Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01- Podíváme se do Švýcarska – od neděle do úterý 11.září.

Tak se zase na počátku září udělalo pěkně a má být prý celý týden. A co by tak asi měl udělat ten správný důchodce, než se někam podívat a třeba i zavzpomínat, když tam byl někdy v roce 1995 jako pracující u ČD na „volňáska“ vlakem ? Co se tam za tu dobu tak asi mohlo změnit ? Kamarád mi jednou v mladých letech řekl, že Švýcarsko se musí vidět jen když je pěkné počasí. No a tak jsme to všechno spojili v jedno a vyjeli jsme našim zlobivým „autíčkem“ do míst, kam by se toto autíčko už mělo bát vyjet.
Vyjeli jsme až v neděli 10.září po obědě z klidu domova. Bral jsem to mimo dálnice směr Znojmo a najel na objížďkách v této zemi víc jak 40 km a trvalo to na hranice Česka za víc jak 2,5 hodiny a najelo se celých 187 km. Dle programu mapy.cz to mělo být 138 km za 2.20 hodiny Pak když to srovnám se systémem oprav ve Švýcarsku, které jsem míjel či projížděl, tak by se ti naši „potentáti“ v oboru mohli asi něčemu přiučit.
Za rakouskými hranicemi jsem hned koupil dálniční známku a nalepil ji do pravého horního rohu. Ale už se stalo, je jí z venku vidět jen kousek, protože je tam stínící podbarvení proti oslunění. Takže jsem zvědavý, jak to vyhodnotí všudypřítomné kamery na rakouských dálnicích.
Jedeme po kvalitních silnicích směrem k Linzi, což bylo vyhodnoceno jako nejkratší trasa do našeho cíle, do Sankt Moritze ve Švýcarsku. Cestou jsme kvůli tomu co jsme zahlédli, zastavili za mostem přes přehradu u městečka Peygarten-Ottenstein, protože tam nad vodní hladinou bylo vidět krásnou zříceninu hradu Lichtenfels. No a ty skály kolem, to se musí vyfotit.

DSC_2008_81933 vidíme také ruiny hradu Lichtenfels DSC_2003_81928 pohled z mostu na hladinu přehrady

Pak končila obyčejná silnice, tedy ne jen tak obyčejná, já tomu říkám úsporná rychlá silnice, chvíli dva pruhy v jednom směru a pak jeden proti a pak se to otočí. Křižení na kruháčích. Klidně jedete 100 km/hod, ale musíte jen 90 km/hod. Silnice hladná bez výmolů a trhlin, poloprázdná. No pak ta silnice skončila a je tu dálnice s odbočením na České Budějovice a Linz. Když jsme tudy kdysi jeli, byla ještě ve výstavbě. Kolem Linze jen projedeme a za křížením na Graz, to na noc někde zabalíme. Odbočil jsme u Eberstalzellu a hned zastavil na začátku obce, na parkovišti nového obchodu Billa. Klidná a teplá noc. Ráno snídaně a první pohledy na masiv Alp kolem Salzburgu.

DSC_2011_81936 první ranní pohled na alpy u Salzburgu DSC_2019_81944 u jezera Chiemsee u dálnice v Německu

No a tak jsme posnídali a jeli a jeli až na první naši zastávku s focením u jezera Chiemsee v Německu při dálničním průtahu Německem. Fotíme jako každý, kdo tady zastaví. Je to krásně nasvícené a patří k tomu krmení racků, či labutí a jiného ptactva.
A jedeme dál až pod město Imzt, kde odbočujeme do Švýcarska. První naše zastavení v kopcích a na krásném místě je v obci Jerzens, odkud je vidět lyžařský areál na Pitztalu.

DSC_2047_81965 jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu DSC_2048_81966 jsme v lokalitě poblíž lyžařského centra v Pitztalu Čti více…

02- Podíváme se do Švýcarska – od středy do čtvrtka 13.září

Ráno ve středu jsme posnídali a ještě před 8 hodinou už obdivovali krásu místa, kde je velký Miniswiss, tedy významné stavby miniatur z celého světa. Už jsme tam byli někdy kolem roku 1995, tak jsme nečekali na otevírací dobu a jelo se dál směrem na Locarno, kde jsme taky v té minulosti byli při výpravě vlakem. Tentokráte byl opět parkovací dům už zvládnutým problémem a bylo jich tu tolik, že by se Pražáci či Brňáci divili, jak se to dá s těmi auty ve městě řešit. No a pak obchůzka kolem jezera Lago Magiore a pak do staré části města. Zjistili jsme, že tehdy dávno jsme téměř nic vlastně neviděli. Zato nyní jsme objevili krásu tohoto města v celém rozsahu, prošli jsme co se dá, dokonce poseděli v kostele, kde právě bylo plno a hrály živě varhany nějaké jazzové skladby.

