Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Výlet směrem na Úsov a Uničov – neděle 12.ledna.

Byla neděle a k tomu už po ránu modrá obloha, venku to bylo jako na jaře a tak jsme se rozhodli, nasedli do auta a vyjeli směrem na Úsov.
V plánu naší cesty bylo, že se Úsově podíváme, jak se to změnilo v okolí zámku a na židovském museu.
Za Litovlí jsme nahlédli do dvora farmy, ve kterém se můžete volně pohybovat za plného provozu a tak můžete své potomky seznámit s životem na venkově. Mimo neděli pak můžete nakoupit mléčné výrobky. Dozvěděli jsme se, že tady v teplých dnech se pak stojí i fronty na místní kvalitní zmrzlinu. Jde o farmu za obcí Červenka, zastávka Nový dvůr, při silnici do obce Králová.

_DSC8244_93242 na farmě u zastávky autobusů Nový dvůr - Červenka _DSC8245_93243 na farmě u zastávky autobusů Nový dvůr - Červenka

Když vystoupáte po silnici za obcí Králová, pak se na vysokém obzoru objeví stavba volně stojící kaple. K té jsme odbočili po místní komunikaci a zjistili jsme, že tu je nádherný výhled na zámek v Úsově na celé město Úsov. Kaple je zasvěcená sv.Rochovi a vybudována byla v roce 1624 jako morová kaple. No a u této kaple jsem věděli, že jsem fakt dobře udělali.

_DSC8266_93264 zámek v Úsově _DSC8263_93261 kaple sv.Rocha nad městem Úsov

Sluníčko v poledne ukázalo, že jeho nasvětlení krajiny, zámku, ale i krásných hrobových desek na židovském hřbitově. Tento židovský hřbitov tu je od roku 1645 a podle mě je asi nejpěknější, právě při tom slunečném nasvícení.

Zámek, kde jsou sbírky ulovené zvěře, byl samozřejmě v této době zavřený, ale je také patrné, že by bylo potřeba mu dát nový kabát.

_DSC8267_93265 zámek v Úsově _DSC8272_93270 zámek v Úsově Čti více…

Vánoční procházka na sv.Kopeček u Olomouce.

Byl krásný slunečný den 24.prosince roku 2019. Po dobrém obědě jsme se vydali na procházku směrem ke sv.Kopečku s nadějí že bude dobré světlo. A to bylo, zejména, když jsem se vydal na polní cestu nad obcí Droždín odkud je nevšední pohled na stavby kolem kostela na sv.Kopečku.

_DSC7594_93196 kostel na sv.Kopečku u Olomouce od cesty nad Droždínem _DSC7612_93213

Naprostý klid, ani vánek, jen prosincové sluníčko hřálo do zimní bundy. Za kostelem tmavé mraky a stavba kostela s kopulemi svítila do prostoru.
Pak jsme přejel na sv.Kopeček a šel se podívat jak probíhají opravy v interiéru kostela.

_DSC7616_93217 _DSC7626_93227 náměstí u kostela na sv.Kopečku

Mohu podat informaci, že je již téměř vše dokončeno a září to novotou. Dokonce už byl v kostele instalován místní tradiční betlém. To jsem nečekal i když u nás doma už betlémek i se stromečkem jen čekal na štědrovečerní večeři.

_DSC7620_93221 v kostele už měli postavený betlém _DSC7622_93223 interiér kostela po rekonstrukci

_DSC7650_93240 betlémek u nás doma a je z roku 1932

Kolem kostela pohodová vánoční nálada a vše ozařovalo sluníčko. Takže krásné poledne tohoto štědrého dne v roce 2019.

Fotky z procházky na sv.Kopeček :

Vánoční procházka na Velký Kosíř.

Naposledy jsme zimní vycházku na Velký Kosíř měli v lednu roku 2014. Tehdy byla zima a napadl nějaký ten sníh, takže cestou od zámku v Čechách pod Kosířem to bylo kolem nás bílé, mírně zasněžené. Rozhledna byla zavřená.
Letos jsme to dali ve sváteční den 26.prosince 2019 a na vrcholu se po opravě rozhledny dalo vystoupat až k vrcholu na plošinu a konečně tak bylo možné i vidět do dalekého, místy i sluncem prozářeného okolí.

