Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Pobyt v Karlových Varech a návštěva okolních měst a zajímavostí – květen 2026.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Žádné komentáře

17.05.2026

Loni, tedy v únoru 2025 jsme do Karlových Varů jeli proto, že nám to v pořadu „Naše lázně“ nabídla herečka Poláková. Letos v květnu to už byl důvod jiný. Jeli jsme vlastním autem z Olomouce až na hotel, abychom si pobyt vylepšili poznáváním okolních zajímavých míst. Jako velké překážky jsem v rámci rizik řešil cestu tam kolem Brna, kde jsou v současné době velké kolony, ale také jsem řešil otázku parkování na hotelu, protože parkovné na den stálo nad poměry měsíčního důchodu. Co jsem neřešil byla cena PHM. V Olomouci jsem ještě natankoval dne 5.května za 39,90 Kč, ale pozor, bylo to na pumpě bez obsluhy, kde jsem musel brát v potaz jak mám naplněnou nádrž. Takže jsem musel nejdříve s odvahou odklepnout 500 Kč za neznámé množství, a pak třikrát po 100 Kč. Když jsem nastartoval a na palubce se rozsvítila hodnota blízko stavu, kdy je nádrž plná byl jsem spokojen a mohl jsem den na to za dálniční známku na 10 dnů vyrazit i po dálnici. Jeli jsme na Mohelnici, pak do Svitav a Havlíčkova Brodu. U Humpolce jsme najeli na D1 a jeli až k Praze a pak už podle směrovek až do Karlových Varů. Bylo to 7 hodin, když na recepci podle digitální evidence s námi počítali a mohli jsme realizovat náš pobyt na 5 nocí. Ale i pořízení dálniční známky bylo malým dobrodružstvím pro seniora. Obchod jsem realizoval 1.května, tedy přes účet zaplatil, ale pořád jsem byl evidován jako neplatící. Navečer před odjezdem, už jsem se dle SPZ dohledal. Do té doby jsem měl pocit, že jsem naletěl podvodníkům. Známka na 10 dnů za 300 Kč se plně využila a bylo dobrým počinem si ji pořídit. Když jsem naposledy tankoval pro cestu zpět, už to stálo 43,90 Kč. Bohužel, jen přes cestu u jiné pumpy v Chebu to bylo jen 41,90 Kč.
Když jsme pak jeli zpět kolem Brna, že to jako bude jednodušší, tak kolem Brna již nikdy více. Ve směru na Prahu se táhla kolona TIRáků až po Vyškov a i osobní auta jen popojížděla.
No a v okolí Karlových Varů desetidenní známka měla zase tu výhodu, že se chvíli jelo po placeném úseku dálnice, pak po neplaceném úseku a mezi tím i po silnici první třídy se střídavě umístěnými třemi pruhy. Nebylo tedy potřeba hledat trasu po jen neplacené silnici.
Ale pro seniora tu byla i prapodivná překážka. Navigace se rozhodla se mnou nemluvit i když mapa stále ukazovala, kde se nacházím. Před tím na mne pořád měla připomínky a hlasitě mi přikazovala odbočit, či jet rovně, či odbočit na x-tém výjezdu z kruhového objezdu. Prostě záhada, kterou snad vyřeší pro budoucnost moji vnukové.
Na recepci nám bylo doporučena parkovat v okolí nemocnice mezi krásnými vilami. Ano našli se volná místa, auto nebylo ukradeno ani vykradeno, jen ta cesta od hotelu k zaparkovanému autu byla pořádně do kopce a navečer zase z kopce. Ale celkem jsem ušetřil 5 x 390 Kč. To už něco pro seniora znamenalo.
Každý den nám to vycházelo tak, že v 17:00 hodin jsme naběhli na bazén s léčivou vodou a rekreovali se 2 hodiny až do večeře. Ten pobyt v minerálce byl v ceně pobytového balíčku.

Teplota vody 38 st.C mezi tím ochlazení v plaveckém bazénu s teplotou 32 st.C, no prostě paráda.
Jídlo vždy skvělé, chutné a bohaté jak to jen šlo. K pití byla k dispozici studená voda, kterou jsme ochucovali šťávou z kompotů, či vymačkaným citronem č mandarinkou.
Jak jsme si to tedy přes den užívali?
Ve čtvrtek 7.května jsme se procházeli mezi pitnými prameny v Karlových Varech. Jediná studená minerálka byla z Hadího pramene výborné chuti.

Všechny ostatní prameny pak byli teplé či dokonce horké až 75 st.C. Došli jsme až k veřejnému výtahu, který nám umožnil vidět část Varů z výšky. Pak jsme se objevili na Divadelním náměstí a náhodou jsme šli těsně kolem zdi a hrkly odsuvné dveře. S odvahou jsme vstoupili do chodby a došli až k pokladně lanovky. Ta nás za 12 Kč odvezla pod hotel Imperiál.

Tady byl chvíli čas a my zjistili, že senior na 65 let jezdí veřejnou dopravou zdarma. No toho jsme využili a jeli linkou 13 k nemocnici. Protože jen kousek jsem měl zaparkováno auto, nasedli jsme a jeli do další části města abychom navštívili pravoslavný chrám se zlatými věžičkami. Navigace se mnou přestala mluvit, a tak jsem tu lokalitu projel vícekrát, ale do chrámu mě to nezavedlo.

Pokračovali jsme kolem Císařských lázní za město a objevili tam krásné místo pro camping. Byla to část Březová, kde byly staré hrázděné domy selského stavení a mlýna.

s autem jedem až do Březové - předměstí Karlových Varů je zde objeven mlýn a camping v krásném prostředí

Jeli jsme potom zpět a po zaparkování, s bolavými nožkami na hotel Thermal, pak na bazén a pak na večeři.
Další den 8. května nebylo moc pěkné počasí, a tak jsme jeli směrem na Cheb, kde jsme se rozhodli pokochat historickým centrem. Ale dali jsme to nejdříve až do Aše, tam kam se už podruhé asi nevypravíme. Tady to bylo osvobozeno Američany a proto jiné vlajky v den svátku. Tvrdý socialismus pohraničního města se míchal s historií. Takže podivně zajímavé místo ke shlédnutí.

Co asi můžeme spatřit jen o kousek dál, při německé hranici?

A tak se stalo, že jsme vystupovali v obci Pomezí nad Ohří, kde jsme jen zírali, jak se to může kolem změnit ke krásnému prostředí s velkorysou novostavbou radnice.

Na státní svátek nebylo omezené parkování a nemuselo se ani nic platit. Na oběd nás z hospody jen proto, že nebudeme jíst vypoklonkovali a doporučili cukrárnu s kavárnou na druhé straně náměstí. Nebylo to trestem, protože bylo skvělé občerstvení, v ceně i volné WC, kopeček zmrzliny a příjemná obsluha a prostředí.

Pak už jen cesta z kopce k chrámu a v detailu prohlídka kolem vyhlášeného Chebského špalíčku.