DSC_2579_82488 tady už jsem ve městě Locarno - Švýcarsko DSC_2639_82548 jeden z hlavních kostelů v Locarnu

Objevili jsme zachovalý hrad a vrátili se do garáží. Na tři hodiny, které jsme procházeli městem to stálo 5 franků. Když to srovnám s tím, že polévka tu v restauraci stojí 8 franků, tak to je pro místní nicota a symbolická cena, pro nás pak to je horší, ale je to jejich řešení a my tak jen doplácíme na špatně nastavený kurz koruny.

DSC_2663_82572 obcházíme hrad DSC_2630_82539 v uličkách historického centra Locarna

A zase se jede dál do Bellinzony. Taky jsem tu byli a vzpomínání je naše oblíbená zábava.

DSC_2691_82600 projdeme se po radnici v Bellinzoně DSC_2731_82638 jsme na hradě nad Bellinzonou Čti více…

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

Byl podvečer, čtvrtek, a blížilo se i večerní hledání místa na přespání. A tak jedeme tam, kde si myslíme, že nám to může vyjít, i když v Liechtensteinsko to bude asi složitější. Nakonec to bylo jednoduché.
Totiž tady ve Vaduzu jsme vzpomínali na rok, kdy jsme tu byli se synkem vlakem a půjčili jsme si na nádraží v Rakousku kola a jeli do Vaduzu. Známý nám tehdy půjčil přenosnou kartu na postbus, která platila celý měsíc. No a tehdy jsme se střídali a jezdili busem do střediska Maldun, kde byly tehdy staré domy, my se koukli po okolí a hned zase jeli zpět, aby se ujal vyhlídkové jízdy další z nás. Tak tam jsme nyní jeli se svým „autíčkem“. Hned jak se objevila směrovka Maldun, ani jsme do Vaduzu nedojeli. Vyjeli jsme až na konečnou autobusu ke stanici jedné z lanovek. Tady jsme se kochali okolními kopečky, na loukách jsme vnímali zvonky pasoucích se kraviček, ovcí a dokonce i lam.

DSC_3264_83141 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3265_83142 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Sledovali jsme tu nádheru a cvrkot těch, co tady normálně v horách bydlí. Ale najednou jsme slyšeli hromobytí a dole v údolí se pořádně zatáhlo a obloha zčernala. A protože to tu je velké lyžařské středisko, tak tu bylo i několik odstavných ploch pro auta lyžařů. Samozřejmě že nyní prázdná, bez osvětlení a mimo ty krásné hotely a chaty a horské chalupy. No a bylo vystaráno. Sotva jsme se připravili po večeři ke spaní, začala průtrž mračen a opakovala se i vícekrát za noc.

DSC_3274_83151 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3269_83146 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Ale bylo tu páteční ráno a nad námi zase jen modrá obloha s krásnými mraky a vycházející slunce tu oblohu a kopečky kolem začalo vybarvovat do růžova. Pod námi mlha. Po snídani jsme sjeli do části pojmenované Triesenberg.
Tato část se nachází v místech, kam se dostanete pouze přes silniční tunel. Večer jsme to jen projeli, ale při ranní cestě zpět do Vaduzu jsme se tu zastavili, abychom posoudili rozdíl mezi minulostí, kdy jsme tu byli tím postbusem a současností. Prostě nemohli jsme najít jediný shodný bod, vše je jinak. Jen je tu stad více těch starších chaloupek ve svazích.

DSC_3301 nad kopečky svítá DSC_3313 zastavujeme v části zvané Steg - horká obec nad Vaduzem Čti více…

Předposlední prázdninový den a my jedeme do Ostrožské Nové Vsi.

