Cestovatelské tipy a rady na cesty

Italské Dolomity – region Bressanone – Skihutte.

Stalo se, že jsem obdržel ke svým narozeninám také možnost dostat se do Itálie do regionu Brixen, kde bydlíme v parkhotelu Plose. Je to tam kde leží obce St..Andra a La Finestra no a pak je jen lesní silnice co vás serpentinami přivede do nadmořské výšky 1900 m n.m. A tady jsou tři hotely a zcela nová kabinková lanovka, která nás taky jeden den vyvezla do výšky 2500 m n.m. A my si to pořádně užívali.
hotel našeho pobytu
Mladí si pořídili pobyt včetně skipasu, ale my důchodci to už vzali jen jako možnost nadýchat se krásného vzduchu a možná že se budeme kochat panoramatama.
Když jsem ve středu 21.12.2016 vyjížděli z Olomouce, tak bylo hnusné zamlžené ráno a to vydrželo až za Innsbruck v Rakousku. Jeli jsme od 10.00 hodin do 17.30 hodin. Dojeli jsem za tmy a nad námi byli jen na tmavé obloze hvězdičky. Předpovídali počasí bez mráčku. Ráno jsem tedy byl připraven na východ slunce. Když jsem roztáhl závěsy viděl jsem něco, co se tam u nás na sídlišti nevidí. Proti našemu bydlení překrásné scenérie, které vyřezaly ostré skaliska nějaké té části Dolomit. Byly to podle mapy vrcholky Peitlerkofel ( 2875 ) , Kleiner Peitlerkofel ( 2813 ) a pak hřeben skalisek s názvy Ringspitz (2625) , Tullen ( 2665 ) a Weislabspitz ( 2494 ).

No a pak se někde mezi tím projasňovalo a projasňovlo, až vylezlo sluníčko. Hned před snídaní, kterou si na aprtmánovém bydlení připravujeme sami jsem vyběhl jen kousek nad hotel a podíval se na tu novou kabinkovou lanovku. No vše nové je krásné. Provozování začíná od 9.00 do 16.30 hodin. Jízda tam i zpět za 11 eur, jízda jen nahoru za 8 eur. Vrátil jsem se s nějakým tím prospektem a s vědomím, že tento den, kdy je pouze modrá obloha se jede na horní stanici, tam něco, nevím co, pochodíme a bude vystaráno co celý den bez lyží dělat. Původní plán pro nás důchodce byl, že budeme jezdit na běžkách, ale zatím jsme sníh nespatřili i když to bylo už ve výšce 1900 m n.m. A tak se i stalo a jeli jsme. Cena mírná ve srovnání s tím, co Vás to stojí třeba v Koutech nad Desnou, kde jedete jen lesem a pak není ani pořádný výhled. Ale tady jedete a pod vámi žádný sníh, jen hodně zajímavý druh borovicového lesa, pořádný sešup a na druhé straně údolí čím dál více těch ostrých a krásných vrcholků.

Dolomity druhý den 23.prosince 2016.

Nyní když zapisuji vzpomínky na to, co jsme přes den viděli a prožili, nechce se ani věřit, že vůbec mohlo být tak krásně. Celý den byla jen modrá obloha bez jediného mráčku, snad jen ty bílé čáry za letadly. Takže postupně co jsme stihli tento den.
Po snídani jsme společně sjeli autem do Brixenu. Ano sem na konečnou jezdí autobus linka číslo 321 a jezdí každou hodinu od 9.04 celý den, ale jen do 28.10. Takže jsme se tentokrát přesunuly společně autem. Je to cesta se samou zatáčkou a kličkou a jede po ní i hodně aut. Zpočátku do obce Plancios žádné, ale pak už je nutné dávat pozor, zejména na ty místní, kteří se snaží za každou cenu předjet aby mladíci ukázali jak jsou dobří.
Dojeli jsme do Brixenu a pak přes most nad řekou Rienza, a pak jsme chtěli někde zastavit, abychom mohli vystoupit a mladí pokračovat k nějaké té jiné sjezdovce na opačné straně údolí nad městem. Podařilo se ale zastavit až v místě kde davy seniorů ze tří autobusů najednou vystupovali a hned se valili přes přechod. Tak jsme správně vyhodnotili situaci a v pohodě taky opustili naše vozidlo a i potom tam stáli a čekali až přejde i ten poslední senior. Když je jich tolik v tom davu, tak se k nim přimícháme a dostaneme se někam s nějakou tou výhodou.
Ale ta se nekonala, když jsme prošli úzkou uličkou, zjistili jsme, že to vystupování mělo své opodstatnění. Totiž za tou uličkou byl parčík u hofburgu a tam se ty davy srotili do svých skupin a jejich průvodci jim dávali všeobecné informace, co se s nimi budu dít. Takže jsme je opustili a dali se do poznávání malebných a starobylých a vánočně vyzdobených uliček.

