

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Květnové svátky v Beskydech 2017.
Rezervovaný pobyt byl zajištěn a potvrzen v dubnu, a tak se vracíme tam, kde už jsme byli, ale bylo tentokrát o poznání lepší počasí. Kromě oslavy životního výročí jsme stihli nahlédnout do jarní krajiny v okolí Soláně.
I když jsme tu byli vícekrát, teprve nyní jsme dosáhli vrcholu Soláně s jeho výškou 860 m n.m. On je ten vrchol téměř nad hotelem. A to proto, že jsme hledali minulost a dobu, kdy se se jezdilo lyžovat, a tak jsme pátrali, kde je vlastně ta sjezdovka, kterou jsme znali z období let 1983 až 1985. No a našli jsme i symboliku pro kopec Soláň v jeho novém obelisku.
procházkou na kopec Soláň
symbolický kámen na vrcholu Soláně ve výšce 860 m n.m.
S vnuky jsme dali výlet na Kohutku, kde nám opět přálo slunečné počasí a i když jsme byli v nadmořské výšce 913 m n.m. tak tam byla spousta výletníků odpočívajících po nějakém tom výletu pěšky či na kolech. Ta krajina kolem, když svítí sluníčko je v tomto čase se zelenými loukami rozzářenými bohatě kvetoucí pampeliškou a mezi tím vícero odstínů zelené či rozkvetlé plané stromy třešní, hrušní či i jabloní, tak to je balzám na oči.
krajina kolem cesty na Kohútku
nafoceno u informačního centra na parkovišti pod Kohútkou Čti více…
Výlet do prvomájové lednice a jejího okolí – rok 2017.
Tak co dnes, když je toho 1.května dělat ? Na položenou otázku v 8.00 hodin jsme si odpověděli a hned pak i jednali. Pojedeme vlakem s koly do Břeclavi a pak se uvidí. Byla modrá obloha a tak to snad vyjde. Už nás špatným počasím strašili celý duben, mohlo by to vyjít, když včera i předevčírem to bylo dobré.
Nasedli jsme v 9.10 hodin do rychlíku a v po desáté jsme byli v Břeclavi. A protože to je město mého raného mládí, jel jsem ukázat ženě, jak vypadá místní hřbitov a jak se změnilo místo, kde jsem s dědou chodil do řepy a dnes to je vilová čtvrť a koupalištěm. A taky jsem byl sám zvědavý jak dopadla oprava jedné významné hrobky. První zastavení bylo skvěle zvolené. Slunko svítilo tak jak to má být.
opravená hrobka na židovském hřbitově v Břeclavi
ze židovského hřbitova v Břeclavi
Popojeli jsme k nábřeží Dyje u veslařského oddílu. Tady jsme objevili nový lodní přístav, odkud jezdí lodě po Dyji až k Janovu hradu. Ale jen v sobotu a neděli, takže na 1.máje už nic nejelo, protože bylo vlastně pondělí.
přístav na Dyji v Břeclavi
cestou kolem protipovodňového kanálu na Dyji v Břeclavi Čti více…
Jedeme se podívat do Kroměříže – neděle 23.dubna 2017.
Počasí v letošním dubnu je hodně hnusné a tak den kdy se objeví sluníčko a je i trochu tepleji, to lze považovat za zázrak a hlavně příležitost někam se zajet podívat. A tak když skutečně to slunce na obloze vydrželo i po včasném obědě, vyjeli jsme směr Kroměříž.
Nejkratší cesta je z Olomouce na Tovačov. Protože ten už známe, zastavím až u mostu přes Moravu a jdeme se projít k soutoku řek Moravy a Bečvy.
na soutoku řek Moravy a Bečvy pod obcí Troubky
na břehu řeky Moravy
Tentokráte po břehu Moravy, abych pořídil jiné záběry. ze samotného soutoku už mám vzpomínku zapsanou. Slunce svítí a je nádherně, ale jen do chvíle kdy se vrátíme k autu a pak se přes nás přežene déšť s větrem. No ale vidíme kudy ten hnus na obloze letí a tak si zajedeme do Troubek, aby jsme se podívali jak tato obec povstala po povodni v roce 1997 z trosek. návštěva soutoku v roce 2014
Pak už jedeme do Chropyně, abychom viděli něco co jsme ještě nikdy nenavštívili, protože naše dřívější zájmy nás vedli na termální koupaliště, které tady v Chropyni mají.
u zámku v Chropyni
výhledy z vyhlídky nad Chropyňským rybníkem Čti více…
Návštěva hotelu Soláň – bílá sobota 2017.
