Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Den první 28 února 2014 na hotelu Acuario v Puerto de la Cruz.

Odlétali jsme z Prahy v 9.35. Na ostrov Tenerife to doletělo ve 14.5O už jejich času, to znamená, že let trval něco přes 4 hodiny, ale stálo se na odletové pozici a pak zase než jsem vystoupili z letadla. Hned po příletu bylo 22 st.C. Pěkně na Tenerife foukalo, ale slunce pražilo a bylo na něm 26st.C podle místních digitálních informací. Nasměrovali nás do autobusu na 24 stanovišti, pak po základních informacích od delegátky cestovky se odjelo na hotely.

dsc_0005_24294 před letištěm čekáme na pokyny a přesun na hotel dsc_0013_24295 hotel Acuario be kterém jsme bydleli prvních 7 dní

Nastoupilo nás hodně, ale na ten náš hotel vystoupili jen 4 hosté včetně nás. Ten zbytek si šel zahrát bridge, byla to nějaká klubová akce. Obdrželi jsme pokoj na přízemí, který byl hodně malý a tak jsme si mysleli, že se podaří výměna. Ale nabídli nám pokoj hned nad ventilací z kuchyně a tak jsme se uskrovnili a naučíme se oblézat i postele. No budeme jen mimo pokoj, jak jsem to hned také odzkoušeli. Tedy zajímalo nás, jak to je daleko k moři, tedy vlastně k oceánu.

dsc_0037_24299 pohled z požárního schodiště hotelu Luabay dsc_0043_24302 pohled z požárního schodiště hotelu Luabay

Pořád z kopce, zajímavé a úplně něco nového, nepoznaného. Asi po 30 minutách už jsme stáli u výtahu v hodně velkém hotelu, odkud jsme pořídili vrcholové foto po okolí.

Hory za námi byly v mracích, ale sluníčko s nimi bojovalo a tak se podařila i fotka s duhou.

Dosáhli jsme pláže s černým pískem a bylo hnedle půl sedmé místního času, tedy našeho půl osmé. A tak jsme s hrůzou zpětného výstupu do kopce, nabrali zpáteční směr. Z hrůzou proto, že to bylo pořád jen do pořádného kopce, ale za půl hodinky jsme už byli na jídelně mezi prvními nenasyty. Večeře celkem dobrá hlavně tím, že jsme si mohli nabrat podle libosti, snad až k prasknutí. Vepřové, ryba, lazáně, hranolky, zeleninový salát, zmrzlinka a pomeranč. Pak už jen horká sprcha a sepisuje se první záznam z prvního dne na ostrově Tenerife. Už víme, že výprava do centra bude na celý den, bez návratu na poledne, protože se to prostě nevyplatí a snad i proto, že do centra či na konec pobřežní promenády to bude fakt na celý den. A protože na 10 hodinu je setkání s delegátkou, budeme i později odcházet. No a tak snad těch prvních 79 fotek stačí k tomu, aby tohle to povídání doplnilo a udělalo představu pro nezasvěcené. Konec dne je tady, je jen 21 hodin, ale po našem už téměř 22 a tak se půjde asi i spát.
Protože to je i povídání o typech na to co a jak, tak se musím rozpomenout i na to, jak se dostat na letadlo z Olomouce, když odlet je v 9.30 a máte tam být dvě hodiny před odletem. Ale na Prahu tak brzy ráno nejede žádný vlak aby byl kolem 7 hodiny na místě. Máme tedy vyzkoušeno, že se dá dobře a výhodě přespat v hotelu se dvěma hvězdičkami na ulici Prokopova 9 na Žižkově. Je to kousek od tramvají linek číslo 5, 9 a 26, na Lipanské, když ta číslo 26 pak odjíždí v 6.46 a byla na Dejvické v 7.26, a pak navázala linka autobusu 119 a ta dorazila na letiště v 7.50. To bohatě stačilo k odbavení. No hotel to byl prostý, noc za pokoj pro dva jen za 550 Kč i se snídaní, hned vedle prodejna TESCO otevřená až do 21 hodin. Kolem restaurací jako máku, kde jen polívka stojí 55 až 95 Kč. Ale dá se i něco malého uvařit, nádobí bylo v kuchyňce. Ráno i buzení, k dispozici Wi-Fi, společná chodbička s kuchyňskou linkou a sociálkou pro dva pokoje. A tak jsme si před cestou dali sedmičku růžového Svatého Urbana a šlo se spát. Cesta na letiště a pak i na letišti pak vše probíhalo normálně, kufry jsme měli pod váhou 15 kg. Pak je takový malý „špunt“ na kontrole přes rentgeny. Já znalý poměrů se zbavil i opasku a všeho kovového, ale byl jsem přinucen posečkat až si mě projel statný mladík. I na kladélko si šáhl, protože mám kovový zip na kalhotech. I boty mě přinutil zout, protože tam mám dvě kovová očka na šňůrky. Pak už jen v poklidu čekání a brouzdání ve free schopech, kde je to dražší než kdekoliv jinde ve městě. V letadle doporučuji řadu 15, kde je nouzové vystupování a tedy mezera mezi sedaly snad o 10 cm větší. No a pak mít jen kliku, že kolem Vás v řadě nebude miminko či nezbedné dítě, mluvící Španělsky a česky zároveň. To mluvení by nevadilo, ale ta agresivita a křičení až řvaní to už by bylo horší. Naštěstí byly od nás dál. Ráno je 1.března. Na hodinkách ještě starý čas a tak v 7.50 je kolem pořádná tma, spouští se neúprosný ventilátor a hotel se budí k novému životu. Hodinky přetáčím o hodinu zpátky, abych nebyl maten tím časovým posunem.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.