První co jsme objevili byl špitál, kde asi moc dobře v dávných dobách neléčili, protože na ten špitál hned navazoval malebný hřbitůvek, a pak větší hřbitov a pak hřbitovní zahradnictví, které hlídal statný vlčák, něco jako REX. Opaloval se na slunci a nevšímal si nikoho z nás, měl svou pohodičku a náladu.
Odtud jsme se vrátili a začali se seznamovat s krásami města až jsme dorazili k souboru kostelů pod vysokou hranatou věž s hodinami a také na malé náměstí vyzdobené vánočními trhy. No a ty byli zalité sluncem a bylo tu tolik seniorů, že když si to dovolím srovnat s množstvím, které jsem nedávno potkávali na Kanárském ostrově, tak to byla „přesycená kyselina“.

Den třetí – štědrý den roku 2016.

Jsme na horách a den je jako vymalovaný na ranní obloze překrásné červánky. Tak to je parádní situace. Hned víme kam si vyrazíme. Prostě půjdeme tam po té lesní cestě kam už nemůže nic jezdit, protože tam je stopka a je tam turistickým značením, červenobílá značka s číslicí 8. To směřuje k hotelu, či chatě s restaurací která se podle mapy jmenuje Pfannspitzhutte. Cesta jde ledem a mírně stoupá a kopíruje vrstevnic a je z ní krásný výhled na místo kde je náš hotel a stanice lanovky.

Pak je nakonec konec lesa s borovicemi a je před námi úžasný prostor s pastvinami širokým údolím a ty skalní panoramata jsou najednou odkryté a o to krásnější. Sedneme si u jedné zamčené chaty a kocháme se a vyhříváme se na sluníčku. V dáli je ten náš cíl chata či hotel či jen restaurace. Ale když jsem pak už nad tímto seskupením domečků a budov, zjistíme, že to je překrásné místo na dovolenou. Okna pokojů v suterénu jsou bez rámů jen obrovské prosklení a přímo s postelí výhledy na ty skaliska. Nahoře pak posezení a krásné prostředí útulné chaty a okolo několik bungalovů se štítovou stěnou, která je zase prosklená a dá se pozorovat to překrásné okolí.

Byl boží hod vánoční a pak den návratu – roku 2016.

Ráno se probouzíme a zase to vypadá na krásný den i když předpovědi nebyl nijak optimistické. Po třech slunných dnech jsme s tím prostě už počítali. ranní pohled na skály před námi už měl mraky a tmavé mraky, ale když jsme vystoupili z auta v obci Plancios, už to bylo úplně jinak, byl zase ten slunný den a před námi bylo poznávání vesnic, které jsme cestou z Brixenu na Skihutte vždy míjeli. Vesnička jako nová s krásným kostelíkem. Když jsme k němu sešli zněla hudba sváteční zpívané mše. Jen jsem tedy nahlédli a zjistili že kostel byl tak plný, že tam pro nás téměř nebylo místa na stání.

A tak jsme se jen kochali výhledy z této vesnice do hlubokého údolí a kopečky kolem. V hospodě už chystali nápoje a pochutiny pro ty co vyjdou z kostela. A z této obce jsme se vydali po svých do další vesnice, abychom cestou mohli vnímat to údolí před a pod námi.