

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Objevili jsme Svatou vodu a viděli krásný hrad Bouzov.
Nouzový stav trval i v neděli 5.dubna a my měli touhu vyrazit a najít místo, kde bude minimum lidí. To jsme našli a tak jsme objevili skutečně zajímavou lokalitu nedaleko Olomouce kousek za Náměští na Hané, za obcí Nové Dvory. Lokalita je vymezena naučnou stezkou Elišky z Kunštátu. První zajímavé místo je Svatá voda.
ke studánce ve Svaté vodě
poutní místo u studánky na Svaté Vodě
Prostě shluk stavení zapadlých v dolíku mezi zvlněnou krajinou Zábřežské vrchoviny. No a za těmi stavení je poutní kaplička. Na okolních stromech naivní svaté obrázky s informační tabulí, kde se praví, že voda tu teče jen na Velký pátek. No my tu byli na Květnou neděli a voda již tekla.
poutní místo u studánky na Svaté Vodě
poutní místo u studánky na Svaté Vodě
Skutečně zajímavé místo i s krásným výhledem na tu naši Hanou, ale to se musí ze stezky jen kousek odbočit na viditelný kopec s posedem. Potom jsem se prošli ještě spící krajinou až do obce Cakov a po neudržované místní silnici jsme došli zpět k autu.
nad obcí Cvakov
za obcí Cvakov
Tady byli směrovky pro cyklostezky a jeden z nich nám sdělovalo že na hrad Bouzov to je jen 20 km. No a tak jsme jeli daným směrem. Poznali jsme obce, kde jsme ještě nebyli, ale taky jsme těsně před 18 hodinou v neděli nakoupil v prodejně malé mlékárny s místními produkty, přímo na proti nového ženského kláštera pravoslavné církve.
vrch Skalka nad Novými Dvory
dům pravoslavných řádových sester ve Vilémově
No a pak už se jelo lesy, kde asi roste hodně hub, ale kde taky popadalo hodně stromů po vichřici. No a pak se před námi už objevil hrad Bouzov v plné své romantické kráse. Na parkovišti před 19 hodinou ani živáčka, park před hradem bez lidí a věže hradu byly ozářeny narudlým sluncem pod modrou oblohou. No prostě skutečně nezvyklý zážitek.
v podvečer na hradě Bouzov
obcházíme hradby na Bouzově
A tak jsem si v pohodě bez lidí a tedy i s rouškami svěšenými pod bradou obešli hradní kamennou zídku a kochali se tou parádou za ní.
obcházíme hradby na Bouzově
ale bylo na večer krásně
No a mohu konstatovat, že se nám ten nedělní odpolední výlet podařil a ještě jsme si to vychutnali při večeři, protože jsme si dali uležené loštické tvarůžky a venkovským čerstvým chlebíčkem a čerstvé domácí podmáslí k tomu. No řekněte kdo to má.
Fotky z procházky ke Svaté vodě a na hrad Bouzov :
Podzimní putování do Podhájské – 24.října 2019
Počasí koncem října se vymklo odborníkům na předpovědi počasí a tak je pořád modrá obloha a my se ještě rozhodli provětrat naše „autíčko“ a jen tak narychlo vyjet do Podhájské. Kdo neví kde to je a co je tam zajímavého, tak tady je základní informace. Je to na Slovensku, skoro každý Čech či Moravák to asi zná a už tam byl. Jsou tam velké termální lázně, které snad vše léčí a hodně teplé vody zde mají i 39 st.C a k tomu hned i chladící bazének. Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1900 m a má 80 st.C. Složení se srovnává s vodou v Mrtvém moři protože vyvěrá z vrstev, které odpovídají mořskému dnu a objevili se zde i organizmy z mořského dna. Voda léčí asi všechny choroby co jsou kolem nás.Teď po 20 říjnu jim ale v lázních skončila letní sezona a venkovní bazény z nerezu tak byly vypuštěné, ale zase tam kde se dalo ve vodě léčit znavené tělo bylo málo lidí.
v areálu lázní v Podhájské
v lázních Podhájská
Nebyl v provozu ani Camping, kde jsem ale po ránu nahlédl a četl si, že kdo je tady ubytován, pak platí v termálech méně než je ceníková cena.
