

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Náš první den ve městě Puerto de la Cruz.
Je 1.března sobota. Budíme se po sedmé hodině, venku svítá. Na 10 hodin má přijít delegátka Lenka. Posnídali jsme a čekáme, ale jen chvíli. Zařídila nám zapůjčení ovladače na televizi a také přesun na jiný větší a méně hlučný pokoj. I slunce nám nyní svítí na terásku. Dala nám informace ohledně karnevalu ve městě Puerto de la Cruz, doporučila parky v Porto de la Cruz a park Taoro. Po přesunu z pokoje na pokoj vyrážíme v 11.30 do města. Jdeme rovnou do starého centra.
procházíme městem Puerto de la Cruz
je co pozorovat, některá vlna je úchvatná
Našli jsme si tam i hotel s vyhlídkou ze střechy a ještě k tomu i s bazénem, ale také vidíme jako z letadla koupaliště, které jako architekt navrhl velký Cesar Manrique (byli jsme i ve vile na Lanzarote).
představte si tu parádu, když jste u toho gejzíru mořské pěny
pohyblivá socha C.M. Čti více…
Den první 28 února 2014 na hotelu Acuario v Puerto de la Cruz.
Odlétali jsme z Prahy v 9.35. Na ostrov Tenerife to doletělo ve 14.5O už jejich času, to znamená, že let trval něco přes 4 hodiny, ale stálo se na odletové pozici a pak zase než jsem vystoupili z letadla. Hned po příletu bylo 22 st.C. Pěkně na Tenerife foukalo, ale slunce pražilo a bylo na něm 26st.C podle místních digitálních informací. Nasměrovali nás do autobusu na 24 stanovišti, pak po základních informacích od delegátky cestovky se odjelo na hotely.
před letištěm čekáme na pokyny a přesun na hotel
hotel Acuario be kterém jsme bydleli prvních 7 dní
Nastoupilo nás hodně, ale na ten náš hotel vystoupili jen 4 hosté včetně nás. Ten zbytek si šel zahrát bridge, byla to nějaká klubová akce. Obdrželi jsme pokoj na přízemí, který byl hodně malý a tak jsme si mysleli, že se podaří výměna. Ale nabídli nám pokoj hned nad ventilací z kuchyně a tak jsme se uskrovnili a naučíme se oblézat i postele. No budeme jen mimo pokoj, jak jsem to hned také odzkoušeli. Tedy zajímalo nás, jak to je daleko k moři, tedy vlastně k oceánu.
pohled z požárního schodiště hotelu Luabay
pohled z požárního schodiště hotelu Luabay Čti více…
Je pátek a my se přesouváme s autem a zavazadly na druhý hotel.
A máme tu pátek 7.března a zjišťujeme, že týden utekl jako voda. Ale mám tu i typ na to jak si ušetřit na nákladech, když si pobyt na Tenerife zajistíte na dva týdny, protože ušetříte na jednom letu a poznáte z ostrova trochu více. Jeden týden je skutečně málo, zejména, když nevyjde počasí, jak se nám to tentokráte stalo a těch pěkných dnů bylo méně než obvykle. Ale to se dopředu nedá ovlivnit. Platí, že všechno je nakonec jinak.
Ale máme půjčené auto na 7 dnů, s tím, že se s ním i se zavazadly přemístíme na druhý hotel, který je v obci Calletillas na východní straně ostrova. Kufr u auta je velký, takže nebylo patrné na první pohled, že něco převážíme, ale jen okukujeme a jako velká většina dovolenkářů na tomto ostrově. A navíc, vybrali jsme si pro přesun trasu nabízející plno zážitků a nepřijedem na druhý hotel s prosíkem o úschovu zavazadel, než uklidí pokoj.
