Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – Červnová výprava do Roudnice nad Labem.

Jízda z Olomouce do Roudnice nad Labem po dálnici by byla nuda a nervy z čekání v kolonách. Protože cílem této jízdy bylo setkání s obrovským životním optimismem, jak si ho dovoluji tímto pojmenovat, tak rovněž šlo o výpravu spojenou s poznáváním krajiny a architektury, tam někde v Čechách. Abychom mohli dodržet přesný čas setkání, to je 9.00 hod ve středu dne 5.června v Roudnici nad Labem v pensionu „U Kapra“, vyrazili jsme den předem. Naše první zastavení bylo na golfovém hřišti v lázních Bohdaneč u Pardubic. Prohlédli jsme si místo, kde se i dopoledne pohybují „darmošlapové“, kteří sem dojedou ve svých velkých bourácích typu SUV. Jen to naše „autíčko“ muselo závistí zchladnout, aby naskočil motor a zase to popojelo o kousek dál.
Byly to lázně Poděbrady. Po přejetí mostu přes Labe jsme zaparkovali na velkém parkovišti pod stromy, kde bylo i možné dojít k jezeru a pak se i vykoupat.
Od parkoviště jsem se pak vrátili do města k zámku, ochutnali vody z pramene pod zámkem, který tu vyl objeven v roce 1904 a který od té doby léčí srdeční choroby v lázních, které jsou situovány snad v centru měst při krásném zeleném parku na jejich začátku jsou květinové hodiny, kde každý den zahradník mění datum.

_DSC9723_86889 při vstupu na zámek v Poděbradech - první nalezený minerální pramen _DSC9750_86915 areál lázní Poděbrady - květinové hodiny

Tady uprostřed rozlehlého parku jsem se věnovali opět dobré přírodní minerálce, kterou si naberete u kolonády a pak se můžete koukat na zajímavý vodotrysk.

_DSC9773_86938 areál lázní Poděbrady _DSC9760_86925 areál lázní Poděbrady

Ještě pohledy na Labe se zámkem v pozadí.

_DSC9741_86906 na cestě do lázeňského parku v Poděbradech _DSC9777_86942 cestou přes Labe k parkovišti Čti více…

02 – Cestou z Roudnice nad Labem po hradech a zámcích.

Ráno po teplé noci je opět na obloze sluníčko a my se po snídani vydáváme na zpáteční cestu.
Našim prvním zastavením je zámek nabízený k prodeji v obci Liběšice.

_DSC9917_87081 u zámku v Liběšicích - zámek je prodáván krajem Ústí nad Labem _DSC9921_87085 u zámku v Liběšicích

V tom ranním slunci nádhera, ale protože na zakoupení zámku nemáme je toto krásné místo jen nafoceno a jede se dál. Zastavujeme v Úšteku. Jen zase zíráme na to co jsme nového objevili. Městečko na kopci, krásné stavby na náměstí, krásné výhledy do údolí pod městem.

_DSC9948_87105 ve městě Úštěk - památné domy _DSC9957_87114 ve městě Úštěk

Z jednoho místa jsem zahlédli kopec a na něm kostelní stavby. Když jsem zjistili, že to je kalvárie nad obcí Ostré, jelo se na tam. Ještě spící obec, tedy bez lidí, protože tu už asi pobývají jen „lufťáci“, zaparkovali jsme „autíčko“ a po nenáročné cestě křížovou cestou jsme na místě s nádhernými výhledy a zajímavou kalvárií na jejím vrcholu.

_DSC9982_87139 výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii _DSC9975_87132 výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii Čti více…

01 – Rekreace v Hevizu – květen 2019

Podíváme se do lázní v Hevizu, Zalakarose, cestou objevíme přístav v Petrově a Skalici a nahlédneme do hotelu Kapitany v Sumegu.

