Cestovatelské tipy a rady na cesty

Jedeme elektrickou dráhou do města La Laguna.

Máme tady 11.března, úterý a den bez auta. Na hotelu Catalonia de la Playa ale nebudeme. Po snídani jsme zjistili na recepci v 9.00 odjezd a hned v 9.10 to na čas i jelo. Za 2 eura nás to pak během necelé půlhodinky dovezlo až na centrální autobusové nádrží, které je kousek nad novou operou. Kousek i od historického centra, ale také od metra na Tenerife. A to by jsme nebyli mi, abychom to taky hned nevyzkoušeli.

No je to prostě krásná tramvajová souprava, moderní, tiše jedoucí stále směr do kopce do města La Laguna, které je takovým historickým a kulturním centrem ostrova, má dalekou minulost, je zde univerzita pro Kanárské ostrovy, je zde kněžské centrum a podobně. Při jízdě tramvají za 1.35 eura jsme se jen koukali na dění kolem nás. První naše zjištění bylo, že každý mladý, kdo vstoupil do tramvaje vytáhl mobil, namířil jej ke stropu, nafotil čárový hireoglif a mobil schoval. Pak jsme taky zjistili, že nemít jízdenku, tak je pokuta 400 eur. No a protože na konečné je budinek s informacemi a prodejem jízdenek, problém nebyl žádný.

Jedeme autobusem do Los Christianos a Los Americas .

Konec dovolené na Tenerife se blíží, je 12.března.
Asi proto, že si stále jen vozíme dobré počasí, dnes s námi jelo polojasno až zataženo, abychom se příliš nespálili na přímém slunci. Teorie, že na jihu ostrova je pěkně pořád byla dnešním dnem vyvrácena. Možná jsme dorazili na Los Amerikos později než je třeba, protože zpočátku to krásně hřálo a hned po dojezdu autobusu jsme si to namířili do hotelu v řadě H10, které mají jakousi vyšší úroveň než jiné hotely se čtyřmi hvězdami. Ale ještě k té přepravě autobusem, fakt to tady dobře funguje a mají to propracované. Do našeho cíle nás vezla linka 111, která jede jen po dálnici, maximálně má zastávky při nájezdech.

Na zastávce jsou tlačítka na ohlášení nástupu. To tlačítko pak signalizuje řidiči na dálku do kabiny, že na zastávce někdo je a on s dálnice k zastávce sjede. Když chcete vystoupit, mají uvnitř tlačítko na znamení, že hodláte vystoupit. Platí se jak už jsem jednou informoval, u řidiče. Nás jedna jízda stále 14.50 eur a jeli jsme 1 hodinu a 15 minut. Zpět to bylo jen 13,60 eur, protože jsme se toulali po promenádě a obchodními centry až na velkou centrálu zastávek v Los Christianos ,což je takové 4 km procházkové chůze. Mezi tím jsme si poleželi na pláži, kde jsme pozorovali surfaře ve vlnách oceánu. Měli jsme společnost tichou, ale dokonale přizpůsobenou somráctví, totiž pejska, který hned poznal, že si k obědové svačince něco vybalíme a stále ležel u našich hlav a sledoval pozorně každé naše sousto, až dosáhl svého a nějaké to kolečko pikantního salámku na něj zbylo, i kousek sýra zdlábl a dokonce velmi společensky olízal ubrousek, ve kterém ty pochoutky byly zabaleny.

Vyrážíme na poslední výlet do pohoří Anaga na severu ostrova.

Dnes bylo pondělí 10.3. A my měli poslední den zapůjčené auto. Protože jsme plán této cesty odkládali na to až bude hezké, slunečné počasí, nebylo zbytí tento plán dodržet, abychom viděli obrazně řečeno celé Tenerife. Plán byl, jet přes Santa Cruz do San Andres na severní část ostrov, a pak do Taganana a třeba ještě něco navíc, tak bylo pro nás krásným překvapením ranní probuzení, které ukázalo, že nás má asi někdo přeci jen má rád. Nad horami modro, nad mořem slunce jen tu a tam mráček. A to i při pohledu směrem k severu.
Takže odkládání vyšlo a cesta do pohoří Anagu pak byla jen parádou a šlehačkou na dortu. Když jsem projížděli Santa Cruz, zastavili jsme se prozřetelně u nové stavby, která tu slouží od roku 2003 jako koncertní hala a pod ní se rozprostírá koupaliště, které vybudovali podle projektu Cesara Manriqua.

Parkoviště po ránu ještě bylo zvládnutelné a dalo se zaparkovat. Cestou zpět jsme poznali naše dobré rozhodnutí, parkoviště bylo narvané auty. Je totiž kousek i od středu města.
Objeli jsme město podél pobřeží, to znamenalo držet směr na přístav a pak už jen na San Andres.

Neděle a my jedeme na poutní místo a do krásné vesnice Vilaflor ve výšce 1400 m.

