Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Náš pobyt a aktivity v okolí hotelu Thermal v Karlových Varech.

Náš pobyt a aktivity v okolí hotelu Thermal v Karlových Varech.

Zcela náhodou dávaly v televizi pořad „Naše lázně“ a dávali 10 díl o lázních Karlovy Vary.
V podvědomí jsme toto místo měli z doby, kdy se politická opozice pouštěla do ministrině financí a vytýkala jí problémy spojené s rekonstrukcí hotelu Thermal. Když ale nebylo co řešit a kritizovat, samozřejmě na rovině politické, media najednou zapomněla na toto téma. Takže ejhle hotel Thermál je v provozu a proč si tedy jako senioři nezajet na tento hotel a pokusit se jen trochu napodobit prožitky herečky Polákové. Náhodou tuto myšlenku měla i manželka a protože byla po operaci kloubu, jaksi tento pobyt vyhovoval k rekonvalescenci. Když to půjde podíváme se na nějaké to hodně zajímavé místo, když to nepůjde budeme se jen tak povalovat v léčivé vodě. Čas nám běžel a tak od chvíle kdy jsme objednali 16.prosince 2024 byl tady únor 11, kdy jsme měli odpoledne nástup, ale téměř hned i odjezd 14.února. Termíny byly dány a tak jsem ještě objednal přesuny vlakem. Jako bývalý pracovník s režijními výhodami jsem musel nakombinovat přesuny a služby u všech tří dopravců, což dříve nebylo možné. Mohl bych sestavit pořadí kvality, ale raději to neudělám.
Takže přijeli jsme na hotel, ubytovali jsme se na 6 podlaží s výhledy nad řeku Teplou, která protéká pod hotelem a hned se kochali výhledem z lodžie. Měli jsme zakoupeno ubytování se snídaní.

Hned jsem si oblékli župan a vypravili se na bazén s teplou léčivou vodou. Poprvé to bylo hledání správného směru, pak už to byla rutina. Protože v únoru se brzy stmívalo měli jsme nádherný zážitek s minerální léčiví vody a současně s výhledu na noční Karlovy Vary.

Po dvou hodinách jsme byli dobře unaveni a tak byla už jen domácí večeře a dobré spaní.

Po probuzení byla bohatá snídaně co vydržela až do večera.

Po snídani jsme od recepčního vyzvěděli, jak se dostat do hotelu Imperiál o kterém jsme si cosi načetl a věděl jsem o jeho výstavbě. Lanovka k hotelu nejezdila a tak jsme tam dojeli autobuse DKV. Jednotlivé jízdenky se nakupují jen na autobusovém nádraží , kde je to označeno i jako Tržnice, nebo ve stánky na vlakovém nádraží. Na dobu do 60 minut to je za 12 Kč na delší dobu pak za 15 Kč. Museli jsme dojít na Tržnici a tam nakoupit více jízdenek, dle plánovaných výletů či procházek. Vždy jsem kupoval s poznámkou pro seniory.

Linkou 13 jsme dojeli pod hotel Imperiál a pak zvládli procházku z kopce a kolem řeky až na hotel. Byla to první dlouhá trasa po operaci.

Pomalu ale jistě jsme se dobelhali na hotel a hned jsme zamířili na venkovní bazén s léčivou minerální vodou. Dokonce jsme si mohli i zaplavat v bazénu plaveckém, kde voda měla 32 st.C.
Potom už jen odpočinek a návštěva wellnes centra v suterénu hotelu. No končil druhý den našeho pobytu.

Třetí den jsme měli naplánovánu návštěvu Císařských lázní. Nyní to je museum s bohatou historií lázní v Karlových Varech. Vstupné pro seniory bylo s mírnou slevou, ale nedalo se odolat. Zakoupili jsme si prohlídku bez průvodce za 200 Kč na osobu.

