Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Ve vinném sklípku v Terezíně u Mutěnic leden 2017.

Jen tak na košt a povídání o tom co nás za ten rok od posledního setkání potkalo, jak se kdo měl a co zažil. A mohu říci, že to bylo pěkné setkání, ale hlavně dobré koštování vína z Moravy, vína, které mívá i ocenění na veletrhu ve Valticích. No a pak i poznání toho, jak místní „malérečka“ už vyzdobila portály okolních sklípků a jak se to tam pořád mění k lepšímu a lepšímu. Pojedete-li někdy touto krajinou na kole, nahlédněte tam, kde auta nejezdí, kde je pohoda a krásné okolí, i když je třeba smogové počasí, jak se to letos tak pojmenovalo.

DSC_6662_63915 vinný sklípek, kde jsme koštovali to nejlepší vínko DSC_6653_63906 Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy

DSC_6654_63907 Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy DSC_6656_63909 Terezín u Mutěnic a u Čejče - vinné sklepy

Fotky z uličky u vinných sklípků v Terezíně u Mutěnic :

Pulčinské ledopády – leden 2017.

Pulčinské ledopády – leden 2017.

Obec Pulčín si dohledáte kousek při silnici za Vsetínem a před Horní Lidčí a odbočuje se z této hlavní silnice před Lidečkem. Teď v zimě je to pak jen 3 km po špatně udržované silnici plné ledových a zákeřných míst, stále do vrchu, takže se musí jet opatrně. Nejedete ale na konec světa, i když to je slepá silnice jen do této obce, kde trvale žije pouze 85 lidí. To proto, že o ledopádech se objevil pořad v televizi, a tak tam jede každý z okolí, zejména, když bylo sluníčko na modré obloze. Před jednou zatáčkou na nás blikalo protijedoucí auto a udělalo dobře, protože tam tahali mladého blázna z příkopy.
No a když jsme dojeli do obce, stál tam „regulovčik“ v oranžové vestě, který nás nasměroval na zamrzlou louku bez sněhu, kde stálo takové množství aut, že jsme uvítali radu dobrosrdečných valachů, aby jsme jeli do téhle uličky až na konec, protože tam právě jedno auto odjelo. No a tak se stalo, že jsme se nemuseli vracet. No fakt tam bylo tolik lidí, že jsme pak měli dojem, že jdeme po „Václaváku“. Jak začal ten regulovčik řidičům vysvětlovat, že je plno a musí jet zpět, tak ho nikdo neposlechl a tak regulovčik raději utekl s poznámkou „ať si to starosta vyřeší, mě to už nebaví, dyť oni mě neposlouchají.
Zatavte se hned u hospody, mají tam zajímavou výzdobu uvnitř i okolo.

DSC_6676_63660 Soubor postav u hospody v Pulčíně DSC_6675_63659 Soubor postav u hospody v Pulčíně

Ale cesta k ledopádům byla pak dobře značená, hospoda u parkoviště plná k prasknutí a na cestě se nedalo odskočit, prostě šla tam i zpět jedna rodinka za druhou. Takže rada pro ty co by ty ledopády taky chtěli vidět. Jeďte v týdnu a nebo tak, aby jste tam dojeli tak hodinu před setměním.

DSC_6683_63667 cestou k ledopádům DSC_6687_63671 cestou k ledopádům Čti více…

01 – Dolomity – výlet za sněhem nad Skinhutte ( 2500 m n.m. )

Italské Dolomity – region Bressanone – Skihutte.

