Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Velký pátek 30.března 2018 – Bílovec – nová křížová cesta

Letošním Velikonocům předcházela hnusná zimní a nezimní doba a tak když se na zelený čtvrtek objevila v regionální televizi pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj zpráva, že v Bílovci se bude na Velký pátek slavnostně otevírat nová křížová cesta a pak v pátek ráno byla modrá obloha, nedalo se to řešit jinak než vyrazit a být u toho.
A stačila jen málo a byly jsme přesunuti u obce Bílov nad městem Bílovec, kousek od Poruby či lázní Klimkovice. Hned u hlavní silnice nad městem Bilovec už bylo na polní cestě vidět první ze zastavení. A tak jsme auto zaprkovali v obci Bílov a dali procházku. Po překročení hlavní silnice mezi Fulnekem a Bílovcem jsme vstoupili na polní cestu lemovanou novější výsadbou a taky hned jsme mohli obdivovat moderně pojaté skulptury jednotlivých zastavení.

DSC_3278_75213 zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce DSC_3301_75233 zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce

Ale byli jsme na vrcholu této křížové cesty a tedy jsem to začal fotit vlastně od konce, než jsme došli k začátku této nové křížové cesty.
Ve výběrové sotěži to vyhrála paní Ing.arch.Tereza Hudcová a pomáhal ji při tom v realizaci pan David Grabec. Otcem myšlenky byl starosta obce a místní farář z Bílovecké farnosti. Aby se mohl splnit termín slavnostní první pouti, bylo nutné narychlo něco dokončit a tak příště až krajina získá novou podobu před sklizní letošní úrody, bude ještě co pozorovat. Dílo má nevšední pojetí a je z nevšedního materiálu, který by měl oslovit kolemjdoucí ještě hodně roků, pokud to neponičí nějaký vandal. A mohu konstatovat, že slova pana faráře se tady dají naplnit. Putování kolem jednotlivých zastavení bude určitě o tom zamyslet se nad sebou a světem kolem nás. Přemýšlet o svém bytí a bytí v naší, tak rozpolcené společnosti.
Ale nejeli jsme sem jen kvůli této zajímavé novince. Po červené značce jsme se museli vrátit k autu, ale směrovka nám podala informaci, že je tu i nějaké jezírko. A nebyl tu jen tento přírodní výtvor, ale prošli jsme i kolem malého zastrčeného zámečku s výraznými cedulemi soukromý pozemek vstup zakázán. U jezírek to mohlo být kdysi romantické spočinutí, ale nyní to bylo zarostlé náletovými keři. Bylo ale také patrné, že se o to nedávno někdo začal starat.

DSC_3338_75270 zámeček nad Bílovcem při červené značce DSC_3354_75286 v cíli u jezírek Čti více…

Výlet do Budapešti – březen 2018 – první dva dny pobytu.

Od 13.3. do 16.3. jsme si jako důchodci ve věku nad 65 let užívali, protože to ještě tak nějak jde, poznávání krás tohoto velkého města Maďarska. Naposledy jsme tu byli ještě jako mladí a sháněli levné oblečení na naše děti a nebo e nám taky podařilo koupit a „propašovat“ rubikovu kostku. Tehdy našim nohám nevadilo, že jsme létali od obchodu k obchodu a ještě stihli vyběhnout na Rybářskou baštu nad Dunajem.
Viděli jsme nyní hodně památek, o kterých jsme z té doby našeho mládí ani nevěděli. Tady jen malá ukázka a pak základní rozjímání.

První nástin toho, co lze v Budapešti očekávat při procházce kolem Dunaje :

DSC_2366_74420 portál nádraží Keleti - Budapešť DSC_3092_75077 u řetězového mostu

DSC_2430_74472 Rybářská bašta DSC_2605_74637 parlament z přístavního mola Čti více…

Výlet do Budapešti – březen 2018 – další dva dny pobytu.

Je 15.březen a v Maďarsku se slaví státní svátek. Tady to nebylo o tom, že se vylidní město a každý se někam rozjede po okolí. Tady se to slaví s kokardou na klopě, s vlaječkou, či vlajkou v ruce a nebo s transparentem vyjadřujícím náklonnost k politické straně Fedes.
My jsme si dali plán. To pro znamenalo, že jsme se dopravili starým metrem, linkou M1 k lázním Szechenyi aby jsme se podívali do vstupní haly, kde jsme den před tím nebyli, protože vstup k obyčejným šatnám byl z boční strany. tady tento hlavní vstup je o tom, že v chodbách jsou místnosti, kde se nabízí léčení fyzioterapií, masážemi a podobně.

