


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Jedeme na Šumavu – pátek 11.září.
Příčinou tohoto výletu je touha poznat trochu více Šumavu a taky to, že mám být krásné teplé a slunečné počasí a zrovna se také objevila mezera mezi plánovanými návštěvami u doktorů.
A tak se stalo, že v 8.00 hodin vyrážíme směr Šumava po silnici číslo 34, která nás rychle a srozumitelně vedla až do Tábora.
Ale byla tu neplánovaná zastávka ve chvíli, kdy jsem v obci Chýnov nečekaně projeli kolem informační tabule, že je tady ateliér Františka Bílka, sochaře. No a protože jsme již také v roce 2013 navštívili jeho vilu na Hradčanech, kde je stála expozice jeho díla, na webu to je pod vzpomínkou :
http://www.cestotipy.cz/2013/rajska-zahrada-%e2%80%93-prazsky-hrad-na-jare-2013/
Stalo se, že jsme se otočili a zaparkovali v ulici u tohoto jeho domu. Bylo těsně před 12.hodinou a my zazvonili, jak je psáno u zvonku, máte-li zájem o prohlídku. Už z venku Vás to láká vidět také to co je asi uvnitř. Otevřela nám paní, my zaplatili vstupné a paní nám toho pak také hodně pověděla a my si volně prošli tu krásu kolem.
na prohlídce ateliéru Fr.Bílka v Chýnově
na prohlídce ateliéru Fr.Bílka v Chýnově
Dostali jsme ale také doporučení navštívit i místní hřbitov, kde je hrob Františka Bílka s jeho vlastním náhrobkem a kde je také hodně jeho prací, které na objednávku pro místní lidi zhotovil.
na hřbitově v Chýnově
hrob františka Bílka - sochaře
Více o sochaři Fr.Bílkovi je na webu :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_B%C3%ADlek_(socha%C5%99_1872%E2%80%931941)
Byli jsme spokojeni s touto přestávkou a tak se objevil hlad i fyzický, nejen po kulturním zážitku. Hned o kousek dál jsme projížděli kolem Knížecího rybníku, kde je camp a dobré místo k objedu.
v campu Knížecí rybník u Tábora
v campu Knížecí rybník u Tábora Čti více…
Poznáváme něco ze Šumavy – sobota 12.září.
Hned po ránu nás náhoda, tedy objížďka, zavedla ke kostelíku na vyvýšenině, kam jsme se zajeli podívat. A bylo tu první překvapení dne. Stojíme u pomníku padlých amerických osvoboditelů nad obcí Zdouň.
kostel ve Zdouni
památník osvoboditelům z USA
Nasedáme do „autíčka“ a zastavujeme v nedaleké obci Hrádek před zámkem. Takovou nádheru jsme nečekali. Ve vesnici sobotní klid, pohoda, slunce vysoko nad námi jen hřeje. Vstupní portál zámku jen září. Drze chytáme za kliku brány u předzahrady, potom dokonce i samotného zámku a pořád jdou dveře otevřít. Teprve potom zjišťujeme, že jsme vlastně v zámeckém hotelu. Dostali jsme se i do zahrady, kde mají dokonce skleněný „budinek“ ve kterém jsou WC i se sprchou. Ale vše je tak nádherně opravené, že se nemůžeme tou krásou ani nadechnout. Pak jsme si přečetli na plakátech něco o historii tohoto místa a kraje.
Všechny detaily o zámku jsou k dispozici na webu
https://www.zamekhradek.cz/galerie-hradek/
na zámku v Hrádku
na zámku v Hrádku - zahrada
Pak se jelo po místních klikatících se silničkách nahoru i dolů a už jsme stáli u zámku v Mokorusech. Zámek ještě potřebuje hodně peněz na jeho rekonstrukci, ale má za sebou bohatou historii.
u zámku v Mokrousech
u zámku v Mokrousech Čti více…
Putování krajinou Šumavy – neděle 13.září.
První vlak po ránu odjel a my se kocháme výhledem na krajinu ozářenou vycházejícím sluncem a hned po snídani vyrážíme přes Hamry zpět do Železné Rudy.
první ranní vlak do Alžbětína v Zelené Lhotě
východ slunce od nádraží
Takovou pohodu jako mají hosté hotelu v Hamrech bychom si také dali říci.
hotel v Hamrech
hotel v Hamrech
Nadechli jsme ten klid a čistý vzduch a vyjeli přes Železnou Rudu směrem na Dobrou Vodu, což je místo kousek před obcí Hartmanice. Byla neděle a tak jsme měli velké štěstí a mohli jsme si prohlédnout interiér kostela sv.Vintíře, kde je v republice určitě jediný skleněný oltář. A bylo co obdivovat. Další informace na webu https://www.vintir-dum.eu/dobra-voda/
skleněný oltář i křížová cesta v kostele v Dobré Vodě u Hartmanic
skleněný oltář i křížová cesta v kostele v Dobré Vodě u Hartmanic Čti více…
Od Lipna po Jindřichův Hradec – pondělí 14.září.
