Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Když mám nakupovat v Praze – duben 2015.

Když mám nakupovat v Praze – duben 2015.

Zavzpomínal jsem na osmdesátá léta, kdy jsem jezdil na windsurfingu, pak jsem objevil obchod, kde se dá vyzkoušet a pak koupit vše potřebné pro jízdu na „nafukovacím prkně“, a bylo v mé mysli rozhodnuto, že se na to musím jet podívat a případně i pak koupit tuto „hračku“, která je základem rozvíjejícího se moderního vodního sportu. A protože zkoušení přímo na Vltavě při pražském jacht klubu bylo oznámeno až na odpoledne naplánoval jsem si putování slunečnou Prahou tak abych si to užil a nafotil vše co bude krásně osvětlené a zajímavé pro mé vzpomínky a mohlo se líbit i těm co nahlédnou na tyto webové stránky.
Měl jsem tak hned pět zastavení a tady tedy jsou.
Hned po dojezdu do Prahy, samozřejmě vlakem, protože jako „režista“ důchodce se to vyplatí jsem zamířil na Vítkov. Byla modrá obloha, začínaly kvést stromy a jemně se zelená okolí svahu na Vítkově , přes které je ještě i dobře vidět do okolí při výstupu na vrchol.
Cestou jsem se prošel i po bývalém drážním tělese, které bylo upraveno jako cyklostezka směřující do starého tunelu pod Vítkovem. V místě, kde jsem byl už v pozici za vojenským museem a přešel jsem most na Bulharu, jsem odbočil po schodech na dřívější asfaltový chodník, který mě dovedl k vrcholu a k největší bronzové soše koně na němž majestátně sedí Žižka. Při ranním osvětlení je to úžasná socha plná viditelných detailů a kolem pak je vidět Praha v plné své kráse. Projel a navštívil jsem hodně měst Evropy, ale něco takového tam nemají.

dsc_9708_37493 záběr více než známý - památník na Vítkově dsc_9707_37492 a první výhledy na Prahu při výstupu na Vítkov

Následoval sestup do ruchu velkoměsta, které jsem prošel ulicemi, kde jsem kdysi tři roky chodil denně do práce a pak ještě dalších třináct let na výrobní porady. Pak jsem se zastavil u Obecního domu, kde jsem se tehdy v pracovní době nikdy nemohl zastavit a tak jsem se tu nyní pohyboval jako turista a fotil i to, co se fotit podle značky zakazuje. Zase musím jen konstatovat, secesní výzdoba je tu dokonalá a překrásná. Právě pořádané výstavy byly lákající k návštěvě, ale penízky jsem si musel šetřit na případný nákup. Jen jsem tiše záviděl těm cizincům, jak to oni mají levné při tom současném kurzu naší měny.

dsc_9769_37552 jen Obecní dům dsc_9762_37545 něco z té krásy uvnitř Čti více…

Výlet do Staré vody – duben 2015.

Výlet do Staré vody – duben 2015.

Kam že to asi jedu, když se zmíním o Staré vodě ? je to místo schované veřejnosti skoro po celý rok a je to místo, kde se podepsala totalitní minulost se vším co tehdy k tomu patřilo.
Jde o vesnici po které zůstal jen kostel a kaple v dokonale zničeném stavu a v interiéru jen nápisy psané azbukou. Jde o vesnici, která zmizela z povrchu zemského, když její původní obyvatelé byli vysídleni do Bavorska, pak toto místo obsadila armáda pro vojenský prostor Libavá a následně to vše dokončili barbarským přístupem sovětští vojáci. O dějinách se dočtete na místních informačních tabulích, které sem osadila skupina nadšených Junáků z Velkého Týnce, kteří se ujali obnovy tohoto místa a podařilo se jim do toho zapojit finančně i současné vedení armády a kraje. Takže toto místo je hodně pěkné a velmi drastiky připomíná tvrdou a nedávnou minulost.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1_Voda_(Libav%C3%A1)

dsc_9660_37270 krásné místo a památka na nelidské vlastnosti z dob minulých dsc_0110_37344 a taky interier z roku 2012 - své tu ponechali ti co psali azbukou

Ale taky začíná být ukázkou toho jak i dnes umíme hospodařit a starat se o památku. Na nové fasádě už opadá omítka, na novém oplocení už vzlýná vlhkost. Takže někdo dovolil udělat špatné oplechování na arkýřích či dovolil udělat špatné izolace základů. A nyní jak je u nás zvykem počkáme, až to bude hodně zničené, aby se to snad někdy zase opravovalo. Viděl jsem hodně památek ve světe kolem naší republiky, ale tohle snad uvidíte jen u nás. Tak umíme hospodařit.
Chytne se někdo této výtky ? Nastane náprava ? Čti více…

Olomouc – nedělní poledne – sraz motorkářů 2015

Olomouc – nedělní poledne – sraz motorkářů – 19.dubna 2015.

