


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Druhý den s autem 26.září – výlet na horu Pantokrátor.
Měli jsme již v ruce mapku a tak se dal naplánovat výlet na Pantokrátor, což je nejvyšší místo na ostrově s výškou 906 m n.m. Plán byl určen podle odhadované vzdálenosti, abychom tam byli co nejdříve, ale… vše bylo jinak a o hodně zajímavější a napínavější. Minuli jsme cestou jednu směrovku k cíli a dojeli až do obce Skripero, kde jsme to již jaksi znali. A věděli jsme, že když pojedeme do Ano Korakiana, tak to bude ta správná trasa. A byla. Z ničeho nic stoupání, jedna serpentina za druhou s výškovým rozdílem takových 500 m. naštěstí nic nejelo a my předjeli jen dva odvážné upocené a udýchané rekreační cyklisty.
Na ostrově Corfu – 25.září 2013 s půjčeným vozem fiat punto.
Zcela náhodou jsem si vyzkoušel odkaz na webových stránkách www.korfu-pujcovna.cz. A ono to fungovalo a dokonce mohu potvrdit, že to bylo spolehlivé a za rozumnou cenu v relacích k nabízeným denním výletům po ostrově. Půjčený vůz pak měl tu výhodu, že jsme jezdili ve třech osobách, zastavili a jeli kam nás náhoda nasměrovala a vrátili jsme se vždy na čas potřebný k tomu, abychom získali ještě výbornou večeři na hotelu. Proto tuto službu mohu jen doporučit, zejména, když si vyberete k pobytu tak zapadlé místo, jako byl romantický záliv Agios Georgios, kam normální autobus jezdí jen po určené a zdlouhavé trase a zelená autobusová linka s menším autobusem dojíždí jen 4x za den, či v sobotu jen 2 x a v neděli vůbec nic nejede a dostanete se sní jen do hlavního města Kerkiry.
A tak se stalo, že v 9.30 stálo před hotel auto Fiat Punto a přijel agent, který sepsal smlouvu, vysvětlil ovládání, já zaplatil doplatek 105 Eur, protože po internetu jsem platil na účet 11 eur už v Česku. Objednával jsme dva dny před odjezdem na dovolenou a to ještě v pátek. A vše proběhlo ještě ten samý den. No prostě služba jaká má být. Obdržel jsem také malou mapku ostrova s vyznačenými červenými a žlutými cestami podle níž jsem pak hned vyrazil na první výpravu. Byla dlouhá jen 79 km. Jeli jsme okolo severní části ostrova a navštívili oblast u města Sidari s pískovcovými útesy, podívali se na pláž u města Roda, zajeli do malebného městečka s historií, do městečka Kassiopi. Odtud jeli po pobřeží na jih a z hlavní odbočili do zálivu pod obcí Kocoura a pak ještě do obce Kalami, kde stojí dům kde žil a psal proslavený anglický spisovatel Durell. Pak jsme zavzpomínali u apartmánového komplexu v Barbati, kde jsme byli na dovolené v roce 1995. Pak jsme to vzali zkratkou požlutě značené silnici z neznámými a špatně značenými odbočkami na město Skripero a pak přes obec Pagi do našeho hotelu v zálivu Agios Georgios.
Užili jsme si koupání v jednom ze zálivů na Sidari. Tam je totiž možnost si proplout i jeskyní ve které jsme byli také před těmi 18 lety. Vše se za tu dobu hodně změnilo, jsou tu nové pláže, hotely, mluví se tu tak hodně rusky a lze tedy odvodit, že to tu je asi i pěkné.
Krátká dovolená na řeckém ostrově Korfu koncem září 2013.
V termínu od 23.9. do 30.9. byla nalezena nabídka cestovní kanceláře KM Travel z Hodonína za výhodnou cenu s letadlem na ostrov a autobusem zpět. Kdo by tedy neodolal. Ale mělo to velmi riskantní pozadí v podobě počasí. Při objednávce na poslední chvíli byla k dispozici informace o počasí proměnlivém, dva dny mělo být i zataženo, pak se postupně měnilo a den před odjezdem se už objevila informace, že po celou dobu má být jen slunečno. A také tak bylo, každý dne slunce a dokonce se i oteplovalo, takže i večerní posezení bylo jeden podvečer až při 24 st.C. Hned ráno po snídani se dalo koupat v moři i v bazénu na hotelu a navíc se mi podařilo ověřit perfektní služby na zapůjčení auta pro tři dny výletů po ostrově.