Pak už jen cesta zpět do Karlových Varů. Při „léčení“ na bazéně se začalo objevovat sluníčko a dalo se předpokládat, že bude krásný den 9.května.
Ten den jsme jeli do lázní v obci Kyselka. Vyjeli jsem ale špatným směrem a do Kyselky jsem to musel potom dát přes Krásnou Hůrku. No takové malé překvapení, krásná obec s hradem na kopci a zahrádkami, kde za plotem bylo mnoho zajímavých objektů místních chalupářů.
Dorazili jsme do Kyselky a první objekt, který nám přišel do cesty a stál za procházku a focení byla vila Mottoniho. Myslel jsme, že to bude zpřístupněno za poplatek, ale plachty nad stavbou dávaly tušit, že tu utratí ještě pěkných pár peněz. Jediné, co bylo pěkné byl nefunkční umělý vodopád Mattoniho a dobrá minerální voda z místního zdroje.

Něco se tu stihlo opravit, něco stálo na nám již nepřístupném kopci, a to co bylo na druhém břehu bylo obslouženo jen částečně provizorním posezením s výhledem na zničenou a rozpadající se minulost. Bylo tu opravené lázeňské kino, ale bylo zavřené a jak to tu vypadalo v minulosti jsme mohli zjisti jen s vybledlých plakátů ve skřínce.

Na sluníčku to už pěkně hřálo a byl předpoklad, že v městě Lokti to bude parádní focení.
A taky bylo. Měli jsme štěstí, parkovali jsme hned před vstupem do historického centra. Pak jsme si prošli podhradí s rozsáhlým náměstím, a zjistili, že básník Goethe byl v této lokalitě asi v každém hotelu a na každé vyhlídce poblíž.

Podařilo se vidět město i z druhého břehu, jen hradu jsme nedobyli. Pak už jen krátká cesta po dálnici do Karlových Varů a zase na bazén, léčení bolavých zad a nohou a dobrá večeře.

Na den matek v neděli 10. května, a hlavně za slunečného a teplého počasí jsme vyrazili do Františkových lázní. Ve městě nebylo kde zaparkovat. Měl jsem představu, že nejdřív ze všeho cestou od vlakového nádraží uvidíme čurajícího chlapečka. Bylo to zcela opačně, a tak po hledání místa k zaparkování jsem skončil na placeném parkovišti se závorou. To ale bylo úplně na opačné straně lázeňské kolonády. Žena vysedla dříve, aby se nemusela ploužit tam a zpět. Potkali jsme se na hlavní promenádě a hned si dali po dvou kopečcích dobré zmrzliny a poseděli s tím, že ostatní se procházeli kolem nás.

Nakonec jsme skončili u toho zaparkovaného auta a ještě jednou si to přes vedlejší ulice s hotely objeli. Objevili jsme opravené vlakové nádraží. Z ulice zcela nové, uvnitř také vše nové, ale pokladní pro klasické odbavení nikde. Nová budova se starým kolejištěm s nízkou hranou asi marodům neprospívá. No konec remcání, v ulici pod nádražím byl pravoslavný chrám. Celý byl také opravený a museli jsme fotit. Protože jsou Františkovi lázně hned vedle Chebu, chtěl jsem se podívat na vodní nádrž Skalka na řece Ohři. Nejdříve to nešlo, jen samé zahradní domky a chatky a k vodě se nedalo dojít ani dojet. Objevili jsme tu ale hotel pro milovníky koní a milovníky jízdy na nich. Až jeden náhodný místní nám dal informaci, jak se k vodní nádrži dostat.
Museli jsme až na začátek Chebu a najednou jsme objevili překrásné odpočinkové místo nad řekou Ohři a pod městskými hradbami. Už víme, že Cheb má něco společného s loutkou Hurvínka, protož ten tu má téměř důstojné místo pod růžově rozkvetlými stromy. Takže dobrá rada pro ty co budou v Chebu poprvé, najděte si toto místo, stojí to kromě historického centra za to, zejména v květnu, kdy to tu kvete a soška Hurvínka má z toho také radost.

A zase přišel čas k návratu do Karlových Varů. Při pobytu v bazénu s termální vodou se začalo zatahovat a zmrzlí muži dávají o sobě pořádně vědět. Jen v těch vodách bazénů je ještě příjemně. Pak poslední večeře a poslední noc na hotelu.
Po ranní snídani dne 11. května jdu nabrat minerálku z Hadího pramene a jdu po svých pořád do kopce až k pravoslavnému chrámu Petra a Pavla.
Na recepci pak platím za dýchání lázeňského vzduchu za oba a za 5 nocí celkem 500 Kč a mohu nakládat zavazadla. Cesta parádní. Jen to sviští, sem tam jedu i více jak 130 Km/hod.
Před Brnem ale přišla pořádná bouřka. Nedalo se vybočit z řady, nebyla vidět světla vozidel za mnou. V protisměru stál, možná sem tam i popojížděl kamion, kolona se takto táhla až k nájezdu od Slavkova. I osobní auta jen popojížděla.
Ale domů jsme se vrátili už v pohodě. Nikde žádné bourání, jen pořádná únava z cesty dlouhé 6 hodin.
No a tady je i konec zážitků obyčejných seniorů z Olomouce a můj pokus o to, podělit se s vámi o pořízené fotky a zajímavosti.
No a jaké to tu je v únoru se můžete podívat na webové stránce
https//www.cestotipy.cz/2025/nas-pobyt-aktivity-okoli-hotelu-thermal-karlovych-varech/

Podívejte se tedy na to co jsme měli možnost vidět při obhlídce okolí.
Tak tohle jsou snímky z Karlových Varů.

[prohlížej jednotlivé fotky]

Zajeli jsme do Chebu a pak i do Aše a Pomezí nad Ohří.

[prohlížej jednotlivé fotky]

Museli jsme se podívat do bývalých lázní Kyselka a potom do Lokte.

[prohlížej jednotlivé fotky]

Na závěr, kdy mělo být jen pěkně a slunečno jsem se podívali do Františkových lázní.

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2026, Česko, hrady, wellnes

Čti více...

Zámek Rájec nad Svitavou v obci Rájec – Jestřebí a výstava kamélií.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Žádné komentáře

18.03.2026

Zámek Rájec nad Svitavou v obci Rájec – Jestřebí
a výstava kamélií.

