Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01_Veselý hřbitov v Sapintě a dřevěné kostelíky v Maramuresi.

01_Veselý hřbitov v Sapintě a dřevěné kostelíky v Maramuresi.

Cestování po Rumunsku nám začíná na okraji města Satu Mare při hranicích s Maďarskem. Jedeme tak regionem Banátu a Muramares, které také sousedí s Ukrajinou a Moldávií.
Naše první zastavení po průjezdu průsmykem „Huta“ ve výšce 580 m n.m. Následuje sjezd do obce „Sapanta“, kde mají „Veselý hřbitov – Cimitriul Vesel“. Místní obyvatelé považují smrt za něco jiného, za osvobození z útrap těžkého života a tak místní lidový umělec „Patraš“ na tomto hřbitově každému zemřelému namaloval na modře podbarvenou desku s křížem naivní obrázek s námětem, který vyjadřoval profesi zemřelého za jeho života.

DSC_3548_68401 na veselém hřbitově ve vesnici Sapanta - RO DSC_5409_69219 objekt musea v Kecskemétu

Sám pak je pochován před vchodem do kostela, který se celý postupně opravuje a obléká do nového hábitu.

DSC_3585_68420 deska toho co vše maloval se opravuje DSC_3568_68411 nová mozaika na opravovaném kostele Čti více…

02 – Opevněné malované pravoslavné kláštery v kraji Bukovina.

02 – opevněné malované pravoslavné kláštery v kraji Bukovina.

Po ranním probuzení a snídani se jelo za poznáváním regionu Moldávie, kde jsem navštívili opevněné kláštery.
První z nich byl Arbore. Není to přímo klášter, jen kostel, který dal postavit místní hejtman v roce 1503. Tady byla i průvodkyně, která vše důkladně popsala a leiserovým ukazovátkem ukázala, takže u všech dalších navštívených kostelů už jsme věděli o co jde. Až na to, že to „válela“ ve svém Rumunském jazyce.

DSC_3909_68551 opevněný klášter v Arbore DSC_3893_68541 opevněný klášter v Arbore

Prostě bylo to pěkné poznání. A jelo se na další místo do kláštera „Sucevita“. Tady nebylo průvodce, za to jsem později objevil zákaz v´focení místních obyvatel řádových sester. jedno co dorazila před brány ve nové černém VW mi to dala jasně najevo. Ale zákaz jsem objevil až po této události.

DSC_3980_68594 a pak výšlap na kopeček DSC_3971_68589 detailněji žebřík cností v klášteře Sučevita Čti více…

03- Za poznáním přírody v Rumunsku.

03- Za poznáním přírody v Rumunsku.

Z kláštera v Neamtu téhož dne jedeme do průsmyku „Bicaz“. Cestou míjíme kolem 40 km přehradní nádrž s názvem „Lacul Izvorul Muntelui“.

DSC_4165_68787 jsme na začátku přehrady Lacul Izvorul Muntelui DSC_4185_68801 hráz přehrady Lacul Izvorul Muntelui

Vlastní průsmyk „Bicaz“ pak leží ve nadmořské výšce 1250 m n.m. vysedáme na jeho dolním konci z autobusu. Ten odjede a my po silnic a po svých jdeme tam, kde nás o nějakých 300 m výškově a asi 1 hodinu dál čeká za tunelem, kterým také projdeme.
Jde o velmi zajímavou přírodní ukázku, kde voda vytvořila zásek do bílých skal, které jsou kolem cesty s potokem a dosahují výšek i 200 m. Místy se průsmyk rozšíří a je tu hned spousta prodejních stánků.

DSC_4201_68806 úzký průsmyk Bicaz DSC_4224_68823 úzký průsmyk Bicaz Čti více…

04 – Hrady a opevněné kostely v Rumunsku

04 – Hrady a opevněné kostely v Rumunsku

Prvním z navštívených hradů byl hrad v Branu. Je to místo, kam jede každý turista pobývající nějaký ten čas v Rumunsku. Je tomu tak proto, že hrad proslavil román o knížeti Drákulovi spojený s upírstvím.
Museli jsme brzy ráno vstávat, abychom byli mezi prvními, jinak jsou tu dlouhé fronty. Nakonec jsme tam byli jako druhý autobus. No a pak se stalo, že nás předběhli Bulhaři, ale jejich průvodce jim před vstupem dával obsáhlý výklad a najednou jsem měl tu čest být v každé místnosti jako první a téměř sám.
DSC_4381_69327 na hradě Bran - foceno z parku pod hradem DSC_4343_69299 na hradě Bran

