Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Výstupy na zříceniny hradů Hluboký a Obřany – říjen 2016.

Konec října roku 2016 se to počasí vylepšilo a tak bylo možné vyrazit do krásně se zbarvující přírody a kochat tou barevnou paletou podzimu. Vnuci měli prázdniny a tak se podívali za dědou a babičkou do Olomouce. No a tak bylo potřeba mimo jiné najít pro ně program nějaké té aktivní zábavy.
Nedaleko od Olomouce je na trati Olomouc – Bruntál železniční stanice, která se pomalu ale jistě rozpadá, ale vlaky tady pořád ještě zastavují. Je to Hrubá voda. A v Hrubé vodě býval za totality a pak ještě nějaký ten rok hned u nádraží hotel, který zkrachoval a pomalu se rozpadal. Ale našel se podnikatel, kterému by snad i mohl president Zeman udělit nějakou tu medaili za zásluhy o znovuzrození života v zapomenutém kraji.

To proto, že pod jeho vedením se do plné krásy rozvinul život v obci Branná, kde jsem již byl a navštívil relaxační centrum Kolštejn ( www.relaxkolstejn.cz ) a v té Hrubé Vodě si to pan podnikatel zopakoval a postupně tu nejdříve vznikl lyžařský vlek a bobová dráha, nedávno tu ožil hotel Hluboký dvůr se svými bungalovy a tenisovými kurty, minigolfem a relaxačním wellnes, které je podobné tomu v Branné. ( www.hlubokydvur.cz ) Kolem hotelu pak postupně opravuje vše co tu stávalo v době, kdy se tu v lomu těžila břidlice a kdy tu lišky dávali dobrou noc, či jen prošli umazaní ruští vojáci z vojenského prostoru Libavá.

Čti více…

Podzim na Břeclavsku 23.10.2016 .

Podzim na Břeclavsku 23.10.2016 .

Letošní podzimní počasí se spíš podobá podmračenému, nevlídnému, ale když se zadaří, může člověk pookřát na troše slunečních paprsků. To se mi stalo v neděli 23.října, když po ránu v Olomouci bylo hnusně, tedy pološero, mlha a chladno. naložil jsme se do vlaku na Břeclav, který je dobrou vizitkou pro železniční přepravu v Česku. Nové a nízko plošinové vozy se spousty míst pro přepravu kol. Za hodinu a půl jsem vysedal v Břeclavi. Cestou kolem Hulína až po Hodonín svítilo na modré obloze slunce a pak se zase schovalo za mraky.
V mládí byla Břeclav místem mých prázdninových chvil a občas jsem s dědou zavítal na místní židovský hřbitov. Dnes je tento hřbitov obklopen výstavbou rodinných domků a konečně se mi podařilo najít cestu a na hřbitov se podívat.

Pak už jsem to dal kolem Dyje směr zámek Pohansko. A najednou se škaredé počasí proměnilo a osvítilo mi postupně tu podzimní krásu místních palouků s osamocenými kmeny mohutných stromů a ukázala pravá tvář podzimu v této rovinaté lokalitě.

Čti více…

Vracíme se z maďarských termálů přes Slovensko – 28. a 29. září 2016 .

Zpět jsme si vybrali jinou trasu a to přes Recsk a Szécsény. V městečku Balassagyarmatu se přejíždí přes řeku Ipel na Slovensko. Město Szécsény má svou krásnou historii a byl zde podepisován Trianonský mír po první světové válce. Vše je nádherně upravené a plné květů. Zámek slouží jako museum loveckých trofejí. Modrá obloha a barevnost záhonů a truhlíků s květinami po celém městě, to se na to dalo dívat a bylo co fotit.
( www.dusekarpat.cz/madarsko/szecseny/ )

Na slovenském území jsme pak jeli širokým údolím řeky Ipel až do Šahů. tady jsem odbočili na lázně Dudince. Na odlehlém konci lázní na vás zabere doba socialistického lázeňství, která se pomalu mění k lepšímu. ( webové stránky pak jsou tyto : www.kupeledudince.sk )

Čti více…

Podařilo se a navštívili jsme termály v Maďarsku – konec září 2016.

