Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Opět lednové procházky mezi 16. lednem a 21. lednem roku 2021.

Tato doba, plná špatných zpráv o problémech s covidem doporučuje chodit na procházky. Ale kam, když už téměř celé okolí, blízké i vzdálené, známe ? No a tak se stalo, že už jdeme do extrémů a hledáme místa v okolí Olomouce, kde by to mohlo být v danou dobu něco zajímavého.
A tak se stalo, že jsme si zajeli do Tršic, kde víme o tom, že tam za městem mají sypanou hráz přehrady a že jsme tam už sice byli, ale přehradu jsme nikdy neobcházeli. No a tak jsme se tam v sobotu 16.ledna po obědě vydali.

20210116_140533_101093 cestou z Tršic k přehradě se sypanou hrází na potoce Olešnice 20210116_140545_101095 sypaná hráz přehrady nad Tršicemi

U posledního stavení při cestě k přehradě jsme zaparkovali a pak už šli jen po svých. Na kopečcích kolem cesty bylo slyšet hluk pokřikujících sáňkařů, ale když jsme se dostali k hrázi přehrady už bylo jen ticho a potkali jsme jen pár dvojic na odpolední procházce. Je fakt, že v zimě se to dá dobře obejít, protože není bláto a zem byla zmrzlá a na ni křupající malá vrstva sněhu. No byli tu pěkné výhledy na ledovou plochu přehrady.

20210116_141547_101097 zamrzlá hladina tršické přehrady, bylo to 16.ledna 2021 20210116_141605_101098 zamrzlá hladina tršické přehrady

Pak jsme došli na její konec, kde se do přehrady vlévá potok Olešnice. tak tady jsem nikdy ještě nebyli a tak se stalo, že jsme objevili i opravovanou hájenku a pár chat na svahu nad přehradou.

20210116_142931_101103 rozcestník u potoka Olešnice 20210116_142952_101105 hájenka u potoka Olešnice Čti více…

Další lednové výlety a procházky v roce 2021.

Jako prevence proti zblbnutí v době covidové se doporučují procházky, či výlety alespoň v okolí bydliště. No a to byl důvod k tomu aby jsme po sobotním obědě zašli na procházku ze které se pak stal výlet za účelem zjištění, co se kde děje a mění.
Takže bylo rozhodnuto, že pojedeme na štěrkové jezero Poděbrady, které je hned za Olomoucí a kde bývá celé léto dobrá a čistá voda ke koupání. A doufali jsme, že tam nebudou shluky lidí bez roušek a že parkoviště bude volné a bude kde zaparkovat. Volno tady bylo, ale protože tu je na břehu předního jezera krásné letní posezení při chlazeném pivu a je to jaksi při nějaké cyklotrase a pejskaři to objevili jako místo, kde si jejich miláček jakékoliv velikosti a rasy může zaskotačit ve vodě, tak se to ujalo a my po příjezdu byli přivítání hlukem pejsků co se radovali z toho, že páníček na ně myslel.

20210109_140614_101036 u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021 hladina vody je výš asi o 1 m 20210109_141032_101039 u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021

No teď jen k tomu co jsme mohli srovnávat s dobou letního koupání. Parkoviště zaplněné do 1/3. Rodiče s dítky a samozřejmě většinou i s pejsky. Hladina vody asi o 1 m vyšší než v létě a tam, kde se dá ležet na dece v pokosené trávě, tam stojí voda, vše je dostatečně podmáčené. Nastala tu dokonce vláda bobrů, protože pár stromů při cestě je pokáceno a na kmeni okousáno do tužkové špičky. Jen co jsem se zamyslel nad tím, že by to bylo dobré koupání pro otužilce, už jsem jednu zarudlou postavu s čepičkou viděli ja brázdí poklidnou hladinu jezera. Když jsme odcházeli dokonce dva otužilci seděli jen tak v plavkách na lavičce u zaparkované maringotky. Takže tu ukotvila skupina klubu otužilců.

20210109_141524_101040 u štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce - leden 2021 20210109_142936_101045 i v lednu si dobře zaplavali

No a ve stánku fronta na výdej z okénka, na lavicích dosti lidí u kafé či piva a nad pohárem od blata zacákání náruživý cyklisté.

