Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Poznávání národního parku Teide, pod horou Teide na ostrově Tenerife.

Už těch mraků bylo dosti a tak jsem si ve čtvrtek 6.března vyjeli nad mraky, abychom spatřili to co je nejcenější na ostrově Tenerife, a to je hora Teide a kolem ní se rozprostírající národní park El Teide v nadmořské výšce nad 2000 m n.m.. Hora Pico de Teide pak je i nejvyšší horou celého Španělska. A protože je březen, objeví se nám poprvé tato špička směřující k nebi jako skoro zasněžená homole se svojí výškou 3.712 m n.m. Zvolili jsme silnici TF – 21, která vyjíždí z Puerto de La Cruz, jede přes La Orotavu a pak si to šněruje stále směrem vzhůru přes obec Aguamnsa.

dsc_0079_24545 První zhlédnutí zasněžené hory Pico del Teide 3.712 m n.m. dsc_0083_24547 zastavení na vyhlídce Piedra la Rosa jsme asi v 1.000 m n.m.

Dovede Vás až k místu, kde získáte základní informace o tomto národním parku El Portilo ve výšce 2.020 m n.m. Je zde výstavka o botanice a živočišstvu v tomto parku, ale taky tu imitují tekoucí lávu. No a jsou zde veřejné bezplatné záchodky.

dsc_0104_24556 vstup do centrály NP dsc_0101_24555 když hadinec kvete, to lze nyní jen vidět v informacích

Pak už jen jedete a pozorujete z této náhorní planiny okolní kopečky, osamocené balvany, zkamenělé útvary hodně bizardních tvarů.

Tak jak jsme ujížděli po zamračeném stavu nad naším hotelem, tak po průjezdu mračny, které se válely ve výšce kolem 1.000 až 1.500 m, tak potom už bylo jen azuro, takže změna barvy v mé tváři byla rychlá a souvislá, a to do výrazně červena. Po náhorní planině jedete asi tak 3 hodinky, kilometrů to není mnoho jen 36 km, ale pořád musíte jen zastavovat a fotit, sem tam někam popojít. Mimo jiné jsme zajeli až k místní lanovce, která Vás vyveze do výšky kolem 3.500 z výšky 2.300. Ale tady pozor, dávám typ na to, jak ušetřit 25 eura za tento zážitek. Za prvé, ti co tam jeli tak jim až nahoře sdělili, že pro velký vítr je cesta na okolo kráteru uzavřená z důvodu bezpečnosti. A za druhé, ten zážitek vidět celý ostrov kolem dokola, se dá zvládnout i jinak, což jsme zjistili až další den.

Takže jsme ušetřili peníze a hlavně čas, protože na jízdu lanovkou už od 9.00 hodin stojí fronty ze zájezdových autobusů. A ještě informace pro „horolezce“ asi tak 2 km pod informačním centrem je základna určená ke stanování a odkud se také vychází na vrchol pěšmo.

A ještě něco, po cestě se každý zastaví v místě, kde to taky pro velké davy lidí, aut a autobusů nejde minout. Je to zkamenělá růže, vyvřelina a je to moc pěkné pro focení. Zase typ, lépe se to fotilo až po 9.20 druhý den, protože je to sluncem jinak osvětlené. Po prohlídce pořádné fronty a davu lidí u lanovky se každý zastavuje o kousek dál, kde jsou úžasné skalní solitéry. Bez jejich fotek nikdo dál nejede. No a pak jedete a stále zastavujete a fotíte tu špičku pořád z jiného úhlu, z jiného osvětlení a tak dál, až dojedete do míst, kde se cesty rozdvojí.

Kousek před tímto rozcestím ještě jednou zastavíte, protože zde nafotíte útvar připomínající očko na jehly.

Jedna cesta směřuje z planiny dolů do města Vilaflor, druhá směřuje do Santiaga del Teide. A právě tou jsme se vydali a dobře udělali. Tady totiž vidíte řidké borovicové lesy, a taky jeden z bočních vulkánů, El Volkán Negro.

Pak už jsme jen sjížděli do Santiaga, abychom tady uviděli jeden jediný malý stromeček na náměstíčku před kostelem a radnicí, který každý fotil. Proč, protože to byla do růžova rozkvetlá třešeň a k té bílé na kostele a na radnici, kolem se právě hodila.

No a na radnici jsme pochopili i další souvislosti, tady v okolí kvetou touhle dobou mandloně a byla tam výstavka překrásných záběrů právě z rozkvetlými mandloněmi. Z toho města se vyjíždí na Mascu, ale silnice klikatá se jen kousek nad městem ten den ztratila v mlze a tak si necháváme výlet na Mascu až na jindy, či až snad na příště. Záleží na počasí. V té mlze bychom z toho místa asi moc neměli.

Jeli jsem po TF 82 a pak jsem ale odbočili na TF373 a bylo tak velkou náhodou, že jsme viděli na městečko Garachico pěkně z výšky, jako z letadla.

Pak jsem již projížděli přes Icod de los Vidos a zase spatřili nejstarší strom světa z jiného úhlu pohledu. Ve městě jsme si pohlídali odbočku na San Marcos, což je malebné a klidné místečko ke koupání v oceánu. Jen jsme tam dojeli, prošli se, ale z promenády jsme jen sledovali jednu koupající se dámu, na koupací prožitek to nebylo. Ale je pravdou co se v průvodci psalo, jsou tu taverny s nabídkou právě ulovených ryb. Je to celé v závětří a skutečně v poklidu i s černou písečnou plážičkou.

Kdyby pařilo slunce, tak dobré to místečko na koupání. No a to byla ten den i naše poslední zastávka. Pak jsme jen najeli na TF 5 a frčeli si to na hotel. Ten den jsme najeli 151 km. Konečně jsme ten den viděli slunce a modrou oblohu s malými mráčky, které na fotkách dělají své drama. Nové auto značky citroen to zvládlo a já jako řidič také. Těch zatáček bylo požehnaně.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.