Tak to byla náhoda a parádní možnost k focená, které tu už zavedly do ceny. Vstupné pro seniory, je to kontrolováno, je 25 lei, ostatní 35 lei. Ale o drákulovi, že by tu kdy dlouhodobě žil nic není, jen připomínka s fotkou a rodokmenem. Spíše je to jen hrad, kde za první světové války v letních měsících tady přebývala královna Marie s dcerou a konali tu bohulibé skutky při opatrování raněných vojáků. Prohlídka byla hodně zajímavá, protože hrad má mnoho místností v různých výškách a tak procházíte mnoha schodišti a mnoha místnostmi s parádními kousky nábytku a krbů. Na tuto historii spojenou s upírstvím navázaly hoteliéři a tak v okolí je spousta nových ubytovacích kapacit.

DSC_4403_69343 okolí s kapacitou ubytování a k tomu něco navíc DSC_4410_69348 zcela moderní restaurace pod hradem Čti více…

05 – navštívená města v Rumunsku

05 – navštívená města v Rumunsku při našem putování .

První z měst, které jsme si mohli prohlédnout i z ptačí perspektivy bylo město Brašov. Je to město moderní, krásně opravené az novou zástavbou na velkém předměstí. O městě se dozvíte v nějakém tom zápisu v Rumunském jazyce už z roku 1521. Černý kostel je z roku 1383. Sloužil tu Johannes Honterus (1489-1549), který odtud šířil Luteránskou víru.

DSC_4590_69005 stojíme před černým kostelem luteránské církve DSC_4586_69001 radnice a hlavní náměstí

Město je krásně opravené a lze jej prohlížet z vrchu Muntele Tampa, kam se vyjede lanovkou. Na svahu je z velké dálky viditelný nápis a za nim je lávka kam směřují od lanovky davy lidí, aby se kochali na chvíli krásou opraveného města. Podívali se na pevnost nad městem a na vlastní opevnění města.

DSC_4547_68981 Brašov pohled od nápisu na vrchu Muntele Tampa DSC_4553_68986 Brašov pohled od nápisu na vrchu Muntele Tampa Čti více…

01 – Už to bude po 14, kdy budu vzpomínat na pobyt na ostrově Ischia v Neapolském zálivu.

Už to bude po 14, kdy budeme trávit čas na Ischii.

Byl pátek 16.června, kdy jsme se vydali na ostrov Ischia s tím, že den před odletem strávíme pěkné odpoledne u vody na plovárně v Divoké Šárce. A protože vzpomínání a základní informace o tomto pobytu jsou tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Čti více…

02 – dva dny v parku Tropical a výlet ze Serrary na hotel Loreley.

Pobyt dva dny v Tropicalu a výlet ze Serrary na hotel Loreley.

Večerní koncert v sobotu 17.června jsme nepostřehli, protože na hotelu byla gala večeře na terase, ale jak naschvál bylo hodně větrno a tak jsou tu fotky „načančaných“ stolů s bufetovými lahůdkami. A pak už se jen jedlo a vidělo se, jak se kolem stmívá a někde pod námi se asi i koncertuje. No dobře napapaní jsme se šli podívat jestli tam ještě něco není, ale nafotila se jen nádhera nočního osvětlení, a to se dá jen tehdy, když bydlíte na hotelu v dané lokalitě.
Další den 18 června byla neděle a pak ještě i ten další den 19.června v pondělí jsme využili nabízené možnosti, hotelu Loreley. Totiž nahlášením hotelu na pokladně termálního parku Tropical máte vstup jen za 10 eura, takže dva dny po sobě a jen na jiném místě v areálu na lehátku si užíváme léčivých a nejčastěji teplých vod. Ale ten druhý den na mě vlezla chřipka, asi jsem ji chytil v letadle, takže mohu konstatovat, že teplé vody nebyli dosti teplé a hodně jsem si to protrpěl. Coldrex bylo to, co mě léčilo a snad i vylepšilo mou pohodu.

DSC_2610_67751 park Tropical DSC_2632_67773 park Tropical

Za sebou tři dny na jednom místě, to by jsme nevydrželi a tak jsme si dali výlet. Je úterý 20.června, nebude moc lidí, ta snad to půjde. Dole v turistickém centru, ale dá se to i na konečné autobusu v S. Angelu koupit lístek na jednu jízdu. Raději jich už tedy koupím více. Jen nám ten náš spoj ujel před nosem a tak jsme sledovali chování lidí, převážně německy mluvících, jak spustí, když se uvolní dveře autobusu a oni ze stísněných poměrů vypadnou na vyhřátý asfalt. Jak stádo co neví co se s ním děje. Už jsme tak jednou pozorovali krávy na Azorech, když je přivezli na pastvu. Když pak přijel náš spoj, tak jsme si už dávali pozor na ty co vystupují a vyhli se jejich zmatenému chování a nastoupili a jeli.

