Cestovatelské tipy a rady na cesty

Jaro v olomouckém rozariu.

Byli jsme v olomouckém rozariu, abychom absolvovali potřebnou procházku po prodělané nemoci, kterou nám nadělila infekce covidem-19.
Byla sobota 24.dubna a byl svátek Jiřího, kdy pranostika říká „Na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři“.
No a tak jsme také vylezkli z našeho domova a prošli se již otevřeným a zdarma zpřístupněným parkem – rozariem, který se nachází hned vedle Bezručových sadů a dá se z něj také jednou stranou vstoupit přes lávku do části rozaria, kde se nachází několik klidných zákoutí, téměř bez lidí. Po dlouhé době bylo na slunci tepleji než ve stínu a tak tahle procházka přišla vhod.
Netřeba dalšího povídání. Jen snad základní informace, že vstup či východ do a z rozaria se přesně v 18.00 automaticky a na dálku zavírá, takže se musíte vracet k hlavnímu vchodu, který se nachází na ulici 17.listopadu a tak není koho by se dalo „ukecat“.
Prosím doporučuji a prohlédněte si co tu lze spatřit.

lávka, která je i vstupem z Bezručových sadů do rozaria

mozaiky jsou zde od roku 2008 mozaiky jsou zde od roku 2008

vše v plném květu pohled na chrám sv.Michala

odpočinkové plochy nad rozariem s výhledy do okolí výhled na kostel sv.Michala

Další fotky jsou v přiložené fotogalerii.

[prohlížej jednotlivé fotky]

123►

Poslední lednová neděle u pramene řeky Odry.

Protože v denním tisku a lokálních mediích se objevovali zprávy o novém podvalovém chodníku k pramenům řeky Odry, bylo pro nás zcela zřejmé, že jakmile bude krásné počasí a k tomu sobota či neděle, máme možnost si splnit přání a zajít již opakovaně k pramenům a porovnat jak se to tu změnilo.
No a měli jsem se cestou k pramenům čemu divit. Zcela jistě totiž víme, že v roce 2012 jsme tu byli v říjnu na hřiby a měli jsme tehdy dobrou sklizeň, protože tu byl krásný vysoký les a mechu byla spousta suchohřibů.

pramen řeky Odry v říjnu roku 2012 odbočíme z lesní cesty a jdeme k pramenům řeky Odry

Ale kalamita kůrovcová a snad i něco jiného toto vojenské území změnilo k nepoznání. Místo vysokého lesa jen nově vysázené smrčky. Snad jen to, že vše bylo přikryto sněhem, kterého je ve městě pramálo či skoro žádný, tak se tento nový pohled zdál trochu snesitelný. jen jsme si říkali, že ta mládež ani snad neví jak to tu dříve vypadalo a snad ani tehdy neměli zájem do těchto končit jezdit.

na konci cesty stával hustý a vysoký les je neděle a jsou zde na cestě davy lidí, naštěstí dál od sebe než jsou 2 m

Ale sluníčko zatlačilo špatný dojem z této změny a tak si můžeme říci že na tento den a na tento výlet stojí za to něco zapsat a uložit do vzpomínek.

a poslední sněhuláci ale i tak se dá vidět něco zajímavého Čti více…

Opět lednové procházky mezi 16. lednem a 21. lednem roku 2021.

Tato doba, plná špatných zpráv o problémech s covidem doporučuje chodit na procházky. Ale kam, když už téměř celé okolí, blízké i vzdálené, známe ? No a tak se stalo, že už jdeme do extrémů a hledáme místa v okolí Olomouce, kde by to mohlo být v danou dobu něco zajímavého.
A tak se stalo, že jsme si zajeli do Tršic, kde víme o tom, že tam za městem mají sypanou hráz přehrady a že jsme tam už sice byli, ale přehradu jsme nikdy neobcházeli. No a tak jsme se tam v sobotu 16.ledna po obědě vydali.

cestou z Tršic k přehradě se sypanou hrází na potoce Olešnice sypaná hráz přehrady nad Tršicemi

U posledního stavení při cestě k přehradě jsme zaparkovali a pak už šli jen po svých. Na kopečcích kolem cesty bylo slyšet hluk pokřikujících sáňkařů, ale když jsme se dostali k hrázi přehrady už bylo jen ticho a potkali jsme jen pár dvojic na odpolední procházce. Je fakt, že v zimě se to dá dobře obejít, protože není bláto a zem byla zmrzlá a na ni křupající malá vrstva sněhu. No byli tu pěkné výhledy na ledovou plochu přehrady.

zamrzlá hladina tršické přehrady, bylo to 16.ledna 2021 zamrzlá hladina tršické přehrady

Pak jsme došli na její konec, kde se do přehrady vlévá potok Olešnice. tak tady jsem nikdy ještě nebyli a tak se stalo, že jsme objevili i opravovanou hájenku a pár chat na svahu nad přehradou.

rozcestník u potoka Olešnice hájenka u potoka Olešnice Čti více…

První novoroční výlet na trase Dub nad Moravou, Tovačov a Prostějov.

Na nový rok, tedy 1.ledna jsme měli radostné setkání s vnukem a tak náš první novoroční výlet byl až 2.ledna roku 2021. Rozhodli jsme se až po obědě, že někam musíme vyrazit a tak se i stalo. Jako vždy po novém roce navštěvujeme kostely kde mají betlémy. No a tak jsme jeli do Dubu nad Moravou. Po zaparkování jsme nafotili čelní dobře nasvícenou fasádu vysokého kostela a pak zjistili, že tu už mají opravené nádvoří mezi kostelem a farou.

poutní kostel v Dubu nad Moravou nádvoří po velké rekonstrukci

Do nádvoří vjelo modré auto. My šli k vratům do kostela a bylo zavřeno. Najednou se za námi hrne ten řidič auta a volá, že nám otevře. A bylo tu naše první setkání s malým štěstíčkem.
Byl to místní kaplan, který tu už slouží 15 let. zajistil nám osvětlení výzdoby kostela, ale i jesliček, kde zcela neobvykle stál i preparovaný muflon a malý medvěd. utrousil jsem poznámku, že tu musí asi být někdo horlivým nimrodem.

jesličky v Dubu, asi tu je někdo v mysliveckém spolku interiér kostela v Dubu nad Moravou

A pak jsme zjistili, že to je místní kaplan, který je Polákem a je členem polského mysliveckého spolku. Byl tak upovídaný, že jsme se dozvěděli hororové povídání a tragické smrti kaplana z roku 2020. Toho tehdy zavraždil vrah, který cestou podřezal taxikáře, s ukradeným autem naboural a na faru si šel umýt ruce a u té příležitosti zavraždil jen tak pro radost i místního kaplana.
Pak nás současný kaplan zavedl do místnosti, kde má vystaveny svoje lovecké trofeje a my jen žasli nad tím, co jsme mohli spatřit.

kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí kaplan nám dovolil nahlédnout do jeho sbírky trofejí Čti více…