Takže nelze jinak hned na začátku vzpomínání vše pochválit až vychválit.
Odlet z Brna byl o třicet minut dříve, protože se sešlo k odletu všech 24 pasažérů a nebylo potřebné let realizovat v avizovaném čase. Letělo se asi dvě hodiny. Na místě nás uvítala delegátka a přidělila dopravní prostředky.
Náš mikrobus byl za hodinku před hotelem a podařilo se mu projet místy, kde by normální bus nebyl schopen projet sadou ostrých serpentin. Hotel měl k dispozici 9 pokojů a 12 studií. Vyvařovala paní domácí, obsluhovala dcera a pan majitel, tedy taky pan domácí. Jídlo k večeři v množství gradovalo a bylo pestré a stále ve větších porcích. Snídaně ale stále stejné, ale dalo se to ten krátký čas vydržet. Byli jsme ubytování v lokalitě Agios Georgios. Jezdil sem autobus zelené linky mezi Kerkirou a daným místem. Nikam jinam se autobusem jet nedalo. Takže z tohoto pohledu zapadákov. Ale ještě klidný a romantický zapadákov s hodnými, opuštěnými psy a chytrými kočkami a kočičkami.
Dne 5.září se probouzíme na již zmíněném parkovišti u sanatoria v Bad Leonhardu. Využíváme služeb rakouských drah, neboť hned u parkoviště je železniční stanice a nezamčené WC, zářící čistotu, plně vybavené papírovými ubrousky, toaletním papírem a nikdo jej neponičil a nezasvinil, jak to bývá skoro všude na našich nádražích v Česku. No a pak už jen jedeme po dálnici a asi 150 km před Vídní se objeví směrovka do lázní Bad Blumau, kde jsem již jednou byli v roce 2004 a já na ně už taky ve svém povídání vzpomenul. Takže odbočíme a po 20 km zastavujeme na poloprázdném parkovišti. Vypadá to, jako by bylo zavřeno, ale když nám bere zavazadlo, tedy tašku s ručníky a přezuvkami k vodě řidič elektrovozíku a jede s námi neznámo kam, necháváme vše na osudu co se bude dít, protože tehdy před 9 lety jsme cupkali po svých. No změn tu bylo několik.
Vše začalo tím, že jsme zatoužili vykoupat se v moři, když už v tom Rakousku jsme jen 173 km od Terstu. No a když jsme se pak přesunuli tam, naše cesta zpět musela jít zákonitě místy dosud nepoznanými a tak se to vlastně i stalo. Začalo to v Koperu, největším námořním přístavem ve Slovinsku.
k polednímu jsem v Koperu
k polednímu jsem v Koperu
k polednímu jsem v Koperu - největší přístav ve Slovinsku
k polednímu jsem v Koperu
No ale on je taky přístavem jediným. Tam se nám podařilo na informačním středisku získat mapu, kde byl přehled o silnicích ve Slovinsku a tak se dalo i vyrazit na cestu. Samozřejmě, že jsme nevybrali dálniční komunikaci, ale jeli jsme po vedlejších velmi kvalitních silnicích. Málo aut, široká silnice, plno zatáček stoupání a klesání. Líbilo se to hlavně motorkářům, ti se tady vyžívali. A bylo to asi jediné naše nebezpečí. Po cestě jsem odbočili do Lipice a prohlédli si pastviny s těmito ušlechtilými koni.
jednoznačná reklama na chov lipicánů
a kocháme se pohledem na stáda lipicánů Čti více…
Bylo 1.září 2013 a my budeme sjíždět do Itálie přes město Pontebba směr Udine až do Terstu. Rozhodnutí nebylo plánované a my tedy jedem bez mapy jen se snažíme držet směr na město Udine s očekáváním, že směrovka na Terst se pak sama najednou ukáže. Ale to byl velký omyl a tak až do Udine to bylo hodně zajímavé putování.