DSC_2767_74784 pohled na hlavní vstup do lázní Szechenyi DSC_2762_74779 interiér v hlavní hale na vstupu do lázní Szechenyi

No a prostředí je krásné, lázeňské a poklidné, bez davů.
Odtud jsme přešli silnici a byli jsme v parku s velkou vodní plochou, kde se v zimě i bruslí a je tu zámek sloužící jako galerie architektury a v den státního svátku tu byla i velká fronta na placený vstup. Všude kolem pohyb davů pěšky i na kolech. Staří i mladí, ale převážně maďarské národnosti. Prostě mají svátek a tak si to užívají.

DSC_2770_74787 prohlížíme okolí vodního hradu - je tu museum architektury DSC_2784_74801 prohlížíme okolí vodního hradu Čti více…

Hrad Helfštýn 4.března 2018

Hrad Helfštýn 4.března 2018.

Konečně končí nepříjemná a hodně studená zima. Modrá obloha a nedělní pohoda. Sedáme do auta hned po ránu a jedeme se podívat na místa, která sice známe, ale ne v tomto čase, kdy na zemi leží poslední sníh a možná už by mohl být otevřený i hrad Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Než tam ale dojedeme tak se zajedeme podívat na místo, kde je parádní letní koupání v naprosto čisté vodě ve vápencovém lomu v obci Výkleky.

DSC_2194_74311 lom Výkleky DSC_2184_74301 lom Výkleky

Nikde nikdo, jen zamrzlá hladina, sluníčko příjemně hřeje a v díře po lomu se nehne ani větvička. Jen to tady pořádně a hlasitě praská, jak sluníčko dopadá na zamrzlou hladinu.
Tohle zastavení stálo za to. Ale už jedeme do Lipníka. Město nám rozkvetlo do krásy a není tu téměř nic k opravení. Hradby města nádherně osluněné, náměstí liduprázdné. Z náměstí se jede na Týn nad Bečvou. Když přejíždíme most nad touto řekou, nedá nám to tu zastavit a podívat se na to, jak tu ta řeka Bečva krásně zamrzla.

DSC_2200_74317 na řece Bečvě u Lipníka DSC_2201_74318 na řece Bečvě u Lipníka

Pak už jen kousek do Týna nad Bečvou a vzhůru na hrad. Cesta se v zimě neudržuje a protože jsme tu v tomto čase už jednou byli a na konci vesnice už byl jen led a nedalo se dál jet, tak jsem měl obavy, že asi zase nevyjedu, ale tentokrát to vyšlo a auto mělo pod koly něco beze sněhu a ledu, a tak se podařilo vyjet. Na horním parkovišti stála jen dvě jiná auta. I tady sluníčko krásně hřálo a v okolním lese už dávalo svou přítomnost najevo pozpěvující ptactvo.

DSC_2214_74331 pod hradem Helfštýn DSC_2221_74338 před hradem Helfštýn Čti více…

Masopustní veselí ve Štramberku – 3.února 2018

V televizi běží pořad „Na vlastní oči“, nejčerstvěji pořad „Na vlastní nohy“ a tak jsme si se ženou řekli, že si zajedeme na vlastní uši. Ano do Štramberka, které jsou městečkem, kde v každém druhém krámku koupíte pečené uši. Prostě místní specialitu.
Ale nejeli jsme jen za touto specialitou, ta se stala až druhým cílem našeho putování. Prostě se to stalo tak, že leden byl dlouhý a my se ještě v tomto novém roce nikam nepodívali a tak jsme se rozhodli, že když je to sobota po svátku hromnic, že by mohl být někde oslavován v lidovém a bohatém stylu Masopust. Zadali jsme heslo do vyhledávače a vypadlo nám několik míst, kde se to bude v tuto sobotu slavit. Vynechali jsme Rožnov – dřevěné městečko, protože tam bude narváno, a protože jsme ještě nebyli ve Štramberku, tak bylo rozhodnuto. Oslava byla podle webových stránek města Štramberka naplánována na 14.00 hodin, takže na webu www.IDOS.cz jsme vyhledali vlakové spojení a už pak jen stačilo nastoupit do vlaku. Jezdíme většinou autem, takže najít dobrý spoj z Olomouce na Ostravu je neuvěřitelný výkon, protože na to páni železničáři a krajská vedení jaksi pozapomněli, že hodně lidí cestuje přímo z Olomouce do Lipníka nad Bečvou a Hranic a tak musíte hledat po etapách, tedy nejdříve spoj do Přerova a pak teprve do Hranic a na Ostravu. No ale něco jelo a pak ve Studénce už byl motoráček plný, zejména když se to stalo plánovanou akcí nějaké skupiny aktivních důchodců.
Přijeli jsme ve 13.37 a šlo se od nádraží pěkně do kopce. A co hůř muselo se přes koleje po nadchodu, kde na Vás vykukuje cedule „Vstup na vlastní nebezpečí, lávka se v zimě neudržuje“.