Podle zpráv o počasí to byl skutečně krásný a slunečný den, a tak se stalo, že jsme se po 8:00 hodině v sobotu dne 14.března vydali na takový středně zátěžový výlet s cílem navštívit výstavu kamélií v pokojích zámku či ve specializovaném skleníku pod zámkem. Na letáčku i internetu ta výstava byla otevřena od 6. do 15. března.
Na místo jsme dojeli mírnou oklikou z Olomouce přes Protivanov. Cestou jsme si uvědomili, že jsme tudy jeli naposledy někdy před 20 lety a bylo to jakoby včera. Jen silnice tu jsou nové, většinou bez výmolů, v obcích čisto a s novými zastávkami autobusů. No bylo to takové jiné a asi to i stálo za to, jet právě touto oklikou a vidět ty změny k lepšímu.

zámek Rajec - Jestřebí informace ke skleníkům

Pak ale jsme měli najednou po pravé straně silnice dlouhou, cihlovou zídku od zámecké zahrady a stačilo jen odbočit a mohli jsme jít na prohlídku do zámku. Ale pozor mediální informace v této době, kdy i senioři mají přístup na internet, dělá své. U vchodu do zámku nebylo, těsně před 10:00 hodinou, kde zaparkovat. Nechal jsem ženu u vstupní brány a popojížděl jsem z kopce do obce. Místo jsem našel až téměř před skleníky. No ale pak jsem musel po svých zpět do kopce. Pak se objevil i autobus plný seniorek, a tak to vypadalo na pořádný zmatek a taky na to, že prohlídka bude méně atraktivní.
Seniorky štěbetali hlasitě, a tak jsme měli jisté, že asi budeme dlouho čekat, než nás na prohlídku pustí. Ale když jsme měli koupené vstupenky pro seniory za 180 Kč na osobu, dozvěděli jsme se, že na nás neorganizované časový limit neplatí.
Pak přišlo překvapení. Místo průvodkyně pro skupinu, tam byly průvodkyně u každého sálu. Stačilo jen popocházet a fotit bez blesku a naslouchat výkladu k historii rodu Salmů a k historii podnikání v oboru tkalcovství. Hodně zajímavé informace. O našich fabrikách se tehdy hovořilo ve světě jako o moravském manšestru.

a pak se šlo celou překrásnou expozicí a pak se šlo celou překrásnou expozicí

Prohlídka končí a naše vstupenky je možné uplatnit i ve skleníku pod zámkem. Tam to bylo také dobře zorganizované a nikde se to nezaseklo, prostě stále se sunuli diváci a fotili a fotili, protože šlechtění kamélií má vliv na barevnou různorodost kamélii.

kamelie v různých vyšlechtěných barvách kamelie v různých vyšlechtěných barvách

Po prohlídce byl tak akorát čas oběda. V obci kousek od skleníků jsme zašli do pensionu Na Kopečku. Vstoupili jsme hlavním vstupem. Hned se nás ujal personál a jestli máme rezervaci. My na to že nemáme, a jdeme jen na něco malého. Tak nám otevřel dveře do pivnice. Tam bylo i volno. Nebylo to tak vyšperkované, ale jídelníček byl stejný jako v hlavním sále. Jako senioři už víme, že cena polévky nám dá rychlou informaci o tom v jak drahém restaurantu se nacházíme.

výborná kulajda v často navštěvovaném pensionu "Na Kopečku" po "obědě" v obci Rájec nad Svitavou

Poctivé tři druhy polévek, každá za 79 Kč, jeden rohlík za 7 Kč. No ale to další hlavní jídlo nás svou cenou odradilo, protože ani v jedné nabídce cena nezačínala jedničkou či dvojkou. Ale už jsme seděli, a nožičky a záda boleli, a tak jsme dali jen polévku kulajdu. Donesli ji v malém kastrolku s pokličkou a byla chuťově vynikající, byla výživná, a tak stačila a my zase nenabrali nadměrnou váhu.
No a po té výborné polévce přišel nápad, že bychom popojeli do Kuřimi a navštívili našeho potomka. Bylo rozhodnuto a pak už jsme jen cestou navštívili klášterní kostel v obci Vranov.

klášter ve Vranově cestou do Rozdrojovic klášter ve Vranově cestou do Rozdrojovic

Popovídali jsme s rodinkou o tom, co je nového. Teď snad bychom z těch nových informací mohli nějaký ten čas zase profitovat. No prostě senioři se už musí uskromňovat, není toho zdraví, není té síly na velké výlety. Ale vše v okolí Olomouce už máme zmapované, tak jsme ten okruh ten den trochu rozšířili. Za volantem to ještě jako ročník 48 vydržím. Tak snad zase někdy příště.
Delší dobu jsem nic nevkládal, a tak během času došlo z neznámých důvodů k poškození databáze. Vše je zase opravené a volně přístupné. Vzpomínky a tipy na výlety jsou opět přístupné všem zájemcům.

A tady už jsou už jenom vybrané snímky, které byly pořízeny na zámku ve vyzdobených pokojích a ve skleníku s kaméliemi či v klášteře Vranov.

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2026, Česko, kamélie, zámky

Čti více...

Vzpomínka na přelom roků 2025 a 2026.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Žádné komentáře

24.01.2026

Vzpomínka na přelom roků 2025 a 2026.

Tak jak jsem dříve absolvoval novoroční výstupy na rozhledny v okolí a objevoval nová místa v okolí Olomouce či dokonce i v cizině, tak dnes už to může být jen vzpomínkou. Tělo stárne a už téměř nic nevydrží. Běh jednotlivých dnů ovlivňují naplánované termíny u doktorů a v hlavě se objevují obavy z toho jet na poznávací zájezdy, protože bychom asi ty zdravější okrádali naší pomalou chůzí či až bezmocností o jejich čas.
A tak na konci roku 2025 v prosinci už to je jen výjezd městskou dopravou na sv.Kopeček s tím, že jsme se prošli přes místní hřbitov, abychom viděli moc krásné náhrobky.

výhledy ze sv. Kopečka ambit za kostelem

Pak už jen zase postát u betléma, nahlédnout do ambitu za kostelem a posedět u předražené kávy v místní kavárně, kde mají otevřeno přes soboty a neděle.

kopule kostela na sv.Kopečku betlém v kostele na v.Kopečku

No a když musíme být na čerstvém vzduchu, tak jen když je slunečné počasí a pak to je procházka po golfovém hřišti na obcí Véska u Olomouce, kde se dá jezdit v letošní zimě na běžkách a taky na místním jezírku i zabruslit.

lyžování na golfovém hřišti Véska u Olomouce jezírko na golfovém hřišti

Ale byla tu i jedna sobota, kdy jsem zvládl za krásného počasí stát opřený o stožár šlepru a fotil jsem závodícího a šťastného vnuka na svahu v Hlubočkách, obec jen kousek od Olomouce.

lyžování na svahu v Hlubočkách lyžování na svahu v Hlubočkách

Letos tomu ty mrazy dokonale pomohly.
Také se mohlo bruslit jen kousek od domu na rybníku Hamrys. Tedy my jsme jen koukali jak ten náš vnuk to „válí“.

bude se na něm i bruslit Olomouc - bruslení na rybníku Hamrýs

No a tak se dá jen vzpomínat každý krásný den končívá nádherným západem slunce. A to je ta naše radost, víc toho už prostě nebylo a asi ani nebude.

výhled z golfového hřiště na věž v Radíkově končí další den krásným západem slunce

A tady už jsou už jenom vybrané snímky, které byly pořízeny na sv.Kopečku, na golfovém hřišti nad Véskou a na svahu v Hlubočkách. Taky z míst kde se letos bruslilo a to na rybníku Hamrys v Olomouci:

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2026, lyžování, olomouc

Čti více...

