Cestovatelské tipy a rady na cesty

03- jedeme vlakem do Monastiru

Monastir je pobřežní tuniské město ve tvaru poloostrova v oblasti tuniského Sahelu (střední Tunisko). Nachází se 20 km jižně od Súsy a 162 km jižně od Tunisu. V Monastiru v roce 2014 žilo 93 306 obyvatel. Do tohoto města jsme se jeli podívat protože tu můžeme uvidět :
Ribat – rozsáhlou pevnost s několika věžemi, rozhlednou a dvěma mešitami, která byla založena Araby roku 796 a rozšiřovaná ve 13. 17. a 19. století, Rozhledna uprostřed pevnosti je válcová, mírně kónická věž se spirálovým schodištěm.
Medinu – od středověku centrum města a byla cíl islámských poutníků. Má dochovanou část hradeb a městskou bránu Beb Brikcha. Dále můžeme vidět Velkou mešitu, která přiléhá k Ribatu
Mauzoleum Habíba Burgiby, prvního tuniského prezidenta. Ta byla postavena už za prezidentova života roku 1963.
Rozsáhlá budova, je střežená stráží, ale je veřejně přístupná. Minaret, tedy vlastně dvě věže její mešity jsou dominantou města. Kromě prezidenta jsou zde hrobky členů jeho rodiny a expozice osobních věcí prezidenta. V interiéru je několik lustrů, jeden křišťálový lustr v hlavní kupoli pochází ze severočeské sklárny.
Rodný dům prezidenta Habíba Burgiby – rekonstruovaný do podoby z počátku 20. století, volně přístupný s kavárnou v přízemí. Ten jsme ale nedohledali a tedy ani neviděli.
Osídlení je doloženo archeologickými nálezy od pravěku. Ve starověku zde bylo založeno punské město s názvem Ruspina (znamená poloostrov), které náleželo ke Kartágu. Jeho obyvatelé ve 3. století př. n. l. pomáhali Hannibalu Barcovi v bojích proti Římanům. Po punských válkách bylo začleněno do římské provincie Africa propria“ a získalo statut svobodného města. V roce 46 př.n. l. bylo prvním africkým městem, které podpořilo Julia Caesara, který za pomoci zdejších vojáků bojoval proti Pompeiovi. Po rozpadu Římské říše město ovládla říše Byzantská a byl založen klášter, z něhož se dochoval pouze název města, řecky „Monasterion“. Po dobytí oblasti Araby zde Abbásovci roku 796 založili pevnost Ribat, centrum oblasti, nadále rozšiřované až do 19. století.
Během španělsko-osmanských válek, které trvaly celé 16. století, byl Monastir terčem útoků obou válčících stran. V roce 1550 jej dobyli Španělé, v roce 1554 zase Osmané, od roku 1574 byl připojen k Tunisu, ale Osmané mu ponechali samosprávu, soudní pravomoci a daňový úřad (tzv. caïdat), což velmi pomohlo rozvoji města. Francouzská kolonizace z let 1881-1956 ovlivnila mj. etnické a náboženské složení obyvatelstva. Křesťané zde mají svou autonomní komunitu a opatství i v současnosti.
Už jednou jsme čekali na železniční zastávce Turistique zone Mehdia a tak jsme také věděli, že se tady míjí spoje s odjezdem 8:30 hodin. Do Monastiru jsme dojeli o 50 minut později a cestou to vypadalo, že tento spoj je nafukovací, stále přistupovali davy lidí. Lístek jsem kupoval ve vlaku u průvodčího. Když jsem naznačil, že drobné není třeba vracet, byl jsem odmítnut a byly vráceny i ty drobné mince za které už nic nekoupím.
Z úvraťového vlakového nádraží, které sídlí v moderní budově, jsme byli během chvilky před vstupní branou do Mediny. No a tak jsme prošli a hned jsme byli oslovováni abychom určitě nakoupili jen u nich v krámu. Měli jsme výmluvu, nakoupíme až půjdeme zpět. Obdarovali nás úsměvem a pozdravem „Ahoj“.

Cesta k památkám nebyla daleká a už jsme viděli pevnost Ribat. A taky vedle ní i Velkou mešitu. Ještě jsme vyzkoušeli vrata do moderní současné mešity, která byla tak časně po ránu v 9:30 zavřená.

pohled na budovu nádraží nová výstavba u nádraží

ve starém centru je novější výstavba takže z jednoho místa staré a nové

Při vstupu do pevnosti Ribat zase formální kontrola zavazadla, a nákup vstupenky za 8 DNT na osobu. Pak jen na WC a v poklidu na prohlídku celé pevnosti. A stálo to za to, ale pomalu a jistě přibývalo nastoupaných a sestoupených schodů kolem celé pevnosti. Ale výhledy po okolí stály za to.

pohled i na pevnost Ribat a tady už jen snímky z pevnosti Ribat

výhled z pevnosti a to jsou už snímky z vrcholu věže Čti více…