DSC_1979_74297 DSC_1919_74238

Tož nevím jak to ti místní v zimě, když nasněží dělají. Ale mělo to jednu výhodu, hned jsme věděli jak se jde na náměstí ve Štramberku, kde byla masopustní oslava nahlášena. Cestou se vytvořil zástup, který pak zhoustl, když se šlo kolem městského centrálního parkoviště a v cíli, na krásně opraveném náměstí už postávaly davy lidí. Na každém kousku nabídka Štramberských uší a vlastní masky nikde a to až do 15.00 hodin.

DSC_1931_74250 DSC_1937_74256

Až potom se v dáli na cestě po které jsme přišli od nádraží objevil dav, ale on se zastavil o hasičské zbrojnice. Na vlak co nás zase doveze do Olomouce už moc času na přesun nezbývalo a tak jsme šli slavnostnímu průvodu naproti. Vše pěkné z náměstí a ty krásné domky a dřevěné chaloupky po cestě byli nafoceny a tak jsme tomu oslavujícímu davu šli prostě naproti.

DSC_1945_74264 DSC_1958_74277 Čti více…

01-Lanzarote – necelý týden z pobytu v oblasti Playa Blanca – listopad 2017

Lanzarote 2017 – listopad – díl 1.

Motto pro tuto vzpomínku jsem si dovolil přečíst v časopise „My Wings“, který byl k dispozici na palubě letadla, kterým jsme se na ostrov Lanzarote tentokrát dopravili.
Bylo tu napsáno, že pobyt na 30 až 40 minut na slunci v zimním čase, alespoň třikrát týdně pro našince z chladnoucí Evropy není jen tak k dispozici a tak doporučení lékařů, že pobyt na slunci nahradí nedostatek vitaminu D a odtud je tak rozhodnutí být 14 dní na slunečném ostrově v zimě řešením, které nahradí tento nedostatek a zásoba nabitého vitamínu D pak vydrží přes celou zimu a dokonce i několik měsíců.
Aniž bychom to dříve četli mohu jen potvrdit, že loňskou zimu jsme přečkali bez chřipky a nachlazení. Teplotní šok po návratu máme zvládnutý a ještě v prostorách letiště se zase zabalíme do teplé bundy a kalhot abychom hned po návratu něco nechytili a pak už budeme jen vzpomínat a uvažovat o další podzimní dovolené, která nám vlastně prodlouží léto a dodá ten nedostatkový vitamin D.

Fotky, které jsou k dispozici z této oblasti :