Počáteční sjezd je po silnici, kam nesmí autobusy či nákladní auta, takže šlo o mistrovské zvládnutí brždění motorem i ruční brzdou. naštěstí byla neděle, a k tomu nám taky mrholilo, takže brzdy se přirozenou cestou chladily.
za mrholení sjíždíme do Pontebby v Itálii
za mrholení sjíždíme do Pontebby v Itálii
V městě Pontebba pak už byla řádně označená a široká a hlaďoučká silnice podél dálnice, a to se jen frčelo. Ale pak jsme si to chtěli zkrátit a odbočili s tím, že velkoměsto objedeme, ale bohužel v městě Musí jsme zabloudili a museli se vrátit na hlavní.
při bloudění v městečku Musi
při bloudění v městečku Musi Čti více…
Dne 30.srpna jsme jeli k jezeru Weisensee, abychom poznali jak to tu chodí v létě. Ze zimy už nějaká ta informace tady je k dispozici.
ranní kouzla v lokalitě jezera Presseggersee
ranní kouzla v lokalitě jezera Presseggersee
Po ránu u jezera Pressggersee, kdy chladná mlha u jezera tak trochu kouzlila na přilehlé louce, se velmi brzy zbavilo oparu a tak výlet k dalšímu jezeru Weisensee zase stál za to. Musím hned na začátku sdělit důležitý typ pro toto jezero Weisensee. I v létě tu jezdí ekobusy a když vypadáte jako místní turista, to je s holemi, jede kolem jezera zdarma, protože se nekontroluje, zdali máte „card“ co dávají ubytovaným v této lokalitě. Ona karta stojí 25 eur, ale když bydlíte ve svém, tak není, jak máme zjištěno ani potřeba. No máte slevy na jízdu lodí, či lanovkou, ale jen slevu, takže zase to něco stojí. No a dalším typem je, že jen jedno místo na zaparkování je bez placení a to je hned na začátku jezera v obci Partitz, pak jen poplatek a to na hodinu 2 EUR. No a tak když jsme na to přišli bylo nám hej.
a jsme na procházce u jezera Weisensee
a jsme na procházce u jezera Weisensee Čti více…
Rakouskem jsme se vydali 28.srpna a plánovaný směr byl Klagenfurt, Weisensee a Nassfeld. Místa kde to známe ze zimních lyžovaček. Naše první zastavení bylo v městečku Bad Leonhard, protože po cestě jsme museli někde zaparkovat a přenocovat.
lázně z průčelí od vchodu
vstupujeme do zříceniny hradu
Nejlepší to je na velkém parkovišti, tak proč ne v tomto lázeňském městečku. Stalo se a bylo to velmi rozumné rozhodnutí. Kousek od vlakového nádraží s otevřenými a čistými záchody, které po ránu přišli vhod. Procházka navečer ke zřícenině hradu na sanatoriem, no prostě bylo to pěkné zastavení. Druhý den 29.srpna jsme zahlédli upoutávku na klášter v Sankt Paulu a tak jsme sjeli z dálnice a klášter si prošli. Můžeme doporučit, bylo tam moc pěkně, hlavně bylinková a růžová klášterní zahrada.
v bylinkové zahradě
v růžové zahradě pod klášterem Čti více…
Na začátku září 2013 jsme byli na cestách po Rakousku a Slovinsku. jedním z našich cílů bylo podívat se k hodně známým jezerům kousek od hranic Rakouska pod Villachem. Nebylo to tak daleko a tak jsme se tam jeli podívat. Cestou tam jsme to ale vzali přes Udine a pak Terst v Itálii. Povídání o putování přes Slovinsko bude mít vlastní článek. Jezera Bled i Bohinj jsou nádherná, zejména když vyjde počasí. A to nám vyšlo na 100%. Takže žádné velké povídání. Máte možnost se na ně a jejich okolí podívat nyní také.
Jen oddychový pobyt v Beskydech.
Ta horka se nedají vydržet, a proto na sobotu a neděli vyrážíme směr Beskydy do známých i nepoznaných míst, jen abychom byli v chládku a hlavně někde u vody. Na přehradě Morávka za Frýdkem Místkem jsme byli, když byl den vody a mohli jsme si prohlédnout i tajemství přehrady v sypané hrázi. Znali jsme místečko k nocování a tak už v pátek večer jedeme a ve 22.00 hodin zaléháme v autíčku v obci Morávka v místě, ke nás neruší velkorysé osvětlení obce, které je skoro na každé uzoučké silničce směřující do strání k chatám a chalupám.
raní sluníčko nad Morávkou u Frýdku Místku
pohled do údolí Morávky při ranním slunci a k tomu Lysá hora
Nákresné ráno a hluboké stíny nad námi s výhledem na Lysou Horu a pak za poznáním místa nad přehradou. Tady jen procházka kolem říčky Morávka, která se převaluje po zajímavém skalnatém, deskovitém podloží, aby zaplnila vlastní přehradu s pitnou vodou.
nad přehradou Morávka
hlavní přítok do přehrady Morávka Čti více…