Zájezdový pobyt v Kehydakustany – listopad roku 2025.

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Žádné komentáře

24.01.2026

Zájezdový pobyt v Kehydakustany – listopad roku 2025.

před vstupem do lázní venkovní bazény v areálu

Na poslední chvíli jsem poslal e-mail do cestovní kanceláře Vsacantour.cz, jestli jsou ještě k dispozici volná místa u tohoto pobytového zájezdu. Viděl jsem je, jako ještě volná místa v autobuse. Došla mi však informace, že je vše obsazeno, ale že mě povedou jako náhradního zájemce. Další den došla zpráva, že pokud mám zájem, mám poslat objednávku. S velkou radostí jsem tak učinil a ten samý den i zaplatil. Bylo to v úterý 21. října. Termín pobytového zájezdu byl od 16.11. do 19.11. v hotelu, který je součástí termálních bazénů s tím, že venkovní bazén v provozu byl už jen jeden s horkou a léčivou vodou. Vnitřní bazény mají tady chemické složení jako mořská voda a ta je i mírně radioaktivní.
V den odjezdu jsme z Olomouce vyjeli v 9:00 hodin a na místo dojeli kolem 15:00 hodiny.
Na pokoji jsme měli župany a osušky. No a od toho okamžiku už není co doporučovat, dá se jen informovat, že pokoje jsou na patře a je z nich volný vstup do vnitřních bazénů. Tedy musíte mít na ruce čipové hodinky.

hotel přímo v lázních ostatní termální bazény v lázních objektu lázní

parkové úpravy v lázních ostatní termální bazény v lázních

V 18:00 hodin došlo na večeři a od 8:00 ráno jsme si dávali bohatou snídani. Vždy volný výběr z toho nejlepšího, co na hotelu měli. A nutno dodat, že jídlo je v Maďarsku vždy vynikající. Bohužel nám už ty žaludky nikdo nezvětší, a tak jsme se věnovali jen ochutnávkám toho nejlepšího, co bylo na bufetovém stole k dispozici. Pití se platilo, a to až na konci pobytu, když se vracel župan a náramkové čipové hodinky. Aby ten pobyt nebyl zase až tak jednotvárný jelo se jedno dopoledne přes lázeňské město Heviz do města Kesthely na břehu Balatonu. Protože avizovaná procházka městem byla asi 3 km dlouhá, jeli jsme jako jediní do místa, kde parkoval autobus před zpáteční jízdou. A taky abychom mohli jít jen kousek na promenádu po molu při Balatonu.

okolí Balatonu v parku při Kesthely okolí Balatonu v parku při Kesthely

Toto molo už známe z různých ročních období a je tady vždy něco k pozorování a srovnávání. Je už v tomto podzimním čase i volný vstup na klasickou plovánu. I tentokrát jsme si to po 12:00 hodině vychutnali, protože je tu stánek s čerstvě pečenými langoši. Takovou malou typickou pochoutkou v Maďarsku. Dojedli jsme a už jsme jen mohli odkazovat první z výletníků na stánek s langoši. V 15:00 jsme už zase diskutovali v teplých vodách lázní Kehydakustany.
No a co sdělit v této krátké vzpomínce na závěr ?
Nemůžeme s manželkou chodit dlouhé trasy, srdce a klouby už si odsloužili co mohly. Jen touha po změně v tom nudném životě, dříve aktivních důchodců, nás svedla. Jen trochu jsme si užívali té změny. Vylepšili to jen náhodou naservírované vzpomínky na dobu našeho skutečného mládí. Na tomto zájezdě jsme se totiž potkali s čerstvou důchodkyní, která, když studovala v Olomouci, bydlela u nás na podnájmu. Nepotkali jsme se a ani spolu nemluvili a nevzpomínali celých 36 let, ale přesto jsme se nakonec i s těmi našimi zestárlými tvářemi poznali.

A tady už jsou snímky, které byly pořízeny v lázních a na hotelu v Kehydekustany a v městě Kesthely na břehu jezera Balaton :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, Maďarsko, wellnes

Čti více...

01 – Zastavení v Ostřihomi – a vlastní pobyt na hotelu v maďarském Visegrádu.

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

01 – Zatavení v Ostřihomi – a vlastní pobyt na hotelu v maďarském Visegrádu.

Už dlouho jsme nikde daleko po vlastní ose nebyli a tak jsme si zašli do cestovní agentury Geovita v Olomouci a vyhledali krátkodobý pobyt s vlastní dopravou v hotelu Thermal Visegrád superior. Lákavá nabídka 3+1 pro nás znamenala pobýt na hotelu 4 noci, mít polopenzi a léčení si zpestřit poznáváním historických památek v okolí.
Takže jsme vybrali, hned přes internet zaplatili a ve dnech 4.dubna až 8.dubna jsme realizovali námi vybraný výlet. Měl zlevňující nabídku, ale i tak byl na seniory drahý. Nicméně hotel byl stále při snídani i večeři plný a i při sezení v léčivých vodách stále plný.
Ve čtvrtek, pátek a sobotu tam bylo hodně rodin s malými dětmi, v neděli dopoledne se to začalo uvolňovat, ale najednou při našem návratu z výletu tu bylo venkovní parkoviště zase téměř plné. Navečer najížděli senioři. No bylo plno i při našem odjezdu v úterý. Spaní bylo vyhovující, vysoké a tvrdé postele. Nabídka jídla vynikající. Na bazénech v suterénu tisky na záda stále zapnutá, jen když se snížila návštěvnost, byla puštěna postupně na různých místech bazénů. K vnitřním bazénům náležela i možnost vyplavat do venkovního bazénu, kde jsme se mohli dokonce i opalovat. Jeden z bazénů byl téměř bez lidí a měl teplou vodu a byl jen na plavání. No a potom se ubytovaní mohli rozptýlit i v saunovém světě, který nám málem připomínal turecký svět saun a odpočinkových lehátek. No a to je úvodem k hotelovému ubytování a léčení.
Nyní už bude vzpomínka na dlouhou cestu do Štůrova přes Nitru. K prostorové orientaci na tak daleké putování mimo placené úseky jsem snad poprvé využil mluvící navigace. Ta mě dokázala provézt i složitými úseky kde se například muselo objet větší město jako Nitra či Nové zámky. Štůrovo je rovněž lázeňské město, ale to jsme objeli aby jsme se dostali na most přes Dunaj,

pohraniční most mezi Štůrovem a Ostřihomí pohraniční most mezi Štůrovem a Ostřihomí

Ten se přejede a jste v Ostřihomi.