A nyní už jen vzpomínáme jak přišel den odletu 22.listopadu. Do Prahy vlakem, pak AE autobusem na letiště. Vše podle plánu a na čas. Bylo to tak divné, že v tom musel být někde háček. A byl, a to pořádný. Nástup na bráně D1, zase bez problémů. Místo k sezení skvělé, byli jsme i poučeni, že když se bude vystupovat nouzovým východem, tak musíme tohle a tudle a zatáhnou za nějakou tu páku, ale nakonec to nebylo potřeba, protože z letadla jsme asi po hodině trpělivého čekání, někde na ploše byli upozorněni, že závada nebude opravena, ale že pro nás přijedou autobusy a poletíme jiným letadlem. A tak se i stalo a my po dvou hodinách a 30 minutách ve 14.30 odlétali jiným, větším letadlem. No ale pro nás dva to nebylo zase tak jednoduché, protože ten osud je osud a tomu se asi neuhne. Já totiž v hale nemohl najít palubní lístek abych byl nově zaevidován že jsem nastoupil do toho druhého letadla. Tak jsem nahlásil číslo 12A, protože žena měla lístek a ten byl hned vedle 12 B. Ale na monitoru toto místo nebylo na naše jméno. Nechali nás vydusit, pak se přišlo na to, že ve větším letadle je místo pro nouzový výstup na řadě 15 a tam jsme byli nalezeni až jako cestující v jiné řadě a byly nám proto vydány nově vytištěné letenky. No a my seděli na sedadlech, kde bylo tolik místa, že bych v tom letadle letěl i na kraj světa. Nohy natažené, obsluha vzorná i jsem usnul a byl jsem zase o hodinku blíže našemu cíli. No a let byl hodně zajímavý. I na barevném monitoru nad našimi sedadly. Letěli jsme totiž tak rychle jak slunce zapadá a tak celou cestu to sluníčko nám pořád naznačovalo, že už půjde spát. No a na tom monitoru to bylo ukazováno takovou sinusoidou nad mapou, kde je ještě den a kde už noc a to naše letadélko bylo pořád na hraně mezi nocí a dnem. Kdyby jsme letěli podle plánu, tak by jsme se tak neměli. No a navíc nám odměnou bylo i to, že jsme viděli pod námi bílé alpy osvícené z boku a bez mráčků, no prostě nádhera a jen nádhera. A tak když jsme přistávali místo v 16.55 až v 18.55, a tak tu už byla tma a také o hodinu méně, ale my překonali vzdálenost 3 724 km z Prahy na Lanzarote a ještě tu bylo o hodinu méně, protože se čas přetáčí. No a tak jsme stihli i tu večeři.
Nafocen byl po vstupu i náš pokoj, tedy obývák s kuchyňským koutem, ložnice, koupelna s dlouhou vanou obložená i mramorem, no prostě paráda. No a ráno pak bylo focení z obrovského balkonu a bylo kochání velkým prostorem kolem nás co jsme navykli na vysoké paneláky za plotem.

DSC_0078 jeden z modulů hotelu THB Tropcal, kde jsme bydleli, bazén měl vyhřívanou vodu DSC_0042 jeden z bazénů, kde mohli jen dospělí, ale bazén měl jen ohřátou vodu sluncem Čti více…

02-Lanzarote – první výlet autem – listopad 2017

Lanzarote 2017 – díl 2 – poprvé autem.

Podle papírové předpovědi mělo ten den 27.11.být pod mrakem, ale vše bylo jinak k našemu prospěchu. Hned v 9.00 se objevila rázná agentka společnosti CICAR u které jsem měl zajištěn poukaz na tři dny s autem kategorie nejmenší a nejlevnější, kategorie „A“. Po podepsání papírů jsem dostal klíče a auto značky Opell Corsa s SPZ 9725JKF, krásné červené barvy s mírným škrábnutím na předním levém blatníku, ale s plnou nádrží.
No a hned se vyjelo směrem k majáku na konci lokality Playa Blanka, kde se před 4 roky zastavil stavební boom. Takže nás sem vedla zvědavost, co se mohlo změnit.

DSC_0102_73346 maják na konci Playa Blanca DSC_0099_73343 bouřící oceán pod majákem na konci Playa Blanca

No těch nedokončených domečků bylo už méně, některé už měli zahrady osázené palmami a samotný maják dostal lodní radar a nový bílý nátěr. Cestou zpět k hlavní silnici na Yaizu jsme se zastavili v hotelu H10, kde jsme také v roce 2013 v březnu už byli. Hlavní budova byla bez obrazů s novou bílou barvou na všech stěnách a novým interiérem hlavní vstupní haly. Lehce jsme pronikly k bazénům a až k oplocení kolem promenády při oceánu. Vše ostatní bylo pohádkově krásné a všude kolem zeleného poklidu. V obrovském bazénu pořád stála loď, která slouží jako bar pro nenasytné v režimu all Inklusive.

DSC_0134_73376 prostory kolem bazénů v areálu hotelu řetězce H10 DSC_0115_73357 prostory kolem bazénů v areálu hotelu řetězce H10 Čti více…

03-Lanzarote – druhý den s vypůjčeným autem – listopad 2017

Lanzarote 2017 – díl 3

Je 28.listopadu, úterý a my máme odborně sestavený plán, protože co chceme vidět bylo konzultováno s delegátkou a ta nám našla na úterý největší možnou velikost příboje a čas, kdy kulminuje a kdy je tedy dobré sem jet podívat na Los Hervideros, ale má to jednu podmínku, měl by k tomu být i dobrý až velký vítr. Pak se dá vidět hodně krásné a velké vlny.

