Cestovatelské tipy a rady na cesty

Lanzarote 2017 – listopad – díl 1.

Motto pro tuto vzpomínku jsem si dovolil přečíst v časopise „My Wings“, který byl k dispozici na palubě letadla, kterým jsme se na ostrov Lanzarote tentokrát dopravili.
Bylo tu napsáno, že pobyt na 30 až 40 minut na slunci v zimním čase, alespoň třikrát týdně pro našince z chladnoucí Evropy není jen tak k dispozici a tak doporučení lékařů, že pobyt na slunci nahradí nedostatek vitaminu D a odtud je tak rozhodnutí být 14 dní na slunečném ostrově v zimě řešením, které nahradí tento nedostatek a zásoba nabitého vitamínu D pak vydrží přes celou zimu a dokonce i několik měsíců.
Aniž bychom to dříve četli mohu jen potvrdit, že loňskou zimu jsme přečkali bez chřipky a nachlazení. Teplotní šok po návratu máme zvládnutý a ještě v prostorách letiště se zase zabalíme do teplé bundy a kalhot abychom hned po návratu něco nechytili a pak už budeme jen vzpomínat a uvažovat o další podzimní dovolené, která nám vlastně prodlouží léto a dodá ten nedostatkový vitamin D.

Fotky, které jsou k dispozici z této oblasti :

[prohlížej jednotlivé fotky]

1234111213►

A nyní už jen vzpomínáme jak přišel den odletu 22.listopadu. Do Prahy vlakem, pak AE autobusem na letiště. Vše podle plánu a na čas. Bylo to tak divné, že v tom musel být někde háček. A byl, a to pořádný. Nástup na bráně D1, zase bez problémů. Místo k sezení skvělé, byli jsme i poučeni, že když se bude vystupovat nouzovým východem, tak musíme tohle a tudle a zatáhnou za nějakou tu páku, ale nakonec to nebylo potřeba, protože z letadla jsme asi po hodině trpělivého čekání, někde na ploše byli upozorněni, že závada nebude opravena, ale že pro nás přijedou autobusy a poletíme jiným letadlem. A tak se i stalo a my po dvou hodinách a 30 minutách ve 14.30 odlétali jiným, větším letadlem. No ale pro nás dva to nebylo zase tak jednoduché, protože ten osud je osud a tomu se asi neuhne. Já totiž v hale nemohl najít palubní lístek abych byl nově zaevidován že jsem nastoupil do toho druhého letadla. Tak jsem nahlásil číslo 12A, protože žena měla lístek a ten byl hned vedle 12 B. Ale na monitoru toto místo nebylo na naše jméno. Nechali nás vydusit, pak se přišlo na to, že ve větším letadle je místo pro nouzový výstup na řadě 15 a tam jsme byli nalezeni až jako cestující v jiné řadě a byly nám proto vydány nově vytištěné letenky. No a my seděli na sedadlech, kde bylo tolik místa, že bych v tom letadle letěl i na kraj světa. Nohy natažené, obsluha vzorná i jsem usnul a byl jsem zase o hodinku blíže našemu cíli. No a let byl hodně zajímavý. I na barevném monitoru nad našimi sedadly. Letěli jsme totiž tak rychle jak slunce zapadá a tak celou cestu to sluníčko nám pořád naznačovalo, že už půjde spát. No a na tom monitoru to bylo ukazováno takovou sinusoidou nad mapou, kde je ještě den a kde už noc a to naše letadélko bylo pořád na hraně mezi nocí a dnem. Kdyby jsme letěli podle plánu, tak by jsme se tak neměli. No a navíc nám odměnou bylo i to, že jsme viděli pod námi bílé alpy osvícené z boku a bez mráčků, no prostě nádhera a jen nádhera. A tak když jsme přistávali místo v 16.55 až v 18.55, a tak tu už byla tma a také o hodinu méně, ale my překonali vzdálenost 3 724 km z Prahy na Lanzarote a ještě tu bylo o hodinu méně, protože se čas přetáčí. No a tak jsme stihli i tu večeři.
Nafocen byl po vstupu i náš pokoj, tedy obývák s kuchyňským koutem, ložnice, koupelna s dlouhou vanou obložená i mramorem, no prostě paráda. No a ráno pak bylo focení z obrovského balkonu a bylo kochání velkým prostorem kolem nás co jsme navykli na vysoké paneláky za plotem.

Lanzarote 2017 – díl 2 – poprvé autem.