Návštěvu doporučujeme a pokud by měl někdo zájem, vše potřebné najde na tomto odkazu :
https://cisarskelazne.cz/tours/komentovana-prohlidka-budovy-cisarskych-lazni
Protože máme moderní dobu lze si vše prohlédnout z gauče a doma. To podstatné krásně vysvětluje Marek Eben na adrese : https://www.youtube.com/watch?v=Wq_5yVSbNXM

Po prohlídce jsme jen přešli do živého hotelu Pup a kochali se upravenými a nazdobenými jídelnami a salony. Po odchodu z hotelu se udělal silná mlha a došlo i na sněžení.

Ale při cestě byla zastávka lanovky na Vyhlídku a tak jsme si tam vyjeli. Měli jsme ale možnost vidět restauraci pod věží na kterou se dalo vyjet zdarma výtahem, platilo se už jízdné na lanovku.
Dále jsme viděli už jen směrovku PRAG a to bylo vše.

V restauraci jsem si dali jen polévku. Ta měla totiž ještě cenu přijatelnou pro peněženku seniora. No a po křupajícím sněhu jsem se dobelhali k nástupu na lanovku a po chvíli byli na hlavní promenádě kolem řeky. Pak byl odpočinek v kryté kolonádě, což byl i únik před deštěm a sněžením.

Na hotel to bylo jen kousek ale na takové rekonvalescenční výlety daleko. Nicméně nás táhla myšlenka opětovného poležení v léčivé minerální a teplé vodě na hotelu s vyhlídkou na to kde jsme ten den courali.

No a bylo na co koukat, hlavně pak po návratu na pokoj, protože na obloze se objevilo sluníčko a to kouzlilo a podbarvovalo naše výhledy po okolí.

Protože jsem museli vyřešit naši velkou záhadu, poptávali jsme se na recepci, ale pak i u místních na čekající cestující.
Nejsou tady prý už Rusové, ale stále se tu mluví rusky, čím to je. No to jsou Rusové, co požádali o německé občanství a tak mají v Karlových Varech svůj majetek, jako jsou domy a byty, ale ne jako Rusové, ale jako Němci. Jsou tady i ruské obchody, kde mají vše možné přímo dovážené z Ruska, cenově nemorální hodnoty, ale pořád to někdo kupuje. V obchodě na pokladně s vámi mluví mladík plynule Česky a s otcem pak plynule hovoří Rusky. No a velkým paradoxem v dnešní době je i to, že na pokojích uklízí občanky z Ukrajiny. Ano i to jsou Karlovy Vary. No a už tu byl poslední den, kdy jsme dopoledne zašli do wellnes v suterénu a pak už jen na vlakové nádraží a došlo na dlouhé cestování vlakem do Olomouce.
Tak to je vše o velké výpravě, jejímž cílem bylo ohodnotit zdravotní způsobilost a fyzickou výdrž po operaci kloubu. Užít si pobytu v hotelu Thermal a hlavně posoudit, jak dopadla celková rekonstrukce tohoto hotelu, když se už o něj media nezajímají.

No a na závěr vzpomínky malá galerie :

Vzpomínka na lednové aktivity roku 2025.

Vzpomínka na lednové aktivity roku 2025.

Na lednové události, které by stály o to, aby se staly podkladem pro zájemce o tuto webovou stránku mnoho nebylo a tak jsem to odkládal až se nyní v dubnu stalo, že se mi vymazala historie vstupů a já musel přes dvě hodiny hledat způsob ja se dostat k editaci a tedy k doplnění vzpomínek na rok 2025. Naštěstí si sám pro sebe vedu takový obrázkový deníček, kde adresně ukládám pořizované fotky z krátkých, ale i dlouhých výprav a mohu pak i zpětně nějakým složitým řešením zapsat i to co si myslím, že může být typem pro uživatele tohoto webu. Pokud tedy ještě nějací jsou.
Takže hned 3.ledna jsme pobývali dva dny v Bystřici pod Hostýnem, navštívili vrchol s chatou na Trojáku a sledovali lyžařské pokroky našeho vnuka. Další den jsem se autobusem vypravili na sv. Hostýn, kam jezdíme každoročně a podívali jsme se na místní betlém.

Nadýchali se trochy horského vzduchu a možná se poprvé prošli po sněhové cestičce. No a máme tak za sebou ty hlavní aktivity.

