

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Přes obec Podhradí až na hrad Starý Světlov a ještě i o kousek dál.
S ohledem na složité hledání volného času mezi léčebnými procedurami objevil jsem tahle, dosud neobjevená místa, dne 2.7. a potom až dne 5.7.
Nejdříve v odpoledním mezičase jsem jen zajel do obce Podhradí, která je konečnou pro autobusovou linku Luhačovice – Pozlovice – Podhradí. Malebná obec, jako nová mě uvítala přehlednými mapami o tom, co lze v této obci navštívit.
co vše lze v obci a okolí vidět a kam zajít
obecní úřad v Podhradí s hospůdkou na konci světa
A tak se i stalo a já zaparkoval u točny autobusu a prošel si vše co bylo v ten den v mých časových limitech.
Nafotil jsem si zcela novou kapli, kterou postavili a vysvětili v roce 2019.
nová kaple z roku 2019 v Podhradí
nová kaple z roku 2019 v Podhradí
Stoupaje stále do kopce jsem došel až ke studánce s minerální vodou, kterou předkové pojmenovali Sirčena, protože má při pití mírnou chuť po vejcích.
u studánky Sirčeny
u studánky Sirčeny Čti více…
Konečně za hranicemi v maďarském Lipotu od 22.6. do 25.6. roku 2021.
Věříte zprávám v mediích. Já tomu věřil, a proto jsem si na webu : https://www.lazne-lipot.cz/ na poslední chvíli zajistil ubytování a pobyt na minimálně 3 noci. Jako důchodce samozřejmě za cenu, které jsem nevěřil až do chvíle, kdy jsem právě tuto cenu zaplatil a odjel.
Ale něco bylo hodně jinak. Do Maďarska už se může, takže co takhle vyjet do Lipotu, je to kousek za Bratislavou, jen přejet nám známou celnici mezi Rusovce a Rajkou a pak už jen pár kilometrů a jste na místě. Podle mapy to je 277 km a měli by jste to dát za 4:33 hodiny.
Ale bylo to jinak. Přes Bratislavu je neplacený úsek dálnice Mlýnskou Dolinou, pak se musí v tom správném místě sjet z dálniční komunikace na místní a pak už to je směr Rusovce či Rajka. Projeli jsme to vícekrát, někdy odbočíme špatně, ale vždy najdeme ten správný směr.
Tentokráte nic netuše sjedeme na nesprávném místě, bloudíme, ale pak najdeme ten správný směr a zjišťujeme, že za ty dva roky tu odvedli pořádný kus práce na okruhu kolem Petržalky a vypadá to hodně jinak. Už jsme ale na silnici do Rusovců, obdivujeme co tu vyrostlo za nové sídliště rodinných domů a nízkých bytovek. A pak šok. Jsme u staré, polozbořené celnice a přes cestu jsou rozmístěny dopravní červenobílé kuželky a na maďarské straně stojí napříč silnicí neoznačené auto. Vystupuji a začínám tušit problém. Proti mě vystoupil voják a jde mi naproti. Ano potvrzuje to, že jej neukecám a že neprojedu, musím se vrátit a projet to na dálnici, to je jediné možné řešení.
Na této fotce, kterou jsem si pořídil až při zpáteční cestě nejsou ty dopravní červenobílé dopravní kuželky, protože tak pevné nervy jsem v té chvíli prostě neměl.
A tak jedu zpět, kličkuji stavbou a jsem na dálnici, ale asi bych měl platit. Ale nikde není místo, kde bych známku koupil. Dojel jsme na celnici s Maďarskem. Tady zjišťuji, že i na těch 17 km do Masonmagyarvaru musím koupit známku na 10 dní. Poprvé jedu po dálnici s novým autíčkem, poprvé jedu po dálnici v Maďarsku. Ale postupně se vytrácí zuřivost, i když vzpomínka na to co se stalo a že to vše bylo jen proto, aby si udržely kontrolu na vstupujícími do Maďarska a pak se jen na Vás usměje celnice, zeptá se kam jedu, já rozumím a řeknu Lipot, ona se jen usměje a já jedu dál. Žádné potvrzení o mé bezinfekčnosti a podobné, co bych tedy po tak důkladném odklonění očekával.
No ale je to za mnou a já se registruji na recepci campu v Lipotu. Dostávám digitální náramek a klíč k vozňu číslo H1. Najdu svůj krásně pomalovaný a výhodně ve stínu postavený vozeň.
tohle je ten náš vozeň v campu Lipot
interiér vozňa který se předával v čistém stavu
No a pak už to je jen o léčení a relaxaci. Jsou zde dva bazény s léčivou a hodně teplou vodou, v bazénech jen Čecháčkové. Nikdo z Rakouska, málo Maďarů a jen s výjimkou Slováci. To co tu bývalo dříve, na to jen vzpomínáme.
pohled do lázní Lipot
dva termální bazény v Lipotu Čti více…
Podívali jsme se do Gyoru – 25.června 2021.
