Cestovatelské tipy a rady na cesty

01 – Červnový zájezd do Itálie – prohlídka města Parmy
Zájezd jsme absolvovali napotřetí, protože naše první přihlášení v roce 2020 zrušil nešťastný Covid-19 a zájezd se nekonal, Itálie zavřela hranice. Druhé přihlášení s přijatým rizikem a tedy i pojištěním na Covid se zase nekonalo, protože i když už se mohlo za přísných opatření na straně Itálie, nenašlo se dost přihlášených účastníků. Za ty dva roky naše zdravotní síly odcházely a tak jsme se přihlásili potřetí. No a už se to povedlo. Dokonce od 1.června roku 2022 i Itálie zrušila přísná opatření proti Covidu. Ale jak jsme na místě zjistili, někde se po vstupu do památky muselo jen s rouškou.
Za tu dobu nám ale také zájezd podražil a tak jsme nic neodkládali a překonali se a vyplatilo se. Odjezd z nástupních míst byl večer v 19:50 z Olomouce. Jelo se přes Rakousko do Itálie do města Parmy. Tady jsme vystupovali z autobusu něco po 10:00 hodině po probdělé noci.
Město Parma bylo poprvé osídleno už v době bronzové a patrně ji založili záhadní Etruskové. Je to město, které je známé svými románskými památkami, univerzitou, ale hlavně slavnou parmskou šunkou a parmezánským sýrem. Část historického centra s kostely, bazilikami, katedrálami, paláci, věžemi, hrádkem, majákem i městskou branou je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na břehu řeky Torrente Parma jsme zahájili prohlídku těch největších památek v centru města.

Palazzo Pilotta, s museem, pak několik nahlédnutí do kostelů při cestě až k tomu nej, a to byl dóm a baptisterium a náměstí Garibaldiho s palácem Guvernátora.

02 – Červnový zájezd do Itálie – výlet vlakem do skupiny městeček v oblasti Cinque Terre

Cinque Terre je chráněný pás pobřeží pod Janovem, na Rivieře di Levante, je to pět sugestivních vesnic bohatých na historii, tradice, vůně, barevné domy a křišťálová voda. Kouzelná městečka, vypínající se na skalnatých útesech, jsou oblíbeným cílem turistů i milovníků trekkingu.
Autobus nás toho dne, 22.června, zavezl do města La Spezia. Pak nám naše průvodkyně šla zakoupit denní jízdenku a kartu na vstup do trekové trasy mezi městečky. A tak jsme potom s jizdenkou za 18.20 eur ( senioři za 14,90 eur ) na celý den jezdili sem tam, jak bylo vhodné s ohledem na čas, na davy turistů a na možnosti fotografického světla. Už jen tato služba byla k nezaplacení, protože v tom davu lidí se zorientovat a mít tu znalost jak na to, to fakt přišlo vhod každému z nás, kteří čekali na nástupišti a pak na rozdání lístků. Každé to malé městečko je chráněno zápisem v UNESCO.
První jízda vlakem byla do městečka Corniglia, odkud je možnost pěší procházky cca 3 km, nejkrásnější stezkou Sentiero Azzuro do nejbarevnějšího městečka Vernazza.

Po informaci, co na takové cestě nás může čekat, ( do centra od nádraží mělo být 320 schodů) rozhodli jsme se pro variantu, že jen vystoupíme s výpravou a pak se uvidí. A bylo co vidět. Z vlakové zastávky jel minibus a bylo to v ceně. Ale busek byl skutečně mini a tak jsme šli po svých, ale po silnici s mírným stoupáním a myšlenkou, že jen nafotíme tu drsnou stoupačku po nestejnoměrných schodech, kudy už šli davy nahoru i dolů. Ale náš výstup po silnici nebyl tak hrozný a tak se stalo, že busek jsme potkali cestou jen třikrát a byli jsme v centru.

Pak na super vyhlídku, kterou nám doporučila vedoucí výpravy, když jsme ji potkali v centru této nám, i jako první navštívené vesnice Corniglia.

03 – Červnový zájezd do Itálie – výjezd autobusem do městečka Porto Venere.

Toto městečko tu existovalo už v 1. stol. př. n. l. a v době Římské říše bylo malou rybářskou komunitou. Nyní patří k nejromantičtějším místům na ligurské riviéře. Autobus nás vysadil na horní části, kde je parkoviště a odjel, protože parkování tu je na den za 50 eur.
Naše celá skupina sešla chodníčkem k nábřeží, protože veřejná autobusová linka ještě neměla svůj čas.

Na náměstíčku jsme byli seznámeni s historií a pak se šlo krásnou uličkou s velkým množství lokálních suvenýrů na prohlídku kostela San Pietro ze 13. stol.

Potom někteří to dotáhli po schodech až do pevnosti nad městečkem. Sešli jsme ke kostelíku St. Lorenzo ze 12. stol., kde jsme opět nahlédli do kostelíka postaveného z bílých a šedých cihel na skalním výběžku, který stál také poblíž jeskyně Lorda Byrona.

04 – Červnový zájezd do Itálie – terénními vozy v lomech na bílý mramor nad městem Carrara.
Doly na bílý mramor, dá se mu říkat bílé zlato, leží v Apuánských Alpách.
Po snídani je opuštění pokojů, nakládání zavazadel a jede se do města Carrary. Město jen projíždíme. V místě, kde se musí povinně odstavit autobus mají na informacích ještě zavřeno a tak se projíždí kolem dopravní značky kde je zákaz vjezdu autobusů delších jak 10,5 m. Ten náš měl 12 metrů. Cílem bylo dopravit se na plánovaný čas k museu, kde se prezentuje těžba bílého mramoru, ze kterého i Michelangelo, Canova, Bernini tesali své nádherné sochy.

Až v obci Codena či Miseglia dostávají řidiči našeho delšího autobusu zabrat. Ve vesnici nám každý radí jak na to, jak se vyhnout v zatáčce nesprávně odstavenému autíčku. Dospělo to až do okamžiku, kdy jeden z řidičů „klestil“ cestu vzhůru, jen červený praporek mu v ruce chyběl. Zpět to pak bylo další divadlo, protože se z překladišť vracely mohutné nákladní vozy do provozovaných lomů. Dokonce i jeden z potulných pejsků se rozhodl, že nám bude velet a půjde v čele kolony autobusu a osobních aut řadících se postupně za námi.