Zejména se posunul limit kilometráže ujitých vzdáleností po operačním rehabilitačním stavu.
Závěr z toho je, musí tu být pořád touha o posunutí cíle, musí se pořád používat nástroj, který je snad i koníčkem pro život seniora. Jinak se vše ponoří do ztracena a dostav í se úplná beznaděj.
No a aby tohle nevítězilo, cestou do Olomouce jsme se v odpoledních hodinách i když bylo pošmourno zastavili v obci Tučín, která leží při cestě mezi Přerovem a Bystřicí pod Hostýnem,

abychom pak vyšlápli na novou rozhlednu římského typu, odkud by mohl být i krásný výhled na Hostýnské a Buchlovské vrchy.

Snad nám to příště vyjde lépe. Rozhledna byla v zimním období uzavřena. Dočetl jsem se, že tam pro novou sezonu už postavili něco jako stánek k občerstvení a posezení, tak uvidíme příště. Je to také dobrý síl pro cyklotoulku z Přerova.

snímky pořízení při prvních lednových vycházkách jsou k dispozici v této galerii.

01 – Byli jsme na dovolené v Tunisu u města Mehdia – 2024.

01 – Byli jsme na dovolené v Tunisu u města Mehdia – 2024.

Na konci června jsme si vybrali pobytovou dovolenou s cestovkou BlueStar v hotelu Caribbien World Mehdia.
Důvody výběru jsou nyní podivně uspořádané. Tedy ověřit, jak to je ve skutečnosti s recenzemi na tento hotel, jaké to je žít v dané oblasti a možnost nějaké té aktivity s plnou volností času a výběru.

No a tady jsou vzpomínky na skutečné zážitky.
Prostředí hotelu, uzavřeného pro jakoukoliv veřejnost, je dáno tím, že je tady zajištěna absolutní bezpečnost proti povstání, banditům a teroristům a zlodějům. Je to následkem opatření, které Tunis přijal po této události jako nezbytná opatření.

Čti více…

02- jedeme vlakem do Mahdie v Tunisu

02- jedeme vlakem do Mahdie v Tunisu

Když nás vezli autobusem z letiště na hotel seděli jsme za řidičem a viděli jsme situace, které na našich silnicích nepoznáte. A tak padlo rozhodnutí, že auto se půjčovat nebude. Výlety, které se nabízeli, měli zajímavé cíle, ale dlouhé přesuny a byli i možná hodně drahé, ale byli vždy obsazené, už ani jako senioři nevíme jak ta ekonomika funguje.
Protože jsem se na dovolenou tak trochu připravil, věděl jsem, že tady jezdí podél pobřeží vlak, kterému se dokonce říká Metro. Jezdí co 30 minut a je tak levné, že se nám o tom bude i zdát.

Došli jsme po 15 minutách horkého ráno na vlakovou zastávku. Musíme si počkat a prohlížíme si okolí. Na druhé straně přes koleje se chystá výprava pro turisty na velbloudech.