Po klidné noci v obci Dobrá vyrážíme do obce Stožec. Až sem se jede po místní silnici bez jakéhokoliv omezení. Na mapě máme viditelnou silnici ale až do Nové Pece. Takže sem se hodláme dostat, ale ve Stožci se musíme rozhodnout, jestli se dopustíme přestupku. Protože dál jen s povolením k vjezdu. Ale protože bylo jen něco po 8 hodině, riskuji a jedeme po uzoučké silnici směr Nová Pec. Jelo se bez problémů, ale jaksi se „staženým zadkem“. Když jsme po 15 km v Nové Peci, veškerá nervozita padla, nikdo nás nechytl. Projeli jsme krásnou krajinou, kudy můžete jen na kolech. V Nové Peci fotíme začátek přehrady Lipno.
začátek přehrady u Nové Pece
začátek přehrady u Nové Pece
Pak ještě focení z nadhledu tu krásu vodní plochy ozářené sluníčkem si musíme ponechat ve vzpomínkách.
nadhled na přehradu Lipno a krajinu kolem
nadhled na přehradu Lipno a krajinu kolem
V Černé v Pošumaví jen sledujeme provoz na železnici a jak se tady přepravují cyklisté, kteří asi pobývali v campu přes silnici.
v campu v Černé v Pošumaví - jen přes cestu od žel.zastávky
Čti více…
Cestou z Jindřichova Hradce do Olomouce – 15.září.
Čeká nás poslední den putování a poznávání. Po ránu to dáváme po silnici na Brno. První zastavení je v Kamenici nad Lipou. Já to tam už znal, ale měl jsme potřebu se podívat, co se od poslední návštěvy a tak tohle krásné městečko představit manželce.
procházka kolem zámku v Kamenici nad Lipou
procházka kolem zámku v Kamenici nad Lipou
Od poslední návštěvy jsou dokončeny místní komunikace, náměstí a je to tu zase o moc krásnější.
na náměstí v Kamenici nad Lipou
na hřbitově nad Kamenicí nad Lipou
Navíc jsme našli i místní lesní hřbitov a tak tu bylo zase nové poznání.
Po cestě jsme měli možnost se podívat k zámku v Žirovnice. O poznání lepší možnosti parkování a tak jsme zaparkovali až u brány do zámku.
zámek v Žirovnici
zámek v Žirovnici Čti více…
01 – Výlet do okolí Tišnova – září 2020.
Byla středa 2.září a nám vyvstala potřeba doručit nezbytnou zásilku do Brna. Z Olomouce jsme vyjeli až po 13.00 hodině a do Brna jsme měli dorazit až po 17.00.
Tak se stalo, že jsme z cesty na Brno dvakrát odbočili.Poprvé jsme odbočili do Pustiměři s tím, že bychom mohli objevit další z koupališť s biotopem. Už si ale budu pamatovat, že to je v Osvětimanech.
Koupaliště jsme neobjevili, ale za to jsme dojeli k mohutnému kostelu a rotundě, která za to odbočení také stála. Vždy jsme to viděli jen ze silnice na Brno, ale netušili jsme, co objevíme při svém prvním zastavení.
kostel v Pustiměři
rotunda u kostela v Pustiměři
Další odbočení bylo ten druhý den září ještě více zajímavé, protože jsme se zajeli podívat na koupaliště v obci Luleč. Už jsme tady byli vícekrát. Jde o přírodní koupaliště, které je v provozu od roku 1939, kdy se tehdejšímu vedení obce podařilo z náhle zatopeného lomu vybudovat asi to nejpůvabnější přírodní koupaliště, které známe. Tehdy se zde v lomu těžil kámen a při tom se narazilo na tak silný pramen, že do dvou dnů celý lom voda zaplavila a pak se to jen upravilo a bylo tu to co je tady i nyní, jen nedávno doplněné o dětské brouzaliště. Ale bylo po sezoně, jen branka byla otevřená a nějaký ten cyklista si tady ještě zaplaval. No a tak se stalo, že i my jsme si zavzpomínali a také si zaplavali. Voda měla tak 22 st.C a bylo to parádní osvěžení. Místo které můžeme doporučit k návštěvě.
koupaliště v Lulči
u koupaliště v Lulči
Tentokrát se nám ale také po vykoupání podařilo najít cestu ke kostelu, který se tyčí vysoko nad obcemi Luleč, Nemojany a Tučapy. Dalo se vyjet až k tomuto kostelu a podívat se potom do okolí z nedaleké vyhlídky pod kostelem a také obdivovat dokončenou křížovou cestu, která od obce vede až ke kostelu a na hřbitov.