v campu nad lázněmi v Podhájské
v campu nad lázněmi v Podhájské
No a ta byla na celý den v tomto čase 22 eur na osobu. Ale zase sedíte si v bazéně a nalejí vám tu i pivo značky Plzeň nebo Zlatý bažant a to za cenu jen 1,80eur na 0,5 litru a vy jen natáhnete ruku s čipovými hodinkami a platíte až při odchodu. Dali jsme si tedy to chalzené pivko a bylo to fakt parádní osvěžení. No a voda asi skutečně léčí. Toto místo lze doporučit, ale už tam asi každý byl. V roce 1998 to tu byl jeden bazén a bufet z langoši a vařenou kukuřicí a okolo jen pár přebudovaných domečků na pensiony, pokud to jen zkráceně popíši. Nyní v okolí hotely, velké pensiony, apartmánové domy, chaty k pronajmutí a pokoje k pronajmutí. Na reklamních letácích pak bazény plné lidí, takže v sezoně to tu je asi úplně jinak a nerad bych tu v tomto čase byl. Z Olomouce nám to ukázalo na tachometru 279 km přes Strání, Nitru. No a protože my cestou i poznáváme, tak jsme za Novým Městem nad Váhom zajeli pod Čachtický hrad a po zaparkovaní nad dědinou dali asi 1,5 km ke hradu. Udělali jsme dobře až na malou ostudu. Jel jsme s Česka a v peněžence měl jen koruny a když jsme vylezli z „autíčka“ nedoplnil jsme ji eury.
jsme na prohlídce hradu Čachtice
jsme na prohlídce hradu Čachtice Čti více…
01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.
V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.
to co tu zbylo po sovětech
náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni
No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.
Varšava - náměstí před zámkem
Varšava - jde se na náměstí
Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.
Varšava- zámek
jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…
02 – Přejezd do Tallinu v Estonsku – červenec 2019.
Estonsko jsme mohli poznat jen tak, že nás autobus vezl podél pobřeží Baltického moře až do Tallinu, který je hlavním městem Estonska a který býval i sídelním městem ruského cara Petra I. – velikého. Byl pátek a byli jsme v druhé polovině našeho poznávání pobaltských republik, kde se k placení používá euro. Než jsme vyrazili na cestu, byl čas nafotit okolí hotelu v Rize, kde jsme přespali ze čtvrtka na pátek. Kolem snad i nového hotelu stály domy z doby ruské nadvlády a možná i staršího původu. Dřevěné či cihlové s opadanou omítkou, lidi na ulici jako ti co mají hodně hluboko do kapsy.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
V ulici hned pod hotelem projížděla tramvajová soupravy vyrobená v Česku do centra Rigy. Byl tu hodně silný kontrast s minulostí a novou budoucností města. Takový obraz přerodu ze socialismu přímo do kapitalismu. Možná i ráj pro filmaře, kteří by takovou to dobu ještě chtěli ztvárnit.
okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize
ulice pod hotelem v Rize
Do Tallinu nás čekala cesta dlouhá něco přes 300 km. Vyjeli jsme v 9.15 hodin a vystupovali jsme po technické přestávce na hranici mezi Lotyšskem a Estonskem.
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg
Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg Čti více…
03 – Poznávání Lotyšska a hlavního města Rigy – červenec 2019.
Ráno po snídani, která byla ucházející se jelo zpět přes celé Estonsko a teprve v Lotyšsku začalo poznávání této země. Tak jak jsou země v Pobaltí rovinaté, tak naše zastavení bylo u hradu Turajda. Nad meandrují řekou Gauja jsou k nahlédnutí i další hrady. My navštívili Turajdu. Prošli jsme hradními komnatami i sklepením a vystoupali na jeho věž. Vše tu bylo rekonstruováno a je to z pálených červených cihel, jak to v tomto kraji bylo zvykem. Taky vše rekonstruované, ale jako nové a zajímavě řešené, jen ten jazyk byl pro nás nesrozumitelný.
hrad Turajda
hrad Turajda - výhledy z věže hradu
Zajímavá expozice a krásné výhledy z věže. Pak se prošlo parkem, kde byly v prostoru plném zelené rozmístěny úžasné sochy z kamene.
park a sochy v areálu hradu Turajda
park a sochy v areálu hradu Turajda Čti více…
02 – Cestou z Roudnice nad Labem po hradech a zámcích.
Ráno po teplé noci je opět na obloze sluníčko a my se po snídani vydáváme na zpáteční cestu.