Sedáme, po malé procházce v podmáčené louce, do auta, ale ještě se nám domů nechce a tak přichází nápad, podívat se ke štěrkovému jezeru za obcí Náklo. Jsme zvědavý jak to tam je v zimě s parkovanými karavany, které byly už v květnu roku 2020 v takovém počtu, že jen tak přijet a postavit se kousek od vody s našim „autíčkem“ to tehdy už ani nešlo.

20200517_162236_101086 štěrkové jezero u obce Náklo z května 2020 20210109_150100_101053 u jezera na Nákle - leden 2021 Čti více…

První novoroční výlet na trase Dub nad Moravou, Tovačov a Prostějov.

Na nový rok, tedy 1.ledna jsme měli radostné setkání s vnukem a tak náš první novoroční výlet byl až 2.ledna roku 2021. Rozhodli jsme se až po obědě, že někam musíme vyrazit a tak se i stalo. Jako vždy po novém roce navštěvujeme kostely kde mají betlémy. No a tak jsme jeli do Dubu nad Moravou. Po zaparkování jsme nafotili čelní dobře nasvícenou fasádu vysokého kostela a pak zjistili, že tu už mají opravené nádvoří mezi kostelem a farou.

20210102_133046_100909 poutní kostel v Dubu nad Moravou 20210102_133122_100910 nádvoří po velké rekonstrukci

Do nádvoří vjelo modré auto. My šli k vratům do kostela a bylo zavřeno. Najednou se za námi hrne ten řidič auta a volá, že nám otevře. A bylo tu naše první setkání s malým štěstíčkem.
Byl to místní kaplan, který tu už slouží 15 let. zajistil nám osvětlení výzdoby kostela, ale i jesliček, kde zcela neobvykle stál i preparovaný muflon a malý medvěd. utrousil jsem poznámku, že tu musí asi být někdo horlivým nimrodem.

20210102_133723_100914 jesličky v Dubu, asi tu je někdo v mysliveckém spolku 20210102_133802_100915 interiér kostela v Dubu nad Moravou

A pak jsme zjistili, že to je místní kaplan, který je Polákem a je členem polského mysliveckého spolku. Byl tak upovídaný, že jsme se dozvěděli hororové povídání a tragické smrti kaplana z roku 2020. Toho tehdy zavraždil vrah, který cestou podřezal taxikáře, s ukradeným autem naboural a na faru si šel umýt ruce a u té příležitosti zavraždil jen tak pro radost i místního kaplana.
Pak nás současný kaplan zavedl do místnosti, kde má vystaveny svoje lovecké trofeje a my jen žasli nad tím, co jsme mohli spatřit.

20210102_134817_100924 kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí 20210102_134950_100927 kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí Čti více…

Vzpomínání na poslední dny roku 2020 cestou na sv.Kopeček.

Poslední den roku 2020, který byl téměř celý poznamenán Covidem – 19, jsme se vydali na procházku po cestě, kterou jsme zatím nikdy nešli a kde jsme mohli předpokládat, že mnoho lidí nepotkáme. Bylo to mezi zahrádky nad Droždínem a pak po lesní cestě na sv.Kopeček.
No a protože v listopadu a prosinci jsme téměř už nikam nejeli, protože to, co je v okolí Olomouce už máme projeté, prošlé a poznané, tak jsem se v této poslední vzpomínce za rok 2020 raději zaměřil na přípravy vánočních svátků.
Tento rok se zakázalo popíjení teplého moku na ulici či u stánků na vánočních trzích. Vánoční trhy tak měly jen malou návštěvnost, ale vánoční stromy a výzdoba tam byla a my se na ni zajeli podívat.
Jeden den po ránu jsem nemohl dospat, a tak mě napadlo podívat se na náměstí k radnici v Olomouci, protože radnice je konečně celá opravená a je nyní nádherná. Ale to, že po sedmé hodině ranní tam nepotkám žádného človíčka, to jsem nečekal.