Nebýt dobré známé, co bydlí kousek od náměstí, ani bych se to nedověděl, protože nemám motorku patřičné hmotnosti, krásy a ceny, prostě o Harley – Davidson vím jen z povídání a četby krásné knihy „Expedice route 66“.
A tak jsem hned vyrazil na Horní náměstí abych se taky pokochal leštěným kovem mezi stehny stylově oděných motorkářů z toho našeho Olomouckého kraje. A bylo jich tu požehnaně, takže mohu klidně konstatovat, že ti Hanáci na to taky mají.

dsc_9538_37382 Olomouc - horní náměstí - neděle 19.dubna dsc_9545_37389 Olomoucké horní náměstí - bylo tu plno lidí a motorek Čti více…

Boží hod velikonoční 5.4.2015 – výlet do Strejčkova lomu u Grygova.

Boží hod velikonoční 5.4.2015 – výlet do Strejčkova lomu u Grygova.

Letošní vývoj jara je podivný a hodně studený. takže na tuto velikonoční neděli bylo překvapením, že v Olomouci svítilo hned po ránu slunce, které občas zastínil rychle se valící mrak, za kterého i občas vypadla sněhová vločka.
Bylo prostě krásně a velké rozhledy, protože byl studený vzduch bez nadměrné vlhkosti. Vyrazili jsme také proto, že jsme měli doprovod s komentářem k tomu jak se hledá „keška“.
Naše první zastavení bylo u rybníka mezi Kožušany a Grygovem. Jel jsem tudy na kole vícekrát, ale nikdy se tady nezastavil, takže to bylo hodně zajímavé a jen díky hledání „kešky“. V dáli panorama Olomouce s věžemi kostelů, jasně viditelný kostel na svatém Kopečku a v dáli pak zasněžené vrcholky Jeseníků.

dsc_9401_37122 pohled na sv.Kopeček byl zcela ojedinělý dsc_9403_37124 za Olomoucí je v dáli také vidět zasněžené vrcholky Jeseníků

Od rybníka pak do Strejčkova lomu za Grygovem. Jde o vápencový lom, kde se dá podle informačních tabulí najít i nějaká ta zkamenělina, ale my sem jeli proto, že by už konečně mohla vykvést koniklec. Byl jsme tady před 14 dny, když jsem na webu „Toukly“ na který se odkazuji objevil povídání a krásné fotky koniklece v okolí Brna, ale ještě nic tehdy nekvetlo. Objevil jsem tehdy jen tři osamělé květy.

dsc_9406_37127 vše kolem vonělo divokým česnekem dsc_9497_37207 i ta břízka je pak krásná

Ale tentokrát jsme asi výrobou velikonočních kuřátek a přípravou velikonoční atmosféry zajistili to, že konečně se koniklec rozhodla vykvést.

dsc_9382_37229 prostě převeliká dsc_9389_37111 vše je na oslavu velikonoc připraveno Čti více…

Je vidět v Maďarsku změna – zase jsme vyjeli – březen 2015.

Je vidět v Maďarsku změna ?

Je březen roku 2015. Vypadá to, že bude pěkné počasí a klouby a záda po zimě bolí. Chtělo by to teplé vody z maďarských thermálů. A protože jakési to volné období se našlo právě mezi sobotou a úterým na konci kalendářní zimy, dali jsme „autíčku“ po dlouhé době šanci, aby ukázalo jak mu to pořád ještě klape. A když už tak tedy trochu dál od hranic a rovnou do Buck Forde, kde jsou ty vody co nejvíc léčivé a hřejivé.
V oblíbeném campu co je součástí lázeňského areálu jsme dorazili po 13.00 hodině a po přesunu dlouhém 370 km. A našli jsme co nejkratší a nejvýhodnější spojení po silnicích vedoucích mimo dálnice. V česku to je z Olomouce do Vyškova, pak na Bučovice a Ždánice, Čejkovice a Velké Bílovice a Poštorná při Břeclavi. Celkem 130 km po skoro kvalitních silnicích a v sobotu bez velkého provozu, novou a nepoznanou krajinou kolem Ždánic přes území Ždánického lesa a pak krajinou vinic na Kyjovské pahorkatině. Doba kdy se u každé vinice objevilo auto majitele a on střihá a střihá vinnou révu po zimě. V Rakousku to je po silnici číslo 49 až k mostu přes Dunaj do lázní Hainburg nad Dunajem, kde jsme si dali obejdovou pauzu na břehu Dunaje.