Dominanta katedrály s hradem je viditelná už z dálky, protože na vyvýšeném místě stojí velká katedrála, bohužel v ní probíhá rekonstrukce a tak jsem při focení způsobil poprask, protože jsem se dostal i tam, kam je vstup kvůli bezpečnosti zakázán.

pohled na katedrálu v Ostřihomi pohled na katedrálu v Ostřihomi

Dostali jsme se ke katedrála téměř na úrovni vrstevnice, takže problém se stoupáním do příkrého kopce tu nebyl. Poblíž bylo i neplacené parkování.

jdeme od neplaceného parkoviště do katedrály prohlídka katedrály

No ale fotky mi nikdo nevymazal a tak si je lze v příloze této vzpomínky prohlédnout.
Po té, co jsem opustil katedrálu s rozčílenou hlídací službou jsem nafotil krásné výhledy do okolí z hradeb, a pak se už jelo do Visegradu.

výhledy z hradeb kolem katedrály výhledy z hradeb kolem katedrály

Na venkovním parkovišti u hotelu jsme našli poslední místečko k bezplatnému zaparkování a šli vyřídit potřebné formality pro ubytování. Potom to hned bylo o focení toho co budeme za placený pobyt mít k využití.

Hotel Thermál Visgrád superior má k disozici wellnes s vnitřními i vnějšími bazény. Jsou to bazény s horkou termální vodou, bazény masážní, umělou řekou, ale je tu i samostatný bazén s vyhřívanou vodou určený k plavání.

fotky z wellnes a vnitřních bazénů bazén pro plavání s ohřívanou vodou

venkovní bazény s masážními triskami venkovní bazény s masážními triskami

V 18:00 hodin se podávala výborná večeře v hotelové restauraci a pak se šlo spát.

v prostorách jídelny před otevřením v prostorách jídelny před otevřením

A tady už jsou snímky, které byly pořízeny v Ostřihomi a na hotelu Thermál Visegrád Superior :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, Maďarské termály, Maďarsko, wellnes

Čti více...

02 – Výlet do Szentendre a pak i výstup na hrad.

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

02 – Výlet do Szentendre a pak i výstup na hrad.

Podle prohlížení webu Mapy.cz jsem připravil trasu našeho prvního výletu. Projeli jsme lesní cestu až do Szentendre a tam dojeli z opačného směru, kde jsme projeli kolem místního lidového skansenu. Nicméně v Szentendre to má vypadat jako na pařížském montmártru, takže to byl náš cíl. No složité pak už bylo jen najít místo k zaparkování. Vše poblíž historického centra, bylo placené parkování, ale jak to u automatu přesně zrealizovat, na to jsem zase nepřišel a tak jsme museli popojet až na místo, kde bylo parkování volné, ale bylo dál od toho historického centra. Šli jsme podél ramene Dunaje, bylo krásné slunečné počasí, už jen tato procházka měla něco do sebe.

z procházky v historické části městečka Szentendre z procházky v historické části městečka Szentendre

Pak jsme zahlédli uličku a v ní dav lidí, který jsme z dálky vnímali jako srocení davu seniorů před jejich průvodcem. Když jsme došli až k tomu davu, tak jsme zjistili, že to je fronta čekající na vstup do musea marcipánu. Protáhli jsme se mezi těmito seniory a byli jsme na hlavní ulici pro pěší.

z procházky v historické části městečka Szentendre z procházky v historické části městečka Szentendre

Na konci ulice bylo informační centrum, tam jsme se dostali jak na WC tak k mapkám kde jsme mohli vidět i naše cíle procházek.
Byla sobota a ještě nedorazili autobusy z Budapešti, ke které toto městečko či vesnice náleží.
V ulici bylo posezení a my hned v tom slunečném dni dali kornout výborné zmrzliny a pak sledovali cvrkot kolem nás. Jeden kopeček bohatě stačil, protože vydal i za tři naše malé bouličky na které jsme u nás doma přivykli. Domečky z obchůdky připomínali scény z oskarového filmu Obchod na Korse. Každý portál obchůdku dával nahlédnout do historie a dával možnost koupit si něco opravdu krásného či typického pro Maďarsko.
Dál už není potřeba něco komentovat, fotky pořízené z tohoto městečka to sdělují sami od sebe. Zcela znaveni jsme se vrátili k našemu autu a za pomoci navigace a ukecané navigátorky jsme se dostali na hlavní silnici co nás dovedla k odbočce na hrad Visegrád.
Jenže tato cesta vedla jen do kopců na kterých byla plná parkoviště aut, která sem přivezla ty co vyjeli za zábavou, ale ne na hrad. Ale tady někde tímhle směrem je hrad. No byla tam silnice a zdvižená závora a tak jsme jeli až kam to šlo a bylo místo i k zaparkování. Ale zjistili jsme že ne všechno má svou logiku. Až když nás zahlédla ostraha stavby, a kamarádsky nás dovedla za stan, kde se skladoval stavební materiál jsme pochopili, že pod námi v houští je skutečně cestička dolů k hradu, i hrad jsme zahlédli, ale myšlenka, že po prohlídce hradu budeme muset do toho houští a kopce, nám připomněla, že takhle to nepůjde a šli jsme zpět kolem hotelu ve kterém probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Ale stačilo vrátit se k autu, kousek popojet a byli jsme v cíli, kde bylo i parkoviště a na něm i tři autobusy, ale to hlavní bylo že i nějaké to místečko pro naše autíčko. Platilo se hlídači a tak nebylo problému. Ten byl přímo před námi.

vstupní brána do hradu Visegrád tak to je ten hrad na Dunajem

Byla to cesta do strmého kopce k hradní bráně. Mohlo se jít pozvolně či vystoupat větší množství schodů. Ale dali jsme to, a už jsme byli u pokladny. Pro seniora vstupné s 50% slevou. Pak už jen prohlídka všech sálů s pěknou expozicí do historie hradu, ale to hlavní asi byl výhled na Dunaj a okolí. Jen jeden rušivý moment tu přeci jen byl, a to když se kolem nás přehnala velmi rušná výprava cizinců. Ale prohlíželi si to tak rychle, že jak se objevili rychle tak i rychle zmizeli neznámo kam.

panoptikum - voskové figury hradního panstva nejvyšší věžička na hradě

Pomalu, ale jistě jsme se dostali až na nejvyšší místo hradu a pak už jen pozvolné klesání s obcházením celého hradu. Až jsme došli na parkoviště k našemu autíčku, nasedli a jeli na hotel, kde nás čekalo posezení v horké a léčivé vodě, masáž zad a nohou a pak výborná večeře. Po večeři jsme pustili televizi, ale zjistili jsme, že tu mají naladěny jen maďarské programy a tak jsme ji vypli a už jsme neměli žádnou potřebu se na ni dívat.
Tady je konec jednoho slunečného a příjemného dne a zbývá jen vzpomínat nad fotkami, které za ten den byli pořízeny.

No a je tu u konce den pro vzpomínky nad pořízenými fotkami :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, historie, Maďarské termály, Maďarsko

Čti více...

03 – prohlídka královského paláce ve Visegrádu.

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

03 – prohlídka královského paláce ve Visegrádu.