Stalo se, že jsem obdržel ke svým narozeninám také možnost dostat se do Itálie do regionu Brixen, kde bydlíme v parkhotelu Plose. Je to tam kde leží obce St..Andra a La Finestra no a pak je jen lesní silnice co vás serpentinami přivede do nadmořské výšky 1900 m n.m. A tady jsou tři hotely a zcela nová kabinková lanovka, která nás taky jeden den vyvezla do výšky 2500 m n.m. A my si to pořádně užívali.
hotel našeho pobytu
Mladí si pořídili pobyt včetně skipasu, ale my důchodci to už vzali jen jako možnost nadýchat se krásného vzduchu a možná že se budeme kochat panoramatama.
Když jsem ve středu 21.12.2016 vyjížděli z Olomouce, tak bylo hnusné zamlžené ráno a to vydrželo až za Innsbruck v Rakousku. Jeli jsme od 10.00 hodin do 17.30 hodin. Dojeli jsem za tmy a nad námi byli jen na tmavé obloze hvězdičky. Předpovídali počasí bez mráčku. Ráno jsem tedy byl připraven na východ slunce. Když jsem roztáhl závěsy viděl jsem něco, co se tam u nás na sídlišti nevidí. Proti našemu bydlení překrásné scenérie, které vyřezaly ostré skaliska nějaké té části Dolomit. Byly to podle mapy vrcholky Peitlerkofel ( 2875 ) , Kleiner Peitlerkofel ( 2813 ) a pak hřeben skalisek s názvy Ringspitz (2625) , Tullen ( 2665 ) a Weislabspitz ( 2494 ).

DSC_4877_63019 ta nádhera když se poprvé probouzíme a za okny ten pohled DSC_4918_63041 jsme na vrchní stanici jen kousek od výšky 2500 m n.m.

No a pak se někde mezi tím projasňovalo a projasňovlo, až vylezlo sluníčko. Hned před snídaní, kterou si na aprtmánovém bydlení připravujeme sami jsem vyběhl jen kousek nad hotel a podíval se na tu novou kabinkovou lanovku. No vše nové je krásné. Provozování začíná od 9.00 do 16.30 hodin. Jízda tam i zpět za 11 eur, jízda jen nahoru za 8 eur. Vrátil jsem se s nějakým tím prospektem a s vědomím, že tento den, kdy je pouze modrá obloha se jede na horní stanici, tam něco, nevím co, pochodíme a bude vystaráno co celý den bez lyží dělat. Původní plán pro nás důchodce byl, že budeme jezdit na běžkách, ale zatím jsme sníh nespatřili i když to bylo už ve výšce 1900 m n.m. A tak se i stalo a jeli jsme. Cena mírná ve srovnání s tím, co Vás to stojí třeba v Koutech nad Desnou, kde jedete jen lesem a pak není ani pořádný výhled. Ale tady jedete a pod vámi žádný sníh, jen hodně zajímavý druh borovicového lesa, pořádný sešup a na druhé straně údolí čím dál více těch ostrých a krásných vrcholků.

DSC_4936_63053 tohle je ale už ve výšce 2500 kde je konečná sedačkové lanovky DSC_4932_63049 ale je krásně upravené Čti více…

02 – Dolomity – návštěva Brixenu 23.prosince a procházky z Plose na Skinhutte

Dolomity druhý den 23.prosince 2016.

Nyní když zapisuji vzpomínky na to, co jsme přes den viděli a prožili, nechce se ani věřit, že vůbec mohlo být tak krásně. Celý den byla jen modrá obloha bez jediného mráčku, snad jen ty bílé čáry za letadly. Takže postupně co jsme stihli tento den.
Po snídani jsme společně sjeli autem do Brixenu. Ano sem na konečnou jezdí autobus linka číslo 321 a jezdí každou hodinu od 9.04 celý den, ale jen do 28.10. Takže jsme se tentokrát přesunuly společně autem. Je to cesta se samou zatáčkou a kličkou a jede po ní i hodně aut. Zpočátku do obce Plancios žádné, ale pak už je nutné dávat pozor, zejména na ty místní, kteří se snaží za každou cenu předjet aby mladíci ukázali jak jsou dobří.
Dojeli jsme do Brixenu a pak přes most nad řekou Rienza, a pak jsme chtěli někde zastavit, abychom mohli vystoupit a mladí pokračovat k nějaké té jiné sjezdovce na opačné straně údolí nad městem. Podařilo se ale zastavit až v místě kde davy seniorů ze tří autobusů najednou vystupovali a hned se valili přes přechod. Tak jsme správně vyhodnotili situaci a v pohodě taky opustili naše vozidlo a i potom tam stáli a čekali až přejde i ten poslední senior. Když je jich tolik v tom davu, tak se k nim přimícháme a dostaneme se někam s nějakou tou výhodou.
Ale ta se nekonala, když jsme prošli úzkou uličkou, zjistili jsme, že to vystupování mělo své opodstatnění. Totiž za tou uličkou byl parčík u hofburgu a tam se ty davy srotili do svých skupin a jejich průvodci jim dávali všeobecné informace, co se s nimi budu dít. Takže jsme je opustili a dali se do poznávání malebných a starobylých a vánočně vyzdobených uliček.