Když už máme elektronickou evidenci o zaplacení dálniční „známky“po našem podivném vstupu na maďarské území, tak jsme si naplánovali na závěr tohoto pěkného pobytu i prohlídku starého centra města Gyor. Do Gyoru z Lipotu to bylo po vedlejší silničce jen 23 km. No a protože i cestou se dá něco nového uvidět, zastavili jsme v obci Dunaszeg.
a tady už jsme na cestě do Gyoru v obci Dunaszeg
Nafotili jsme místní křížovou cestu v parku, při hodně starém kostelíku z 18 století a pak dojeli do města Gyor.
Asi zase nad námi letěli andělíčci, protože jsme jeli a odbočili a zase jeli a odbočili a pořád jsme viděli, že se platí parkovné, ale místa ani tak nebylo, až jsme odbočili naposled a pod námi bylo neplacené parkování přeplněné auty, ale jedno místečko se po 11.30 hodině přeci jen našlo. A pak jsme v tom horku vystoupili a stáli jsme u řeky Rába, která se pak pod hradem spojí s ramenem Dunaje, tady nazvaného Masoni – Duna.
tady bylo neplacené parkoviště kousek od centra
na břehu řeky Rába v Gyoru
No a tak jsme to právě touhle náhodou měli jen kousek do centra, a to po krásně upravené náplavce s osvěžujícím klimatem. Pak už jen najít místo k obědu, protože věže na kostelech odbíjeli 12.00 hodin.
v tomto místě se dostáváme do historického centra
okolí baziliky v Gyoru Čti více…
Dva dny na Slovácku – první den – Modrá a Velehrad jako základ.
Odpadl nám zaplacený zájezd do Severní Makedonie a tak jsme improvizovali. Do malého autíčka jsme naložili skládací elektrokola a vyrazili jsme na Slovácko, kde to trochu známe a tentokrát půjdeme na nějaké ty detaily.
Z Olomouce jsme to vzali na Zdounky přes Rataje, protože tam byla objížďka. Objevili jsme novogotický kostelík z roku 1881 až 1884 a okolo něj hřbytůvek.
sbírka kovových křížů na hřbytově v Ratajích
kostel v Ratajích
Jeho atrakcí je velké množství krásných složených či odložených kovových křížů. Je vidět, že se tu vše opravuje, takže příště, bude-li, zase co obdivovat. No pak už jsem ve Zdounkách a když začínáme stoupat směrem k Bunči, máme při cestě kostelík Nejsvětější trojice se zajímavým oplocením. No a pak i vlastní stavbou kostelíka.
kostel Nejsvětější trojice ve Zdounkách
kostel Nejsvětější trojice ve Zdounkách Čti více…
Dva dny na Slovácku – druhý den
– Baťův kanál a poutní kostel sv.Antonínek nad Blatnicí.
Ráno nakládáme elektrokola a jede se do Starého Města u Uherského Hradiště. Tady v boční uličce parkujeme skládáme kola a vyrážíme po 8.00 hodině na celodenní výlet.
chrám svatého ducha ve Starém městě u Uh.Hradiště
přístav v Uh.Hradišti
Cílem je Baťův kanál od Hradiště po most v Kostelanech nad Moravou. Přejeli jsme most nad řekou Moravou a odtud pak do Ostrožské Nové Vsi.
zastavení u Osla a u zdymadla
zastavení u Osla a u zdymadla
zdymadlo na řece Moravě
most nad řekou Moravou u Kostelan Čti více…
Začátek června 2021, kdy dochází konečně k uvolnění po covidu.
Nadpis této vzpomínky je o tom, že skutečně ta omezení pohybu už téměř končí a je možné zajít do termálních bazénů, zajít do restaurace či do zámku a jiných muzeí v okolí Velkých Losin a prostě zase normálně žít. Je to ošklivé ohlédnutí za dobou, která trvala téměř celý rok.
Začala klesat čísla, kterými nás v televizi strašily a tak byl objednán pobyt v chalupě ve Velkých Losinách, kde jsme pobyli jako rodina od 6.června do 9.června a k tomu nám po celou dobu svítilo sluníčko a bylo tak, jak jsme na to v posledních letech byli zvyklí.