_DSC7727_93025 už vidíme rozhlednu na Velkém Kosíři _DSC7720_93018 cestou na Velký Kosíř

Tento výstup na vrchol rozhledny byl mimořádný, protože bylo mimořádně otevřeno v zimních měsících. Jinak to tu je zavřené a nahoru se lze podívat až v jarních či letních měsících. (otevírací doby lze najít na webu ( www.kosir.cz )

_DSC7733_93031 již opravená rozhledna na Velkém Kosíři 442 m n.m. _DSC7744_93042 výhled na osluněnou Olomouc Čti více…

Zimní výhledy na sv.Hostýn – prosinec 2019.

Protože o sv.Hostýně jsme již zapisoval vzpomínky několikrát, tak jsem se tentokrát rozhodl podívat se na toto poutní místo Moravy z jiného úhlu a za velmi kritických podmínek. Snad budu mít i jakýsi názor, který se pokusím tímto zveřejnit, i když nejsem na tuto oblast posuzování odborník.
Když pojedete do Bystřice pod Hostýnem po silnici od Holešova, tak nedaleko od Bystřice pod Hostýnem budete vjíždět do obce Bílavsko a nad ní je po pravé straně nyní holý kopec, na jehož vršku je pár volně stojících stromů, které tam byly ponechány a já nevím z jakého důvodu. Ještě za teplého počasí jsem to byl prozkoumat a když jsem vyjel a pak vystoupal až na vrchol tohoto kopce, zjistil jsem, že z tohoto vrcholu je zajímavý výhled na sv.Hostýn, ale dohlédnete až do Holešova i Přerova. No a proto jsem tento výstup učinil v prosinci opakovaně.

_DSC7319_93104 kopec Chlum nad obcí Bílavsko _DSC7320_93105 výhled na Bystřici pod Hostýnem

Na kopci Chlum, kdysi stával hrad po němž už ve vývratech neobjevíte po hradišti žádnou památku. Ale na tak holém kopci máte zase krásné výhledy, které tady tak před 30 lety vůbec nebyly, protože kopec byl zarostlý smíšeným lesem. Ale při výstupu jsem zjistil, že plochy jsou nově osázeny mladými borovicemi. Takže tento pohled na sv.Hostýn tu bude ještě takových 20 let, než nový les vyroste. Taky je tu znát, že v lese někdo hospodaří.

_DSC7327_93112 _DSC7330_93115 výhled z Chlumu na Holešov a Přerov Čti více…

Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019

Počasí koncem října se vymklo odborníkům na předpovědi počasí a tak je pořád modrá obloha a my se ještě rozhodli provětrat naše „autíčko“ a jen tak narychlo vyjet do Podhájské. Kdo neví kde to je a co je tam zajímavého, tak tady je základní informace. Je to na Slovensku, skoro každý Čech či Moravák to asi zná a už tam byl. Jsou tam velké termální lázně, které snad vše léčí a hodně teplé vody zde mají i 39 st.C a k tomu hned i chladící bazének. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1900 m a má 80 st.C. Složení se srovnává s vodou v Mrtvém moři protože vyvěrá z vrstev, které odpovídají mořskému dnu a objevili se zde i organizmy z mořského dna. Voda léčí asi všechny choroby co jsou kolem nás.Teď po 20 říjnu jim ale v lázních skončila letní sezona a venkovní bazény z nerezu tak byly vypuštěné, ale zase tam kde se dalo ve vodě léčit znavené tělo bylo málo lidí.

_DSC6726_92901 v areálu lázní v Podhájské 20191025_094333_93000 v lázních Podhájská

Nebyl v provozu ani Camping, kde jsem ale po ránu nahlédl a četl si, že kdo je tady ubytován, pak platí v termálech méně než je ceníková cena.