Tak tuhle rekreaci jsem obdržel jako dárkový poukaz od syna, když jsem slavil to kulaté výročí, prý abych si to užil a léčil své tělo i se svou ženou. No a tak se stalo, že jsem objednal na tenhle poukaz termín, kdy má zase má žena den svých narozenin, termín od 5.května do 12.května byl potvrzen, a protože jsme jeli zase po zimě tím našim zlobivým „autíčkem“, tak jsme si to tak trochu protáhli po svém a vůbec nám nevadilo, že až na místě jsme se dozvěděli, že poukaz je platný jen na 5 nocí se snídaní a ten zbytek bychom pak museli za noc připlácet. A tak jsme spali cestou do Hevizu někde u Balatonu, poblíž města Keszthely a zpět jsme si to naplánovali tak, že jsme přespali u přehrady Gabčíkovo.
Při pobytu jsme si platili vstupy do termálních lázní. Koupání v teplém jezeře, hlubokém od 2 m do 38 m jsme realizovali dvakrát. V pondělí 6.května bylo hnusné počasí a tak jsem si koupili celodenní vstup a trávili jsme čas pod střechou lázní. Podruhé to bylo 8.května a my se dopoledne věnovali poznávání okolí Hevízu a potom za slunečného odpoledne jsme šli do lázní už jen na 3 hodiny. To jsme pak i plavali v tom hlubokém a teplém jezeře, kde je pořád teplá voda a má 29 st.C.
No a protože stále něco musíme ověřovat či objevovat, tak jsem hned v den přesunu na začátku naší rekreace, a bohužel za chladného a mrholícího počasí, objevili přístav v Petrově a protože byla neděle mohli jsme nahlédnout do kostela ve Veselí nad Moravou.

_DSC8470_85998 a to je ten kostel, kolem kterého často jezdíme a bývá pořád zavřený _DSC8472_86000 jsme v přístavu v Petrově

Pojedli jsem u vinných sklepů Plže, kousek za Petrovem při cestě na Skalici.

_DSC8478_86006 z vinných sklepů v Petrově - Plžích _DSC8476_86004 celkový dojem z vinných sklepů v Petrově - Plžích

Objevili jsem nádherně upravené slovenské město Skalici a taky zajeli podle šipek do přístavu Skalice na Baťově kanále.

_DSC8489_86017 v centru města Skalice _DSC8495_86023 v centru města Skalice Čti více…

02 – Rekreace v Hevizu – květen 2019

Podíváme se odpoledne do prosluněných lázní v Hevizu, prohlédneme blízké okolí našeho ubytování s vinicemi. Podíváme se na přírodu u Malého Balatonu.
Navečer oslavíme výročí ve vinném sklípku na vinařské cestě. Za zhoršeného počasí ve čtvrtek se rochníme v lázních Kehida, takže pršení nám nevadilo.

Je středa a náš státní svátek k tomu. Modrá obloha nad námi a tak vyrážíme za poznáním okolí našeho ubytování. Jen kousek s jsme pod uličkou s vinnými sklepy. Nádherné výhledy do údolí s městem a lázněmi Heviz.

_DSC8692_86219 na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu _DSC8690_86217 na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu

Jeden sklípek lepší než druhý a spousta jich v podvečer potom nabízí ochutnávku místního vína či je zde otevřena restaurace s výbornou maďarskou kuchyní. Na konci této viničné uličky je starý hřbitov a kapličkou.

_DSC8710_86237 na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu _DSC8718_86245 na dopolední procházce po vinné stezce v Hevizu

Vše je nafoceno a my sedáme do „autíčka“ a jedem se podívat na ostrov v malém Balatonu. Soused nám to večer popsal jako zajímavé místo tak proč se tam nepodívat. A výlet stál za to. Nejprve jsme našli odbočku z hlavní silnice na Zalakaros k místu nazvaném Kányavár, což je malý ostrůvek spojený s pevnou zemí dřevěným příhradovým mostem. Platilo se parkovné a nám po radě souseda stačila právě jen hodinka na procházku po ostrově.

_DSC8728_86255 objevili jsem přístup na ostrov v Kányaváru _DSC8762_86289 tak to byla ta rozhledna Čti více…

03 – Rekreace v Hevizu – květen 2019

Pátek je náš poslední den, kdy jsme zajeli na hrad Sziglegt a jsme součástí malého zázraku kousek od Bodacony. Sobota je den kdy končí naše rekreace a my cestou kolem Balatonu zastavíme v Siofoku, navštívíme Borgy Vár v Szekesfehervaru a kocháme se pěší zónou města. Navečer zastavujeme na Slovensku v Gabčíkovu, kde přespíme v „autíčku“ a po deštivé noci se jedeme podívat do termálních lázní v Dunajské Strede.

Teplých a léčivých vod bylo dosti a tak jedeme za poznáním přírody a historie v okolí Balatonu. Není plánu, je jen náhoda v odbočení z hlavní cesty. To první odbočení bylo k místu na kopci, kde byla ze silnice viditelná zajímavá stavba rozhledny. Nebylo to složitá, našli jsme, ale bylo oplocena a zavřeno z technických důvodů. Na rozhlednu v havarijním stavu se nesmí.
Tak to bereme přes kopec mimo město Keszthely a nevím ani jak už zase jedem do kopečka mezi domky. No a objevujeme místní střelnici na terče. Ale cesta vede ještě o kousek dál a tam to vše končí. Před námi je prostorný palouk, malé stavbičky sociálního zázemí, bufetu, ohniště, lavičky a první auto s rozdivočenými dítky. Pak se objevil mužíček v zeleném a ukazuje nám špičku rozhledny a vysvětluje jak se k ní dostat, pak tu máte WC a pak v mém krámku dostanete med či nějakou tu marmeládu, nebo si můžete dát kafe. A to vše s vysvětlujícími gesty v jazyce Maďarském, ale srozumitelném.