Byla neděle a bylo nám známo, že i v Maďarsku mají v pondělí památky zavřené. A tak jsme si v prospektech dohledali nedělní procházku po obci Visegrád a jejího královského paláce.
Od hotelu se jelo asi 3 km a byly jsme v cíli. Zaparkovali na ulici poblíž paláce právě v hodině, kdy se palác otevíral a my už i našli cestu k pokladně. Čteme jaké bude vstupné pro seniora a zjišťujeme, že můžeme vstoupit a nebudeme ani nic jako senioři platit. A tak jsme se ocitli před palácem jako jeho ten den první návštěvníci. Při procházení palácem jsme se málem báli, ale i radovali z toho poklidu zahrad, které jsou skryt veřejnosti, protože byli realizovány za palácem. Podle expozičních plakátů v tomto paláci byla podepsána Visegrádská V4. Na fotce pořízené při podpisu jsme viděli Havla a Čalfu.

tak tam do Královského paláce se jdeme podívat, pro seniory vstup zdarma při prohlídce paláce

Bylo pak už jen na nás jak důkladně si vše projde a prohlédneme. Jen první majestátní schodiště bylo vizuelní překážkou. Stoupání po něm ale bylo upraveno asi i pro koně. Bylo těch schodů a kamenných prahů dostatek.

skvělé když to tu takhle kvetlo při prohlídce paláce

Když jsme končili objevili jsme funkční výtah. Nebyl nijak označen a hodně by nám pomohl na začátku.

Po prohlídce paláce jsme nahlédli do obce, do kostela kam ještě lidé chodili na mši. Nálada na rozkvetlé nedělní ulici zase připomínala ten oskarový film.

Tento den jsme se vrátili na hotel jaksi dřív a tak jsme si více užili saunového světa a léčivých vod. Těšili jsme se ale i na výbornou večeři. Tak výborně upravená masa snad umí jen v Maďarsku. K tomu výborné zákusky a ovoce. Pak bylo dobré, že hotel má výtah, protože po schodech bychom to asi nedali.
No a je tu další den vzpomínek nad pořízenými fotkami :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, historie, Maďarské termály, Maďarsko

Čti více...

04 – Výprava za historií v městě Vac

Uloženo v : Maďarsko napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

04 – Výprava za historií v městě Vac

Co by to bylo za poznávání lokality, kdyby jsme si neodzkoušeli dříve poznané zkušenosti. Tou bylo cestování po Maďarsku za seniorské ceny, tedy zdarma, pokud je vám tolik, že máte určitě víc jak 70 let.
A tak jsme se v pondělí rozhodli jet do města Vac na druhém břehu Dunaje místními dopravními prostředky. Byl to převozní člun, který vozil i kamiony se dřevem, malé dodávky či osobní auta cyklisty a pěší. Po bohaté snídani, už ani toho tolik neumíme spořádat, jsme jeli svým autem z hotelu části zvané Lepence do Visegradu, kde je parkování zdarma a hned přes silnici se nastupuje na převozní loď. Z dřívějšího sledování místního autobusového spoje jsme zpozorovali, že od našeho hotelu to je k převozu asi jen 5 minut. Když žlutý autobus místní dopravy přijel na zastávku, loď už odrazila od břehu. Bylo to pokaždé 25 minut po celé hodině dle jízdního řádu. My tedy dorazili v 10:15 a jako poslední jsme nastoupili na loď. Nikdo po nás nic nechtěl, hlavní osoba v reflexní vestě se na nás podívala a hned poznala seniory po sedmdesátce. No a během chvilky už byla loď u druhého břehu v městě Nagymaros.

v Nagymarosi na druhé straně Dunaje cestou k vlakové zastávky v Nagymarosi na druhé straně Dunaje cestou k vlakové zastávky

Od přístavu to bylo do mírného svahu rozkvetlou ulicí. Pak jsme už viděli digitální tabuli s časem, kdy odjíždí vlak na Budapešť. Měli jsme 3 minuty k odjezdu a dlouhé schody před sebou. Vyšlo nám to na minutu. Ze schodiště do vlaku a osobní vlak se rozjel.

v rekonstruované železniční stanici ve Vacu opravená je tu i výpravní budova

Na třetí zastávce jsme vystupovali v městě Vac a to na opraveném nádraží s podchody a výtahy na nástupiště, které ale byli mimo provoz.

Pak nás čekala pěší procházka do historického centra. Došli jsme na velké náměstí kolem opravené fasády historických domů a pak jen kousek a jsme u přístavu převozních lodí.

jdeme od vlakového nádraží do historického centra Vacu jdeme k Dunaji

Kocháme se rozkvetlou alejí, osázenými záhony a sledujeme pohyb převozního člunu, který jezdí k ostrovu, kde leží městečko Tahitótfalu z něhož pak je i silnice a s mostem přes rameno Dunaje.

sledujeme provoz na přívozu ve Vacu odpočíváme na břehu Dunaje ve Vacu

Pokochali jsme se a vracíme se zpět do Nagmarose a opět vlakem. Tady jdeme v poklidu k přístavu. Na vodě Dunaje stojí přívozní loď s naloženým kamionem se dřevem, dvěma auty a několika lidmi.

porouchanou přívozní loď ještě nedostali ke břehu a tak byl přívoz mimo provoz a my to museli objet přes Budapesť pohled na stanici metra linky M3

Teprve až z místního bufetu se s námi dává do hovoru nějaká dáma a vysvětluje co se právě děje. Převozní loď má poruchu, nic dne už nepojede, musíte si to nějak vyřešit. Přítomna tomuto rozhovoru byla jedna paní či slečna, která to asi realizovala s námi, či nám chtěla jen pomoci. Museli jsem zpět na vlak. Tady jsme se objevili právě včas a právě před informační tabulí, kdy do Budapešti hned pojede rychlík a pak po delším čekání i osobní vlak. Od místního seniora jsme se dozvěděli že rychlíkem může zdarma s ním, že on tím jezdí. nastupujeme a jedem rychlíkem do Budapešti Nyugati. A zady jsme měli nad sebou asi pomocné andělíčky, protože cestovat autobusem do Visegrádu to jde, ale odkud to jezdí to vůbec netušíme. Ona paní či slečna se nám ale snaží pomoci a hledá a hledá, až najde informaci, že na nádraží musíme na metro linku M3 a jet na předposlední stanici Ujpest, kde je kromě spojů tramvají a vlaků i autobusové nádraží pro žluté autobusové spoje a tedy i pro ten náš s číslem 880.

vyhledaná pomoc k naší objízdné přepravě žlutou linkou autobusu už jen čekám na spoj 880 z Budapesti do Ostřihomu