dsc_8908_36930 Na břehu Dunaje u B.d.Altenburgu - Rakousko dsc_8910_36932 památník na to, až kam postoupili Římská vojska - most přs Dunaj v pozadí

Pak směr Pamhagen na hranici s Maďarskem celkem to je 137 km. V Maďarsku to pak je od Forted do Lowo a do Buck Forde, kde jsou všechna písmenka „o“ přehlasovaná.
Tato část přes Maďarsko je už jen 42 km. Pak je jen zaparkování na vybraném place pro caravan auto, vydají vám potvrzení že jste evidován a předají vám elektronické hodinky a jde se do léčivých vod za plotem campu. Otevřeno je v březnu do 18.00 hodin. A jaké je okolí se dovíte i na tomto webu z minulosti : www.cestotipy.cz/2012/breznove-srovnani-pobytovych-zazitku-v-termalnich-laznich-buk-furdo/nggallery/page-4/#pics

dsc_8913_36935 prostředí v maďarském campu v Bucku dsc_8942_36962 jen sedíte a vyhříváte se ve vodě 36 - 39 st.C Čti více…

Krásný den pro důchodce na hoře Praděd – březen 2015.

Krásný den pro důchodce na hoře Praděd – březen 2015.

Je to jako magnet, když se dovíte ve zprávách, že má být ještě jasno a bez mráčků i mraků. A protože důchodce, který náhodou nemusí na prohlídku či odběry do lékařského zařízení, může na to reagovat a vyrazit za krásami přírody v nejbližším okolí. A protože Olomouc je na dosah pohoří Jeseníků a na Praděd se dá dojet i veřejnými dopravními prostředky vyhledali jsme si vhodné spojení a ráno v 7.07 hodiny jsme vyrazili vlakem do Bruntálu. Vystoupili jsme a žasli, protože v Bruntále je téměř dokončené přednádraží s autobusovou zastávkou, veřejnými záchodky a uzaviratelnými boxy na kola, což je věc, kterou jsme ještě nikde v našem Česku nezahlédli. Navíc od tohoto téměř dokončeného díla jsme v dáli spatřili snad poprvé bílé siluety Jeseníků a viděli největší svíčku vysílač na Pradědu.

dsc_8787_36812 rekonstruované okolí vlakového nádraží v Bruntále dsc_8789_36814 tam v dáli je vidět Praděd

Tady jsem naletěli na zběsile se chovající cizinecký pár a jejich zásluhou jsme utratili za autobus jedoucí sice ne Ovčárnu evidovanou pod obcí Malá Morávka, ale jeli jsme o jakýsi kousek větším okruhem přes Vrbno pod Pradědem a to ještě i přes Karlovice. Platili jsme za jeden lístek 47 Kč, ale protože za vlak jako režisti to bylo 0 Kč, tak se to dalo přijmout, už taky proto, že vyhlídková jízda byla v tomto počasí inspirující. Je to tady krásné území, které je naprosto ideální pro cykloturistiku. V Karlově Studánce jsme přestoupili na autobus, jedoucí na tu cílovou Ovčárnu a zaplatili dalších 23 Kč na osobu. (www.volareza.cz/index.php?s=cs-OV )
Po vystoupení na parkovišti u chaty Sabinka jsme hned dýchali jarní vzduch, vnímali probouzející se jaro a cítili, že slunce už i hřeje. Bylo 10.15 hodin a my vyráželi směr nejvyšší hora na Moravě a pohoří Jeseníků. Kdyby jsme v Bruntále posečkali na spoj jedoucí v 9.10 hodin, jeli by jsme přes Malou Morávku a měli naprosto stejný čas dojezdu na Ovčárnu. No kdyby jsme z Olomouce jeli přímo autobusem v 6.30 hodin, tak by jsme v té nádheře vystoupili o celou hodinu dříve, ale stálo by nás to za jednoho celkem 76 Kč a 21 Kč. Takže jízda na Praděd, když je pěkně se vyplatí i plnoplatícím důchodcům a to autobusem, protože nepřípoje u vlakové dopravy udrží zájem jen mezi režisty.
Na obloze po výstupu jen modro a mráček žádný, naprosto žádný. Vítr s nulovou rychlostí, no prostě takové počasí jsme tady ještě neměli.

dsc_8797_36822 v dálce Petrovi kameny a patrné hromady sněhu dsc_8813_36838 chata Kurzovka a v pozadí Petrovi Kameny Čti více…

Návštěva aqua-parku v Pasohlávkách – březen 2015.