Prý je tady dobré koupání a tak když už letos vymetáme vše, kde se dá koupat, protože to horké letošní léto se jinak nedá překonat, poslechli jsme této rady a vyrážíme. Ten den má ještě být slunečno po celý den a tak vyrážíme. Jedeme autem na otočku. Silnice mezi Přerovem a Starým městem u Uherského hradiště je prázdná, protože vše už jezdí po vedlejší dálnici a tak to je pohodový a velmi rychlý přesun. Ten jsme ale přerušili ve Spytihněvi a odbočili jsme k přístavišti, kde to žije. Můžete si tu i půjčit lodičku pro 5 osob na hodinu až 8 hodin. Poptali jsme se, ale vše se dá domluvit i po telefonu a předem.

DSC_1857_81877 v přístavu Spytihněv DSC_1866_81885 u půjčovny loděk na Baťově kanále ve Spytihněvi

Provoz na zdymadlech je vždy jen od pátku do neděle. V týdnu se dá lodička půjčit, ale jede se jen od zdymadla ke zdymadlu.Ve Starém Městě se zastavujeme u památníku Velké Moravy, který jsme již sice dříve viděli, ale zase se to tu vylepšilo a tak to jen obdivujeme a plánujeme přijet vlakem na podvečerní koncert skupiny Hradišťan.
Pak jsme popojeli do Ostrožské Nové Vsi s tím, že nejdříve se podíváme do sirnatých lázní. No a potom na to koupání v přírodním jezeře. Lázně dobrý, poklidný, hodně zapadlý a je tu jen 138 lůžek pro léčené pacienty.

DSC_1877_81896 památník Velké Moravy DSC_1878_81897 památník Velké Moravy Čti více…

01 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v prvních dvou dnech Cambridge, York,
Robin Hood Bay, Whitby a Gretna Green.

Dlouho předem zakoupený zájezd u cestovní kanceláře Bohemian Fantasy za poznáním Skotska se vydařil. Jako už bývá v mém případě zvykem, zase vyšlo počasí, ale také se v autobuse pořádaném cestovní kanceláří z Přerova, skvěle vydařil a neměl žádnou chybu. Mohli jsme si navštívená místa v pohodě vychutnávat a věděli jsme vždy předem co budeme vidět, podle rozdávaných mapek jsme věděli kam jedeme a jdeme a co je s daným místem v historii propojené do současné doby a podoby.
Hned na začátku musím konstatovat, že kdyby byl vždy tak skvěle připravený průvodce zájezdu, tak si tyto výlety zamiluji. Ale hned taky musím upozornit, že přesuny, které daly celkem asi 5.700 km, to už je dost, aby to zasáhlo zdravotní indispozice účastníků zájezdu. Naštěstí se to vše překonalo, nikdo nepadl, nikdo se neztratil a paní průvodkyně z nás měla taky radost. No a oteklé nohy už jsou zase v normálu, nebo brzy v normálu snad i budou. Helenka nás nazvala „tleskacím“ autobusem, protože za všechny dobré skutky se hned impulsivně a oprávněně tleskalo. Jinak tu skvělou připravenost nebylo možné ani ocenit. Svým přístupem a obětavostí stmelila, na počátku věkem zcela nesourodý kolektiv, do spolupracující skupiny obsahující 56 lidí, kteří nastupovali do autobusu v přesně určeném časem na vyznačeném místě. No prostě jeli jsme tam, kde žili a žijí nejvyšší představitelé královského rodu a tak se cestou i četlo z úryvků, promítaly se filmy, které mohly něco napovědět k danému místu a dokonce si na nás průvodkyně připravila i sérii výborných skotských vtipů. No prostě to nemělo chybu. Paní profesorka, jak jsem si následně hned zjistil z Jesenického gymnázia, musí být hodně oblíbená mezi svými žáky. Pevné nervy této průvodkyně bych chtěl mít, ale hlavně ji závidím tak skvěle zvládnutý anglický jazyk, kterému já po 53 letech učení rozumím jen každé páté vyslovené slovo ve skotském dialektu.
Takže dosti chvály v úvodu a začínám vzpomínat, kde že jsme to všude byli na tom našem náročném výletě.
Začalo to přejezdem z Olomouce až na ubytování v jednoduchém hostelu ve Francii, ve vesnici Armbous-Capeel, poblíž Calais.

DSC_9600_79247 příjezd do Anglického Doveru DSC_9590_79239 příjezd do Anglického Doveru

Ráno druhý den pak ve 4.40 hodin odjezd na trajekt do Doveru a pak jízda do universitního města Cambridge.

