Cestovatelské tipy a rady na cesty

01 – Byli jsme opět na ostrově Ischia.

Naposledy jsme byli na tomto pohádkovém ostrově v Neapolském zálivu, alespoň podle mých zkušeností, v roce 2017. A bylo to podruhé letadlem, když poprvé to bylo z Prahy a nyní z Vídně.
V letošním roce 2022, kdy bylo po skončení covidových zákazů a příkazů konečně možné jet na tento ostrov bez velkého rizika, jsme už na počátku února začali s kamarády plánovat a řešit tento pobyt. Nápad vzešel na začátku února a byla tehdy v takovém potřebném předstihu zajištěna zálohová platba na levnější letenky pro skupinu 6 lidí, kteří už s námi na Ischii někdy dříve byli.
Po zajištění termínu pro odlet a přílet na letiště ve Vídni jsme našli cestovku v Česku, která by nás na letiště mohla dopravit. A tak se dne 12. září stalo, že přímo od našeho bydliště jsme vyjeli na ostrov Ischia. Luxus, který byl v přiměřených cenových hladinách roku 2022 se vyplatil. Poznali jsme to v okamžiku, kdy na letišti ve Vídni bylo pro naše letadlo nahlášeno zpoždění 2 hodin.

To pak mělo ale návaznost na přesun od letiště v Neapoli k trajektu. No a my věděli, že to není jen tak, zejména pak v nočních hodinách. A tak když jsme vystupovali na exitu, stál tam pán s cedulkou, kde byla naše jména a znak cestovky, která to vše zařizovala. No a tento Ital dokonce mluvil obstojně i česky. Do přístavu jsme dojeli 5 minut před odjezdem trajektu. Pán s námi jel na ostrov Ischia a tady nás předal jinému řidiči, který nás dovezl až na místo ubytování. Tady se stala moc zajímavá věc.
Při výstupu se na nás napojila skupinka Slováků, kteří neměli zajištěn přesun na ostrov. Dokonce se jim podařilo uplatit řidiče, který nás převážel k přístavu. Ale pak jsem musel aktivní slovenskou paní upozornit na to, že si musí koupit jízdenku na trajekt, ale asi na to bude málo času, takže lepší bude se domluvit s našim průvodcem. No a k tomu došlo po dlouhém telefonátu a po zaplacení dohodnuté sumy za celkový přesun. Takže tito Slováci, z nichž jedna měla i berle, se nakonec dopravili až do jejich hotelu na ostrově. Pro ně to byl malý zázrak a já tak byl prostředníkem „těch záhadných andělíčků“, kteří mi v nouzi jaksi sami od sebe někdy pomáhají. Dobro jimi páchané jsem tentokrát přenesl na tuto skupinku.
No a na závěr vzpomínky na tento noční a divoký přesun byl ten, že na depandance hotelu jsme dojeli těsně po půlnoci. U vchodu stál pod lampou jiný pán s motorkou a na sedadle motorky si nás převzal, tedy zapsal do listin, nafotil občanky a předal nám klíče a po schodech pomohl odnést i zavazadla. Usínali jsme až kolem 3 hodiny, protože tohle se jen tak bez zapití nedá prožít.
Ráno v 8:00 byla snídaně a my jsme si požádali o přepravu na hotel, jak nám v noci bylo vysvětleno, jak se po telefonu dělá a kde se pro nás dávala snídaně. Přesun byla hodně divoká jízda z kopce asi 800 m. My si hned na poprvé brali i vybavení pro zbytek dne, který spočíval v ležení u bazénků, které měli neskutečné výhledy na moře.
Hotel leží na vrcholu kopce, a proto nese název Punta Chiarito a je to jeden z nejúchvatnějších hotýlků, kde je termální bazén s výhledem na moře a masážními tryskami, malá protáhlá jeskyně s protiproudy na masáže.

02 – Výlety na Ischii v září roku 2022.

Od 16.9. do 22.9. jsme ubytovaní v hotelu Park Victoria poblíž centra městečka Forio. V hotelu jsme pobývali v roce 2010 a tak jsme si pamatovali, že když se budeme přesouvat z našeho prvního hotelu, musíme uvidět starou kruhovou pevnostní věž. Ale byla to mylná představa, kterou vrátil do reálu mobilní telefon a v něm aktivní vyhledávač v mapě. Takže kdy vystoupit, byla kombinace mírné znalosti s mapovou orientací. No prostě zkušenost 12 let jaksi vyprchala.
Ale zadařilo se a my cestou z kopce po novém asfaltu „prohrkali“ s našimi zavazadly až na hotel Park Victoria. Mírné komplikace při přidělování pokojů se vyřešili až druhý den, protože z hotelu odjela parta cvičenek z Česka organizovaných cestovkou.

Po ubytování jsme vyrazili k moři na část pláže Citara. Část proto, že to, co bylo krásně propojené až k termálnímu parku Poseidon, bylo přerušeno utrženou skálou.

No ale z plavání v moři nebylo nic, protože moře bylo rozbouřené a tak jsme se jen radovali z toho, že jsme sedli do písku na této pláži a čekali na pěnu či nejdelší vlnu, která nám dělala v tomhle bezpečí radost jako malým „dětem“. Jedinou starostí pak bylo zbavit se písku, který se dostal všude. Užili jsme si moře a šlo se zpět na hotel. Tedy koupání v termálním bazénu s chladnější vodou a pak přesun do horké vody v suterénu hotelu a to tak dlouho, až jsme se dočkali večeře. V sobotu 17.9. jsme se vydali na poznávací výlet, kterým jsem chtěl udělat kamarádům radost s výhledů, ale jaksi se to cestou zvrtlo a vydali jsme se po složité, dešti poškozené cestě. Vyjeli jsme po snídani autobusem s číslem CS na zastávku Ciglio, kde je obrovská a z dálky od moře jasně viditelná pinie. Tady jsme nahlédli do kostelíka, kochali se výhledem na Sant‘ Angelo a ten náš první hotel na Punta Chiarito a další výběžky, ale i na pláž Maronti. No a pak jsme se dali mezi domy a podle směrovky na Sant‘ Angelo pomalou chůzí dolů s tím, že cesta je pohodlná a dlážděná.