V provozu termálních lázní byly i venkovní bazény, už nebyly pásky zamezující vstupu na krásná a prostorná dětská hřiště v okolí a dalo se posedět v krásném prostředí a třeba i zajít na oběd. Tady to ale bylo dle očekávání místy až hodně drahé, takže dříve běžná dobrá polévka už měla číslovku v jídelníčku 65. A podle ceny polévky se dá dosti přesně určit, jsme-li v drahé či přiměřeně naceněné hospůdce.
Takže místo našeho pobytu naleznete na webu :
https://www.e-chalupy.cz/jeseniky/ubytovani-velke-losiny-chalupa-u-simonky-3408.php
A bylo nám tam dobře i když po ránu kokrhal kohout a odjížděli někteří za prací hned za oplocením, stále bylo v ložnicích absolutní ticho. Stalo se tak, že jsme se poprvé po ránu probudili a bylo nám divné, že už je 9 hodin.
V den nedělního klidu byl po ránu příjezd do Velkých Losin a tak se i stalo, že jsme museli projet kolem kostela ve Velkých Losinách. Ten byl vždy, když jsme sem zavítali, zavřený a dalo se tak jen odhadovat, jak to vypadá v interiéru, a to jen podle informační tabule před kostelem.
a je to skutečně zajímavé místo
jsme na cestě ke kostelu ve Velkých Losinách
V neděli tu ale byla svatba a my se konečně dostali i do kostela ve slavnostním hábitu. O tomto krásném kostele zasvěceného svatému Janu Křtiteli ve Velkých Losinách se dočtete na webu : http://www.farnostlosiny.cz/?page_id=4055#utm_content=detail&utm_term=kostel%20Velk%C3%A9%20Losiny&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Jeho historie sahá až k roku 1600. A byl to skutečný zážitek, zejména, když venku svítilo naplno nedělní dopolední slunce.
takže jsme se poprvé dostali i do interiéru kostela
takže jsme se poprvé dostali i do interiéru kostela
Odpoledne jsme pak byli na prohlídce zámku Velké Losiny, kde ještě byly rozkvetlé barevné rododendrony a bylo možné nahlédnout na nádvoří zámku, ale jít i na jeho prohlídku.
v parku u zámku ještě kvetly rododendrony
v parku u zámku ještě kvetly rododendrony Čti více…
Podívali jsme se na zámky, které byli pro nás dosud neznámé.
Základním cílem a jakousi povinností byl opět hřbitov ve Vřesině, kousek od Poruby. Už konečně povolily restrikce kvůli covidu a tak jsme mohli vyrazit na delší trasu a dokonce jsme i plánovali oběd někde na předzahrádce. Při ranním odjezdu z Olomouce nám pršelo, pak to polevilo, když jsme dojeli na náměstí ve Fulneku. Naposledy, když jsme tady zastavili, tak jsme hledali cestu jak dojet k zámku nad městem. nyní už víme, že dojet se sem dá, jen pokud k tomu máme oprávnění, jako třeba soukromý majitel zámku na Fulnekem.
na náměstí ve Fulneku
na náměstí ve Fulneku s radnicí
No musí se od náměstí po svých pořád do vrchu kolem kostela Nejsvětější Trojice.
Když jsme vystoupili z auta, začalo poprchat. Došli jsme do otevřeného kostela nad náměstím. Jen jsme zírali na tu krásu a hlavně na nově pozlacenou barokní výzdobu kostela a přilehlých klášterních chodeb. když jsme vyšli z kostela už pořádně pršelo.
kostel nejsvětější trojice ve Fulneku
interiér kostela ve Fulneku
Ale nedali jsme se odradit a tak se stalo, že jsme stáli před branou do parku před už opraveným zámkem. Byl jsme zvědavý, komu to tu nyní patří a zjistil jsme, že adresa současného majitele je v panelákovém bytě v Ostravě – Porubě. Obdivuji odvahu takových to majitelů dát se do tak ohromné práce a finančních závazků.
celkový dojem ze zámku nad Fulnekem
ještě jedno sídlo, které je ve vlastnictví zámeckého pána Čti více…
Květnové výlety po okolí Olomouce.
Hned na začátku této vzpomínky musím konstatovat, že na svátek 1.května a pak i v neděli 2.května jsme se věnovali jen zahrádce. Protože počasí pořád chladné a bylo také potřeba už nějaké to semínko vložit do země.
Za to svátky 8.5. a 9.5. jsme oslavili jako rodina, která se mohla od vánoc poprvé sejít, protože při uzavření okresů to celou tu dobu prostě nešlo. No a sešli jsme se také proto, že vždy touhle dobou oslavujeme jedny narozeniny. Takže jsme se viděli s našimi potomky, ale doba je taková, že by ta omladina nejraději proflákala s mobilem a nějakou tou přiblblou hrou.