DSC_5199_63166 Brixen - spithal ve městě DSC_5208_63174 hídal zahradnictví u hřbitova

První co jsme objevili byl špitál, kde asi moc dobře v dávných dobách neléčili, protože na ten špitál hned navazoval malebný hřbitůvek, a pak větší hřbitov a pak hřbitovní zahradnictví, které hlídal statný vlčák, něco jako REX. Opaloval se na slunci a nevšímal si nikoho z nás, měl svou pohodičku a náladu.
Odtud jsme se vrátili a začali se seznamovat s krásami města až jsme dorazili k souboru kostelů pod vysokou hranatou věž s hodinami a také na malé náměstí vyzdobené vánočními trhy. No a ty byli zalité sluncem a bylo tu tolik seniorů, že když si to dovolím srovnat s množstvím, které jsem nedávno potkávali na Kanárském ostrově, tak to byla „přesycená kyselina“.

DSC_5212_63177 vánoční nálada v Brixenu DSC_5228_63187 vánoční nálada v Brixenu Čti více…

Den třetí – štědrý den roku 2016.

Jsme na horách a den je jako vymalovaný na ranní obloze překrásné červánky. Tak to je parádní situace. Hned víme kam si vyrazíme. Prostě půjdeme tam po té lesní cestě kam už nemůže nic jezdit, protože tam je stopka a je tam turistickým značením, červenobílá značka s číslicí 8. To směřuje k hotelu, či chatě s restaurací která se podle mapy jmenuje Pfannspitzhutte. Cesta jde ledem a mírně stoupá a kopíruje vrstevnic a je z ní krásný výhled na místo kde je náš hotel a stanice lanovky.

DSC_5464_63310 raní červánky na Skihutte DSC_5487_63315 ohlédnutí na Skihutte

Pak je nakonec konec lesa s borovicemi a je před námi úžasný prostor s pastvinami širokým údolím a ty skalní panoramata jsou najednou odkryté a o to krásnější. Sedneme si u jedné zamčené chaty a kocháme se a vyhříváme se na sluníčku. V dáli je ten náš cíl chata či hotel či jen restaurace. Ale když jsem pak už nad tímto seskupením domečků a budov, zjistíme, že to je překrásné místo na dovolenou. Okna pokojů v suterénu jsou bez rámů jen obrovské prosklení a přímo s postelí výhledy na ty skaliska. Nahoře pak posezení a krásné prostředí útulné chaty a okolo několik bungalovů se štítovou stěnou, která je zase prosklená a dá se pozorovat to překrásné okolí.

DSC_5516_63324 pastviny kolem hotelu a restaurace Pfannspitzhutte DSC_5538_63330 pastviny kolem hotelu a restaurace Pfannspitzhutte Čti více…

04_Dolomity-prosinec 2016- poslední 4 a 5 den pobytu

Byl boží hod vánoční a pak den návratu – roku 2016.

Ráno se probouzíme a zase to vypadá na krásný den i když předpovědi nebyl nijak optimistické. Po třech slunných dnech jsme s tím prostě už počítali. ranní pohled na skály před námi už měl mraky a tmavé mraky, ale když jsme vystoupili z auta v obci Plancios, už to bylo úplně jinak, byl zase ten slunný den a před námi bylo poznávání vesnic, které jsme cestou z Brixenu na Skihutte vždy míjeli. Vesnička jako nová s krásným kostelíkem. Když jsme k němu sešli zněla hudba sváteční zpívané mše. Jen jsem tedy nahlédli a zjistili že kostel byl tak plný, že tam pro nás téměř nebylo místa na stání.