DSC_0439_73673 jsme přímo nad útesy Los Hervideros, ale není vítr DSC_0478_73706 jsme přímo nad útesy Los Hervideros

No a protože vítr něco po 9.hodině nebyl, skoro žádný, vyšel ten plán naprázdno. Takže snad někdy příště. Jak by to asi vypadat mělo jsme uviděli jak v televizi, tak i v knize o ostrově Lanzarote. Dále máme namířeno do musea Cezara Manriqua v Hariu. Abychom poznali zase něco z jiného kraje a z jiné přírody kolem silnice, tentokráte to vezmeme od skalisek s velkým vlnobitím na Yaizu a až na město Tias, kde bychom měli odbočit směrem na San Bartolomeo. Na jednom z kruhových objezdů musíme zastavit a fotit, protože takovou krásu jen tak v České krajině neuvidíme. Kombinace černé a červené lávové drti a k tomu krásné květy a zelená tráva a replika větrného mlýna, no prostě pastva pro oči. Nezastavili jsme jen my, je tu hodně následovníků.

DSC_0489_73717 jedna z krásně upravených kruhových křižení v krajině DSC_0491_73719 jedna z krásně upravených kruhových křižení v krajině Čti více…

04-Lanzarote – třetí výlet s vypůjčeným autem – listopad 2017

Lanzarote 2017 – díl 4.

Máme třetí a taky poslední den půjčené auto od společnosti CICAR. Na hotelu THB Tropical ve městě Playa Blanca přistavené a na hotelu Relaxia Olivina v Puerto Carmel se bude vracet, takže jsme to také využili k tomu, že jsme se přemístili mezi hotely a dopravili si zavazadla a zimní bundy. Bylo dne 29.listopadu – středa.
Nejedeme hned na hotel, stejně bychom museli čekat do 14 hodiny. Takže i se zavazadly jedeme do městečka
Guatiza, kde se nachází kaktusová zahrada, která byla zbudována na bývalém lomu na lávovou strusku. Za 11,60 eura pro dvě osoby jsme v areálu, kde jsme již jednou byli. Jsme zvědavi na to, jak se to změnilo, jak v dané době co kvete. Proti únoru roku 2013 se v listopadu roku 2017 moc nezměnilo.

DSC_0783_74006 v kaktusové zahradě u obce Guatiza DSC_0706_73929 v kaktusové zahradě u obce Guatiza

Květy jsme našli jen poskrovnu, ale jako celek, to je pořád nádherné a pořád jen chodíte, klekáte a leháte, aby jste dosáhli toho pravého úhlu k vyfocení té které nádhery. Skutečně být na ostrově Lanzarote a nepodívat se do této kaktusové zahrady, to by byl hřích. Ale vše jednou má svůj konec a tak jen popojedeme ke kostelíčku v obci. Ale záměr jen jej vidět má téměř hororový výsledek. I v tak malé obci je spousta jednosměrek, a tak jako by jsme vjeli do bludiště. Ale podařilo se. V obci nebylo v tom slunečném dni a horku živáčka, ale v dáli hučel dvorek u školy jako v úle, byla tam asi polední pauza. Protože jsme v této části ostrova trávili týden v březnu roku 2013 a to v lokalitě Playa Costa Teguise, jeli jsme se tam podívat, co se za tu dobu změnilo. Zcela náhodně jsme odbočili z úplně nové silnice na jeden kruhový objezd a z něj dojeli po hlavní třídě, kterou jsme se sem tehdy také jaksi složitě dostali. Zaparkovali jsme přesně na tom plácku, kde jsem dříve stávali s půjčeným autem a šli se projít po pláži. Tehdy jsme do oceánu pro velké vlny nevstoupili, nyní to byla klidné písečná pláž pod hotelem, kde za skleněným plotem leželi opékající se turisté.

DSC_0796_74018 vzpomínáme na náš pobyt v březnu roku 2013, tehdy tady byla červená vlajka DSC_0797_74019 stav kolem hotelu setrvalý Čti více…

05-Lanzarote – poznávání lokality kolem Puerto Carmen – prosinec 2017

Lanzarote 2017 – díl 5.