Čti více…

03- jedeme vlakem do Monastiru

03- jedeme vlakem do Monastiru

Monastir je pobřežní tuniské město ve tvaru poloostrova v oblasti tuniského Sahelu (střední Tunisko). Nachází se 20 km jižně od Súsy a 162 km jižně od Tunisu. V Monastiru v roce 2014 žilo 93 306 obyvatel. Do tohoto města jsme se jeli podívat protože tu můžeme uvidět :
Ribat – rozsáhlou pevnost s několika věžemi, rozhlednou a dvěma mešitami, která byla založena Araby roku 796 a rozšiřovaná ve 13. 17. a 19. století, Rozhledna uprostřed pevnosti je válcová, mírně kónická věž se spirálovým schodištěm.
Medinu – od středověku centrum města a byla cíl islámských poutníků. Má dochovanou část hradeb a městskou bránu Beb Brikcha. Dále můžeme vidět Velkou mešitu, která přiléhá k Ribatu
Mauzoleum Habíba Burgiby, prvního tuniského prezidenta. Ta byla postavena už za prezidentova života roku 1963.
Rozsáhlá budova, je střežená stráží, ale je veřejně přístupná. Minaret, tedy vlastně dvě věže její mešity jsou dominantou města. Kromě prezidenta jsou zde hrobky členů jeho rodiny a expozice osobních věcí prezidenta. V interiéru je několik lustrů, jeden křišťálový lustr v hlavní kupoli pochází ze severočeské sklárny.
Rodný dům prezidenta Habíba Burgiby – rekonstruovaný do podoby z počátku 20. století, volně přístupný s kavárnou v přízemí. Ten jsme ale nedohledali a tedy ani neviděli.
Osídlení je doloženo archeologickými nálezy od pravěku. Ve starověku zde bylo založeno punské město s názvem Ruspina (znamená poloostrov), které náleželo ke Kartágu. Jeho obyvatelé ve 3. století př. n. l. pomáhali Hannibalu Barcovi v bojích proti Římanům. Po punských válkách bylo začleněno do římské provincie Africa propria“ a získalo statut svobodného města. V roce 46 př.n. l. bylo prvním africkým městem, které podpořilo Julia Caesara, který za pomoci zdejších vojáků bojoval proti Pompeiovi. Po rozpadu Římské říše město ovládla říše Byzantská a byl založen klášter, z něhož se dochoval pouze název města, řecky „Monasterion“. Po dobytí oblasti Araby zde Abbásovci roku 796 založili pevnost Ribat, centrum oblasti, nadále rozšiřované až do 19. století.
Během španělsko-osmanských válek, které trvaly celé 16. století, byl Monastir terčem útoků obou válčících stran. V roce 1550 jej dobyli Španělé, v roce 1554 zase Osmané, od roku 1574 byl připojen k Tunisu, ale Osmané mu ponechali samosprávu, soudní pravomoci a daňový úřad (tzv. caïdat), což velmi pomohlo rozvoji města. Francouzská kolonizace z let 1881-1956 ovlivnila mj. etnické a náboženské složení obyvatelstva. Křesťané zde mají svou autonomní komunitu a opatství i v současnosti.
Už jednou jsme čekali na železniční zastávce Turistique zone Mehdia a tak jsme také věděli, že se tady míjí spoje s odjezdem 8:30 hodin. Do Monastiru jsme dojeli o 50 minut později a cestou to vypadalo, že tento spoj je nafukovací, stále přistupovali davy lidí. Lístek jsem kupoval ve vlaku u průvodčího. Když jsem naznačil, že drobné není třeba vracet, byl jsem odmítnut a byly vráceny i ty drobné mince za které už nic nekoupím.
Z úvraťového vlakového nádraží, které sídlí v moderní budově, jsme byli během chvilky před vstupní branou do Mediny. No a tak jsme prošli a hned jsme byli oslovováni abychom určitě nakoupili jen u nich v krámu. Měli jsme výmluvu, nakoupíme až půjdeme zpět. Obdarovali nás úsměvem a pozdravem „Ahoj“.

Cesta k památkám nebyla daleká a už jsme viděli pevnost Ribat. A taky vedle ní i Velkou mešitu. Ještě jsme vyzkoušeli vrata do moderní současné mešity, která byla tak časně po ránu v 9:30 zavřená.

Při vstupu do pevnosti Ribat zase formální kontrola zavazadla, a nákup vstupenky za 8 DNT na osobu. Pak jen na WC a v poklidu na prohlídku celé pevnosti. A stálo to za to, ale pomalu a jistě přibývalo nastoupaných a sestoupených schodů kolem celé pevnosti. Ale výhledy po okolí stály za to.

Čti více…

01 – Něco málo informací k pobytu na ostrově Fuerteventura.

01 – Něco málo informací k pobytu na ostrově Fuerteventura.

Ale také vzpomínky na okolí hotelu v Costa Calma.
Byl květen roku 2024 a my se ještě dožili toho, že můžeme být účastníky dovolenkového pobytu na dalším z Kanárských ostrovů. Protože jsme se o tomto ostrově v kdejakých informacích dočetli, že to je větrný ostrov, dohledal jsem hotel kde jsme se před větrem mohli alespoň teoreticky ukrýt. Byl v nabídce „Last minute“, cestovní kanceláře Čedok.
V okolí městečka Costa Calma v jižní části ostrova, se objevil investiční záměr hotelových společností kolem 60 let. Podle reklamních fotek byl hotel R2 Rio Calma se 4 hvězdičkami a neušel mé pozornosti, jak podle polohy, tak podle výše slevy za týdenní pobyt.

