Cestovatelské tipy a rady na cesty

03 – vícedenní výlet do Qubecku a do Canyonu ste Anne – červen 2003.

V plánu naší tehdejší překrásné dovolené byl dohodnut vícedenní výlet do nejvzdálenějšího místa s městem Qubeck. Cestou jsme se zastavili u Niagary a v Montrealu, byli jsme na skok v Torontu.
Putování po kanadských dálnicích je pořádná nuda, pokud to srovnáme s tím jak se jezdí u nás domě či v Evropě. Na rozdíl od našeho systému tady jde o dvouproudovou komunikaci s krajnicemi pro jeden směr jízdy, když dělícím pásem je pozemek o šířce kolem 60 m, občas s pak i s lesním porostem. A přitom na této dálnic se nesmí jet více jak 100 km v hodině. Takže každé auto si to frčí stejně rychle, žádný kamion to nebrzdí a poučení pro nás, kdekoliv v lesíku může číhat policejní hlídka. Takže jediný problém je že lze i usnout za jízdy, protože to je vlastně nuda.
Motoresty jsou zásadně vybaveny nerezovým zařízením s vytápěním, tedy i v létě je tu teplá voda. Jsou takové malé zastavení jen se stoly k rozložení vlastní svačinky, ale pak jsou tu i větší informační centra. Ale něco jako u nás k přejídání a velkému utrácení jsme asi ani neviděli. Dá se to objevit až někde před městskou lokalitou na vjezdu či výjezdu z města.
Po asi 360 km jsme se dopracovali k motorestu kousek před velkým městem Quebeck, které leží na konci velké mořské zátoky vysoko nad hladinou.
V motorestu jsme se ubytovali za pouhých 40 dolarů v pokoji, kde jsou vždy dvě manželské postele, takže když se manželé pohodlně rozloží v jedné z postelí vyjde nocleh na 10 dolarů za osobu což tehdy bylo kolem 180 Kč/noc. No hned jak jsme se ubytovali dal jsme se na průzkum celého campu. Šlo o velký areál s vlastním rybníkem a bazénem, velkou jídelnou s bufetovým pultem, kde jsme pak po ránu dali klasický „hemenex“, tedy vejce se slaninou, k tomu juice. Bohatě to pak stačilo. Karavanové vozy tu byly tak velké, že u nás to v té době ani nejezdilo. Prostě autobus pro dva, který se zakotví, podloží a pak rozvine i do šířky. Takže jde o velký obytný prostor. No a kolem pak hned a rychle ohrádku, květiny, přenosný vodotrysk, uvázat pejska a začíná dovolená po kanadsku.

02- Denní výlety do přírody kolem Ottawy – červen 2003.

Spolu s našimi přáteli jsme vyráželi jejich autem do okolí, které bylo vždy tak daleko, abychom se ten daný den mohli zase vrátit domů do „paneláku“ v Ottawě, což byl po dobu naší třítýdenní dovolené vlastně hlavní stan.
Při těchto samostatných vzpomínkách půjde o návštěvy lesoparků v samém okolí města. Tady jsme si dovolil poznávat přírodu i po chuti, protože jsme si dovolili sbírat místní houby. Podotýkám, že jsme se dopouštěli velkého společenského přestupku, protože sbírání hub je zde přísně zakázáno. Ale co by jsme my Češi neudělali pro vylepšení vzpomínek na naši domovinu.

Takové žampiony, ty rostly přímo mezi silničními průtahy do města na prostorných travnatých plochách. Horší pak bylo to, že tu často sečou tyto travnaté plochy a tak jsme se k žampionům dostali jen jednou. V lesoparku jsme něco nasbírali, ale to bylo jen pro radost, tehdy zas toho tolik nerostlo. Tak to bylo jen takové houbařské vzrušení. Co na těchto místech bylo zajímavého, pak to, že do lesoparků se vstupovalo vždy s upraveného parkoviště, kde byla důrazná upozornění co se nesmí a hlavně že pes musí být na vodítku a jeho výkaly nutno sbírat. Jinak 100 dolarů pokuta. A že tam chodí hlídači.
Jednou jsem si zajeli jen tak se vykoupat v přírodě na tok samotné řeky Ottawy.