Návštěva aqua-parku v Pasohlávkách – březen 2015.

Tak tohle je o vynucené akci, a o jednodenním výletě do Pasohlávek. Proč vynucené, no proto, že jsme obdrželi jako dárek poukaz pro dvě osoby, na den strávený v AqualandMoravia v Pasohlávkách, u Mušovské vodní nádrže, kousek od Mikulova pod Pálavou. Jako jednodenní akci se to dalo zvládnout, protože z Olomouce to mělo být 105 km, podle vyhledávače, ale bylo to 125 km podle „vyznačených směrů“ na našich místních silnicích II.třídy. Ale dojeli jsme dobře a bez nehod a ještě k tomu v čase těsně před otevírací dobou v 10.00 hodin. Ve vytvářené frontě před desátou byla samá omladina a jen pár těch co využívají status seniora.
Vše je tu řízeno informacemi z čipů, které Vám po zaplacení, nebo po předložení slevového poukazu, předají a vy si jej jako hodinky dáte na ruku. V šatnách skřínky prostorné, k tomu po ruce hned u každé řady převlékací kabinka. Všude čisto. Pak projdete sprchami a jste v obrovské hale, kde v bazénu o celkové ploše asi 1500 m2 je vše z nerezu. Proč asi 1500 m2? To proto, že podle prospektu tu je 3000 m2 vodní plochy a venkovní plocha, kam vyplouváte z vnitřního bazénu je téměř stejně rozsáhlá.

dsc_8720_36796 jak jsem viděl bazény v AqualanduMoravia dsc_8688_36769 jak jsem viděl bazény v AqualanduMoravia Čti více…

Vzpomínka na srpnový pobyt ve Špindlerově Mlýně v roce 2010.

Vzpomínka na srpnový pobyt ve Špindlerově Mlýně v roce 2010.

Tehdy před prázdninami mě oslovil inzerát na slevněný pobyt v hotelu Adam ve Špindlerově Mlýně a tak se stalo, že jsme si dovolili pobýt v Krkonoších 4 dny a kromě krásného počasí jsme měli v ceně k dispozici i slevový poukaz na různé atrakce, které jsme za tu dobu stačili využít téměř v plném rozsahu.
Být v Krkonoších a nemít pěkného počasí by bylo špatné, ale když se rozhodujete podle toho jak se v kalendáři objeví úplněk měsíce, pak to skoro vždy, alespoň u mne vychází.
Hotel byl tou dobou skoro nový a tak bydlet v něm byl naprostý zážitek. V roce 2013 jsme do něj zase nakoukli a je pořád ve výborném stavu. www.mestospindleruvmlyn.cz/
Takže si mohu ještě vzpomenout na to, že hned první den po příjezdu jsme se vydali na kole po modré značce cestou vhodnou i pro vozíčkáře do Labského dolu a zpět.
Cestou tam jsme se kochali krásným okolím kolem Labe, jeho splavy a malým vodopádem. Na konci cesty byl Labský důl Pudlava.

SAMSUNG DIGITAL CAMERA typický most přes Labe ve Špindlerově Mlýně SAMSUNG DIGITAL CAMERA a kolem Labe až na rozcestí Pudlava v Labském dole

Při zpáteční cestě jsme obdivovali parkové úpravy kolem hotelu Savoy, ale taky ceny za polívku v tomto hotelu. celých 150 Kč bylo na nás moc, ale taky v roce 2013 už tady bylo pusto prázdno, hotel byl zavřený.

SAMSUNG DIGITAL CAMERA hotel Savoy - tady v roce 2010 byla k mání polévka za 150 Kč, v roce 2014 pak už zavřeno SAMSUNG DIGITAL CAMERA okolo hotelu krásně upravený parčík Čti více…

Vzpomínka na výlet do Italských měst Positano a Amalfi v roce 2010.

Vzpomínka na výlet do Italských měst Positano a Amalfi v roce 2010.