A tak jsme čekali na spoj odjíždějící 15:35, který jezdí pravidelně každou hodinu, a jede i kolem našeho zaparkovaného auta. Jeli jsme déle jak hodinu ale dojeli. Poškozená přívozní loď už byla odtažena a převoz byl skutečně ten den uzavřen. No bylo to malé a snad i velké dobrodružství. Díky tomu, že senior to má v dopravě stále ještě zdarma, tak nás to stálo jen ten čas, který jsme mohli pobýt v termálních vodách.
Když jsme se k bazénům dostali, zjistili jsme, že parkoviště pro hotelové hosty bylo zcela zaplněné a v bazénu s horkou vodou si už nemáme ani kam sednout. Tolik tam to odpoledne najelo čistě maďarských seniorů. No ale dalo se to řešit postupně v jiných bazénech či sauně a stres z vyřešeného návratu, únava z dlouhého sezení ve žlutém linkovém autobusu byl pryč a nastala doba těšení na večeři. Protože jsem dosedli v bazéně až v 17:00 hodin, šli jsme na večeři až na 19:00 hodiny. V jídelně pusto, jako by tam nikdo nebyl ubytovaný. Měli jsme zase drobné štěstí, byli jsme o 10 minut rychlejší než maďarský senior, protože jak jsme položili talíře na námi vybraný a předem nerezervovaný stůl, vnikli do jídelny ty davy maďarských seniorů. A tak zase končil náš dobrodružný výlet, kdy prostřednictvím slečny či paní bylo vše zdárně vyřešeno.
A budu na závěr našeho pobytu sumarizovat nově získané poznatky :
1) Pan Orbán a jeho vláda dala na potraviny daň ve výši 0%. Na vše ostatní pak 27 %.
2) Pro seniory nad 70 let určitě platí, že dopravu ve všech prostředcích má senior zdarma a postačí v případě sporu ukázat občanský průkaz, ale Maďarům postačí věřit a vidět, že jednají se seniorem.
3) Na vstupech do památek je pro seniora vždy nějaká ta sleva, či dokonce to mají i zdarma. Pokud byla sleva tak až 50%. Musíte se o ni přihlásit.
4) V Maďarsku se určitě domluvíte maďarsky, ale s jinými jazyky to už je v okruhu těch starších lidí asi jako u nás. Pomohou ruky, posunky a dobré duše maďarských lidí kolem vás, vždy se najde někdo kdo ochotně pomůže.
A nyní už jen vzpomínky nad fotkami z procházky toho dne při návštěvě města Vac a z místa, kde je autobusové nádraží pro žluté linky a je tam možné dojet metrem. Kdo z Česka ví kde jsou konečné pro příměstské autobusy, u stanice metra v Praze, my to nevíme a nebudeme asi sami.

Snímky pořízené při výletě do Vacu a pak i něco z cesty do Budapešti a zpět :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, Maďarské termály, Maďarsko

Čti více...

05- Cestou z pobytu ve Visagrádě, zastavení v Trnavě.

Uloženo v : Slovensko napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

V úterý dne 8.dubna jsme měli opustit hotel. Čekala nás jen snídaně, poslední platba kartou na recepci, kdy jsem zaplatili za naše malá piva při večeři a za to, že jsme dýchali místní vzduch. Pak už jen zadání trasy do navigace té ukecané navigátorky a vyjeli jsme směrem do Česka. Namířili jsme si to na přechod v Sudoměřicích, kde to známe a víme, že přechod je řešen odděleně pro kamiony a pro osobní auta, takže se určitě vyhneme případným kolonám, které jsou stále hlášeny kvůli desinfekcím na Slintavku skotu. Dali jsme do navigace cestu přes Trnavu, protože to je město, kde jsme dosud nebyli a mohlo by nám nabídnout hodně informaci o historii tohoto města.
Cesta dobrá, stále jsme dodržovali rychlost, protože už máme zkušenost, že i z auta jedoucího proti vám, mohou měřit povolenou rychlost. Navigace nás dovedla do Trnavy na okružní styř proudovou silnic kolem městských hradeb a pak bylo odbočení do sídliště, kousek od vstupní brány do historické části města. Zjistili jsme že se tu platí za parkování i mezi domy v sídlišti. Bylo to ale formou bezhotovostní platby. Nepochopil jsem jak na to a tak jsme popojeli a riskli to zaparkovat v místě, kde by to na tu hodinku mohlo vyjít. Pochopil jsme, že zaparkovat na hodinu to stojí jedno euro, jak to udělat bylo pod mé znalosti práce s QR kódem.

pak pěší zónou až do historického centra květinová výzdoba na této pěší zóně

Šli jsme od auta si tak 1 km a byly jsme v ulicích staré Trnavy. Kolem opravené katolické budovy, opravené portály krámků, klidná atmosféra, při poledni prázdné ulice, a pak náhle změna.

a jsme v historickém centru na procházce historickým centrem Trnavy

V kostele před námi skončila polední mše s křížovou cestou. Byl to kostel sv. Uršuly a mezi davy spousty jeptišek a mladých lidí.

v kostele sv. Uršuly je právě po odpolední mši na procházce historickým centrem Trnavy

Kolem i katolické školy. Zmocnilo se nás to pomyšlení, jak bývalo v našem podvědomí velké město Olomouc. Tady to je všechno mnohem rozsáhlejší, náměstí obrovské jen jediná budova z doby před revolucí kazila historické vnímání města.

na procházce historickým centrem Trnavy ve městě Trnava je už hotová velikonoční výzdoba

Dokonal znavení se vracíme k našemu autu. Cestou jsem se zastavili na WC v budově polikliniky. Auto bylo bez botiček, snad nedojde k písemnému vyrozumění, že jsme za tu hodinu nezaplatili našich 25 Kč.
Na přechodu v Holiči ani potom v Sudoměřicích žádné kolony, přechody byly totiž pro kamiony v této oblasti uzavřené, na hranici stále jen dvoučlenná kontrola slovenské policie.
V nádherném Petrově jsme dali lehký oběd v zase vylepšeném prostředí a s výbornou kuchyní. Mezi sklepy jsme už nešli, nově je tady místo s už dokončenými apartmánovými malovanými domky.
Pak už jen cesta domů do Olomouce s vypnutou navigací, protože už jsem si nemusel nechat toho jejího kecání do mého řízení auta.
Naše vzpomínky jsou zapsány, můžete si prohlédnout fotky z Trnavy a to je vše. Po dlouhé odmlce, jsem zase něco na mém webu doplnil. Jaksi toho ubývá a zjistil jsme že toho se hodně mění a „počítač se zpomaluje“.

Snímky pořízené při procházce historickou částí Trnavy jsou zde :

[prohlížej jednotlivé fotky]

Tags : 2025, historie, Slovensko

Čti více...

Náš pobyt a aktivity v okolí hotelu Thermal v Karlových Varech.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Komentáře nejsou povolené

17.04.2025

Náš pobyt a aktivity v okolí hotelu Thermal v Karlových Varech.