_DSC8899_86424 vystoupali jsme na rozhlednu _DSC8913_86438 výhledy z rozhledny

Za 15 minut jsme zdolali rozhlednu s výhledem do okolí až k městu Keszthely a Balatonu. Na opačnou stranu pak kopečky s hustou zelení a další rozhlednou. Příroda tu voní, sluníčko peče a jsme jako v ráji náhodně objeveném. Jen pod námi na palouku roste hluk skotačících dítek.

_DSC8924_86449 a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi _DSC8926_86451 a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi

Když se tam vrátíme je tu plno aut, stolečky přeplněné vším dobrým co rodiče na toto jakési setkání napekli a navařili a dítka kolem létají jako vosy či jako včelky. Odmítám s velkými díky tu marmeládu a kafé a jedeme směr silnice 71 co vede kolem Balatonu.
Odbočujeme k obci Szigleth nad níž stojí mohutný hrad. Vstupné je 800 ft a když zaplatíme samými 200 ft mincemi, uděláme radost pokladníkovi nevídanou, protože už má co vracet.

_DSC8939_86464 a jsem u vstupu na hrad _DSC8983_86506 na vrcholu hradu Čti více…

Jarní výlet na hrad Hukvaldy.

Jarní výlet na hrad Hukvaldy.

Bylo to na jaře roku 2003, kdy jsem s přáteli z Kanady zajel do Hukvald, abychom navštívili Štramberk a dům Leoše Janáčky, kde se na něj vždy v dobrém vzpomíná. Ale tehdy bylo pošmourné, až škaredé počasí a tak jsme pouze vnikli do musea a přítel, tehdy ještě zpěvák v kanadském sboru v Ottawě si koupil na památku CD a i noty s hudbou Leoše Janáčka.
Něco z těchto vzpomínek je na www.cestotipy.cz/2015/vzpominky-na-rok-2003/nggallery/page/4

No a když máme nyní tak krásně prosluněné a teplé velikonoční svátky, bez velkého plánování jsme vyjeli do Hukvald s tím, že tentokrát musíme vystoupit až na hrad.
Cestou jsme viděli siluetu hradu Helfštýn, pak hrad nad Starým Jičínem. Projeli jsme Jičínem do Kopřivnice a odbočili na Mišín do Hukvald. Všechny tyto hrady jsme už navštívil a já se o nich zmínil v těchto cestovních vzpomínkách.
Když jsem dojeli do Hukvald, měli jsme pocit, že se tu bude konat nějaká kulturní akce. Na parkovišti jsme vyškemrali poslední volné místečko pro naše malé autíčko. Na ulici k oboře a hradu na jejím vrcholu šli davy mladých turistů s velkými skupinami malých dítek.

_DSC8267_85949 jiné světlo na cestu k oboře _DSC8180_85863 malebné domečky při cestě k Janáčkovu domu

Vstoupili jsme do obory a po asfaltové cestě jsem začali stoupat až k hradu. Cestou jsme si šáhli pro štěstí na lišku Bystroušku jako snad každý, kdo kolem prochází.

_DSC8183_85865 poslední osvěžení, lístky na hrad se kupují až u hradu _DSC8189_85871 u sovy lišky Bystroušky

Pak jsem obdivovali krásné kořeny mohutných buků lesních, které tady byly vysazeny po roce 1730 na tehdy holé pláni.

_DSC8195_85877 pak objevíte při cestě nádherné kořeny _DSC8196_85878 pak objevíte při cestě nádherné kořeny Čti více…

Přivítali jsme jaro na jihu Moravy.

V rádiu byla podána informace, že v mandloňovém sadu v Hustopečích u Brna proběhnou slavnosti Mandlí. Protože jsem tuto lokalitu objevili poslední den v roce 2018, bylo samozřejmostí toto sdělení akceptovat. V sobotu na den slavnosti to nám přišlo sice zajímavé, ale zase ty davy lidí. No a tak jsem udělali zajímavý plán a objevovali jsem v sobotu kvetoucí koniklec v Strejčkově lomu u Krčmaně, při silnici Olomouc – Přerov, nebo při cyklostezce z Grygova do Majetína.