DSC_9679_79320 a nyní náhodou celá kings college byla volně přístupná DSC_9734_79375 tady do Trinity College už se muselo platit, ale dalo se nahlédnout Čti více…

02 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Poznáváme v dalších dvou dnech výrobnu šperků a Whisky v městečku
Pitlochry, jezero Loch Ness, Fort Viliam a horu Ben Nevis a pak ještě
zámek Glamis, hrad Dunottar a město st. Andrews.

No a přišel další třetí den a my jedeme za poznáním kraje, kde se skrývá známa jezerní příšera na jezeře Loch Ness. První naše zastavení bylo ovlivněno časem, který dává nezbytně předem objednaná prohlídka ve fabrice na pravou skotskou whisky. Dojeli jsme podle plánu a s časovou rezervou do městečka Pitlochry. Tady jsme zastavili u jediné manufaktury v tomto oboru na prohlídku výroby, kterou tady umí udělat z lisované dřeviny vřesu, který v tomto kraji roste téměř všude, nádherné šperky.

DSC_0406_80013 jde z toho pak vyrobit krásné šperky DSC_0394_80001 jde z toho pak vyrobit krásné šperky

Přes sklo nahlížíme, jak se to vlastně dělá a pak se otevřou dveře prodejny, kde oči přecházejí po vystavené kráse. Z počátku český turista jen zírá, až se začíná rozhodovat, co že si to musí na památku koupit. No a nakonec koupil asi každý, někdo to co bylo ve slevě a umožní to vzpomínku na krásný šperk, někdo to delegoval na pěkný dárek pro rodinu, co zůstala doma. A pak už se popojede, aby jsme byli na daný čas v hale, kde se prodává jen zde vyrobená a uležená whisky. Pak si nás vyzvedne průvodce, musíme vypnout telefony, aby nenastal výbuch, nesmíme fotit, aby nenastal výbuch a jde se na prohlídku. Něco tu voní, něco tu smrdí, podle toho, kde se nacházíme. Dozvídáme se, že se vypije ve světě tolik whisky, že tady ve Skotsku ji musí vyrábět na mnoha místech, a pak se to musí 12 let skladovat. A jsou toho miliony litrů za rok. Daň z alkoholu se prý ale platí teprve tehdy, když se to stáčí do expedovaných flašek. Pak se koštuje slza zakrývající dno kalíšku a pak s milým úsměvem získáváme informaci, že můžeme mít slevu 5 liber na vše, co si tady koupíme. A sejde se do přízemí, kde se vystavuje to lahodné whisky v cenách od 3,95 liber do 2.400 liber.

DSC_0437_80044 potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky DSC_0446_80052 potom jsme na objednané prohlídce ve výrobně whisky

Nikdo my ale nesdělil, jakou slevu dostanu na lahvičku za těch 3,95 liber a tak jsem odešel bez vzpomínky, kterou bych si doma vychutnal, ale vím, že když budou mít v Makru whisky značky Bell, tak si ji koupím. I ta ochutnávaná slza byla totiž dobrá, ale „smrděla málem“, když už to vstupné bylo tak vysoké. Tak ale vážně střední hodnota za 0,5 litru byla 45 liber, asi to je dost drahé i na naše a jejich poměry.
No bylo to zajímavé, ale my jedeme dále. Dlouhá jízda a jsme na silnici, která vede po břehu slavného jezera Loch Ness. Ze silnice a za jízdy, jsme zahlédli zříceninu hradu Urquhart. Příšeru z jezera jsme viděli až na místě, které leží v té severnější části jezera a kde to tou příšerou příšerně žije.

DSC_0523_80128 ano je to právě tady DSC_0550_80151 jedeme kolem zříceniny hradu Urquhart Čti více…

03 – Na poznávacím výletě po Skotsku – srpen 2018.
Jeden den v Edinburgu a jeden den v Londýně.

Pojede se dlouho a tak už v 6.00 nakládáme, loučíme se s domácím, pořizujeme foto na památku a jede se na jih, do hlavního města Skotka, do Edinburgu. Autobus nás vyložil na kopci a my sejdeme na ulici nazvanou Dlouhá míle a po ní valíme do hradu, než tam budou davy lidí. Tady jsme nasměrováni do místa, kde je k prohlédnutí skotská královská koruna, jablko a meč. Rada jít co nejrychleji ke klenotům byla nad zlato, protože my stáli jen v krátké frontě, když jsme tu nádheru zahlédli, protože se valí hordy dalších, konec fronty před domem už nebyl vidět. No a pak jsme se v poklidu procházeli po budovách hradu, aby jsme viděli, co k vidění bylo. Fotit se mohlo a tak to byla jedna fotka za druhou.