_DSC6689_92864 v campu nad lázněmi v Podhájské _DSC6690_92865 v campu nad lázněmi v Podhájské

No a ta byla na celý den v tomto čase 22 eur na osobu. Ale zase sedíte si v bazéně a nalejí vám tu i pivo značky Plzeň nebo Zlatý bažant a to za cenu jen 1,80eur na 0,5 litru a vy jen natáhnete ruku s čipovými hodinkami a platíte až při odchodu. Dali jsme si tedy to chalzené pivko a bylo to fakt parádní osvěžení. No a voda asi skutečně léčí. Toto místo lze doporučit, ale už tam asi každý byl. V roce 1998 to tu byl jeden bazén a bufet z langoši a vařenou kukuřicí a okolo jen pár přebudovaných domečků na pensiony, pokud to jen zkráceně popíši. Nyní v okolí hotely, velké pensiony, apartmánové domy, chaty k pronajmutí a pokoje k pronajmutí. Na reklamních letácích pak bazény plné lidí, takže v sezoně to tu je asi úplně jinak a nerad bych tu v tomto čase byl. Z Olomouce nám to ukázalo na tachometru 279 km přes Strání, Nitru. No a protože my cestou i poznáváme, tak jsme za Novým Městem nad Váhom zajeli pod Čachtický hrad a po zaparkovaní nad dědinou dali asi 1,5 km ke hradu. Udělali jsme dobře až na malou ostudu. Jel jsme s Česka a v peněžence měl jen koruny a když jsme vylezli z „autíčka“ nedoplnil jsme ji eury.

_DSC6532_92708 jsme na prohlídce hradu Čachtice _DSC6542_92718 jsme na prohlídce hradu Čachtice Čti více…

Poznání ostrova Vis v Chorvatsku – září 2019.

Vis (řecky Issa, italsky Lissa) je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Náleží k Splitsko-dalmatské župě a nachází se asi 17 km na jihozápad od ostrova Brač a 44 km jižně od pevninského pobřeží Chorvatska.
Na ostrově jsou dvě města a podle průvodkyně tu trvale žije kolem 6000 obyvatel a mají jen jednu základní školu, protože ostrov se vylidňuje.
My bydleli v hotelu Issa v městečku Vis. Bylo to pro nás zadostiučinění po tom, co se nám stalo ke konci června. Jeli jsme si tedy i konečně odpočinout.

_DSC5243_92317 vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis _DSC5248_92319 vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis

Ale my a odpočívat, to asi neumíme a tak když nám delegátka cestovky nabídla výlet lodí kolem ostrova a pak výlet centrální částí s tím, že konec výletu bude spojen s degustací vín ve sklepě taxikáře, nedalo se odolat a hned druhý den jsme šli vyměnit na poštu kuny za eura. Za 100 eur jsem dostal 721 Kun. Jeden výlet lodí stál 190 Kun, výlet do Komiže přes centrální část ostrova s degustací byl taky za 190 Kun. No a vše ostatní šlo na nákup místního oleje a desertního vína známé značky Prošek. No a na pití pro západy slunce jsme si koupili prostřednictvím delegátky „petku“ bílého a „petku“ červeného celkem za 65 Kun. Obé ta vína dobré chuti a tak jsme si ten pobyt hodnotně vychutnali a ještě bude u čeho i vzpomínat.
V jiných dnech se nám podařilo kus městečka projít s delegátkou, která vše doplnila zajímavými informacemi o ostrově. tak nyní víme, že ostrov byl po válce zapovězen turistům a byl vojenskou zónou Jugoslavie. Teprve až po roce 1995 se otevřel turistice. Náš hotel byl dokončen v roce 1978 a nyní se má rekonstruovat, ale jídlo při snídani i večeři bylo dobré, chutné a pestré jako jinde ve světě. Na trajekt jsme dostali lístek v ceně 54 Kun od delegátky. Autobus nás dovezl kolem 9 hodiny do Splitu a pak odjel aby odpoledne nabral ty co z ostrova odjížděli.
Prvním ze zaplacených výletů bylo lodí kolem ostrova. Na výlete lodí kolem ostrova to bylo prima. Malá lodička pro asi 30 lidí byla téměř plná a my to měli i s naší delegátkou a tedy výkladem. První zastávka byla u bunkru pro ponorky.