Dnes 3.3.2015 je jasná obloha, za oknem bytu teplo, venku jarní vzduch a asi 6 st.C. A tak jsem si dovolil zavzpomínat na výlet z ostrova Ischia, do malebných míst v Neapolské zálivu.
Města Sorrento, Positano a Amalfi a pak ještě i Ravello to jsou prostě půvabná městečka plná vůně citrovníků a pomerančovníků a plná historie, a architektury a umění. Byli jsme tu už jednou v dřevní době, kdy ještě nebyl k sehnání digitální fotoaprát někdy po roce 1990 a jeli jsme tehdy do těchto míst autobusem ze Sorrenta do Amalfi a i to byl úžasný zážitek, který jsem si doplnili pěší tůrou do města Ravella.
Když ale na dovolené na ostrově Ischia byl nabízen výlet lodí do měst Positano a Amalfi, museli jsme si ty zážitky z doby minulé oživit a tak jsme den prožili na lodi a procházkou po těchto dvou krásných městech. Bylo to v září roku 2010. Jelo snad 3 hodiny lodí, pak bylo vždy po dvou či třech hodinách volno na projití města a jeho památek a pak navečer návrat do města Foria, kde jsme tehdy bydleli na hotelu Park Victoria.
Byl to tehdy pěkně strávený den, průvodce nás informoval ve světových jazycích i v jazyce Japonském, ale neuměl Česky. Takže víme, že jsem jeli kolem ostrova Procida, kolem ostrova Capri, pak kolem soukromého ostrova la Galli. Bylo zpočátku zataženo, ale při přistání v městě Positano už sluníčko jen hřálo.

SAMSUNG DIGITAL CAMERA v dáli se objevuje ostrov Capri SAMSUNG DIGITAL CAMERA to je zcela soukromý ostrov

Mohu-li s odstupem času srovnat obě navštívená místa, tak v Positanu to bylo o návštěvě galerií s moderním uměním v historické zástavbě, plné půvabných výhledů s posezením nad dobrým cappuccinem pod rozkvetlými stromy.

SAMSUNG DIGITAL CAMERA a začínáme prohlídku města Positamo SAMSUNG DIGITAL CAMERA prostě to je krásné Positamo se svými krásnými výhledy na město a zátoku Čti více…

Výlet do Brna, na okolo – březen 2015.

Výlet do Brna na okolo – březen 2015.

Do Brna jsme jezdili často a tak když to vypadalo na pěkný den 1.března 2015 alespoň v této lokalitě, tak jsme se rozhodli a vyjeli. Ale proč jet přímo do Brna, když by jsme se mohli i někam cestou podívat. A tak jsme odbočili poprvé tak abychom se podívali jak to vypadá na farmě Bolka Polívky v Olšanech. No věděli jsme kde to je a už jsme tady jednou či dvakrát byli na polívce, když to tu je, či vlastně bylo u Bolka Polívky. Ale že tu budou stát stavební stroje a kolem to bude všude rozkopané, to jsme tedy nečekali. Vstup na staveniště zakázán, a tak jsem to objížděli po úzké asfaltce bez označení s tím, že nám projíždějící cyklisté řekli že to je silnice do Nemojan. Potěšili nás jen zvědavé kobilky a hřebečkové, pěkně umounění od blata, jakoby se o ně nikdo ani nepostaral. Ale v dálce bylo vidět, že někdo kolem koní přeci jen chodí. takže dnes už jen vzpomínka na to co bylo. na webu najdete povídání o době minulé. www.cestotipy.cz/2015/vzpominky-na-rok-2003/

Konec farmy v Olšanech, takže pozor, tato uváděná informace o pensionu už je neplatná.
www.penziony.cz/olsany/farma-bolka-polivky/

dsc_8576_36080 koníci, to je to co zbylo v Olšanech po Bolku Polívkovi dsc_8572_36076 koníci, to je to co zbylo v Olšanech po Bolku Polívkovi

A když jsem tedy sjeli do Nemojan, byli jsme zvědaví na to, co nám nabídne poutač na Nemojanský mlýn. za obcí jsme pak už jen odbočili, vystoupili a jen žasli nad našim novým objevem. Prostě místo ke krásné dovolené s možnostmi poznat Moravský kras a mít kde odpočinout v letních měsících.

dsc_8601_36104 prohlížíme areál Nemojanského mlýna dsc_8586_36090 prohlížíme areál Nemojanského mlýna Čti více…