Vyrazili jsme totiž zase na La Orotavu po TF – 21 do národního parku El Teide. Jeli jsem později, bylo v pátek méně autobusových zájezdů a tak první zastávka u kamenné růže byla v poklidu a s lepším osluněním.
a jsme tam, kde už jsme byli u kamenné růže
je jiná hodina a kamenná růže je jinak osvětlená
Pak jsme dojeli na informační bod El Portillo a tady jsem odbočili pro změnu na TF- 24 směřující na Guimar a na Santa Cruz. Naplánovali jsem si to skvěle, protože na této cestě jsme pozorovali a zastavovali kvůli záběrům ze strany, kde na špičaté hoře Pico el Teide je zasněženo a hora je takovou pocukrovanou špičatou krasavicí. No a navíc tady se jede kolem observatoře de Izaňa, která je v nadmořské výšce 2.300 m n.m. A co navíc odtud vidíte na všechny strany ostrova, tedy na východ a na západ.
a vidí tu nádheru za sebou
a tohle ta observatoř z blízka Čti více…
Poznávání národního parku Teide, pod horou Teide na ostrově Tenerife.
Už těch mraků bylo dosti a tak jsem si ve čtvrtek 6.března vyjeli nad mraky, abychom spatřili to co je nejcenější na ostrově Tenerife, a to je hora Teide a kolem ní se rozprostírající národní park El Teide v nadmořské výšce nad 2000 m n.m.. Hora Pico de Teide pak je i nejvyšší horou celého Španělska. A protože je březen, objeví se nám poprvé tato špička směřující k nebi jako skoro zasněžená homole se svojí výškou 3.712 m n.m. Zvolili jsme silnici TF – 21, která vyjíždí z Puerto de La Cruz, jede přes La Orotavu a pak si to šněruje stále směrem vzhůru přes obec Aguamnsa.
První zhlédnutí zasněžené hory Pico del Teide 3.712 m n.m.
zastavení na vyhlídce Piedra la Rosa jsme asi v 1.000 m n.m.
Dovede Vás až k místu, kde získáte základní informace o tomto národním parku El Portilo ve výšce 2.020 m n.m. Je zde výstavka o botanice a živočišstvu v tomto parku, ale taky tu imitují tekoucí lávu. No a jsou zde veřejné bezplatné záchodky.
vstup do centrály NP
když hadinec kvete, to lze nyní jen vidět v informacích Čti více…
Hrad Sovinec ve vzpomínkách na rok 2004 a 2012.
Když už jsem se dal na obchůzky hradů, které nabízí návštěva Moravy, tak nesmím zapomět i na to, že v blízkosti Olomouce je i hrad Sovinec, který po změně režimu začal znovu žít. Dokládá to i rozsáhlá aktivita na webových stránkách http://www.hradsovinec.cz/ , kde se dozvíte všechny podrobnosti a najdete tady i další fota, a to i z doby minulé i z doby, kdy se hrad rekonstruoval. Na rok 2014 už zde i najdete připravované akce, takže nepojede jen tak na prohlídku hradu. Na hrad a k nejlepším fotkám hradu jako celku se dostanete na silnici mezi obcemi Paseka – Sanatorium a Jiříkov ve směru na Rýmařov od Uničova.
Kromě hradu můžete tedy navštívit město Uničov, kde u kostela spatříte sochu sv.Jana Sarkandra, který zde měl sloužit. Když by jste pak zajeli do Jiříkova, najdete zde sochařské zázemí a museum dřevěné sochy. O tom si pak můžete i přečíst v mých poznámkách na tomto webu. Takže tímto záznamem dávám typ na výlety k hradu Sovinec, zejména když si na jeho webových stránkách najdete nějakou tu zajímavou akci. Přiložené foto je jen na ochutnávku.
Sovinec v zimním - foceno v roce 2012
Sovinec jen záběry z okolí kolem hradu
Sovinec po výstupu na opravenou věž hradu
Sovinec . akce naplněná historickými ukázkami
Nyní jen skromná fotogalerie z roku 2004 z podzimní historické akce a z roku 2012 ze zimy, kdy je hrad uzavřený.
Povídání o cyklostezce kolem řeky Bečvy a o hradě Helfštýn.
Když už se stalo, že jsem poprvé za 66 let spatřil v té naší krásné zemi hrad Lukov, malý kousek od mého rodného města Přerova, nedalo mi to, abych se nepustil i do často opakované návštěvy na hradě Helfštýně, kde se koná pravidelně mezinárodní setkání kovářů a to vždy poslední sobotu a neděli v měsíci srpnu. Hrad leží nad obcí Týn nad Bečvou, kousek od města Lipníka.
hrad Hlefštýn v době Hefaistonu
hrad Helfštýn od silnice na Teplice u Hranic
A pak už to je hnedle i dobrý typ na výlet či i dovolenou na více dnů, když se to spojí s cestou po krásné cyklostezce kolem řeky Bečvy od Hranic až po Přerov.