Tady jsme pak zjistili, že kostel i hřbitov slouží právě občanům z vyjmenovaných obcí.
kostel nad Lulčí
vyhlídka pod kostelem v Lulči Čti více…
02 – Bystřice nad Perštejnem a pár zastavení při cestě do Jedovnice – září.
Ráno probuzení po 6.30, když kolem nás profrčela parta opravářů, co jela k nedalekému vodojemu.
ráno pod rozhlednou nad Karasínem
krajina kolem Karasína
Byla snídaně a pak se jelo do té Bystřice nad Perštejnem. Jsme tady poprvé a nestačíme obdivovat úpravu hlavního náměstí. Nádherné městečko a my se zase cítíme jako někde v cizině.
Bystřice nad Perštejnem
jsme na procházce po Bystřici nad Perštejnem
Můžeme potvrdit, že se za našeho života po roce 1989 skutečně někde něco změnilo k lepšímu.
V informačním centru v Bystřici jsme jen zírali na propagační materiály. Co zajímavost v některé z okolních obcí, to krásný prospekt. A tak jsme si něco vybrali a hned jsme měli plán dalšího putování. Na cestě je hradní zřícenina Zubštejn nad obcí Pivonice. Autem jedem do obce a z parkoviště to je přímo do kopce lesní cestou jen 500 m.
Jsme na hradní zřícenině a slunce svítí a jsme tu téměř sami a je co obdivovat. Objevili jsem krásné místo k zastavení.
prohlížíme si zříceninu hradu Zubštejn
prohlížíme si zříceninu hradu Zubštejn Čti více…
Jeli jsme na Slovensko do Vysokých Tater – srpen 2020.
Měli jsme do Vysokých Tater jet v březnu, ale den před odjezdem Slovensko zavřelo hranice kvůli epidemii koronaviru. Tehdy to měl být pobyt zajištěný přes Boocing.com a stál pro dvě osoby 615 eur.
Já tehdy slíbil e-mailem zaslaným na recepci hotelu Sorea Trigan, že se tam určitě vypravím a objednal jsem 5 nocí na srpen od 9.8. do 14.8. .
Pak čas běžel, já na objednávku málem zapomněl, ale z recepce se ozvali na konci července, jestli na objednávce trvám. Protože jsem tušil dražší pobyt, zaslal jsem dotaz, abych si ověřil, jak se asi změní cena v srpnu. Stalo se a pobyt měl být za 720 eur. V ceně byla polopense, každý den wellnes se saunou, párou a bazénem. Takže taková pohodová dovolená, jakou jsme si nikdy ještě neužili. Jako senioři nad 70 let si to už můžeme dovolit a doporučuji, kdo ještě může chodit, aby si to nějak také zajistil.
V Tatrách jsme si této výhody také užili pěkně na plno. Električka zdarma, máme režijní výhody, ale autobusovou dopravu jsme neznali. Tak se stalo, že jsme při nákupu jízdenky do Belanských jeskyní zaplatili po nástupu ve Starém Smokovci 2,60 eur za dvě senior osoby. Na prohlídku jeskyně jsme opět získali slevu na seniory. Potom jsme popojeli do Ždiaru. To stálo 0,20 eur za osobu a seniora nad 70 let. Na cestu zpět ze Ždiaru jsem nachystal drobné a tak jsem měl v ruce 2,60 + 0,40. Když jsem musel zaplatit jen 0,40 eur za celou cestu zpět, byli jsme dokonale překvapeni. Nechtěli jsem této částce ani uvěřit.
Jízdu autobusem jsme si zopakovali cestou do Tatranské Javoriny na zastávku „Za buky“ k zámečku Hohenlohe. A ejhle i tak daleko ze Starého Smokovce jsme platili opět jen 0,40 eur za dvě osoby a totéž bylo při cestě zpět. Takže tu uplatňují slevu pro seniory nad 65 let a pak i další typ slevy při věku nad 70 let.
