Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2019’

Poznání ostrova Vis v Chorvatsku – září 2019.

Vis (řecky Issa, italsky Lissa) je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Náleží k Splitsko-dalmatské župě a nachází se asi 17 km na jihozápad od ostrova Brač a 44 km jižně od pevninského pobřeží Chorvatska.
Na ostrově jsou dvě města a podle průvodkyně tu trvale žije kolem 6000 obyvatel a mají jen jednu základní školu, protože ostrov se vylidňuje.
My bydleli v hotelu Issa v městečku Vis. Bylo to pro nás zadostiučinění po tom, co se nám stalo ke konci června. Jeli jsme si tedy i konečně odpočinout.

_DSC5243_92317 vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis _DSC5248_92319 vjíždíme do zátoky na ostrově Vis na molo městečka Vis

Ale my a odpočívat, to asi neumíme a tak když nám delegátka cestovky nabídla výlet lodí kolem ostrova a pak výlet centrální částí s tím, že konec výletu bude spojen s degustací vín ve sklepě taxikáře, nedalo se odolat a hned druhý den jsme šli vyměnit na poštu kuny za eura. Za 100 eur jsem dostal 721 Kun. Jeden výlet lodí stál 190 Kun, výlet do Komiže přes centrální část ostrova s degustací byl taky za 190 Kun. No a vše ostatní šlo na nákup místního oleje a desertního vína známé značky Prošek. No a na pití pro západy slunce jsme si koupili prostřednictvím delegátky „petku“ bílého a „petku“ červeného celkem za 65 Kun. Obé ta vína dobré chuti a tak jsme si ten pobyt hodnotně vychutnali a ještě bude u čeho i vzpomínat.
V jiných dnech se nám podařilo kus městečka projít s delegátkou, která vše doplnila zajímavými informacemi o ostrově. tak nyní víme, že ostrov byl po válce zapovězen turistům a byl vojenskou zónou Jugoslavie. Teprve až po roce 1995 se otevřel turistice. Náš hotel byl dokončen v roce 1978 a nyní se má rekonstruovat, ale jídlo při snídani i večeři bylo dobré, chutné a pestré jako jinde ve světě. Na trajekt jsme dostali lístek v ceně 54 Kun od delegátky. Autobus nás dovezl kolem 9 hodiny do Splitu a pak odjel aby odpoledne nabral ty co z ostrova odjížděli.
Prvním ze zaplacených výletů bylo lodí kolem ostrova. Na výlete lodí kolem ostrova to bylo prima. Malá lodička pro asi 30 lidí byla téměř plná a my to měli i s naší delegátkou a tedy výkladem. První zastávka byla u bunkru pro ponorky.

_DSC5444_92404 skoro to nebylo vidět, uměly to i zatáhnout plachtou _DSC5441_92403 zastavujeme a vjíždíme do hangárů pro ponorky z doby Jugoslávie

Druhé ze zastavení bylo na malé pláži, kde se točil film Mama Mia II.

_DSC5487_92411 vjedeme do zátoky, kde se filmoval film Mama Mia II _DSC5510_92419 máme procházku s krásnými výhledy po okolí Čti více…

01 – Průjezd Varšavou do Litvy – červenec 2019.

V prosinci jsem dostal jako dárek poukaz na poznávací zájezd do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Měl jsem z toho radost, ale už i obavy, jak asi přežiji tak dlouhé putování. Ale když si nyní zapisuji tuto vzpomínku, tak už mám v paměti jen to, že základní přesun tam a pak poslední přesun zpět, to bylo hrozné. Jednak proto, že to bylo přes 900 km tam a 1000 km na zpáteční cestě a autobus měl mezi sedadly hodně málo místa pro nohy těch co mají více jak 180 cm na výšku. Ještě dnes máme se ženou napuchlé nohy. Ale za ten týden jsme najeli 3.700 km, nikomu se nic nestalo. Vše ostatní pak už ale bylo tak jak bylo potřeba. Celou dobu krásné počasí s teplotami nad 23 st.C, dalo se osvěžit i v baltském moři. Byli jsme jediní, kteří měli sebou plavky i po vystoupení z autobusu, ostatní to třeba ani neplánovali. Průvodce byl tak znalý dějin, že jsme se dozvěděli spoustu zajímavých souvislostí z oblasti historie Poláků, Litevců, ale i Lotyšů a Estonců. Dozvěděli jsme se spoustu informací, jak to tu bylo po roce 1989 a nebo kousek před tím, tedy něco o čem se u nás prostě nepsalo, jen se tušilo a nebo proniklo jen velmi málo kusých informací. Zájezd byl zajištěn s ubytováním ve slušných hotelích se snídaní a to vždy snídaní vydatnou a dobrou. Přes den pak bylo k snědku jen to co jsme vezli sebou no a na večeři se dalo někde pojíst v restauraci, ale mělo to své háčky, ale vydrželi jsme to a našli vždy nějaké to řešení.
Takže začátek byl hodně zajímavý. Vyjíždělo se v neděli z Olomouce v 5.15 hodin od vlakového nádraží. Ale tam jsme museli taxikem, protože na MHD se nedalo spolehnout, protože k nádraží vše přijíždělo po 5.10 hodině. No a já byl v sobotu celý den oslavovat s kamarády a tak se popíjelo a ve mě byl zbytkový alkohol.
Ale pak jsme tam byli první a autobus dojel se zpoždění od Brna, kde své putování dopravní společnost Lerch.cz putování začínala. Za oknem byla informace že se cestuje do Pobaltí a akci organizuje ČEBUS a Bohemia Fantasy. Cestou se nabírali další zájemci z Ostravska. No a pak se jelo a jelo, a to až do Varšavy. Tady byla po poledni komentovaná procházka a pak volno k návratu na místo nástupu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto starého centra o historii Poláků a hlavně Polských židů za války.

