Cestovatelské tipy a rady na cesty

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

Tak se zase na počátku září udělalo pěkně a má být prý celý týden. A co by tak asi měl udělat ten správný důchodce, než se někam podívat a třeba i zavzpomínat, když tam byl někdy v roce 1995 jako pracující u ČD na „volňáska“ vlakem ? Co se tam za tu dobu tak asi mohlo změnit ? Kamarád mi jednou v mladých letech řekl, že Švýcarsko se musí vidět jen když je pěkné počasí. No a tak jsme to všechno spojili v jedno a vyjeli jsme našim zlobivým „autíčkem“ do míst, kam by se toto autíčko už mělo bát vyjet.
Vyjeli jsme až v neděli 10.září po obědě z klidu domova. Bral jsem to mimo dálnice směr Znojmo a najel na objížďkách v této zemi víc jak 40 km a trvalo to na hranice Česka za víc jak 2,5 hodiny a najelo se celých 187 km. Dle programu mapy.cz to mělo být 138 km za 2.20 hodiny Pak když to srovnám se systémem oprav ve Švýcarsku, které jsem míjel či projížděl, tak by se ti naši „potentáti“ v oboru mohli asi něčemu přiučit.
Za rakouskými hranicemi jsem hned koupil dálniční známku a nalepil ji do pravého horního rohu. Ale už se stalo, je jí z venku vidět jen kousek, protože je tam stínící podbarvení proti oslunění. Takže jsem zvědavý, jak to vyhodnotí všudypřítomné kamery na rakouských dálnicích.
Jedeme po kvalitních silnicích směrem k Linzi, což bylo vyhodnoceno jako nejkratší trasa do našeho cíle, do Sankt Moritze ve Švýcarsku. Cestou jsme kvůli tomu co jsme zahlédli, zastavili za mostem přes přehradu u městečka Peygarten-Ottenstein, protože tam nad vodní hladinou bylo vidět krásnou zříceninu hradu Lichtenfels. No a ty skály kolem, to se musí vyfotit.

Pak končila obyčejná silnice, tedy ne jen tak obyčejná, já tomu říkám úsporná rychlá silnice, chvíli dva pruhy v jednom směru a pak jeden proti a pak se to otočí. Křižení na kruháčích. Klidně jedete 100 km/hod, ale musíte jen 90 km/hod. Silnice hladná bez výmolů a trhlin, poloprázdná. No pak ta silnice skončila a je tu dálnice s odbočením na České Budějovice a Linz. Když jsme tudy kdysi jeli, byla ještě ve výstavbě. Kolem Linze jen projedeme a za křížením na Graz, to na noc někde zabalíme. Odbočil jsme u Eberstalzellu a hned zastavil na začátku obce, na parkovišti nového obchodu Billa. Klidná a teplá noc. Ráno snídaně a první pohledy na masiv Alp kolem Salzburgu.

No a tak jsme posnídali a jeli a jeli až na první naši zastávku s focením u jezera Chiemsee v Německu při dálničním průtahu Německem. Fotíme jako každý, kdo tady zastaví. Je to krásně nasvícené a patří k tomu krmení racků, či labutí a jiného ptactva.
A jedeme dál až pod město Imzt, kde odbočujeme do Švýcarska. První naše zastavení v kopcích a na krásném místě je v obci Jerzens, odkud je vidět lyžařský areál na Pitztalu.

02- Podíváme se do Švýcarska – od středy do čtvrtka 13.září

Ráno ve středu jsme posnídali a ještě před 8 hodinou už obdivovali krásu místa, kde je velký Miniswiss, tedy významné stavby miniatur z celého světa. Už jsme tam byli někdy kolem roku 1995, tak jsme nečekali na otevírací dobu a jelo se dál směrem na Locarno, kde jsme taky v té minulosti byli při výpravě vlakem. Tentokráte byl opět parkovací dům už zvládnutým problémem a bylo jich tu tolik, že by se Pražáci či Brňáci divili, jak se to dá s těmi auty ve městě řešit. No a pak obchůzka kolem jezera Lago Magiore a pak do staré části města. Zjistili jsme, že tehdy dávno jsme téměř nic vlastně neviděli. Zato nyní jsme objevili krásu tohoto města v celém rozsahu, prošli jsme co se dá, dokonce poseděli v kostele, kde právě bylo plno a hrály živě varhany nějaké jazzové skladby.

Objevili jsme zachovalý hrad a vrátili se do garáží. Na tři hodiny, které jsme procházeli městem to stálo 5 franků. Když to srovnám s tím, že polévka tu v restauraci stojí 8 franků, tak to je pro místní nicota a symbolická cena, pro nás pak to je horší, ale je to jejich řešení a my tak jen doplácíme na špatně nastavený kurz koruny.

A zase se jede dál do Bellinzony. Taky jsem tu byli a vzpomínání je naše oblíbená zábava.

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

Byl podvečer, čtvrtek, a blížilo se i večerní hledání místa na přespání. A tak jedeme tam, kde si myslíme, že nám to může vyjít, i když v Liechtensteinsko to bude asi složitější. Nakonec to bylo jednoduché.
Totiž tady ve Vaduzu jsme vzpomínali na rok, kdy jsme tu byli se synkem vlakem a půjčili jsme si na nádraží v Rakousku kola a jeli do Vaduzu. Známý nám tehdy půjčil přenosnou kartu na postbus, která platila celý měsíc. No a tehdy jsme se střídali a jezdili busem do střediska Maldun, kde byly tehdy staré domy, my se koukli po okolí a hned zase jeli zpět, aby se ujal vyhlídkové jízdy další z nás. Tak tam jsme nyní jeli se svým „autíčkem“. Hned jak se objevila směrovka Maldun, ani jsme do Vaduzu nedojeli. Vyjeli jsme až na konečnou autobusu ke stanici jedné z lanovek. Tady jsme se kochali okolními kopečky, na loukách jsme vnímali zvonky pasoucích se kraviček, ovcí a dokonce i lam.

Sledovali jsme tu nádheru a cvrkot těch, co tady normálně v horách bydlí. Ale najednou jsme slyšeli hromobytí a dole v údolí se pořádně zatáhlo a obloha zčernala. A protože to tu je velké lyžařské středisko, tak tu bylo i několik odstavných ploch pro auta lyžařů. Samozřejmě že nyní prázdná, bez osvětlení a mimo ty krásné hotely a chaty a horské chalupy. No a bylo vystaráno. Sotva jsme se připravili po večeři ke spaní, začala průtrž mračen a opakovala se i vícekrát za noc.

Ale bylo tu páteční ráno a nad námi zase jen modrá obloha s krásnými mraky a vycházející slunce tu oblohu a kopečky kolem začalo vybarvovat do růžova. Pod námi mlha. Po snídani jsme sjeli do části pojmenované Triesenberg.
Tato část se nachází v místech, kam se dostanete pouze přes silniční tunel. Večer jsme to jen projeli, ale při ranní cestě zpět do Vaduzu jsme se tu zastavili, abychom posoudili rozdíl mezi minulostí, kdy jsme tu byli tím postbusem a současností. Prostě nemohli jsme najít jediný shodný bod, vše je jinak. Jen je tu stad více těch starších chaloupek ve svazích.