Podle papírové předpovědi mělo ten den 27.11.být pod mrakem, ale vše bylo jinak k našemu prospěchu. Hned v 9.00 se objevila rázná agentka společnosti CICAR u které jsem měl zajištěn poukaz na tři dny s autem kategorie nejmenší a nejlevnější, kategorie „A“. Po podepsání papírů jsem dostal klíče a auto značky Opell Corsa s SPZ 9725JKF, krásné červené barvy s mírným škrábnutím na předním levém blatníku, ale s plnou nádrží.
No a hned se vyjelo směrem k majáku na konci lokality Playa Blanka, kde se před 4 roky zastavil stavební boom. Takže nás sem vedla zvědavost, co se mohlo změnit.

No těch nedokončených domečků bylo už méně, některé už měli zahrady osázené palmami a samotný maják dostal lodní radar a nový bílý nátěr. Cestou zpět k hlavní silnici na Yaizu jsme se zastavili v hotelu H10, kde jsme také v roce 2013 v březnu už byli. Hlavní budova byla bez obrazů s novou bílou barvou na všech stěnách a novým interiérem hlavní vstupní haly. Lehce jsme pronikly k bazénům a až k oplocení kolem promenády při oceánu. Vše ostatní bylo pohádkově krásné a všude kolem zeleného poklidu. V obrovském bazénu pořád stála loď, která slouží jako bar pro nenasytné v režimu all Inklusive.

Lanzarote 2017 – díl 3

Je 28.listopadu, úterý a my máme odborně sestavený plán, protože co chceme vidět bylo konzultováno s delegátkou a ta nám našla na úterý největší možnou velikost příboje a čas, kdy kulminuje a kdy je tedy dobré sem jet podívat na Los Hervideros, ale má to jednu podmínku, měl by k tomu být i dobrý až velký vítr. Pak se dá vidět hodně krásné a velké vlny.

No a protože vítr něco po 9.hodině nebyl, skoro žádný, vyšel ten plán naprázdno. Takže snad někdy příště. Jak by to asi vypadat mělo jsme uviděli jak v televizi, tak i v knize o ostrově Lanzarote. Dále máme namířeno do musea Cezara Manriqua v Hariu. Abychom poznali zase něco z jiného kraje a z jiné přírody kolem silnice, tentokráte to vezmeme od skalisek s velkým vlnobitím na Yaizu a až na město Tias, kde bychom měli odbočit směrem na San Bartolomeo. Na jednom z kruhových objezdů musíme zastavit a fotit, protože takovou krásu jen tak v České krajině neuvidíme. Kombinace černé a červené lávové drti a k tomu krásné květy a zelená tráva a replika větrného mlýna, no prostě pastva pro oči. Nezastavili jsme jen my, je tu hodně následovníků.

Lanzarote 2017 – díl 4.

Máme třetí a taky poslední den půjčené auto od společnosti CICAR. Na hotelu THB Tropical ve městě Playa Blanca přistavené a na hotelu Relaxia Olivina v Puerto Carmel se bude vracet, takže jsme to také využili k tomu, že jsme se přemístili mezi hotely a dopravili si zavazadla a zimní bundy. Bylo dne 29.listopadu – středa.
Nejedeme hned na hotel, stejně bychom museli čekat do 14 hodiny. Takže i se zavazadly jedeme do městečka
Guatiza, kde se nachází kaktusová zahrada, která byla zbudována na bývalém lomu na lávovou strusku. Za 11,60 eura pro dvě osoby jsme v areálu, kde jsme již jednou byli. Jsme zvědavi na to, jak se to změnilo, jak v dané době co kvete. Proti únoru roku 2013 se v listopadu roku 2017 moc nezměnilo.

Květy jsme našli jen poskrovnu, ale jako celek, to je pořád nádherné a pořád jen chodíte, klekáte a leháte, aby jste dosáhli toho pravého úhlu k vyfocení té které nádhery. Skutečně být na ostrově Lanzarote a nepodívat se do této kaktusové zahrady, to by byl hřích. Ale vše jednou má svůj konec a tak jen popojedeme ke kostelíčku v obci. Ale záměr jen jej vidět má téměř hororový výsledek. I v tak malé obci je spousta jednosměrek, a tak jako by jsme vjeli do bludiště. Ale podařilo se. V obci nebylo v tom slunečném dni a horku živáčka, ale v dáli hučel dvorek u školy jako v úle, byla tam asi polední pauza. Protože jsme v této části ostrova trávili týden v březnu roku 2013 a to v lokalitě Playa Costa Teguise, jeli jsme se tam podívat, co se za tu dobu změnilo. Zcela náhodně jsme odbočili z úplně nové silnice na jeden kruhový objezd a z něj dojeli po hlavní třídě, kterou jsme se sem tehdy také jaksi složitě dostali. Zaparkovali jsme přesně na tom plácku, kde jsem dříve stávali s půjčeným autem a šli se projít po pláži. Tehdy jsme do oceánu pro velké vlny nevstoupili, nyní to byla klidné písečná pláž pod hotelem, kde za skleněným plotem leželi opékající se turisté.