20190721_142514_90306 to co tu zbylo po sovětech 20190721_144617_90313 náměstí kde se loučili Poláci se zemřelým po tragedii v Katyni

No ale hlavně jsme poznali i to, že Poláků je o hodně víc než nás Čechů a když je neděle, tak je jich snad ještě víc. Na fotkách se to pozná.

_DSC3100_90358 Varšava - náměstí před zámkem _DSC3122_90380 Varšava - jde se na náměstí

Nepozná se ale to, že celé historické centrum bylo po válce postaveno jako nové a jen z ulice to připomíná historii.

_DSC3110_90368 Varšava- zámek _DSC3139_90397 jsme na hlavním náměstí ve Varšavě Čti více…

02 – Přejezd do Tallinu v Estonsku – červenec 2019.

Estonsko jsme mohli poznat jen tak, že nás autobus vezl podél pobřeží Baltického moře až do Tallinu, který je hlavním městem Estonska a který býval i sídelním městem ruského cara Petra I. – velikého. Byl pátek a byli jsme v druhé polovině našeho poznávání pobaltských republik, kde se k placení používá euro. Než jsme vyrazili na cestu, byl čas nafotit okolí hotelu v Rize, kde jsme přespali ze čtvrtka na pátek. Kolem snad i nového hotelu stály domy z doby ruské nadvlády a možná i staršího původu. Dřevěné či cihlové s opadanou omítkou, lidi na ulici jako ti co mají hodně hluboko do kapsy.

_DSC3860_91451 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize _DSC3863_91454 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize

V ulici hned pod hotelem projížděla tramvajová soupravy vyrobená v Česku do centra Rigy. Byl tu hodně silný kontrast s minulostí a novou budoucností města. Takový obraz přerodu ze socialismu přímo do kapitalismu. Možná i ráj pro filmaře, kteří by takovou to dobu ještě chtěli ztvárnit.

_DSC3862_91453 okolí hotelu, kde jsme nocovali v Rize _DSC4255_91937 ulice pod hotelem v Rize

Do Tallinu nás čekala cesta dlouhá něco přes 300 km. Vyjeli jsme v 9.15 hodin a vystupovali jsme po technické přestávce na hranici mezi Lotyšskem a Estonskem.

_DSC3896_91487 Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg _DSC3901_91492 Talin - prohlídka v lokalitě parku Kadriorg Čti více…

03 – Poznávání Lotyšska a hlavního města Rigy – červenec 2019.

Ráno po snídani, která byla ucházející se jelo zpět přes celé Estonsko a teprve v Lotyšsku začalo poznávání této země. Tak jak jsou země v Pobaltí rovinaté, tak naše zastavení bylo u hradu Turajda. Nad meandrují řekou Gauja jsou k nahlédnutí i další hrady. My navštívili Turajdu. Prošli jsme hradními komnatami i sklepením a vystoupali na jeho věž. Vše tu bylo rekonstruováno a je to z pálených červených cihel, jak to v tomto kraji bylo zvykem. Taky vše rekonstruované, ale jako nové a zajímavě řešené, jen ten jazyk byl pro nás nesrozumitelný.