03 – Výlet lodí kolem ostrova Ischia – 20. září 2022

Při prvním setkání s delegátkou Martinou jsme se dohodli na tom, že pokud bude dobré počasí, zaplatíme si výlet lodí kolem ostrova Ischia s tím, že průvodcem bude ona či její přítel, mluvící už i Česky. V ceně výletu bude pohoštění, když při plavbě ochutnáme mořské plody a několikrát se zastavíme, abychom se vykoupali v moři. Výlet byl naplánován na středu. Pak přišla SMS, že se termín překládá na úterý, abychom to odsouhlasili, což se stalo a my očekávali, co se bude dít.
V úterý bylo hned po ránu horko, modrá obloha. Odjezd byl z Foria a protože tam bydlíme, dostali jsme slevu za to, že nebudeme převáženi z hotelu a dojdeme k místu setkání po svých.
V 9:45 jsme se setkali s ostatními výletníky, převážně ženami, na konci mola ve Foriu a šlo se po plovoucím molu k lodi se kterou jsme pak obeplouvali ostrov. Delegátce jsme předali před vyplutím částku 62 eur za osobu a mohli jsme s čistým svědomím vyplout, když máme zaplaceno.

Na tento den a tuhle plavbu nikdy nezapomeneme. Hned na úvod bylo na stole k dispozici nealkoholické pití – lahve minerálky zanořené do ledu, velká mísa ovoce a na palubě jsme jako muži mohli hned omládnout i když jsme už jen senioři. To omlazování bylo postupné, protože bílého vína bylo dostatek po celou plavbu a bylo nabízeno až vnucováno místním Italem, který se pro taková pobavení cestujících asi i narodil. Obrovská sranda k tomu náladová italská muzika na plné pecky. Když se pak síla hudby zesílila, objevilo se neočekávané taneční vystoupení s prvním podávaným pokrmem, chuťovkou nazvanou „bruschetta“. To je topinka z bílého chleba posypaná malými rajčátky speciální chuti zamíchaná v ochuceném olivovém oleji. Prostě „mňamka“. Borec tančil do rytmu, až roztančil i jiné děvy na palubě. Na ruce držel tác s otáčivou konstrukcí, na hlavě klobouček se zelenou stuhou a na krku věnec květů. Byli jsme tak hned jako na Tahiti.

Pak se rozdával pokrm a nalévalo vínečko. Lodička s českým i italským výkladem delegáta popojela do míst, kde bylo první zastavení a někdo skákal, někdo jen složitě lezl po žebříku, do moře, ale když tam byl už to byl parádní zážitek. Modrá voda, průzračná a čistá. Nádherné osvěžení před polednem.
A pak volání na první předkrm z mořských plodů. Pro mě zážitek ještě větší než u ostatních. Totiž mušličky vařené v horké vodě se vydlabávají a pojídají. To je ne pro každou dívku či dámu příjemné, a tak bylo dost toho pro ty otrlejší.

04 – Návštěva dvou termálních parků na Ischii

Ve středu dne 21. září jsme poprvé využili od delegátky námi zakoupený poukaz na vstup do termálního parku Afrodité poblíž Sant‘ Angela a pláže Maronti. Do parku se nahlásilo všech šest lidí v této zářijové výpravě.

My tento park znali z doby, kdy tady probíhala dlouhodobě rekonstrukce a park byl dlouho zavřený a to i v roce 2016 a 2017, kdy jsme tu byli naposledy. Takže k návštěvě nově otevřeného areálu nás také vedla zvědavost.
Změnila se tady koncepce využití a asi také jeho majitel. Bazény v horní části parku zářily novotou, jen poslední dva nejvýše položené, měly přes schodiště nataženou zábranu a vstup byl zakázán.
Bazény v dolní části byli po rekonstrukci zcela nové, ale menší a ne v tak domáckém prostředí jako u těch přístupných přes most. Z dolní části parku je také možný vstup do moře.

Co bylo zcela nové, bylo místo vstupu, které se přesunulo do polohy u moře a vstupovalo se přes recepci, která sloužila klubovým členům, tedy těm co zde i bydleli, tak pro vstup do restaurace s krásnou vyhlídkou, kde jsme ještě některé z hostů viděli při snídani, ale na recepci se kupovaly vstupenky či poukazy, které se proměnily v pásku na ruku, která všem pak sdělovala, on sem tento den patří a má zaplacen vstup.
My se hned po ránu umístili do stínu, protože jsme čekali jen modrou oblohu, ale nakonec jsme z této pozice přeložili oblečení na jiná teplejší místa, protože ve stínu začalo být chladno, a připadali jsme si jako v prosinci na Kanárech., kde také na slunci je rozpálené tělo, ale část těla v přirozeném stínu je studená.
Vhod pak přišlo, že jsme si mohli užít jak bazénů s teplotou 34 až 38 oC, pak chladnějších vod v rozsahu 32 až 34 oC. Mohli jsme si ale sednout do křesla, kde teče teplá voda po celém těle a vytváří příjemnou pohodu s výhledem na pláž Maronti.