Tyto vzpomínky budou už jen o našem „flákání“ v okolí Puerto Carmen. Podle prvních poznatků jde o hodně dlouho pláž, tedy více pláží za sebou, jedna pěknější než druhá, každá s nějakou jinou zajímavostí a vše v naprosté čistotě s veřejnými záchody a sprchami k dispozici, promenáda s mnoha obchůdky a tavernami a casinem a luxusními hotýlky, třeba i přímo na skále nad oceánem, které jsme dosud neviděli. Hned druhý den to je ve čtvrtek 30.listopadu, jsme jeden takový objevili a bylo foceno jen na mobil. Poznámka, pozor fotoaparát vždy sebou. Dopoledne procházka i krátké koupání v oceánu, pak něco na mls k obědu, včetně kávičky, zmrzliny a směsek s různým alkoholem za účelem pití. A k tomu za slunečného odpoledne ležení u hotelového bazénu. Ale ležel jsem v mokrých plavkách a rýma a nachlazení se dostavilo téměř hned. Pak je večeře a na závěr si na pokoj odnášíme whisky se sodou. No a den jak jej poprvé prožíváme bez výrazné aktivity je u konce. Ještě večer obloha s hvězdami a měsíček roste do úplňku, ale ráno je zataženo. A i chladněji, a tak z krátkých kalhot děláme dlouhé a využíváme i svetříku. Na recepci se ptáme jak se jde do hlavního města Areciffe, tedy víme že autobusem, ale není nám známo v té spleti jednosměrek, kde je autobusová zastávka. Ale po zákresu do mapky víme, že to je jen kousek u hotelu Antonio na pobřežní silnici. Jedna jízda pro dva je za 3.40 eur a jedeme dosti dlouho, takových 15 km. Vystoupíme na konečné a snad hlavní autobusové zastávce a jdeme na obhlídku toho, co jsme tu už viděli v roce březnu roku 2013. No a ono to doznalo svého času, to co bylo jako nové už takový dojem nedělá, ale za to, povyrostla zeleň na plochách pod jediným vysokým hotelem, kde je 17 pater a ve vrcholu je kavárna s nádherným výhledem. No samozřejmě, že na zpáteční cestě si to vychutnáme i s capuccinem za 3 eura. To stojí za ten výhled. Jen je stále zataženo.

DSC_1052_72407 výhled ze 17 patra hotelu DSC_1059_72413 výhled ze 17 patra hotelu

I sprchlo a to ve chvíli, kdy se můžeme schovat v místním starém kostelíku se zajímavou výzdobou. Město nám chátrá, jsou tu obchody, ale je tu i místní chudina a pozor na zloděje. V uličce s bankomaty je takový „týpek“ s elektrokoloběžkou, brýle na očích, barevný, dobře maskovaný obličej a jen postává u bankomatu a rozhlíží se. To už známe, jen číhal na oběť co sy vybere hotovost a nebude umět klusat a z překvapení ani zahulákat, že jej okradli.
Ale podařilo se nám tady koupit v místní knize nejbarevnější a solidní publikaci o ostrově Lanzarote, kde je dokonce i to velké vlnobití v Hervideros. Tak mohu ukazovat, co jsme chtěli vidět ale neviděli. Ale vše je komentováno jen v Polském jazyce, protože pro Čechy tu nic nemají a těch Poláků to je asi víc.
No prostě tohle město nás zklamalo, ale my se autobusem zase vracíme a dáme něco na mls k obědu. Takové čerstvé plátky červeného masíčka z lososa dobře marinované, to je přeci pro nás nevšední pochoutka. Ale hned po vstupu do jídelny podávali šampaňské brutto a tak byli hned i tři ochutnávky za sebou. Odpoledne je pořád zataženo, jen se povalujeme. Zase ta večeře, asi večer někam v plné síle nahlédneme, jaký tu je noční život. Všude převládají Anglické jazyky, pak Německy, Italsky, Francouzky, Španělsky, Polsky, Čecha zatím žádného nepotkáváme.
A máme tady další den to je pátek 1.prosince. Vypadá to na pěkný den, na obloze se honí mraky přes světle modré pozadí. Plán na to co dělat přišel rychle u dobré snídaně. Sedáme na autobus a tentokráte jedeme do přístavu v Puerto del Carmen. Autobus zastavuje nad přístavem na kruhovém objezdu a když si řidič dokouřil svou cigaretku, nasedl a rozjel se směrem, který se nám už nehodil, protože se jakoby vracel, tak jsme vysedli a jen kousek popošli a byli jsme v místě, kde jsme svou prohlídku kolem přístavu končili ve středu, kdy jsme sem zavítali s půjčeným autem. No a jdeme po nábřeží a sledujeme vše pěkné kolem čeho procházíme. A je toho hodně co nás zajímalo. První nečekanou podívanou bylo místo zaplněné dodávkami typu transit, které sem dovezli zájemce o potápění a tak jsme sledovali hladinu oceánu při krásné plážičce a vypadalo to, že je tady rojení tvorů podobných tuleňům.

DSC_1074_72426 jiní tam budou skákat ze břehu DSC_1073_72425 někteří už si bahní ve vodě Čti více…