No a když to tedy zapíši jako vzpomínku na jednotlivé dny a výlety s tím spojené, tak jsme přijeli na hotel v neděli 9.srpna po 16.00 hodině a hned po příjezdu jsme šli na bazén a leželi v bublinkách a nahřívali se v parní sauně. Pak byla výborná večeře s bohatým výběrem a dobře navařeným jídlem, kdy obsluhu zajistila za krytým pultem obsluha hotelu. V době po koronavirové oni pořád s rouškou, my ji museli nosit také, a to v celém hotelu a při jídle se sundávala, kdo chtěl přidat mohl, ale zase jen s nasazenou rouškou.
na procházce po večeři
je po večeři a tak jen fotíme ty co mohou i napapaní do vody
Den na to snídaně a výhled krásného počasí. Jeli jsme električkou do Tatranské Lomnice a zde přešli k lanovce na Skalnaté pleso. Tady to bylo bez fronty do staré, asi původní kabinky a pak s přestupem do nové kabinky až na Skalnaté pleso. Stálo to pro seniory nad 65 let tam i zpět 20 eur na osobu s tím, že za kartu je záloha 2 eura.
Na vrcholu stále krásné slunečné pohledy s výhledy a my tak dali výstup k hvězdárně a pak kolem jezera.
jsme na Skalnatém Plese
foceno při procházce kolem Skalnatého Plesa
Potom sešli ke Skalnaté chatě. Tady dali fazolovou polévku. To nejdražší co jsme na výletech měli pak musel kompenzovat pocit, že tam jsme a k tomu ještě i nádherný výhled z vrchu do údolí.
procházka ke Skalnaté chatě
Skalnatá chata Čti více…
01 – Středa 8.července – na prohlídce města Rhodosu.
Ve středu dne 8.července jsme si naplánovali výlet do města Rhodos. Museli jsme zjistit kdy autobusy jedou a kde zastavují. Náhoda v úterý večer tomu chtěla, že v době našeho návratu z pláže jsem šli kolem nenápadné zastávky, kde čekali ve stínu dva turisté. Nahlédli jsme na nově přilepený časový rozpis a zjistili, že něco právě má odjíždět na Rhodos. takže jsme chvíli v povzdáli počkali a ono to skutečně jelo i když tohle místo vypadalo, že nemůže tudy jet vůbec nic.
tak vypadají jízdní řády autobusů, jezdí kamkoliv na ostrově, ale třeba jen jeden spoj za den
autobusová centrální stanice v Rhodosu a linkový autobus na ostrově
Tak se stalo, že jsme v 9.25 přišli na zastávku a asi po 5 minutách přijel a dokonce zastavil autobus. Za 2.40 eur na osobu nás a ještě asi 4 turisty dovezl až na centrální autobusovou zastávku v Rhodosu, kousek od vstupu do hradeb starého historického města. Náhoda tomu chtěla, že jsem jakousi branou vstoupili do hradního příkopu. V knize je popisován jako místo, kam museli při obléhání vstoupit osmané a s hrůzou se obávali o svůj osud. my s nadšením začali fotit a pak se obávat, že budeme muset v té výhni jít i zpět, protože za několika záhyny hradeb pořád nebylo znát místo, že se odtud lze dostat i na jiném místě. A tak jsem se po čase stali i atrakcí pro turisty, kteří do města přicházeli jinou branou po mostě nad příkopem, kde jsme asi uvízli právě my. Ale pak přišla rozhodná chvíle, kdy jsme objevili tunel ve vnitřní hradbě, provedl průzkum a zjistil, že tu je i pro vstup do historického centra.
jdeme za poznáním opevněného historického centra města Rhodosu
jdeme za poznáním opevněného historického centra města Rhodosu
No a pak už jsem se procházeli v městě, kde bylo více prodavačů než turistů až nám jich bylo líto.
jsme v historickém centru Rhodosu
před branou velmistrovského paláce Čti více…
02 Čtvrtek 9.července – na prohlídce města Lindos
A byl tu čtvrtek 9.července a jak bylo naplánováno tak i bylo splněno a přesně v 9.00 hodin tu byl zástupce od půjčovny aut a předal mi auto.
No a pak se vyjelo na první výlet.
Po Rhodosu je z hlediska historie a návštěvnosti druhým nejvýznamnějším městem Lindos. Nad malebným městečkem, de žije asi 5000 obyvatel se vysoko na skále ční akropolis. Když jsme dojeli do města bylo už hodně teploučko, takových 35 st.C a v uličkách s obrovským množstvím krámků ani nepofukoval větříček.
v uličkách Lindosu
v uličkách Lindosu
Naštěstí lidí bylo málo a tak to byl asi nevšední zážitek pro každého kdo toto město ten den navštívil.
Na akropoli se můžete vyvézt na hřbetě oslíka. Za osobu to je 10 eura. Vždy dva oslíky vede pokřikující a povzbuzující průvodce a jejich chovatel. Kudy vede cesta jsme dokázali poznat jen podle odpadu, který za sebou oslíkové nechávali.
oslíci při odpočinku
kdo na to má jede na hřbetu oslíka k hradu Čti více…