DSC_5806_63425 raní výhledy z balkonu na hotelu ve Skihutte DSC_5816_63430 jsme v obci sv.Eores

A tak jsme se jen kochali výhledy z této vesnice do hlubokého údolí a kopečky kolem. V hospodě už chystali nápoje a pochutiny pro ty co vyjdou z kostela. A z této obce jsme se vydali po svých do další vesnice, abychom cestou mohli vnímat to údolí před a pod námi.

DSC_5834_63437 na pochodu do obce sv.Jacob DSC_5848_63442 na pochodu do obce sv.Jacob Čti více…

GC 06 – Dva dny výletů do horské krajiny ostrova Gran Canaria

Jsme na ostrově Gran Canaria po druhé, a proto hledáme ta místa co jsme ještě neviděli a nebo tehdy bylo špatné počasí. No a tak se do našich plánů dostala trasa co tehdy byla písečná bouře nad Saharou a bylo podivné světlo a výhledy byly zamžené jakoby ve žlutém oparu. No a tento den 6 prosince bylo jasné počasí, obloha po ránu nad oceánem zatažená, ale než se posnídá je to už jinak a nad námi jen modrá obloha. No a my jedeme směrem na Maspalomas a tady někde odbočujeme na silici GC503, která nás dovede k místní ZOO, pak se mírně vrátíme a jedeme po hřebeni, kde stojí luxusní sídla s výhledy na Maspalomas a na dva kaňony, kdy v jednom pak vede silnice zpět k oceánu a má číslo GC 504. Na mapě to je v rovině, je to vyhlášené místo pro cyklistiku a všude jsou značky, aby se dávalo pozor na cyklisty.

DSC_4160_61549 na silnici GC 503 nad Maspalomas pohled do ZOO parku DSC_4143_61534 na silnici GC 503 nad Maspalomas

A oni tu fakt byli. Ale obdivujeme všechny kdo to dotáhnou až na hřebenovou vyhlídkovou trasu, protože počet zatáček se nedá ani odhadnout. Prostě vystoupat to , to je fuška. Na konečné silnice GC503 pak je městečko či vesnice Ayagures, kde ti co dojedou až sem, mají odpočinek pod košatými stromy ve stínu a před barem s občerstvením. Mluvili Španělsky a Německy, a jedna ta cyklistka holka jako lusk 42 let, měla uvítací píseň Hapy Brithday.

DSC_4172_61558 v obci Ayauges na konci GC 503 a GC 504 DSC_4174_61560 v obci Ayauges na konci GC 503 a GC 504 Čti více…

GC 05 – Prohlídky skalních obydlí na ostrově Gran Canaria

První den s vypůjčeným autem jsme objevili podle rady delegátky cestovní kanceláře čtyři místa, kde se bydlelo či dosud bydlí v domech vybudovaných ve skalách. Poprvé to bylo 4.prosince a k tomu byla neděle. V 8.17 přijel objednaný vůz renolt Clio a byla sepsána smlouva na jeho zapůjčení, které skončí ve středu večer. Budeme tedy poznávat krásy nepoznaných míst na ostrově Gran Canaria. To poznávání tady je pohodové, protože směrovky mají být přesné a nemají způsobovat zmatek, jestli se správně odbočí. Každý směr má ještě číslo silnice po které se jede a to samé číslo je i v mapě. Takže vždy se zjistí pokud se spatně odbočí.
Po sepsání smlouvy a zaplacení 128 eur na čtyři dny, tedy 32 eur na den jsme vyrazili hned po snídani směr Las Palmas po dálnici, kde to můžete dát na 120 km v hodině. Tři proudy a pořád informace kde jste. Měli jsme namířeno do San Mateo, kde je v neděli trh se živými zvířaty, ale do mapy jsme se podívali až když jsme byli za Las Palmas a už se to nevyplatilo se vracet. Velmi rychle jsme změnili první cíl naší cesty, kterým bylo jet stále na Galdár a pak odbočit na Cenobie de Vallerón. A ono to je taky krásně značené na hnědé směrovce, takže na prvním z nesčetných kruhových objezdů se objevila šipka a odbočilo správným směrem do kopečků. Jen kousek a objevilo se značení je zde mirador a odpočivadlo a pak už jen parkoviště, kde jsme jako jiní odstavili auto a šlo se po schodečkách vzhůru k pokladně.