Vyjeli jsme na vrcholovou vyhlídku s velkou a pro dané místo typickou Pinií.

DSC_2729_67858 ohlédnutí k vyhlídce DSC_2683_67815 jen se kocháme pohledy na S.Angelo Čti více…

03 – Výlet kolem pláže S.Francesco – od Foria po Lacco Ameno

Dalsi vylet na Ischii.

Jen tak ležet a nic nedělat, na to nejsme stavěni a tak jsme si na středu 21.cervna dali cil. Podíváme se do luxusního hotelu na konci plaže S.Francesco, jestli se to tam nějak změnilo, protože posledně, tak v rovce 2014, tam v březnu měli studenou vodu v bazénech pro relaxaci. No a pak že se projdeme nad vilami z nichž ta poslední je vila Viscontiho. A cestou se podíváme tam, kde v lesním stínu uctívají nějakou tu panenku Marii.
Plán byl stanoven a my po snídani vyrážíme. Autobusy jezdí a tak linkou číslo 1 jedeme až za Forio a tam kdesi již v kopci vysedneme a sejdeme k plaži. Cestou jsme narazili na velkoobchod a tak musíme poopravit naše vnímání drahoty. Velkoobchodní ceny jsou jen mírně vyšší než u nás. Projdeme uličkou a jsme hned před naším prvním cílem, hotelem s 5 hvězdičkami, hotelem Trialon. Víme jak se nenuceně chovat a tak hned fotím a jdeme do námi již dříve objevených klidových zahrad při hotelu.

DSC_2819_67945 první snímky ze zahrady hotelu Triton při pláži sv.Francesco na konci Foria DSC_2823_67949 relaxační bazénky při hotelu Triton

Pak se objevíme u našich známých bazénů, ale ještě není čas na osvěžení a ležení na lehátkách. A tak ještě popojdeme a kocháme se tou nádherou kolem nás. Na moře pod námi je přístup jen tunýlkem a po schodech. Tady narovnaná lehátka se slunečníky ale i čísli hotelových pokojů.

DSC_2828_67954 skaliska pod zahradou La Mortella a plážička, kde pobyly ve stínu zdi DSC_2866_67992 sledujeme dění na pláži při našem posezení v plážové hospůdce Čti více…

04 – Poslední dva dny pobytu na Ischii, u kterých je na co vzpomínat

Poslední dva dny pobytu na Ischii, u kterých je na co vzpomínat

Byl pátek 23.června a svátek měla má žena. A protože vzpomínání je tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Čti více…

05 – Den pátý – museum sýra Camembert a Ruenn.

Den pátý – museum sýra Camembert a Ruenn.

V Le Mans, na jeho předměstí jsme jen spali, ale do města na prohlídku památek se nešlo. Jelo se hned po dálnici směrem na Ruenn.
Do kraje vyhlášeného sýra Camembert se pak odbočilo a jelo po místních silničkách, kde se dva autobusy složitě vyhnou. Ale krajina kolem malebná, plná luk a listnatých lesů a rybníků. Taková šťavnatá krajina.
A pak přišla vesnička Camembert, kde jedna selka v roce 1981 přišla na to jak vyrobit sýr, který je od té doby vyhlášenou francouzkou pochoutkou a zdrojem obživy za I.světové války a za druhé světové války. To vše se totiž dozvíte v museu tohoto sýra. Povídání a filmy vám ukáží jak se měnila výroba. nejdříve jen na plotně a pak průmyslově. Ukáží vám jak za války si chudáci vojáci mohli pochutnat na tomto sýru, který měl pro ty účely i svou nálepku.

DSC_1998_67349 budova s museem DSC_2013_67357 jsme v museu - výroba dříve

My po projití musea taky dostali ochutnat a už taky víme, že se sýr zpracovává při třech různých teplotách. je to 70 st.C, 50 st.C a nakonec 30.st.C. Ten zpracovaný při 70 st.C má být ten nejlepší. Ale nám chutnali všechny tři druhy, zejména proto, že byly podávány na křupavé bagetě. Pohoda, všichni nakoupili, měli tu i vína z jablek, likéry z jablek a plno památečních zbytečností. My už nakoupeno měli a zjistili jsme že za ceny jen mírně nižší než měli tady.

DSC_2039_67375 ano byli jsme tady DSC_2046_67380 a jedeme krajinou Camembert Čti více…