DSC_9489 _DSC7496_85483 koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně

_DSC7469_85457 koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně _DSC7495_85482 koniklec ve Strejčkově lomu u Krčmaně

Naposledy jsme tam byli až 5.dubna v roce 2015. Od té doby se tyto květy koniklece rozmnožily a je to dnes parádní podívaná. Ale bohužel tu paráda chce vidět stále více lidí.
Ale krásné slunečné odpoledne a ta nádhera kolem, to je krásné vítání prvních květů jara.
No a v neděli jsem se vydali do Hustopečí u Brna.
Vzali jsme to tou nejkratší možno cestou podle webu www.mapy.cz . Čas i kilometráž byla dodržena a tak jsme ještě cestou nakoukli do kostela v obci Kurdějov. Taky jsme to objevili toho 31.12.2018, ale tehdy jsme se nedostali do interiéru. No a protože jsme jeli kolem, když do kostela chodili lidé na mši, máme splněno a viděli jsme krásný nově rekonstruovaný interiér.

_DSC7533_85627 interiér opevněného kostela v Kurdějově _DSC7535_85629 interiér opevněného kostela v Kurdějově

Na parkovišti, odkud se vychází na mandloňovou stezku, bylo plno a živo. cestou nás do pořádného kopce předbíhalo mládí, ale slunce hřálo a my okukovali pupeny meruňěk. Když se vystoupá na hranu plošiny už je v dáli vidět to co bylo našim cílem.

_DSC7553_85647 mandloňový sad _DSC7554_85648 v mandloňovém sadu Čti více…

Jeli jsme za zajímavostmi Oderských vrchů – 7.březen 2019

Podnět k tomu, podívat se do této lokality, vznikl na základě článku o nějakém panu Horáčkovi, který podváděl ve službách pro pražské nemocnice a o hradu Kunzov. Tohle jsem pak objevil na stránkách České wikipedie :
Objekt byl vystavěn v romantickém stylu v letech 1907–1908 továrníkem Antonínem Kunzem z Hranic a sloužil mu jako letní sídlo. Ovšem Antonín Kunz již v roce 1910 zemřel a Kunzov přestal být užíván. Jeho syn ho v roce 1930 prodal místnímu lesníkovi Františku Hrubému. V roce 1961 jej do správy získal podnik Moravia, který ho přeměnil na pionýrský tábor.
Takto fungoval až do roku 1994, kdy jej získala zpět vnučka Františka Hrubého, aby ho následně prodala společnosti Femax Hranice. Ta z Kunzova chtěla mít reprezentativní sídlo, k tomu ale nedošlo a v roce 2006 ho prodala dál. V roce 2007 byl i přes odpor tehdejšího majitele, společnosti Rent Building Plus, zapsán na seznam kulturních památek. Podle pracovníků Národního památkového ústavu šlo o stavbu, která byla „ojedinělým příkladem romantizujícího obytného sídla jakožto výrazu stylizace kapitalisty do role a životního stylu středověkého aristokrata“.
Hrádek vlastní od roku 2008 společnost KUNZOV s.r.o. Tu vlastnil stavitel Joost Noordam z Nizozemska, který však do rekonstrukce hradu neinvestoval a hrad nadále chátral. V roce 2015 společnost koupil podnikatel Tomáš Horáček. V roce 2018 probíhala rozsáhlá rekonstrukce hradu i jeho okolí. Mělo tam vzniknout ubytování, wellness, středověká krčma a zábavní park pro rodiny s dětmi. Rekonstrukce zámečku byla pozastavena poté, co byl koncem června 2018 Tomáš Horáček vzat do vazby. V listopadu 2018 se majitelem společnosti stala nemajetná společnost Green Care s.r.o. Existuje podezření, že jde jen o účelové vyvádění Horáčkova majetku s účelem poškození věřitelů.
No a tak se stalo, že jsme se sem jeli ze zvědavosti podívat, když mělo být pěkné slunečné a už i teplé jarní počasí. Cestou jsme se zastavili v lomu Výkleky, kde je v létě parádní koupání v průzračné vodě.

_DSC7239_85389 rozmrzající lom Výkleky _DSC7240_85390 rozmrzající lom Výkleky 7.března 2019

Zastavili jsme i ve městě Potštát, které se pomalu a jistě zbavuje vizáže zanedbaného místa v této republice. Tady se za tuhého socialismu na okraji vojenského újezdu Libavá zastavil život a nyní se to mění k lepšímu.

_DSC7245_85395 v centru Potštátu _DSC7246_85396 v centru Potštátu Čti více…

Kutná Hora 17.února 2019 – předčasné jarní počasí.