_DSC5444_92404 skoro to nebylo vidět, uměly to i zatáhnout plachtou _DSC5441_92403 zastavujeme a vjíždíme do hangárů pro ponorky z doby Jugoslávie

Druhé ze zastavení bylo na malé pláži, kde se točil film Mama Mia II.

_DSC5487_92411 vjedeme do zátoky, kde se filmoval film Mama Mia II _DSC5510_92419 máme procházku s krásnými výhledy po okolí Čti více…

01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.

V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.

20190721_142514_90306 to co tu zbylo po sovětech 20190721_144617_90313 náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni

No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.

_DSC3100_90358 Varšava - náměstí před zámkem _DSC3122_90380 Varšava - jde se na náměstí

Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.

_DSC3110_90368 Varšava- zámek _DSC3139_90397 jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…

02 – Přejezd do Tallinu v Estonsku – červenec 2019.

Estonsko jsme mohli poznat jen tak, že nás autobus vezl podél pobřeží Baltického moře až do Tallinu, který je hlavním městem Estonska a který býval i sídelním městem ruského cara Petra I. – velikého. Byl pátek a byli jsme v druhé polovině našeho poznávání pobaltských republik, kde se k placení používá euro. Než jsme vyrazili na cestu, byl čas nafotit okolí hotelu v Rize, kde jsme přespali ze čtvrtka na pátek. Kolem snad i nového hotelu stály domy z doby ruské nadvlády a možná i staršího původu. Dřevěné či cihlové s opadanou omítkou, lidi na ulici jako ti co mají hodně hluboko do kapsy.

_DSC3860_91451 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize _DSC3863_91454 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize

V ulici hned pod hotelem projížděla tramvajová soupravy vyrobená v Česku do centra Rigy. Byl tu hodně silný kontrast s minulostí a novou budoucností města. Takový obraz přerodu ze socialismu přímo do kapitalismu. Možná i ráj pro filmaře, kteří by takovou to dobu ještě chtěli ztvárnit.

_DSC3862_91453 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize _DSC4255_91937 ulice pod hotelem v Rize

Do Tallinu nás čekala cesta dlouhá něco přes 300 km. Vyjeli jsme v 9.15 hodin a vystupovali jsme po technické přestávce na hranici mezi Lotyšskem a Estonskem.

_DSC3896_91487 Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg _DSC3901_91492 Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg Čti více…

03 – Poznávání Lotyšska a hlavního města Rigy – červenec 2019.

Ráno po snídani, která byla ucházející se jelo zpět přes celé Estonsko a teprve v Lotyšsku začalo poznávání této země. Tak jak jsou země v Pobaltí rovinaté, tak naše zastavení bylo u hradu Turajda. Nad meandrují řekou Gauja jsou k nahlédnutí i další hrady. My navštívili Turajdu. Prošli jsme hradními komnatami i sklepením a vystoupali na jeho věž. Vše tu bylo rekonstruováno a je to z pálených červených cihel, jak to v tomto kraji bylo zvykem. Taky vše rekonstruované, ale jako nové a zajímavě řešené, jen ten jazyk byl pro nás nesrozumitelný.

_DSC4126_91809 hrad Turajda _DSC4155_91838 hrad Turajda - výhledy z věže hradu

Zajímavá expozice a krásné výhledy z věže. Pak se prošlo parkem, kde byly v prostoru plném zelené rozmístěny úžasné sochy z kamene.

_DSC4164_91847 park a sochy v areálu hradu Turajda _DSC4170_91853 park a sochy v areálu hradu Turajda Čti více…

01 – Sobota 15.června – Azory

Sobota 15.června.

Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.

_DSC0335_87449 aparthotel Barracuda z ulice _DSC2608_89638 aparthotel Barracuda od pláže

Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.

_DSC0320_87434 pokoj, kde jsme bydleli _DSC0347_87461 společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi

Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.

No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.

_DSC0355_87469 na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně _DSC0356_87470 stoly u okna měli výhled na oceán Čti více…