Tato místa a tuto trasu jsme jel už vícekrát a v různém čase, takže přiložená fotogalerie je jaksi neuspořádaná, ale to jen proto, že jsem fotil na různé fotoaparáty a program mi zatím nepovolil to nějak seřadit chronologicky za sebou.
Zcela ideální je naplánovat to na dny kdy se pořádá Hefaiston – setkání kovářů na hradě Helfštýn. To proto, že se zde dá i v sadu pod hradem campovat a dělat z této pozice výlety po okolí.
hrad Helfštýn v době Hefaistonu
hrad Hlefštýn v době Hefaistonu Čti více…
Návštěva Hostýnských kopečků únor 2014.
Stav sněhové pokrývky v letošní zimě je zoufalý. Snad někde je k dispozici sníh umělý. Na kopcích kolem svatého Hostýna nebylo nikde nic, jen na sjezdovce na Trojáku se lyžovalo. Krize ve sněhu se promítla i do krize v hospodách a je asi patrná i krize z nedostatku peněz mezi lidmi.
V sobotu jsme se vydali na Troják, abychom si zašli po hřebenové cestě na Marušku ( něco víc jak 600 m n.m.), což je vrcholek na hřebenové cestě nad obcí Hošťálková, kde je místní meteorologická stanice. Na navštěvujeme ji skoro pravidelně, a to pěšmo, či na kole, ale už jsme si sem zajeli i autíčkem, protože to jde, a protože se odtud dá pozorovat jak západ tak východ slunce. V roce 2006 tu bylo 146 cm sněhu a největší mráz -25 st.C a největší teplo 33 st.C. v srpnu 2008. Odtud to pak je kousek na Hlubný s krásným košatým stromem ve výšce 659 m n.m a je už odtud vidět i pohoří Beskyd. Je to nenáročná asfaltová komunikace pro místní chataře napojená na obec Hošťálkovou.
odpočinutí na dotykovém bodě u Marušky, kámen z roku 2012
krásný strom na Bludném ve výšce 659 m n.m.
Od košatého stromu jsme se vrátili a kochali se modrou oblohou a vůní s jarního vysychání okolních pastvin. Ještě jsme se zakoukali na nové velmi mladé lyžaře jak suverénně sjíždí lyžařskou školičku a pak jsme sjeli do údolí s protáhlou obcí Rajnochovice. Tady jsme zcela záměrně navštívili místo, které jsme před 3 lety obdivovali jako místo pro rybolov v kanadském stylu, protože jej začal budovat čechokanaďan jako nový krajinný prvek v inundačním území za potokem, ale místní zkorumpovaní úředníci mu až do dnešní doby hází klacky pod nohy, takže když nám po zhlédnutí toho, co vše vybudoval, ale nesmí to provozovat ani jako občerstvovací stanici, protože mu tady nepovolily stavbu sociálního zázemí bude opouštět a vrátí to se zpět do Kanady, protože bojovat s místní korupcí státních úředníků vzdal.
tak tohle akvanada, místo kde jste si mohli i chytit pstruha
dokázal by někdo pomoci a zlomit tu užasnou českou závist úředníků na stavebním úřadě ? Čti více…
Zima na vodní ploše Poděbrady u Olomouce – únor 2014.
A bylo úterý, na obloze jen modrá barva, vítr minimální a po obědě to na slunci krásně hřálo. Tak by se dalo pospat to obyčejné odpoledne v úterý 4.února roku 2014. jako důchodci se držíme hesla vždy připraven, když slunce svítí a tak jsme si dali inspekční výlet po blízkém okolí Olomouce.
Jeli jsme se podívat na Poděbrady, kde je v létě pěkné přírodní a bezplatné koupání a na tuto zimu už se objevila na webu www.olomouc.cz/fotogalerie zpráva o tom, že se tu bruslí. Tak proč se nepodívat jak to tu skutečně vypadá.