20201214_064321_100770 konečně se podařilo opravit radnici v Olomouci 20201214_072412_100795 odcházel jsem, když začalo před 8.00 hodinou svítat

Máme své povinnosti v Bystřici pod Hostýnem, a tak jsme zajeli i tam posoudit jak je městečko vyzdobené v tom vánočním čase. Cestou jsme odbočili na náměstí v Přerově a tak jsme v podvečer opět museli konstatovat, že i tady to je pěkné, ale bez lidí to je moc smutné.

20201218_170759_100748 jeli jsme také přes náměstí v Přerově 20201218_171021_100753 i tady bylo lidí po skorvnu Čti více…

Utekli jsme do krajiny kolem Velkých Karlovic.

Byla sobota a pak neděle 15.listopadu. Nouzový stav trvá, počasí celý předchozí týden nestálo za nic, jen stále podmračené a vlhké a studené počasí. V neděli ale hlásí, že by se to mohlo místy na Moravě zlepšit a tak riskujeme a jsme v sobotu odpoledne v Bystřici pod Hostýnem, kde nám odpolední procházka městským parkem Zahájené, zabarveným v podzimních barvách, zlepší trochu náladu a zejména pak to vylepší setkání s jezdkyněmi na koních, kdy jeden je malý proti tomu „strašně velkému“ , kočárovému hřebci. To tedy byla paráda.

20201114_150122_100631 městský park Zahájené v B.p.H. 20201114_150544_100634 městský park Zahájené v B.p.H.

V neděli pak hned po ránu jedeme přes Troják na Marušku s tím záměrem, že by jsme mohli pozorovat údolí Hošťálkové v mlžném oparu. Ale bohužel poznali jsme jen podmračenou krajinu, která je však i v tomto počasí krásná, romantická. pak už jen cesta přes Vsetín do Velkých Karlovic.
Protože nás celý rok přitahovala myšlenka podívat se na Kohútku s nadmořskou výškou 913 m n.m. . Odbočili jsme v Novém Hrozenkově do obce Velká Vranča a pak výjezdem na Kohútku. Už na této úzké silničce odzvonilo semaforům, které řídili intervaly pro výjezd, protože jsou tady vystavěny výhybny se silniční značkou a jedou tak auta plynule nahoru i dolů. Měli jsme za to, že v tomto počasí tam bude málo lidí a budou i krásné rozhledy do krajiny.
Málo lidí nebylo a parkoviště bylo téměř plné aut a to i se značkami ze Slovenska. Tak jsme se šli jen nadýchat horského vzduchu k chatě Portáš a pak zpět.

20201115_103530_100635 u chaty Portáš v pohoří Javorníky 20201115_105852_100636 parkoviště pod Kohútkou v 11.30 hodin

Jen jsme zírali na to množství chat těsně za hraničními kameny na slovenské straně. I lesní cesta byla upravena na pevnou šotolinovou komunikaci. Na chatě Portáš bylo zavřeno a na dveřích cedulka „nejbližší výdejové okénko na chatě Kohútka“. No prostě je tu doba kovidu. Cestou zpět , ale i tam se místo pozdravení natahovali roušky přes nos. Zdravení, které bývalo zvykem a tak časté, už tu ani není a tak jsme asi i proto nezdraví. Protože dříve se samým zdravením každý jen „uzdravil“

20201115_110811_100638 u chaty Kohútka to je v mlze i když jsme v 913 m n.m. 20201115_110921_100641 jinak kvůli kovidu vše zavřeno Čti více…

Cestou na hřbitov ve Vřesině za poznáním blízkého okolí.

