavný kostelík sv. Johana Kaneo.

20210918_105037_106002 chrám sv.J.Koena 20210918_111022_106009 jsme u pevnosti cara Samuila

Nad ním pak pořád do kopce vedla dlážděná cesta a ta nás dovedla k velkému opravovanému klášteru. Za ním pak už byla mohutná brána do hradu. Co do rozlohy to byl hrad mohutný a najdete jej na mapě pod názvem pevnost cara Samuela.

20210918_111853_106018 prohlédli jsme si pevnost cara Simuela 20210918_113248_106035 prohlédli jsme si pevnost cara Simuela

Byly opraveny jen hradby a na stavbách uvnitř hradeb se jen bádá a pomaloučku kope a hledá se něco, co připomene historii tohoto místa. Bylo dobře, že zde ponechali nějaké ty hradební výklenky, protože posloužili jako příležitostný úkryt před deštěm, který nás stále pronásledoval. Ale zase kdyby tu pralo sluníčko, nevím jestli by to bylo dobré.
Po prohlídce hradu jsme měli volno až do té 16 hodiny a tak jsme pomalu sestupovali k nábřeží, navštívili jsme ten krásný pravoslavný kostel sv.Sofie z 11.století, s nádhernými freskami v jeho interiéru, kde v poledne a za deště nebylo téměř človíčka, průvodce se věnoval dvojici tak intenzivně, že nevnímal mé focení a tak mám co založit do vzpomínky na tomto webu.

20210918_102615_105978 u chrámu sv.Sofie 20210918_122916_106068 a za deště v pravé poledne jsme v chrámu sv.Sofie

V době oběda už nepršelo a vyschla i místa k posezení a mohli jsme si tak dát něco z ruky, což byl místní kebab. Pak jsme poseděli na pivku a pak už jen spočítat poslední makedonské denáry a jít nakoupit něco, co nám připomene onen krásný zářijový výlet.

20210918_134900_106102 podívat se do pravoslavného kostela nad městem 20210918_141041_106108 na tržnici kupujeme nějaké to voŇavé koření

V batohu na zádech přibil koňak, koření a místní sýry. Potom už jen posezení na nábřeží a poslední kochání v prosluněné pohodě, protože se konečně předpověď slunečného počasí naplnila a sluníčko vylezlo ve chvíli, kdy my nasedali do autobusu. Takže plavky na cestu zůstaly suché.
Co ještě dodat? Výlet se vydařil. Naší vládě se podařilo a stále daří strašit lidi s covidem. Naše certifikáty o očkování nikdo nikde nechtěl. Spíš se zaměřili na doklad a i když Srbsko a Severní Makedonie není v EU, mohli jsme se prokazovat jen občankou. Kvůli tomu jsme na hranicích museli vždy vystoupit z autobusu a naše občanka byla přiložena k čtecímu zařízení a bylo vždy konstatováno, že nejsme hledanými osobami. Že máme v mobilech „tečku“ a proto si hlídáme dostatek výkonné baterie v mobilu, to nikoho nezajímalo. Roušky se nosili jen při vstupu do obchodu či musea. Někde ani to nebylo potřeba.
Jediný zápor byl až v závěru našeho výletu, kdy jsme dorazili na hranici mezi Srbskem a Maďarskem a tam stála obrovská fronta linkových autobusů. My museli čekat a čekat, až se zadařilo najet do zvláštního pruhu pro členské země EU a tak jsme nějakou tu desítku autobusů už mohli řádně předjet. Ale i tak stát na hranici 3 hodiny a 30 minut, to bylo tedy dílo. No a po tomhle čekání se objevili dva ozbrojení celníci, nechali vyndat namátkově tři kufry, ty si bez dohledu majitele otevřeli a v rukavicích prohlédli. Pak milostivě svolili vzít si doklady a vystoupit a zase k těm čtečkám a pak dovolit autobusu aby před nás popojel, my nasedli s jelo se až do té naší, už chladné moravské krajiny.

Na závěr jen pro ty co chtějí znát alespoň přibližně číselné údaje, nebo se chtějí o Severní Makedonii dozvědět detaily z historie, kultury a jiné informace bez nichž by nemohli tuto zemi navštívit. Já našel tento odkaz : https://cs.wikipedia.org/wiki/Severn%C3%AD_Makedonie

Olomouc – Bratislava – pak přes Maďarsko se jelo 394 km, a to přes Gyor – Budapest – objíždí se Szeged – pak přechod do Srbska u obce Roszke. Přes Srbsko se pak jelo asi 574 km – objíždí se Subotica – Novi Sad – projelo se Beogradem – pak Niš – hranice se Severní Makedonií se projeli u Preševa. Do Skopje to je už jen 47 km. Z povídání našeho průvodce to vypadalo, že už se netrpí úplatky pro celníky a tak se rozdávalo jen z kamarádství nějaké to České pivko v plechovce.
Celkem v nočním přejezdu asi 1250 km a to téměř stále po dálnici. S tím, že při cestě zpět jsme na hranici Srbska a Maďarska čekali 3 hodiny a 30 minut a kde prohlíželi i namátkově tři kufry. Vždy se muselo s dokladem ven z autobusu. Na každé hranici postačil občanský průkaz. Ohledně covidu se nemuseli ale předkládat žádná potvrzení.
Po Severní Makedonii jsme najezdili celkem asi 654 km v obou směrech od Skopje po Ohrid a pak na Tetovo, Bitolu a Prilep.
Takže jsme nad koly autobusu poseděli celkem asi 3154 km. Ještě jsme to vydrželi a ve zdraví přežili.

Dál už jen nabídka fotek, pořízených při poznávání města Ohrid v Severní Makedonii :

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.