A byl to dobrý nápad. Plocha zamrzlá, čtyři odvážlivci hrající hokej, když branky na ledě tvořili jen ty přezuté zimní boty. Slunce svítilo na plno, až led při krajích praskal, jak se uvolňovalo pnutí na zamrzlé hladině.
zima bez sněhu i to je pěkné, když slunce svítí
zamrzlá idyla na Poděbradech
Jinak jen nějaké ty dvojice procházející se po břehu s vnoučaty, co mají právě jarní prázdniny, a které měli podobný nápad jako jsme měli my. Jen tak se projít a sluníčku si užít chladného čistého vzdoušku.
Ale pak tu byli k pozorování i dvě opuštěné labutě, které hledali volnou hladinu vody a nemohli ji najít, báli se přiblížit ke břehu, kde byl rozházený nějaký ten pamlsek určený právě jim. Byli opatrné a klouzalo jim to stejně jako nám.
bylo co pozorovat
bylo co pozorovat Čti více…
Výstup na Kosíř v roce 2014.
Už je to mým zvykem, dát se na výlet ve chvíli, kdy se v předpovědích počasí nemohou zmýlit a určitě bude pěkné počasí. Letošní zima byla od nového roku stále pochmurná a nic moc. Teplo jako na jaře, sníh nikde a zprávy z lyžařských center k politování. Ale zázraky se dějí a tak když v pátek 24.1.2014 se objevilo na té naší zemičce a na Moravě zvláště místo, kde má být v sobotu jasno s modrou oblohou, nebylo co řešit a vyjelo se z Olomouce do Čech pod Kosířem. Bylo kolem poledne, slunce svítilo a krajina byla pocukrována sněhovým popraškem.
loučíme se s obcí Čechy pod Kosířem
výhled do pocukrované krajiny Hané
Ve vesnic klid, nikde živáčka, jen na parkovišti u zámeckého parku bylo víc jak jedno auto. To naše pak bylo asi čtvrté v řadě. Po dobře vyznačené trase jsem se vydali přímo k rozhledně. U hospůdky jsem si vzpomněli na léto, kdy tady vyhrávala živá muzika, točili dobré pivečko a bylo tu pořádně živo, protože tehdy v tom krásném letním dnu se otevírala rozhledna na Kosíři. Tehdy nám to nevyšlo, protože jsme měli zadány vanové koupele ve Skalce u Prostějova.
Ale dnes byl den, kdy jsem se věnovali jen této procházce. Trasa má jen 2,3 km a stoupáte do výšky 442 m n.m. Rozdíl výšek jen kolem 200 m. Tedy nic moc a prostě akorát na odpolední procházku. Ale mráz kolem – 8 st. C, stoupáte na slunečné straně kopce, bezvětří a proto úžasná pohoda, před námi jen dvě další stopy člověka.
cestou na Kosíř
cestou na Kosíř Čti více…
Zase jeden z vydařených výletů na Praděd – 2013.
Bydlet na Moravě a ještě k tomu v Olomouci, pak to je velká příležitost vyrazit na výlet jen tak bez přípravy tam, kde se dá očekávat krásný zážitek. V pátek 13.12.2013 byl hodně škaredý pátek, okolí bylo ponořeno do šera po celý den, dokonce v podvečer i mrholilo a bylo lepší jen tak den prožít a nemít z toho vůbec nic. Ale večerní zprávy byly o tom, že na vrcholech Jeseníků již ověřují možnost pádu laviny a když ukázaly jak se to měří a nad místem dolování sondy do hloubky 2 m byla jasná obloha, pak nastal okamžik zvratu a plán na sobotu 14.12.2013 byl hotov. Hned ráno se jelo na Praděd, protože mělo být zase tak krásně.
Tentokrát jsem to vzal vlakem do Bruntálu a odtud autobusem na Ovčárnu. Ještě v Bruntále v 9.10 hodin, kdy jsem nastoupil do autobusu směr Malá Morávka, se dalo pochybovat o správnosti mého rozhodnutí. Ale ve Starém Městě už se zjevila první modrá skvrna mezi mlhou nad námi. A ta mlha postupně vymizela a po ní zůstávaly ojíněné stromy a nádhera co bývá v krajině po nočních mrazech. Jen jsem litoval, že se nedá zastavit a fotit tu krásu „pocukrované“ krajiny.
Malá Morávka na Ovčárně
pohled na Petrovi kameny Čti více…