Takže bylo potřeba jim připravit nějaký ten výlet, aby měli pohyb a uviděli i něco, co by je mohlo zajímat.
Dopoledne jsem z jedním vnukem zajel k jezeru Poděbrady za Olomoucí, zjistit jaký je stav vody, jaké jsou zde možnosti ke koupání. Voda byla průzračná, hladina až o 50 cm vyšší než obvykle. U stánku fronta na občerstvení, okolí upravené a připravené na sezonu. teplota vody odhadem kolem 17 st.C.
u jezera Poděbrady za Olomoucí
u jezera Poděbrady za Olomoucí
Takže v sobotu 8.května jsme se hned po obědě vydali auty do obce Veselíčko s tím, že už to tam známe a víme, že ten nejmenší vnouček bude mít radost s rozsáhlé travnaté plochy a snad se pořádně i vydovádí. Nicméně v mém zájmu bylo i to, podívat se k doporučené novince a to k soukromé kapli sv.Vendelína, která se nachází jen kousek od zámku ve Veslíčku, na katastru obce Osek nad Bečvou.
Konečně byl teplý a slunečný den a zámecký park byl čerstvě posečený a v perfektním stavu, takže i ta naše rodina to kladně vyhodnotila a vnuci si to pořádně užili s létajícím talířem, badmintonem a házením kamínku do zámeckého rybníčku. No a mi postarší jsme se kochali mohutnými stromy v parku a tím krásně prosluněným zeleným prostorem.
anglická zahrada při zámku ve Veselíčku
anglická zahrada při zámku ve Veselíčku Čti více…
Konečně zase na výletě v Luhačovicích.
Jak jsem přišel k nákaze covidem-19 je stále záhadou. Od 26.února tak došlo nejen k zákazům cestovat do jiných okresů, ale i k vyřazení zájmu o cokoliv a vše se v moji soustředilo na to, abych zase nebral chuť k cestování a z vážného onemocnění zápalem plic se dostal v relativně dobré kondici.
Až od 24.dubna mohu konstatovat, že už se to dalo do běžných kolejí i když se pořád velmi rychle dostaví únava i z obyčejné vycházky. Ale za tu dobu odmlčení jsem inventarizoval vozový park a prodal jsem s ohledem na postupující starobu a nemoci postarších pánů to mé „autíčko“ se kterým jsem si užíval prvních 10 let ve starobním důchodu.
Takže první „velký“ výlet byl do lázní Luhačovic spojený s nákupem borůvek na farmě u Provodova.
V lázních nebylo lidí a tak jsem si je ve slunečném odpolední dokonale vychutnali a také jsme mohli konečně nabrat do lahví i slavnou vincentku, která mlže pomoci v léčbě po covidu.
I příroda dělá své opakované divy a jaksi jsme si všiml i toho jak to vše kolem rozkvétá a propuká v přírodě život. je to jaksi krásnější než to bylo před tím.
Takže pár snímků z procházky po lázních Luhačovice.
začínají jít do květu kaštany
dům Bedřicha Smetany v luhačovických lázních
dům Jurkoviče v Luhačovicích a hlavní opravená kolonáda
hala na kolonádě s pramenem Vincentky
Luhačovice - hlavní promenáda k lázeňskému parku
na říčce Šťávnice při kolonádě Čti více…
Jaro v olomouckém rozariu.
Byli jsme v olomouckém rozariu, abychom absolvovali potřebnou procházku po prodělané nemoci, kterou nám nadělila infekce covidem-19.
Byla sobota 24.dubna a byl svátek Jiřího, kdy pranostika říká „Na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři“.
No a tak jsme také vylezkli z našeho domova a prošli se již otevřeným a zdarma zpřístupněným parkem – rozariem, který se nachází hned vedle Bezručových sadů a dá se z něj také jednou stranou vstoupit přes lávku do části rozaria, kde se nachází několik klidných zákoutí, téměř bez lidí. Po dlouhé době bylo na slunci tepleji než ve stínu a tak tahle procházka přišla vhod.
Netřeba dalšího povídání. Jen snad základní informace, že vstup či východ do a z rozaria se přesně v 18.00 automaticky a na dálku zavírá, takže se musíte vracet k hlavnímu vchodu, který se nachází na ulici 17.listopadu a tak není koho by se dalo „ukecat“.
Prosím doporučuji a prohlédněte si co tu lze spatřit.
lávka, která je i vstupem z Bezručových sadů do rozaria
mozaiky jsou zde od roku 2008
mozaiky jsou zde od roku 2008
vše v plném květu
pohled na chrám sv.Michala
odpočinkové plochy nad rozariem s výhledy do okolí
výhled na kostel sv.Michala
Další fotky jsou v přiložené fotogalerii.