A jako ti, kteří jen neleží u bazénu jsme měli stále co objevovat, jak v zahradách hotelu, které jsou situovány v dolíčku za větrem, tak v jeho okolí, to je v městě Costa Calma a u hotelové pláže s úkrytem na konci skalního pobřeží asi 500 m chůze od hotelu.

Čti více…

02 – zážitky z ostrova Fuerteventura – poznávání ostrova se zapůjčeným autem den první

V sobotu 18. května nám byl předán vůz WVpolo s plnou nádrží. Paní od servisu AVIS podala vysvětlení co a jak s přistaveným vozem, zapsala si data s řidičáku a občanky, předala klíče a ukázala kterým směrem máme jít na místo, kde je vůz zaparkovaný.
Bylo 9:00 a já otvíral dveře nového vozu. Jen tak mimochodem, ještě ten večer jsem měl na e-mailu zprávu o tom, jak a kdy jsem převzal vozidlo a jaké bylo jeho mírné poškození při předání.
No a já si jel na volnou plochu vyzkoušet všechny potřebné funkce. Bylo jiné řazení zpátečky a na zpátečku jsme viděl na displeji záběry toho, co se za mnou odehrává. Bylo jiné otevírání nádrže na benzin a základní světla se nemusela zapínat ručně, ale rozsvítila se po otočení klíčem. Po zařazení zpátečky se na displeji objevil záběr kamery s vyznačením prostoru za vozidlem. Tak jsem to nějak odzkoušel a pak vyjel. Musel jsem, vůz co používám doma v Česku to má jinak seřízené.
No a pak jsme už vyjeli a zastavovali a vystupovali všude tam, kde byly krásné pohledy do krajiny, která byla při modré obloze úplně jiná a svým způsobem i krásná, než tomu bylo při rozvozu autobusem od letiště.

Dojeli jsme do Paraja, kde mají na náměstí historické ruční čerpadlo na vodu.

Čti více…

03- Zážitky z ostrova Fuerteventura – den druhý v zapůjčeném autě

03- Zážitky z ostrova Fuerteventura – den druhý v zapůjčeném autě

V neděli 19.května nasedáme do auta a vyjíždíme už v 9:00 hodin a jedeme po dálnici označené číslem FUE-2. Trvá nám to k objezdu hlavního města Porto del Rosario asi 40 minut. Pak jsme jeli po novém obchvatu města, který se stále ještě buduje a dokončuje a pak už jen směr do přístavního města Corralejo.

V plánu bylo užít si místních písečných pláží. Našli jsme odbočení z hlavní obchodní třídy do jednosměrky. Postupně jsme míjeli slepé uličky až u jedné jsme našli volné místo k parkování. Jen kousek a byli jsme na pláži.

Čti více…

Z Oder do Spálova a pak na Slezskou Hartu – květen 2024.

Z Oder do Spálova a pak na Slezskou Hartu – květen 2024.

To stáří snižuje hybnost, ale zatím se mu nepodařilo srazit na kolena náš zájem o poznávání krás kolem nás, zejména na Moravě. Zdražil nám život přes potravu, přes dopravu, ale co naplat, zájem o cestování pořád máme i když jsme jej museli trochu omezit z ekonomického důvodu.
A tak když jsme v pořadu „Stezka Českem“ díl 9 uviděli poutní místo Maria ve Skále, které patří pod obec Spálov, byl na světě plán do této lokality zase vyjet. Je to na hranici s vojenským újezdem Libavá a velmi často projíždíme od Olomouce přes Kovářov v místě, kde je odbočka ve směru na Spálov. Takže tentokrát se tam podíváme.
Hned na začátku se objevili komplikace, protože silnice do Velkého Újezdu je celá uzavřená a muselo se po objížďkách na Výkleky. Potom zase změnili jednosměrné ulice v Odrách, a navigace mě pořád vedla jinam, než jsme měli namířeno. Ale konečně tu navigaci už i tak umím víceméně ovládat, a to zásluhou jednoho z mých vnuků.
V obci Odry už to známe, byli jsme i na jedné z rozhleden nad městem, to je rozhledna Olšová u obce Pohoř, vzpomínka je na mém webu https://www.cestotipy.cz/2019/42974/ .
Ale dosud se nám vždy nepodařilo najít silnici k Veselské rozhledně. A tak se stalo, že dne 8.května se tyto nápady propojili a my vyjeli zase na výlet za poznáním neznámého v našem bližším okolí.