Našim prvním zastavením je zámek nabízený k prodeji v obci Liběšice.
u zámku v Liběšicích - zámek je prodáván krajem Ústí nad Labem
u zámku v Liběšicích
V tom ranním slunci nádhera, ale protože na zakoupení zámku nemáme je toto krásné místo jen nafoceno a jede se dál. Zastavujeme v Úšteku. Jen zase zíráme na to co jsme nového objevili. Městečko na kopci, krásné stavby na náměstí, krásné výhledy do údolí pod městem.
ve městě Úštěk - památné domy
ve městě Úštěk
Z jednoho místa jsem zahlédli kopec a na něm kostelní stavby. Když jsem zjistili, že to je kalvárie nad obcí Ostré, jelo se na tam. Ještě spící obec, tedy bez lidí, protože tu už asi pobývají jen „lufťáci“, zaparkovali jsme „autíčko“ a po nenáročné cestě křížovou cestou jsme na místě s nádhernými výhledy a zajímavou kalvárií na jejím vrcholu.
výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii
výhled do krajiny a na Úštěk od schodů ke Kalvárii Čti více…
03 – Rekreace v Hevizu – květen 2019
Pátek je náš poslední den, kdy jsme zajeli na hrad Sziglegt a jsme součástí malého zázraku kousek od Bodacony. Sobota je den kdy končí naše rekreace a my cestou kolem Balatonu zastavíme v Siofoku, navštívíme Borgy Vár v Szekesfehervaru a kocháme se pěší zónou města. Navečer zastavujeme na Slovensku v Gabčíkovu, kde přespíme v „autíčku“ a po deštivé noci se jedeme podívat do termálních lázní v Dunajské Strede.
Teplých a léčivých vod bylo dosti a tak jedeme za poznáním přírody a historie v okolí Balatonu. Není plánu, je jen náhoda v odbočení z hlavní cesty. To první odbočení bylo k místu na kopci, kde byla ze silnice viditelná zajímavá stavba rozhledny. Nebylo to složitá, našli jsme, ale bylo oplocena a zavřeno z technických důvodů. Na rozhlednu v havarijním stavu se nesmí.
Tak to bereme přes kopec mimo město Keszthely a nevím ani jak už zase jedem do kopečka mezi domky. No a objevujeme místní střelnici na terče. Ale cesta vede ještě o kousek dál a tam to vše končí. Před námi je prostorný palouk, malé stavbičky sociálního zázemí, bufetu, ohniště, lavičky a první auto s rozdivočenými dítky. Pak se objevil mužíček v zeleném a ukazuje nám špičku rozhledny a vysvětluje jak se k ní dostat, pak tu máte WC a pak v mém krámku dostanete med či nějakou tu marmeládu, nebo si můžete dát kafe. A to vše s vysvětlujícími gesty v jazyce Maďarském, ale srozumitelném.
vystoupali jsme na rozhlednu
výhledy z rozhledny
Za 15 minut jsme zdolali rozhlednu s výhledem do okolí až k městu Keszthely a Balatonu. Na opačnou stranu pak kopečky s hustou zelení a další rozhlednou. Příroda tu voní, sluníčko peče a jsme jako v ráji náhodně objeveném. Jen pod námi na palouku roste hluk skotačících dítek.
a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi
a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi
Když se tam vrátíme je tu plno aut, stolečky přeplněné vším dobrým co rodiče na toto jakési setkání napekli a navařili a dítka kolem létají jako vosy či jako včelky. Odmítám s velkými díky tu marmeládu a kafé a jedeme směr silnice 71 co vede kolem Balatonu.
Odbočujeme k obci Szigleth nad níž stojí mohutný hrad. Vstupné je 800 ft a když zaplatíme samými 200 ft mincemi, uděláme radost pokladníkovi nevídanou, protože už má co vracet.
a jsem u vstupu na hrad
na vrcholu hradu Čti více…
Jarní výlet na hrad Hukvaldy.
Bylo to na jaře roku 2003, kdy jsem s přáteli z Kanady zajel do Hukvald, abychom navštívili Štramberk a dům Leoše Janáčky, kde se na něj vždy v dobrém vzpomíná. Ale tehdy bylo pošmourné, až škaredé počasí a tak jsme pouze vnikli do musea a přítel, tehdy ještě zpěvák v kanadském sboru v Ottawě si koupil na památku CD a i noty s hudbou Leoše Janáčka.
Něco z těchto vzpomínek je na www.cestotipy.cz/2015/vzpominky-na-rok-2003/nggallery/page/4
No a když máme nyní tak krásně prosluněné a teplé velikonoční svátky, bez velkého plánování jsme vyjeli do Hukvald s tím, že tentokrát musíme vystoupit až na hrad.