DSC_1008_80591 v ulicích Edimburgu DSC_1033_80615 jsme na hradě v Edimburgu

Hodně a často to tu směřovalo ke vzpomínkám na hrdinné skotské vojáky. Hodně toho bylo ve sbírkách zbraní a kanonů.

DSC_1044_80626 jdeme na prohlídku korunovačních klenotů DSC_1056_80638 na prohlídce hradu v Edinburgu Čti více…

Podrobnější seznámení s přehradou Slezská Harta – červenec 2018.

Nejbližší město které se dá dohledat na mapě je Bruntál. Když jsem si plánoval, že objedu tuto přehradu, tak jsem zjistil že to dá celkem 58 km, což by se za jeden den dalo stihnout na kole jako nic. Ale cesty nejsou pokaždé ideální a tak se musí jak jsem později zjistil i po svých a jít vedle kola a tlačit jej do kopce i z kopce. Tedy pokud hodláte stále dohlédnout na hladinu této přehrady. No a protože to tam je kousek i z města Opavy, dal jsem si tam sraz se spolužákem ze školy a tak se stalo, že jeden den si tam na břehu zátoky zavzpomínali dva dědkové na to jak v mládí jezdili na windsurfingu a na gumovém člunu a vyzkoušeli jsme si jízdu na paddlleboardu. No a druhý den jsem pak já sám jel na elektrokole po levém břehu s tím, že si to projedu po té „těžší „ straně kde to je více do kopce a z kopce a nejsou tady klasické cyklostezky vedené po vrstevnici jako tomu je na druhém břehu.
Auto jsem v den prvního setkání zaparkoval v obci Leskovec nad Moravicí. parkovné hned po ránu stálo 50 Kč a byl jsme na něm téměř sám. Můj spolužák se objevil později a hned mě odvedl na skryté místečko mezi Leskovcem a obcí Rázová. Tady je na skryté silničce parkoviště pro pár aut a pod ním volná posečená louka u poklidné zátoky. Tady jsme se pak pořádně vyblbli, tady vyzkoušeli jsme si ,jestli ještě umíme a nemuseli jsme nikoho ani rušit.

DSCN5493_78979 naše stařecké radování a vzpomínání na své mládí DSCN5506_78991 naše stařecké radování a vzpomínání na své mládí

Voda čistá a chladná jako křen, takže nádherně v tom horkém dni osvěžila. Když spolužák odjel, já ještě využil denního parkovacího poplatku a zajel do obce, abych poznal jak to tu vlastně vypadá. No a měl jsem se čemu divit.

DSC_8830_79094 přístavní molo v Leskovci pro vyhlídkové jízdy na lodi DSC_8828_79092 pohled na zátoku od hřbitova v Leskovci

Druhý den jsem přijel z Olomouce, je to jen 59 km, dojel na parkoviště hned nad hrází a hned jsme vyrazil podél břehu po asfaltovém chodníku. Ten ale skončil pod hladinou asi tak po 1 km jízdy, někde v místech naproti zátoky, kde jsem včera kousek od Leskovce dováděli.

DSC_8842_79005 na břehu proti zátoce v Leskovci DSC_8847_79010 po delším bloudění lesem zase vyhlídka Čti více…

Bojkovice a Luhačovice v červenci 2018.

Tak jsem měl v pojmenování zámků Bojkovice, Buchlovice či Bučovice pěkný zmatek a pak jsem při nahlédnutí do digitální mapy zjistil, že zámek v Bojkovicích byl dosud bez naší návštěvy. No a protože naši dobří kamarádi tam šli na svatební obřad, hostinu a zábavu, napadlo nás, že by nebylo marné se zajet podívat na tento zámek nad městem Bojkovice a pak nedělní výlet ukončit v nedalekých lázních Luhačovice. No a tak se stalo, že jsme v Olomouci sedli na vlak, vystoupili jsme až v Uherském Brodě, v rámci čekání na přípoj obhlédli dopravní, jedinečný terminál u vlakového nádraží v Uherském Brodě a pak lokálkou dojeli do Bojkovic.
Terminál v Brodě je úžasně řešený a pokud vím, tak znám jen terminál v Břeclavi, který se tomu podobá. Prostě neznám místo, kde z jednoho peronu vlakového nádraží přestoupíte do přistaveného autobusu.