Protože začátkem května jsme si zde rezervovali na svátky ubytování, byli jsme se dohodnout na podrobnějších podmínkách pobytu, ale také jsme chtěli někam na velikonoce vyrazit a tak jsme spojili dvě věci do jednoho výletu. Počasí bylo obstojné, ještě nemrzlo, ale bylo pod mrakem. jak jsme na místě zjistili, ten nápad někam vyrazit mělo tolik lidí, že parkoviště v okolí hotelu i chaty na Čartáku bylo plné a poobědvat na chatě Čarták bylo v době oběda nemožné.
cestou se zastavíte u soch významných malířů z tohoto kraje
na terase u vstupu do hotelu Soláň v Beskydech
A tak jsme se šli také podívat jak se nám změnila Hofamnova galerie, co je tu nového. Naposledy jsme tu byli před více jak 5 lety a tak bylo co porovnávat. A navíc, tady to na Vás dýchá uměním a krajina Vás k tomu jen povzbuzuje. Nad galerií se také můžete nově ubytovat.
fotky ze zahrady při galerii
interiér galerie je v novém od roku 2015 Čti více…
Na výletě po okolí Bruntálu – duben 2017.
Ten den bylo Velikonoční pondělí a předpovědi počasí příšerné. Ale i tak jsme se rozhodli, a tentokráte velmi dobře, a vyrazili jsme z Olomouce směrem na Bruntál. Co by jsme asi doma dělali, když je venku zataženo a mrholí, a je zima. Až nad Šternberk to bylo pořád stejné, pak najednou byla silnice úplně suchá a když jsme se šli podívat za Tylovem do vyhlášené prodejny ryb, tedy tam kde se podávají pečené pstruží pochoutky, které si lze i ulovit na zapůjčené nádobíčko, tak už se na nás mezi mraky poohlíželo sluníčko.
rybník se pstruhy v Tylově u Bruntálu
areál rybárny za Tylovem
Další zastavení bylo jen o kousek dál pod Uhlířským vrchem, kde se jde k sopečnému vrchu na němž stojí bílý kostelík, který nám zdevastovala sovětská vojska a který se klube do jednoduché krásy i s nočním osvětlením. A to je to místo, kam jsme jeli cíleně, protože se v televizi objevil pořad o velmi zajímavé křížové cestě, která tu byl v posledních letech zřízena. Kostel by zavřený, ale malou vyvrtanou dírkou jsme viděli, že už je téměř celý v interiéru opravený. No a když se tady objevíte z místa, kde bylo zataženo a mrholilo a tady na vás svítí sluníčko, tak zima nevadila, zejména když jsem s ní počítali. A ty naše deštníky a pláštěnka pak mohly zůstat v autě.
zastavení na křížové cestě
zastavení na křížové cestě Čti více…
Tři týdny v lázních Třeboň – březen 2017.
Až když končím léčebný pobyt mohu rekapitulovat vše co se za ty tři týdny dělo a hlavně v okolí Třeboně a Třeboni samotné vidělo. Nebyla to nuda. V březnu proběhla pozorovaná přeměna zimy na jaro a poslední týden to vypadalo také jako v létě. Do lázeňského areálu jsem chodil na jídlo a procedury a tak jsem si všiml jak tady hnízdily vrány a najednou byly pryč a ozývalo se cvrlikání zpěvných ptáčků. Mohl jsem pozorovat veverky jak si dávají pochoutky nasypané do budek ptáčků, hlavně tedy sýkorek, ale taky jak si schovávají v koruně stromu nedojezená jablka. Ale taky jsem sledoval jak se tu koncetrují marodi po operacích kloubů, zad a jiných neduhů, které jsou na první pohled patrné strnulou chůzí, berlemi a hůlkami. V samotném areálu pak bylo k vidění jaký že to lázeňství je průmysl. Setra co masíruje tak denně zvládá 22 pacientů po 15 minutách. je tu 12 van s perličkovou a vonnou lázní a je tu také 6 van se slatinnou lázní, což bylo právě to co mě sem zaválo, co mě přilákalo.
Třeboň - konečně jsem se k soše dostal přes okno v areálu
Přijel jsem vlakem a vzal sebou skládací kolečko, takže soboty a neděle jsem se toulal touto jihočeskou krajinou plnou rybníků. První víkend byl deštivý, takže to byla jen procházka po Českých Velenicích do rakouského Gmundu. Poznal jsem jak dokáží v Rakousku zavřít v neděli všechny obchodní centra i ta, kde se prodávají potraviny. Ale v českých Velenicích, lze-li to ještě českými nazývat je otevřeno vše, aby ti z Rakouska měli co nakoupit a to i vše z Outletu, vše od trpaslíků a králičků na předzahrádky a podobně. taky mají kam zajít na čínské pochoutky, českého jídla jsem si jaksi nevšiml. Jen pach z vietnamských obchodů mě doprovázel i ve vlaku, kde se mnou jela na České Budějovice Veitnamská omladina.
nad hraniční řekou Lužnicí
náměstí v Gmundu Čti více…
Podívali jsme se už pokolikáté do lázní Jeseník.
Byla sobota, předpovídalo se krásné jarní počasí na den kdy už bylo 4.3.2017. Takže následovalo jednoduché plánování pro majitele jízdenky FIP a v 7.56 hodin se vyjelo z Olomouce rychlíkem z Brna do Jeseníku. V 10.28 u krásně opraveného vlakového nádraží jsme nastoupili do místního autobusu a za 9 Kč nás odvezl až k hlavní lázeňské budově Priessnitz.