Cestou jsme viděli siluetu hradu Helfštýn, pak hrad nad Starým Jičínem. Projeli jsme Jičínem do Kopřivnice a odbočili na Mišín do Hukvald. Všechny tyto hrady jsme už navštívil a já se o nich zmínil v těchto cestovních vzpomínkách.
Když jsem dojeli do Hukvald, měli jsme pocit, že se tu bude konat nějaká kulturní akce. Na parkovišti jsme vyškemrali poslední volné místečko pro naše malé autíčko. Na ulici k oboře a hradu na jejím vrcholu šli davy mladých turistů s velkými skupinami malých dítek.
jiné světlo na cestu k oboře
malebné domečky při cestě k Janáčkovu domu
Vstoupili jsme do obory a po asfaltové cestě jsem začali stoupat až k hradu. Cestou jsme si šáhli pro štěstí na lišku Bystroušku jako snad každý, kdo kolem prochází.
poslední osvěžení, lístky na hrad se kupují až u hradu
u sovy lišky Bystroušky
Pak jsem obdivovali krásné kořeny mohutných buků lesních, které tady byly vysazeny po roce 1730 na tehdy holé pláni.
pak objevíte při cestě nádherné kořeny
pak objevíte při cestě nádherné kořeny Čti více…
01 -Zase za poznáním okolí Třeboně – pondělí a úterý – říjen 2018.
Dovezl jsem ženu do lázní Aurora v Třeboni a abych nejezdil zbytečně, rozhodl jsme se podívat po okolí všude tam, kde jsem ještě nebyl. Třeboň jsem prošmejdil vícekrát, ale je tu pořád co objevovat a zjišťovat, že se stále mění něco k lepšímu. Naposledy jsem tam byl v březnu roku 2017, kdy jsem se tam potuloval také v rámci volného času při lázeňské péči. Mám o tom něco na webu www.cestotipy.cz/2017/tri-tydny-laznich-trebon-brezen-2017/. Takže jsem si ji v odpoledních hodinách zase prošel a pak vyrazil do okolí.
fotky z centra Třeboně
fotky ze zámku a parku v Třeboni
Prostě jsem popojel až do vesnice Holašovice, která je vedena v seznamu památek UNESCO. No a jsem rád, že jsem se tam také podíval. Už se nedivím, že tam jezdí i zahraniční turisté. Je říjen a je pořád teplo a slunce svítí jako o závod a stromy se přeměňují do barev podzimu.
fotky z vesnice Holašovice
fotky z vesnice Holašovice
Pak mě napadlo, že po cestě objevím i zámek Kratochvíle, který se nachází kousek za Netolicemi. Bylo už pozdní odpoledne a tak je zámek zavřený, ale našel jsme skuliny abych nafotil něco, co je pro toto krásné místo typické.
u zámku Kratochvíle
u zámku Kratochvíle Čti více…
02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018.
Ve středu ráno vyjíždím z parkoviště ve sv.Tomáši se záměrem, projet se po území Rakouska. Ještě jsem měl možnost po ránu vidět krajinu místy zakrytou mlhou, či ustupujícím oparem. Bylo to nádherné. Silničky s novým povrchem jsem po ránu brázdil jen já sám. No dojel jsem na hraniční přechod a hned za hranicemi jsou lázně Guglwald. Bylo to pro mě velké překvapení, protože po tak liduprázdné krajině jsme nečekal tak přeplněné parkoviště a krásné stavby a upravené léčivé zahrádky.
projíždím směrem k Rakousku
na státní hranici je Guglwald
Další zastavení bylo ve skutečných lázních při městě Bad Leonfelden. Jestli u nás v domácích lázních náhodou uvidíte nastrojenou a upravenou dámu ve vyšších letech, pak tady jsou tyto dámy, opálené, navoněné a je jim nejméně 80 let. A bylo tam plné parkoviště a bylo tam moc krásné okolí. V městečku jsem neměl kde zaparkovat, ale nakonec jsem si jej prohlédl.
lázeňský komplex v Bad Leonfelden
druhý lázeňský komplex v Bad Leonfelden
Další zastavení jsme si vyhlédl u nádraží v Summerau. To proto, že je tady vyznačena trasa po historické koněspřežné dopravě z Český Budějovic do Linze.
Nakonec jsem se v místě kolem vlakového nádraží zorientoval, zaparkoval „autíčko“ a vydal se na kole až do míst, kde jsem mohl vidět nějakou tu stavbu na této bývalé trati. No stálo mi to za to.
orientace v terénu
zůstala jen jedna čelní stěna mostu Čti více…