DSC_8687_78882 přednádražní prostor v Uherském brodě DSC_8685_78881 dopravní terminál v Uherském Brodě

V Bojkovicích jsme vysedli, naštěstí jsme nejeli až do Bojkovic – města, takže velmi rychle jsme našli zelenou značku směřující k zámku, který stojí na kopci v části zvané Světlov.
Zámek byl honosnou stavbou, kterou do roku 1948 vlastnilo postupně mnoho bohatých průmyslníků, naposledy do roku 1948 i pan Rolný, známý pro ty, co jsou z Prostějova.
No a pak zámek chátral až do období restitucí, kdy jej získal zpět potomek Rolných. Ale neměl na to zámek rekonstruovat. Až od roku 2003 se to začíná měnit a současný majitel pan Novotný, rodák z tohoto kraje, zámek přivedl do tohoto úžasného stavu. Od roku 2011 zámek slouží ke kulturním akcím a hodně pak svatebním obřadům.

DSC_8700_78895 zámek Světlov nad Bojokovicemi DSC_8721_78916 pohled do prostor, kde se konají obřady a kulturní akce Čti více…

Výlet na Žermanickou a Těrlickou přehradu, co skončil na Visalajích.

Červencové dny svátků nemůžeme zůstat doma, zejména když může být i slunečné počasí. Takže balíme ve středu 4.července padlleboard, balíme i nějaké to jídlo na cestu a vyrážíme s autíčkem směrem na Frýdek-Místek s cílem dojet k žermanické přehradě a tam v campu pobýt a užít si stojatých vod na žermanické přehradě s tím, že by jsme si omrkli i tu druhou přehradu Těrlickou.
Na Frýdek-Místek jsem jezdil služebně a tak mohu konstatovat, že se to tam od Příboru až do Frýdku pořádně změnilo. Jedete dokonce i po dálniční stavbě, všude upravené jízdní pruhy, kolem masivní zemní práce, a až to bude hotové, bude to paráda. Ve Frýdku-Místku pak klasická odpolední zácpa a tak se snažím projet na Dobrou, ale jaksi se to nezdařilo, jen jsem objel světelné křižovatky a jsme na dálnici na Český Těšín a bez dálniční známky, ale v podvědomí je, že je tady jakási ta úleva od zpoplatněného úseku. Ale zadařilo se a my jsme najednou v obci Lučina, kde je podle postarší automapy zakreslen camp. Našli jsme, všude jsou směrovky ke campu, ale to bychom nebyli v Česku. Teprve u zavřené brány a campu bez lidí s vysokou trávou a rezavějícími konstrukcemi pochopíme, že je to tu asi delší dobu mimo provoz. Ale nikde žádné zákazy a tak jsme sjeli až pod camp a pod námi posečená louka a barevné deky a lidi co se přišli rekreovat. Kolem zaparkovaná auta a pro to naše autíčko i krásný rovný plácek s výhledem na hladinu přehrady pod námi. Bylo pozdní odpoledne a tak jsme se šli jen osvěžit a tak jsme dosáhli cíle, koupeme se v přehradě Žermanické.

DSC_8040_78648 Žermanická přehrada - výhled od obce Lučina DSC_8043_78651 Žermanická přehrada - pohledy z hráze

Navečer, když odešli lidi a významně ubylo aut, zajeli jsem si obhlédnou protější břeh, kde je vidět funkční camp a je tam živo. To že si dáme i teplou večeři se pak proměnilo v popojíždění a zjištění, že v campu není místečka, kde by se naše autíčko mohlo v rovném terénu uvelebit k nocování. Kolem převládají rybáři s pozicemi těsně nad hladinou a pak na šikmých travnatých plochách stany. K tomu hluk neposedných dítek, popíjejících motorkářů a drahota za něco čemu se možná i dá říkat teplé jídlo, jako hranolky, kuřecí či rybí prsty. No popojeli jsme dvakrát a pořád žádná dobrá a stylová hospůdka. Až pak se objevila odbočka k hotelu YC Maják, tety Yacht club Maják.

DSC_8059_78667 na večeři v hotelu YC Maják DSC_8069_78676 na večeři v hotelu YC Maják Čti více…