DSC_3678_61061 lokalita Cenobio de Valerón DSC_3689_61072 lokalita Cenobio de Valerón

Tady za 2eura na seniora, dospělý 5 eur, jsme obdrželi prospekt a vstupenku.A tak se stalo, že jsme objevili překrásné místo, kde ve skalách jsou komory, které hodně, hodně dávno sloužili jako sýpky a pohřebiště původních obyvatel Guančů. Nádherné místo, krásně upravené a s výhledy k oceánu.
Následovala cesta zpět, protože na mapě jsme našli značku Faro – tedy maják za obcí Sardina. Je to skoro nejsevernější bod ostrova. No a to tedy byla podívaná.

DSC_3706_61088 maják u Sardina DSC_3723_61092 pobřeží u obce Sardina Čti více…

GC 04 – výprava do wellnes hotelu v San Augustinu

Do San Augustinu jsme se vypravili dvakrát. Jednou ještě v době, kdy jsme neměli půjčené auto. To jsme se dopoledne váleli jen tak na písečné pláži u našeho hotelu Beverly Park a odpoledne jsme šli po promenádě do San Augustina aby jsme se podívali do hotelu Gloria Palace, kde jsme poleželi u bazénu, protože odpoledne se udělal taky pěkně, ale taky jsme sondovali jak se změnily podmínky pro pobyt ve wellnes. Podívali jsme se na střechu, jestli to tam je takové jak to bylo v roce 2013 a zjistili jsme, že jen ty výhledy jsou stejné a nádherné pořád, ale vše prošlo rekonstrukcí a podražilo nám i capuccino, které jsem si k tomu výhledu museli dát, jinak by to nebylo to pravé, pohodové.

DSC_3479_62270 pláže v San Augustinu hned po ránu DSC_2950_62242 pláže v San Augustinu, když je pod mrakem

No a po druhé jsme tam šli po té co jsme zase vrátili půjčené auto a byla potřeba se neválet jen tak na pláži.
Tento den byl také dnem mých narozenin a podle toho vypadal. Ráno vyšlo slunce hned na modrou oblohu. Já se kochal jeho východem. Pak přišla gratulace z Olomouce a taky informace, že tam je ledovka. No a tohle byl jeden s impulsů, proč jsme jeli na Kanárské ostrovy, abych totiž měl jednou také oslavy v teple, jako každý kdo se na jaře a v létě narodil.
Před námi den, kdy v plánu nebylo nic, jen se válet u vody.

DSC_3487_62278 hotel Gloria Palace a vedle je SPA DSC_3496_62285 areál hotelu Gloria Palace Čti více…

GC 03 – výlet kolem písečných dun do Maspalomas

Ráno 27.11. byla neděle a my po bohaté snídani vyrazili na obchůzku pláže směrem kolem písečných dun až do Maspalomas.
Voda v oceánu měla 21,6 st.C, na slunci to peklo a bylo kolem 33 st.C. Brali jsme to jako pohodovou vycházku, takže jsme i občas poleželi a sledovali cvrkot na pláži. Davy nedělních turistů mluvících Německy, Švédsky, Norsky, Dánsky, Rusky, Polsky, Anglicky a dva pozorující Češi.

DSC_2827_60712 hotel Beverly Park, kde jsme bydleli DSC_2828_60713 vstup na pláže pod hotelem Beverly Park

Možná tu prošli i ti co s námi přiletěli a bylo jich celé letadlo, ale byli mezi nimi i „darmošlapové“ co vlekli těžké golfové hole, a ti se určitě už věnovali plácání do míčků na některém krásném zeleném hřišti.
Jak jsme se dopracovali do míst vzdálených hotelům, začalo se to míchat s nudisty a nudistkami a bylo co pozorovat a obdivovat jak to ten pánbíček rozrůznil, takže co osoba to jiná vizáž a profilová stavba od hlavy až po paty, v plné své nahotě.

DSC_2842_60722 písečné pláže do Maspalomas DSC_2852_60725 písečné pláže do Maspalomas Čti více…