Máme dnes neděli 9.března a byl to den neustálých proměn.
Ráno bylo pěkně zataženo, hory v mlze, východ slunce nebyl, protože bylo pořádně zataženo. Po snídani jsme se rozhodli jet na jih, kde by mělo být snad i tepleji. Ale protože je neděle, rozhodli jsem se ještě před dlouhou cestou navštívit poutní místo s basilikou ve městečku Candelaria, což je jen kousek od našeho hotelu, asi tak 5 km mezi zástavbou a jeli jsme přímo mezi domy bez nájezdu na dálnici. A protože bude určitě mše svatá, tak se dostaneme určitě i do otevřené basiliky.

Když jsme narazili na pěší zónu a směrovku k parkovišti, už jsem parkovali a davy svátečně oblečených nás vedli po pěší zóně k našemu objektu poznání. Ono to je fakt poutní místo, protože před samotnou basilikou, kterou nám jednoznačně ukazovala vysoká hodinová věž, je obrovské dlážděné náměstí, kde se odehrává vše spojené se životem obyvatel ostrova Tenerife.

Druhý den s autem jedeme na severozápad ostrova.

Tak dnes je 5.března a máme druhý den půjčené auto a pojedeme na severozápad ostrova s cílem vidět Punta Hidalgo,coby nejsevernější místo kam sedá dojet i autem. Takže po 8 hodině vyrážíme a nad námi se honí mraky jako každé ráno. Vyjeli jsme hned na dálnici a sjíždíme s ní až na směrovce Tacoronte. Pak už jedeme jen klikatou a krásnou krajinou a máme zastávku na krásné vyhlídce, kde zastaví každý výletník s půjčeným autem. Je to tu nazvané Calle del Vino. Pak už sjíždíme k hladině oceánu. Zastavujeme v Bajamar, kde je hodně zajímavé koupaliště se dvěma bazény s vodou napuštěnou z vedlejšího oceánu.

Voda je v bazénu takových 19 až 20 st.C. Krásné výhledy na okolní hory pohoří Anaga. Pak se přesouváme do Punta del Hidalgo, kde sledujeme jak ve 12-ti poschoďovém paneláku s pavlačemi se přesunují jen důchodci.

Jsme druhý den na ostrově Tenerife a zajedeme si do města La Orotava.

Tak máme za sebou druhý den 2.3. Neděli, kdy jsem si vyjeli i na výlet městskou autobusovou dopravou společnosti Titsa. Po bohaté snídani jsme se dali směrem k parku Taoro a to tak abychom neztratili výšku, takže jsme šli ulicemi, které skoro kopírují vrstevnici. Prošli jsme novou alejí, kde rostředkem vedla široká palmová alej a po stranách jezdila auta no a za námi se ukázalo mohutné a prosněžené pohoří s jenou vysokou bílou špičkou, nejvyšší horou Španělska – Teide se svými 3.712 m. Pořád jsme se mohli otáčet a pozorovat proměny v ranním slunci.

Nakonec jsme směr dodrželi, ale tam, kde by směrovka mohla být, nebyla a tak jsme přešli a dospěli jsme o kousek výš do Medical centra. Asi by jim to ty naše zdravotní sestřičky mohli závidět, bylo to tam jak na recepci honosného hotelu, co víc k tomu dodávat ? Prostě úžasné, v čekárně několik marodů v pohodových sedačkách, recepční sestra v modrém kostýmku jako modelka. Ta mi dala mapku všech ostatních center na ostrově a sdělila, že se musíme vrátit až ke směrovce na hospitale. A tak jsem se trochu vrátili. Nic nevadilo, protože po jedné straně silnice byl sad s banány a že jich bylo. Každý musel být podepřený aby udržel váhu toho mohutného trsu už skoro zralých kousků.
Dospěli jsme do parku Taoro, tady byla na motorce i policie a hlídala velké kvanta místních pejskařů, mají-li je na vodítkách. Jinak ti psi na sebe štěkali tak jako u nás. Jen s tím rozdílem, že nerušili lidi v okolních domech, protože tady to byl rozsáhlý náhorní park s palmami a roztodivnými keři, barvičkami, no prostě u nás to nemáme. Všechno kvetlo i ty kosatce, růže a tak podobně. Nakonec jsme dospěli až do míst, o kterých se v průvodcích píše, a to že jsou tady vodopády, vodotrysky a je nádherný výhled na město Porte de la Cruz.

Náš první den ve městě Puerto de la Cruz.

Je 1.března sobota. Budíme se po sedmé hodině, venku svítá. Na 10 hodin má přijít delegátka Lenka. Posnídali jsme a čekáme, ale jen chvíli. Zařídila nám zapůjčení ovladače na televizi a také přesun na jiný větší a méně hlučný pokoj. I slunce nám nyní svítí na terásku. Dala nám informace ohledně karnevalu ve městě Puerto de la Cruz, doporučila parky v Porto de la Cruz a park Taoro. Po přesunu z pokoje na pokoj vyrážíme v 11.30 do města. Jdeme rovnou do starého centra.

Našli jsme si tam i hotel s vyhlídkou ze střechy a ještě k tomu i s bazénem, ale také vidíme jako z letadla koupaliště, které jako architekt navrhl velký Cesar Manrique (byli jsme i ve vile na Lanzarote).