Podrobnosti o lázních, co vše lze tady uvidět a čeho si volně užít najdete na této webové stránce : www.jesenik.org
Ale my to dopředu neudělali a šli jsme se podívat, jestli nám v této hlavní budově mohou dát oběd, jak to už jednou tady provozovali. Ale probíhá tu rekonstrukce restauračního provozu, tak jsme se šli podívat na Lázeňskou promenádu.
jako nová budova lázní Priessnitz
nové parkové úpravy jsou hotové
No a zjistili jsme, že rekonstrukce všeho v této lokalitě lázní je ukončena a dokonce je v provozu překrásná kavárna Wiener Kaffeehaus na jejím začátku. Cesty v aleji jsou vyasfaltované a sluneční paprsky ukázali jak je to tu na procházky příjemné. A slunce jen hřálo, takže po té zimě to byl balzám na tělo i na duši.
nová to krása lázní
lázeňská promenáda Čti více…
Mrazivé čarování 1.ledna roku 2017 v Olomouci bylo to, co mě dalo na vědomí, že musím po silvestrovské noci něco udělat s lenivým tělem, a proto jsem taky hned po ránu vyrazil do ulic města Olomouce, abych se pokusil zachytit tu krásu, kterou mráz přes noc vytvořil v parku ve Smetanových sadech a na arcibiskupském náměstí, či v parku na nábřeží Přemyslovců. Nádherné to pak bylo i na řece Moravě za Černovírem a u Klášterního Hradiska v Černovíře.
mráz v Olomouci Smetanových sadech
mráz v Olomouci Smetanových sadech
na nábřeží Přemyslovců
klášterní hradisko v Olomouci - Černovíře
Jen pár dní na to pak zamrzly vody jezera Poděbrady a bylo tam na parkovišti více aut než v létě, kdy se sem chodí koupat teplých letních dnech. Od té doby se to vše krásné vypařilo a město je pod trvalým smogem a není potřeba do ulici ani chodit. Jen přibylo posypového materiálu a tak tu bude zase spousta prachu a špíny, která svým prachem zahalí vše pěkně, barevné, co tu ještě zbylo.
Tak tady je jen něco co asi stálo za to zvěčnit :
Fotky z ulic a parků ve městě Olomouci na Nový rok 2017 :
Jen tak na košt a povídání o tom co nás za ten rok od posledního setkání potkalo, jak se kdo měl a co zažil. A mohu říci, že to bylo pěkné setkání, ale hlavně dobré koštování vína z Moravy, vína, které mívá i ocenění na veletrhu ve Valticích. No a pak i poznání toho, jak místní „malérečka“ už vyzdobila portály okolních sklípků a jak se to tam pořád mění k lepšímu a lepšímu. Pojedete-li někdy touto krajinou na kole, nahlédněte tam, kde auta nejezdí, kde je pohoda a krásné okolí, i když je třeba smogové počasí, jak se to letos tak pojmenovalo.
vinný sklípek, kde jsme koštovali to nejlepší vínko
Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy
Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy
Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy
Fotky z uličky u vinných sklípků v Terezíně u Mutěnic :
Pulčinské ledopády – leden 2017.
Obec Pulčín si dohledáte kousek při silnici za Vsetínem a před Horní Lidčí a odbočuje se z této hlavní silnice před Lidečkem. Teď v zimě je to pak jen 3 km po špatně udržované silnici plné ledových a zákeřných míst, stále do vrchu, takže se musí jet opatrně. Nejedete ale na konec světa, i když to je slepá silnice jen do této obce, kde trvale žije pouze 85 lidí. To proto, že o ledopádech se objevil pořad v televizi, a tak tam jede každý z okolí, zejména, když bylo sluníčko na modré obloze. Před jednou zatáčkou na nás blikalo protijedoucí auto a udělalo dobře, protože tam tahali mladého blázna z příkopy.
No a když jsme dojeli do obce, stál tam „regulovčik“ v oranžové vestě, který nás nasměroval na zamrzlou louku bez sněhu, kde stálo takové množství aut, že jsme uvítali radu dobrosrdečných valachů, aby jsme jeli do téhle uličky až na konec, protože tam právě jedno auto odjelo. No a tak se stalo, že jsme se nemuseli vracet. No fakt tam bylo tolik lidí, že jsme pak měli dojem, že jdeme po „Václaváku“. Jak začal ten regulovčik řidičům vysvětlovat, že je plno a musí jet zpět, tak ho nikdo neposlechl a tak regulovčik raději utekl s poznámkou „ať si to starosta vyřeší, mě to už nebaví, dyť oni mě neposlouchají.
Zatavte se hned u hospody, mají tam zajímavou výzdobu uvnitř i okolo.
Soubor postav u hospody v Pulčíně
Soubor postav u hospody v Pulčíně
Ale cesta k ledopádům byla pak dobře značená, hospoda u parkoviště plná k prasknutí a na cestě se nedalo odskočit, prostě šla tam i zpět jedna rodinka za druhou. Takže rada pro ty co by ty ledopády taky chtěli vidět. Jeďte v týdnu a nebo tak, aby jste tam dojeli tak hodinu před setměním.
cestou k ledopádům
cestou k ledopádům Čti více…