Zcela náhodou dávaly v televizi pořad „Naše lázně“ a dávali 10 díl o lázních Karlovy Vary.
V podvědomí jsme toto místo měli z doby, kdy se politická opozice pouštěla do ministrině financí a vytýkala jí problémy spojené s rekonstrukcí hotelu Thermal. Když ale nebylo co řešit a kritizovat, samozřejmě na rovině politické, media najednou zapomněla na toto téma. Takže ejhle hotel Thermál je v provozu a proč si tedy jako senioři nezajet na tento hotel a pokusit se jen trochu napodobit prožitky herečky Polákové. Náhodou tuto myšlenku měla i manželka a protože byla po operaci kloubu, jaksi tento pobyt vyhovoval k rekonvalescenci. Když to půjde podíváme se na nějaké to hodně zajímavé místo, když to nepůjde budeme se jen tak povalovat v léčivé vodě. Čas nám běžel a tak od chvíle kdy jsme objednali 16.prosince 2024 byl tady únor 11, kdy jsme měli odpoledne nástup, ale téměř hned i odjezd 14.února. Termíny byly dány a tak jsem ještě objednal přesuny vlakem. Jako bývalý pracovník s režijními výhodami jsem musel nakombinovat přesuny a služby u všech tří dopravců, což dříve nebylo možné. Mohl bych sestavit pořadí kvality, ale raději to neudělám.
Takže přijeli jsme na hotel, ubytovali jsme se na 6 podlaží s výhledy nad řeku Teplou, která protéká pod hotelem a hned se kochali výhledem z lodžie. Měli jsme zakoupeno ubytování se snídaní.

nové vlakové nádraží v Karlových Varech naše první procházka po nábřeží řeky Teplé

Hned jsem si oblékli župan a vypravili se na bazén s teplou léčivou vodou. Poprvé to bylo hledání správného směru, pak už to byla rutina. Protože v únoru se brzy stmívalo měli jsme nádherný zážitek s minerální léčiví vody a současně s výhledu na noční Karlovy Vary.

a jde se na venkovní bazén odpočinout v minerální vodě pokoj číslo 611

Po dvou hodinách jsme byli dobře unaveni a tak byla už jen domácí večeře a dobré spaní.

Po probuzení byla bohatá snídaně co vydržela až do večera.

jak to chodilo při snídani na hotelu Thermál jak to chodilo při snídani na hotelu Thermál

Po snídani jsme od recepčního vyzvěděli, jak se dostat do hotelu Imperiál o kterém jsme si cosi načetl a věděl jsem o jeho výstavbě. Lanovka k hotelu nejezdila a tak jsme tam dojeli autobuse DKV. Jednotlivé jízdenky se nakupují jen na autobusovém nádraží , kde je to označeno i jako Tržnice, nebo ve stánky na vlakovém nádraží. Na dobu do 60 minut to je za 12 Kč na delší dobu pak za 15 Kč. Museli jsme dojít na Tržnici a tam nakoupit více jízdenek, dle plánovaných výletů či procházek. Vždy jsem kupoval s poznámkou pro seniory.

linkou DKV číslo 13 jedem k hotelu Imperiál a jsme na konečné lanovky celkový pohled na hotel Imperiál

Linkou 13 jsme dojeli pod hotel Imperiál a pak zvládli procházku z kopce a kolem řeky až na hotel. Byla to první dlouhá trasa po operaci.

jdeme z hotelu Imperiál do centra známé vřídlo v Karlových Varech

Pomalu ale jistě jsme se dobelhali na hotel a hned jsme zamířili na venkovní bazén s léčivou minerální vodou. Dokonce jsme si mohli i zaplavat v bazénu plaveckém, kde voda měla 32 st.C.
Potom už jen odpočinek a návštěva wellnes centra v suterénu hotelu. No končil druhý den našeho pobytu.

a jsme v prostorách wellnes hotelu Thermál a jsme v prostorách wellnes hotelu Thermál

Třetí den jsme měli naplánovánu návštěvu Císařských lázní. Nyní to je museum s bohatou historií lázní v Karlových Varech. Vstupné pro seniory bylo s mírnou slevou, ale nedalo se odolat. Zakoupili jsme si prohlídku bez průvodce za 200 Kč na osobu.

jdeme na prohlídku Císařských lázní na prohlídce Císařských lázní - Zanderův sál, kde bývalo fitnnes

Návštěvu doporučujeme a pokud by měl někdo zájem, vše potřebné najde na tomto odkazu :
https://cisarskelazne.cz/tours/komentovana-prohlidka-budovy-cisarskych-lazni
Protože máme moderní dobu lze si vše prohlédnout z gauče a doma. To podstatné krásně vysvětluje Marek Eben na adrese : https://www.youtube.com/watch?v=Wq_5yVSbNXM

Po prohlídce jsme jen přešli do živého hotelu Pup a kochali se upravenými a nazdobenými jídelnami a salony. Po odchodu z hotelu se udělal silná mlha a došlo i na sněžení.

Ale při cestě byla zastávka lanovky na Vyhlídku a tak jsme si tam vyjeli. Měli jsme ale možnost vidět restauraci pod věží na kterou se dalo vyjet zdarma výtahem, platilo se už jízdné na lanovku.
Dále jsme viděli už jen směrovku PRAG a to bylo vše.

takhle to vypadá na reklamě ale na lanovku Na Vyhlídku jsme měli a tak i jeli

V restauraci jsem si dali jen polévku. Ta měla totiž ještě cenu přijatelnou pro peněženku seniora. No a po křupajícím sněhu jsem se dobelhali k nástupu na lanovku a po chvíli byli na hlavní promenádě kolem řeky. Pak byl odpočinek v kryté kolonádě, což byl i únik před deštěm a sněžením.

portál divadla okolí Divadelního náměstí

Na hotel to bylo jen kousek ale na takové rekonvalescenční výlety daleko. Nicméně nás táhla myšlenka opětovného poležení v léčivé minerální a teplé vodě na hotelu s vyhlídkou na to kde jsme ten den courali.

No a bylo na co koukat, hlavně pak po návratu na pokoj, protože na obloze se objevilo sluníčko a to kouzlilo a podbarvovalo naše výhledy po okolí.

odpoledne pak padla mlha a slunce kouzlilo naše výhledy z lodžie hotelu Thermál odpoledne pak padla mlha a slunce kouzlilo naše výhledy z lodžie hotelu Thermál

Protože jsem museli vyřešit naši velkou záhadu, poptávali jsme se na recepci, ale pak i u místních na čekající cestující.
Nejsou tady prý už Rusové, ale stále se tu mluví rusky, čím to je. No to jsou Rusové, co požádali o německé občanství a tak mají v Karlových Varech svůj majetek, jako jsou domy a byty, ale ne jako Rusové, ale jako Němci. Jsou tady i ruské obchody, kde mají vše možné přímo dovážené z Ruska, cenově nemorální hodnoty, ale pořád to někdo kupuje. V obchodě na pokladně s vámi mluví mladík plynule Česky a s otcem pak plynule hovoří Rusky. No a velkým paradoxem v dnešní době je i to, že na pokojích uklízí občanky z Ukrajiny. Ano i to jsou Karlovy Vary. No a už tu byl poslední den, kdy jsme dopoledne zašli do wellnes v suterénu a pak už jen na vlakové nádraží a došlo na dlouhé cestování vlakem do Olomouce.
Tak to je vše o velké výpravě, jejímž cílem bylo ohodnotit zdravotní způsobilost a fyzickou výdrž po operaci kloubu. Užít si pobytu v hotelu Thermal a hlavně posoudit, jak dopadla celková rekonstrukce tohoto hotelu, když se už o něj media nezajímají.

No a na závěr vzpomínky malá galerie :

[prohlížej jednotlivé fotky]