To počasí je nevyzpytatelné, řídit se tím co uvedou v mediích nemá cenu, protože pak je to úplně jinak. Tak se taky stalo, když jsme naplánovali s přáteli setkání na bazénu v termálu Egerszalok někdy mezi 23.9. až 28.9. roku 2016. To že se počasí tak změní k lepšímu jsme ale nečekali. Teplé noci, celý den téměř modrá obloha a na slovenském rádiu té teploty stále přidávali, takže byla nahlášena i teplota 24 st. C přes den. Mám nafocen důkaz, kdy v 18.37 hodin je na venkovním teploměru u lázní Demjen 16 st.C. a na obloze rudé červánky. No prostě zase nám to vyšlo.
No a nyní záznam vzpomínek na dny mezi 23.září a 28.září roku 2016. Vyjeli jsme podle webu www.mapy.cz po té kilometricky nejkratší trase na Eger. Nehleděli jsme na čas, protože cestou jen obdivujeme krásy krajiny kolem nás a když se na nás přilepí auto závodící s časem a překračující povolenou rychlost, nebo předjíždí plnou bílou čáru, tak mám chutě vytlačit jej ze silnice. Ale vždy se ovládnu a raději naznačím že o něm vím a blikám, že mu uvolním cestu aby narazil na policisty dříve než já. Ale oni nikde.
Takže z Olomouce jsme si to namířili na Fryšták, Slušovice, Broumov-Bilinice, kde jsme pak překročili hranici se Slovenskem. Pak jsme to vzali po silnici nižší třídy směrem na Ilavu a do serpentin v horách Strážovské Vrchy. Moc krásný to kraj. Ten jsme opouštěli u Bojnice, kde jsme jen vyfotili malebnou siluetu zámku a projeli jsme Preividzou směr HandlováŽií´ár nad Hronom a Zvolen. Poblíž Zvolena jsme poznali jak jsou Slováci dobří lidé. Totiž v místech na konci za Hronskou Dúbravou končí místní silnice a bez upozornění vás to navede na dálnici a to na oba směry jen se rozhodnout do leva či do prava. A slovenská dálniční policie ta to monitoruje a pokutuje s radostí. Tak jsem se na příjezdu k dálnici otočil a jel se zpět do vesnice poptat jak to oni tady řeší. Dva čekající u hospody mi radu dali, ale nemohl jsme uvěřit. Pak to i s mobilem a nad aktivní mapou potvrdil i jeden mladík, co tudy jezdí za prací do Zvolena. Musíte na dálnici, pak takových 100 až 200 m jedete po dálnici a je sjezd na obec Budča a je to. No konal jsme dle jeho pokynů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem před tou neoznačenou změnou sledoval ve zpětném zrcátku červenou starší škodovku a vypadalo to, že nemá dálniční známku. vystrčil jsem ruku a upěnlivým máváním jsem dosáhl očekávaného ale nečekaného. Já zastavil, on také zastavil. vyšel jsem se zeptat jestli by mě neprovezl na Dubču přes dálnici. On ale měl dálniční známku, ale jeho ženě jsem asi připadal sympatický či spíše pořádně zmatený, takže ho „ukecala“ na to, že jel přede mnou a projeli jsme po dálnic na Dubču. Před Zvolenem odbočil a já projel městem po složitém kroužení až na směr do Viglaše, kde je zámek nad obcí či spíše malou vesnicí. A udělal jsem dobře, protože jak naschvál na tomto složitém kousku dálnice v úseku takových 100 m se opravoval povrch a to i na mostě přes dálnici, kde se pak sjede na Dubču. A nebyl jsme sám, už prý o tom psali i v novinách, ale pořád to je takové jaké jsme to prožil já cizinec na Slovensku. ještě že jsem se domluvil.
No a nyní ta vesnice Viglaš a zámeček. byl jsem přemluven těsně před vesnicí, aby jsem se tam jeli podívat. No já odbočil. fakt vesnice, nikde nic, jen mostek přes potok a uzoučká silnice, spíše díravá cesta do kopce. a pak to přišlo. Auto na auto, snad z každé poznávací značky něco, prostě autíčka z celého Slovenska. Našvihané i tam, kde byl zákaz stání. Téměř jsem neprojel a minul jedno auto jen 3 cm. No a pak proti mě mercedes co jel proti mě a nechtěl uhnout. No taky jak, když nebylo kam a za ním další auto s blondýnou. Musel jsme ven a prosit a škemrat a vysvětlovat, že oni musí couvnou, že to mají blíž k místu, kde se snad i vyhneme. Poslechli mě, nic jiného jim totiž nezbylo. Já projel a pak našel i místo na zaparkování a šlo se na zámek. No to jsme koukali.

Opraveno z evropských peněz a na nádvoří smetánka v černém, na vstupu drinku na uvítanou a tak podobně. Cosi tam bylo a bylo tam těch akcí najednou více. Pro nás tedy zážitek.

Pak to už byl jen kousek co manželka objevila přehradu pod názvem Ružín. Začala vzpomínat na známého, co tam jezdil na ryby. No a v tom rozrušení, že tam tedy zajedeme a i u vody přespíme, přehlédla že se to jmenuje Ružiná. No a bylo vystaráno. Slunce zapadalo a my viděli krásnou zříceninu hradu nad obcí Divín, pak i krásně upravenou náves, při ni zámek, vodotrysky, no prostě paráda, vše jako zjevení.

Čti více…

Až na Poloniny na východě Slovenska do kraje předků – září 2016.