Je tu čas „dušičkový“ a tak jsme jeli zavzpomínat na naše blízké na hřbitově ve Vřesině, což je obec u Ostravy – Poruby. Jet jen tak na hřbitov a zase zpět je nám téměř cizí a tak jsme vyrazili už 28.října, kdy byl státní svátek, ale na obloze se mělo ukázat i sluníčko a dny dušiček už mělo být pošmourné a jen mělo pršet.
A tak jsem nahlédl na mapy a objevil ikonku s rozhlednou, která je cestou do Bílovce u malé obce Bílov. Dohledal jsem že rozhledna tu stojí od roku 2006, je zřízena dodatečně na retranslační vži, která má výšku 62 m a vlastní plošina je ve výšce 27 m.
Zastavujeme pod rozhlednou na téměř nové cyklostezce, kde není zakázán ani vjezd osobním autům. Na této webové stránce najdete detailnější informace :

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADlov_(rozhledna)

20201028_104542_100567 stojíme na cyklostezce z Bílova do Studénky nadmořské výšce 345 m 20201028_105025_100570 pod rozhlednou Kanihůra, byla zprovozněna v roce 2006

Takže se podíváme pod věž, která je kvůli coronaviru zcela uzavřena. Je ještě mlha nad krajinou, ale i tak ten pocit volnosti, nikde nikdo, je v daném čase příjemný. Dle mapy se dáváme po této silničce dolů směrem na Studénku. Cestou se nabízí zastavení u rybníka se zajímavým pohledem či ohlédnutím na rozhlednu.

20201028_110430_100578 u rybníčku cestou do Studénky se ohlížíme za rozhlednou 20201028_110438_100579 u rybníčku cestou do Studénky

Projedeme městem Studénka, postojíme na železničním přejezdu, kde bourají kamiony s vlaky a pak už jen kousek kolem nádraží do obce Nová Horka.
Má tu být zámek po rekonstrukci. Nebyl problém jej objevit, protože stojí na mírném kopečku a jeho novota září do kraje.

20201028_113138_100580 vstup do parku při zámku Nová Horka 20201028_113151_100581 vstup do parku při zámku Nová Horka Čti více…

Výlet na Vřesovou studánku v Jeseníku – říjen 2020.

Byl to rok 2017, kdy na tomto místě byla slavnostní mše, při které byl osazen kamenný oltář a já tehdy zcela náhodou v televizi narazil na pořád, který tuto náboženskou slavnost zachytil.
Současně jsem si uvědomil, že na tomto místě jsem nikdy nebyl, i když hřebenovku mám projetou na lyžích v době, kdy jsem na to jako mladík měl.

No a tak se stalo, že když zase nastala krize zaviněná pandemii coronaviru, museli jsme utéct od televizní obrazovky a když ještě k tomu byl na den 22.10. opět oznámen slunečný a krásný den, bylo rozhodnuto. Autem z Olomouce až do Koutů nad Desnou, pak výjezd na Červenohorské sedlo pravidelnou autobusovou linkou.
Řidič nám při zakoupení jízdenek oznámil, ať se ničeho nedotýkáme, protože včera mu na mobilu „e-rouška“ nahlásila 7 kontaktů. Takže jsme přes toto hororové oznámení postoupili do prázdného autobusu. Cestou pak na dvou zastávkách v Koutech přistoupilo 5 lidí a jeden krásný pes vlčák. I v zatáčkách jsme hrdinně udrželi rovnováhu a dotyk s konstrukcí autobusu byl zcela omezen.
My po výstupu vytáhli malou lahvičku desinfekce a vyrazili na pohodovou vycházku po červené značce.

20201022_110934_100440 na Červenohorském sedle 20201022_112512_100445 stoupáme po červené nad Červenohorské sedlo

Bylo krásné počasí a krásné výhledy. První naše zastavení bylo u kaple, která připomíná ty. kteří na horách Jeseníků zahynuli, či zemřeli vysílením

20201023_074545_100566 památník obětem hor 20201022_112915_100448 kaplička - památník obětem hor

Po hodině jsme dali svačinku, spočinuly u „bílého sloupu“.

20201022_123114_100459 jdeme po červené směr "bílý sloup" 20201022_124135_100462 zastávka u "bílého sloupu" poslední památka na značení cest těmito sloupy Čti více…

Na Pustevnách v pátek dne 9.října roku 2020.

Když jsem zapisoval vzpomínku na poslední oběd v restauraci na zámku v Kuníně, to bylo 13.března v pátek. Tentokrát jsme byli v pátek 9.října na Pustevnách s tím, že využijeme volného vstupu na Valašku, stezku v korunách stromů s nádherným výhledem na okolní kopečky a lesy v Beskydech okolo Radhoště a Pusteven.