Zase bylo nahlášeno krásné a taky teplé počasí, a to je teprve 17.února. Jdeme na vlak do Prahy s tím že v Kolíně se přesedne a je přípoj do Kutné Hory hl.n. Co bude dál jsme nechali na osudu. Ten k nám byl po ránu krutý. Vlak v 8.09 hodin měl poruchu a jako že už dál nepojede, pak odjel téměř bez lidí o 20 minut později a tedy i bez nás, protože my jsme už čekali na vlak jiný co odjíždí v 8.31 hodin. Ale ono to nějak dopadne. V Kolíně to jaksi vyšlo a do Kutné Hory hl.n. jel osobák nabitý cestujícími od Prahy. Téměř všichni mluvili jiným jazykem než Česky. Japonci, Indové, Angličané a taky někdo a těch bylo skoro nejvíc, mluvil skoro jako Rusky. V Kutné Hoře to zastavilo tak, že hned z opačné strany nástupiště stál motoráček co jel do Kutné Hory Sedlec a Kutné Hory město. Strojvedoucí narvaného motoráčku nás ujistil, že na městě to pak je jen kousek k památkám v centru. No a tak jsme se nahrnuli s davem do motoráčku a jelo se. Polovina lidí vystoupila v Sedleci a téměř celý zbytek na městě, no a pár lidí pokračovalo směrem na Zruč nad Sázavou.
Od nádraží Kutná Hora město se šlo s davem a podle šipek do centra. To co bylo po ránu pod jinovatkou už krásně hřálo jako by jarním sluníčkem. Zrádné stíny v ulicích skrývaly kluzkou žulovou dlažbu.

DSC_6892_85232 ohlédnutí ke kostelu sv.Jakuba DSC_6885_85225 první výhled k chrámu sv.Barbory

Za prvním náměstím jsme odbočili k velké věži kostela sv.Jakuba, no a pak už to šlo samo, protože jsme uviděli překrásnou promenádu s řadou barokních soch a na jejím konci kostel sv.Barbory, což byl vlastně cíl naší cesty, protože tuhle památku UNESCO jsme dosud nikdy neviděli. Na hodně dlouhou fasádu Jezuitské koleje pralo slunce a tak jsme i začali rozepínat v tom nezvyklém teple slunečného dne.

DSC_6903_85243 cestou k cíli chrámu sv.Barbory DSC_6912_85252 cestou k cíli chrámu sv.Barbory - ohlédnutí na vinice

Bylo něco po 11 hodině a my vstoupili, za poplatek pro seniory, do chrámu sv.Brabory, představující pozdně gotické architektury ze 14.století.

Nádheru tohoto místa zvětšovalo slunce pronikající barevnými skly postranních oken.

DSC_6926_85266 na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře DSC_6939_85279 na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře Čti více…

Zimní procházky – únor 2019.

Zimní procházky – únor 2019.

Zima v roce 2019 nám přinesla hodně sněhu a když se pak k tomu hned na začátku února přidalo slunečné počasí a ranní mrazy, došlo k nakopnutí životního elánu a k nutkání někam po okolí Olomouce vyrazit.
A tak první vycházka směřovala vlakem do Hrubé Vody a tam pak pěšky v čistém a lidskou nohou neposkvrněném sněhu výšlap do vojenského prostoru Libavá na údolím v Hrubé Vodě.

DSC_6476_84903 vlakem v Hrubé Vodě u Olomouce DSC_6492_84919 u štoly Klára

Nešel jsme jen tak, abych se unavil, ale abych objevil místa, která při mrazech a slunečním svitu jsou zajímavá tím, jak ze země vystupuje pára teplého vzduch z břidlicových skalisek, a všude nad tím se tvoří ledové krystalky, ale našel jsem jen to místo, kde je uzavřený lom Klára. To co jsem hledal nebylo už k nalezení, protože stoupla ranní teplota a tak jsem se mohl kochat jen tou zasněženou krásou kolem sebe při téměř nekonečném stoupání vysokým sněhem. Zjistil jsme, že bez sněžnic sem vstoupit byl holý nesmysl, a tak jsem pak taky zjistil, kde jsou hranice člověka který je jaksi postarší.

DSC_6526_84953 už ve vojenském prostoru Libavá DSC_6568_84994 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m.

Ale nakonec se podařilo vystoupat do nadmořské výšky 605 m a mít tu možnost po hodně dlouhé době poznat, co to je nic neslyšet a mít kolem sebe jen křišťálově čistý vysoký sníh, ojíněné stromy a připadat si jako v chrámu nádherné osluněné přírody.

DSC_6572_84998 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m. DSC_6576_85001 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m. Čti více…