A tak se zadařilo a my mohli vystoupat na Veselskou rozhlednu. Z rozhledny jsme jen kousek sjeli na lesní parkoviště u Flascharova dolu na břidlici. Měli jsme smůlu v tom, že těsně před našim příchodem ke vstupu do lomu odešla jedna z výprav na prohlídku a ta další měla být zase v lichou hodinu, tedy ve 13:00 hodin. Podle poutačů to stojí za to do toho lomu se podívat.

Čti více…

Lázeňský pobyt v Zalakarosi, duben 2024.

Lázeňský pobyt v Zalakarosi, duben 2024.

Už jsem dlouho nic nezapisoval do vzpomínek na tomto webu. Ale dočkal jsem se objednaného zájezdu do Maďarska, do hotelu Karosa, který se nachází na konci obce Zalakaros a leží hned i naproti léčivým lázním Forde-Zalakaros. ( https://zkf.hu/galeria/wellness/gyogycentrum )
Protože jsme tady už jednou byli s cestovní kanceláří MLK-tour v dubnu roku 2022, není téměř o čem si zapsat něco významného a nového. Tehdy jsme obdivovali způsob odbavení po příjezdu na hotel. Nyní to bylo naprosto přesně stejně organizované a na recepci nebyl pak žádný zmatek. Naprosto stejná pak byla i procházka za zmrzlinou.

Jen byla o něco dražší a tedy za kopeček 400 HUF. Kurz na euro byl letos 370 HUF až 380 HUF. Pochoutka zcela vyhlášená, prostě zmrzlina jedna báseň. Něco nového pak tu pro nás změnili. Při autobusovém nádraží stojí hotel, za kterým se kdysi vstupovalo do lázní. Před 2 rok to bylo částečně jen staveniště, ale nyní už je v provozu balkon na kterém je skleněný bazén, takž se dají koupající hosté sledovat z ulice jako rozpláclé žáby. Bylo to zajímavé a atraktivní.

No ale dál už mohu odkázat na tento osobní web, který vzpomíná na pobyt v roce 2022. (https://www.cestotipy.cz/2022/jaro-madarskych-laznich-zalakaros-duben-2022/ )

Protože jsme tady měli letos zaplaceno jen 5 noci proti 6 nocím tehdy, museli jsme se v našem poznávání okolí uskromnit.
Protože stále platí, že jezdit veřejným autobusem kamkoliv po Maďarsku stále platí, tedy že senior nad 65 let jezdí zdarma, jeli jsme se nyní podívat do nedalekého města Nagykanizsa. Webové stránky města mají adresu https://nagykanizsa.hu/ a lze je číst i v českém jazyce.
Autobusy jsou dokonce i nové a my dorazili až na autobusové nádraží v Nagykanizse. Bylo 10:50 hodin. Když jsme nasedali bylo 9:11. Řidič nás předem upozornil, že jede přes všechny obce v okolí a tak jsme viděli i odvrácenou tvář Maďarska někde u hranic s Chorvatskem či se Slovinskem. V obci Pat se autobus otočil kolem stavení na konci obce a jelo se konečně do našeho cíle, a to přes Miháld. Měli jsme tak krásný a nečekaný výlet krásnou krajinou a s místními lidmi. Viděli jsme domky, které neprošli opravami, které se i rozpadali, ale žili tady hodně prostí lidé. Nefotil jsem, měl jsme respekt k tomuto prostředí.
Jako první zastavení po vystoupení z autobusu byla místní velká tržnice a pak i poopravované centrum města.

Čti více…