20201009_151525_100331 rekonstruované chaty Libušína a Maměnky 20201009_155955_100368 na Valašce

Také jsme si chtěli porovnat dojmy ze zimní prohlídky a to den po té co byla tato stezka otevřena. Také to byl pátek 18.ledna, ale roku 2019. No a hned v pondělí byly vyhlášeny zákazy a jeden z nich zrušil vstup zdarma na Valašku a druhý od středy 14.října ruší provoz restaurací, tedy i možnost alespoň nahlédnout do interiéru Lubušína.

20201009_151909_100345 interiér restaurace Libušína 20201009_160142_100377 skleněný balkon na Valašce Čti více…

Byli jsme si v Mariánských lázních zavzpomínat – září 2020.
První den s delegátem cestovky MLK tours.

Jen tak úvodem, kdo tuhle úvodní část vynechá nic se neděje, ale jsou to naše vzpomínky a k těm to vzpomínání na dobré a špatné patří.

Poprvé to byl rok 1974 či rok 1975, kdy jsme v Mariánských lázních byli poprvé. Pak jsme tu byli se synky na zimní rekreaci a to si už nepamatujeme, kdy to bylo, ale hoši tehdy proti přesunům ze svahu na hotel hodně protestovali. Potom jsme v roce 1995 oslavovali i příchod nového roku v tehdejším rekreačním zařízení Panoráma, kde měli České dráhy rehabilitační zařízení pro své zaměstnance, zejména strojvůdce. Potom jsme sem přijeli s přáteli v roce 2008.
No a tak bylo i tentokrát na co vzpomínat a byl zde i čas si ty poznané změny nějak setřídit.
Ale to je nic proti nalezenému odkazu :

https://cs.wikisource.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B_%E2%80%93_Perla_sv%C4%9Btov%C3%BDch_l%C3%A1zn%C3%AD
Tady se vzpomíná na historii lázní a jejich vznik.

No a pak jsem ještě objevil dostupný odkaz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B
popisující vývoj Mariánský lázních.

Ale nyní už jen o tom jaký byl důvod se sem do lázní opět podívat.
U cestovní kanceláře MLK-tours , web https://www.mlk-tours.cz/marianske-lazne jsme si v listopadu roku 2019 objednali několik zájezdů, protože jsme s touto cestovkou byli velice spokojeni při pobytu na ostrově Vis v Chorvatsku. Nicméně v březnu roku 2020 se to kvůli koronaviru jaksi začalo měnit a bylo po plánech. Z pobytu ve Slovinsku sešlo, a dostali jsme náhradou podzimní Zalakaros v Maďarsku, to ale na poslední chvíli také padlo a tak aby jsme zachránili sebe i cestovku, vzali jsme poslední možnou nabídku Mariánské lázně.
Za odměnu jsme měli od 20.9. do 26.9. krásné počasí a kromě procházek po lázních a vycházek do okolí také nějakou tu lázeňskou kůru, která nám ošetřila „bolístky“ způsobené těmi výlety.
No a kdo by chtěl vědět více o místě našeho pobytu, zde je odkaz na hotel Monty v Mariánských lázních.
https://www.montymarienbad.com/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12971437

Bylo by toho k prezentaci ve fotodokumentaci hodně, ale omezím se jen na tři vycházky, které nám doporučil velmi sympatický delegát cestovky.
Přijeli jsme na hotel v odpoledních hodinách v neděli 20.září. Hned jsem šel na obhlídku hotelu, protože to je můj zvyk a velká zvědavost.

20200920_174430_99670 hotel Monty u hlavního vstupu 20200921_092659_99687 hotel Monty od přístupové komunikace

Potom jsme obdrželi lístečky s časem nástupní lékařské prohlídky a paní doktorka nám po krátkém rozhovoru o našich zdravotních problémech přidělila rozpis procedur s tím, že hned v pondělí to bylo dáno předem, protože tyhle první procedury neuškodí našemu zdraví.
Všichni je měli rozepsány tak, aby jsme pak mohli v pondělí v 15 hodin vyrazit s průvodcem na procházku do lázní. Při té procházce jsme se mnohé dozvěděli a mohli jsme si plánovat kam příště vyrazíme sami.