Počasí jaké bylo na 5. září a celý následující týden mělo být slunečné a proto plánovaný cíl byl v plném rozsahu naplněn. Statistika z této cesty je už minulostí a stálo za to tentokrát ji udělat.
Cestou tam a zpět jsme nejeli jen se podívat do vesnice kde žili předkové mé ženy a kde jsou pochováni prapředkové z rodu Tatičů a Kucerů, ale věděli jsme, že se zde opravili vzácné dřevěné kostelíky z nichž 8 je dokonce už i zapsáno do seznamu UNESCO. Nám se jich podařilo zhlédnout a nafotit celkem 16 v této lokalitě, a nejen to.

V slunci zalitém Bardějově jsme mohli obdivovat jeho historické centrum, které je také na tomto seznamu. Zajímavý byl Kežmarok, Prešov a Levoča kde jsem se cestou také zastavili na jejich prohlídku starého centra.

Čti více…

01 – den první – z Olomouce až do lázní Lúčky na Slovensku

Bylo to v pondělí 5.září a my se před polednem rozjeli směrem na Slovensko s cílem navštívit kraj Polonin až úplně na východě Slovenska, kde se v obci Pčoliné narodila maminka mé ženy a kde v obci Nižné Jablonky žil její děda a v obci Pčoliné pak její babička. Jeli jsme přes Rožnov a počasí nic moc. na pozdní oběd jsme se zastavili na prostřední Bečvě v hospůdce Staré časy, kde jsme si pochutnali na výborném obědě.

Pak ustal déšť a naše další zastavení bylo až po průjezdu složitých mostních komunikací ve města Žiliny a jeho okolí a to pod hradem Strečno. Na hrad jsme se nedostali, bylo pondělí.

Čti více…

03 – cesta pod Tatrami přes Kežmarok až do Bardějovských kúpelí

Bylo úterý a my se vydali na další putování na Poloniny. Protože jsme byli často v Liptovském Mikuláši, byli jsme zvědavi jak to tam asi dnes vypadá, když už tímto městem musíme projet. Jedeme totiž bez dálniční známky a musíme tedy po staré původní silnici.

Po ránu se nám pak poprvé objevilo místo, známe s folklorních festivalů ve Východné. Vždy jsme to projížděli vlakem a tak jak to tady vypadá ve skutečnosti bylo pro nás milým překvapením. Nad dědinou je oplocený areál v jehož středu je i dřevěná rozhledna. Byla otevřena vstupní brána a tak jsme si jej celý prošli.
Místo žacího stroje tu byl bača s ovečkami tak to bylo stylově obhospodařované. Podle bači jsme prošvihli sobotní volbu krásky v lidových krojích a festival brambor. Podle reklamy se tu pořád něco děje.

Čti více…

04 – Prohlídka Bardějova a cesta na Dukelský průsmyk
s postupnou návštěvou dřevěných kostelíků a musea Andyho Warhola
v Medzilaborcích

Máme před sebou třetí den našeho putování Slovenskem. Město Bardějov jsme vynechali a nechali si jej na ráno. Nikdy jsme tady nebyli a tak nás zde překvapilo několik věcí najednou. město je zapsáno na seznamu UNESCO.

V ranním slunci a bez lidí to byl překrásný první dojem. Velké překvapení jak je to tady krásné. Bazilika byla ještě zavřená a tak jsme si postupně prohlíželi jeden krásnější dům za druhým kolem celého náměstí. V horní části jsme zabočili do postranní uličky a z kostela jsme slyšeli hudbu. když jsme dorazili před vstup do kostela už jsme se tam nemohli dostat, protože z kostela šli davy školáků. nedalo nám to, zeptat se co to znamenalo. Bylo nám sděleno, že v kostele františkánů se každou středu ráno koná školní mše. Tak tohle jsme u nás ještě nezažili. Blížil se čas kdy otevřou basiliku. Konečně je 9.30 a my můžeme vstoupit. Koupil jsme si i povolenku na focení, protože to stálo za to. Za seniora to tu je 1.50 a za focení 2 eura. Krásné to místo a bez focení bych si to neužil.

Čti více…

05 – Zastavení v Pčoliném, výprava na Morské oko a ještě i návštěva
dřevěných kostelíků

Probouzíme se na parkovišti pod kostelíkem v Papíně. Bude překrásný den a já se pokouším nafotit východ slunce nad krajinou Polonin.

Prostě tu nádheru jak se postupně mění osvětlení a barevnost okolí, tu jen tak ve městě a mezi paneláky nezažijete.

Čti více…

06 – návštěva dřevěných kostelíků cestou do Uliče
a pak termály na Zemplínské přehradě.

Je tu náš pátý den putování a pátek 9.září k tomu. Nad námi modrá obloha a sypaná hráz přehrady Starina. takže po snídani si to tu musíme taky trochu obhlédnout. Mají tady vyhlídku odkud se dá celá přehrada pěkně obhlédnout z jednoho místa. Takže po hodince už jedeme na konec světa do městečka na hranici s Ukarajinou do Uliče.

No a samozřejmostí je, že taky ještě bude nějaké to odbočení k prohlídce dřevěného kostelíku.
No a první je do obce Topola.

Čti více…