20200921_155002_99708 při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní 20200921_155512_99712 při procházce s delegátem sestupujeme přes Ruskou ulici do centra lázní

20200921_162954_99752 náhrada po zlikvidovaných lázeňských domech na okraji sadů V.S. 20200921_170516_99807 u zpívající fontány

V 17 hodin jsme s teplým lázeňským oplatkem stáli u Zpívající fontány a vyslechli jsme si skladbu E.Toselliho – Serenáda Op.6. Pak už všichni spěchají na hotel a na večeři.

Další popsané snímky z této poznávací procházky jsou v přiložené fotodokumentaci.

Výlety do okolí Mariánských lázní.

V úterý byly procedury už rozepsány na celý pobyt a to úterý pak na celé dopoledne a tak jsme mohli vyrazit až po 13 hodině. Bylo slunečné a teplé počasí a my byli zvědaví jak to vypadá na té drážní zotavovně, která kdysi měla název Panorama. Tu nejrychlejší přístupovou cestu jsme znali a tak jme hned za Novými lázněmi našli schodiště se žlutou turistickou značkou a byl zde i drobně psaný a už hodně vybledlý nápis Panorama. A taky to bylo jediné místo, kde tento název existuje. Lesní cestou poničenou a neudržovanou jsme se dostali k objektu, který má nyní vysoké oplocení a zavřenou bránu s nápisem vstup zakázán.

20200922_125827_99856 u vybydleného hotelu Panorama 20200922_125844_99857 u vybydleného hotelu Panorama

Musel jsem to obejít, abych mohl nahlédnout odjinud, tedy od vstupu. V historickém povídání tady bylo před hotelem krásné posezení s výhledem na lázně, byla tu prý i kavárna. Při mém prvním pobytu zde tu byla výborná restaurace a na terase se odpaloval silvestrovský ohňostroj. Nyní tu je cedulka objekt je monitorován, plocha před objektem je zarostlá i náletovou dřevinou, za okny tanečního sálu jsou původní parkety, koberce a na oknech původní záclony, podotýkám že určitě z roku 1995, ne-li z dřívější doby. Z této vstupní strany to vypadá, jako by někdo chtěl objekt vylepšit před jeho, již několikerým přeprodejem, jinak se tu nedělo nic zásadního a objekt dokonale chátrá. Dokonalá ukázka hospodaření s privatizovaným státním majetkem.
Pan ministr Havlíček se může zamyslet i nad příčinou, proč strojvedoucí bourají vlaky. Tady měli ozdravné 4 týdenní pobyty s léčebnou kůrou. kde jim ji dnes někdo nabízí ?
No popošli jsme k rekonstruované rozhledně. Jako celek dobré, ale ten nepořádek okolo, výhledy pro velké stromy okolo rozhledny, takže výhled omezený.

20200922_131933_99877 pod rozhlednou Hamelika 20200922_132250_99878 nad lyžařským svahem

No a nakonec nekvalitní stavební práce, které by schopný stavař ani nemohl udělat. Na vrcholu je opravený ochoz bílou nepálenou cihlou, ale oplechování žádné, takže už je mnoho cihel ulomených a bude hůř. Někdo zapomněl na to, že prší a někdy i padá sníh, který na nepálené cihle taky někdy odtaje.
Pak jsme zavzpomínali na svah, kde naši synkové i lyžovali a pak už jsme na konci vycházky u Krakonoše. Za tu dobu je to tu hodně jinak. Starý památný Krakonoš, i když je evidován jako kulturní památka, už není Krakonoš. Jeho jméno nese zcela nový hotel, tedy postavený tak v osmdesátých letech. Ten původní dlouho chátral a jednou jej hlídal divoký pes vlčák, který rozuměl jen svému pánovi, a tak uměl asi i rusky. Tehdy na mě vyjel, když jsem k hotelu vystoupal po svahu od dolní stanice lanovky.

20200922_135728_99899 to byl hotel Krakonoš 20200922_135655_99896 to byl hotel Krakonoš Čti více…