_DSC4126_91809 hrad Turajda _DSC4155_91838 hrad Turajda - výhledy z věže hradu

Zajímavá expozice a krásné výhledy z věže. Pak se prošlo parkem, kde byly v prostoru plném zelené rozmístěny úžasné sochy z kamene.

_DSC4164_91847 park a sochy v areálu hradu Turajda _DSC4170_91853 park a sochy v areálu hradu Turajda Čti více…

Sobota 15.června.

Den končí, je 15.6. a doma je už po 22 hodině, protože tady na Sao Miguel je o 2 hod. méně. Máme za sebou den přesunu, to bylo 14.června ve čtvrtek, kdy jsme se pořádně nevyspali, ten den snad ani hodinku. Z Olomouce jsem vyjeli ve 20hodin, v Praze byli ve 23 hodin a pak se jelo ještě metrem na letiště. No a pak se jen čekalo do 4 hodin, až si zabukujeme a dostaneme letenky. No a to se vše stalo, ale nespalo se. Až v 6 hodin se vzlétlo, ale to už pak nešlo usnout. V 8.30 jsme byli v Lisabonu a bylo o hodinu méně, takže jsme letěli 3,20 hodin. No a tady jsme jen brouzdali po prostoru letiště mezi spoustou obchodů a míst k občerstvení. Tohle je místo, kde si uvědomíte jak to Česko je na tom zle. Například voda O.3 litru stojí jen 2 eura a ta větší lahev je za 4.20. Jídlo tak kolem 6 eur, prostě to nejlevnější od MC či KFC. No prostě za to ty peníze nedáme. A tak jsme tady počkali na odlet v 11.40 a dostali jsme jídlo. Ale je zřejmé, že tato společnost šetří, protože toust jen nenamazaný tuhý chlebík ve třech vrstvách, proložený plátkem sýra a plátkem masa, to prostě bylo hnus, ale bylo to k snědku pro nás už trochu hladové. Pak se přistálo a protože jsem měl zaplaceno předem půjčení auta, tak jsme hledali náš stánek. Podobné jméno společnosti nás zařadilo do jedné z mnoha front. Až jsme přišli na řadu, naštěstí ta naše fronta byla krátká, tak jsme zjistili, že je nutné jít ven před halu letiště. Když jsme tento pokyn vykonali , objevili jsme v hale osamocenou dívčinu s cedulí, nesoucí název té naší společnosti. No pak už se jen vše vyplnilo v nezbytném formuláři, do přenosného strojku se vložila platební karta a touhle formou jsme složili povinnou kauci. Nedej bože něco na autíčku porouchat, poškrábat, pak 1.150 eur je v háji. Ale lze to přes pojištění na vše zase získat zpět, ale nerad bych to ověřoval jak to potom funguje.
A tak se stalo, že jsme vše vyplnili a podepsali a nasedli do malého vozidla opel Corsa. Jede pěkně a dovezlo nás na aparthotel Barracuda. Už jsme tu byli v roce 2016, takže přesun bez hledání.

_DSC0335_87449 aparthotel Barracuda z ulice _DSC2608_89638 aparthotel Barracuda od pláže

Slunce svítilo a my byli na místě už ve 14.30 hodin místního času. Poukaz na ubytování byl funkční a tak jsme dostali pokoj číslo 305 na třetím patře s výhledem na oceán. Tady vše po rekonstrukci jako nové. Hlavně kuchyňka v novém, nádobí z nerezu, no prostě paráda.

_DSC0320_87434 pokoj, kde jsme bydleli _DSC0347_87461 společenská místnost, všude volný přístup k Wi-Fi

Na pláži omladina v euforii, že mají studium za sebou. Hloučky uvolněné zábavy, jako volejbal, plážový tenis a podobně. Ve vodě ale nikdo, vlny pořádné a jeli chladná voda zatím nevíme. Na slunci horko, ale příjemně. Ale my to vzali odborně, nasedli do auta a jelo se nakoupit do velkého obchoďáku. Za vše, tedy plný košík s vínem, hlávkou zelí, špagetami, mraženými rybami a jinými pochutinami, celkem za 33 EUR snad na celý pobyt, tedy 13 dní. Jelo se domů, tedy na aparthotel. Pak první uvařená večeře a jde se spát. Je 19 hodin místního času. No a spíme až do rána.

No a to je pátek 15 června. V 8.00 se jde na snídani, co je v ceně pobytu. Vše samá pochoutka. Takové klobásky jsou bez diskuze 100% maso a výborné chuti. Vaječina jako z domácích slepiček. A k tomu jiné dobroty s pečivem parádní konzistence a chuti.

_DSC0355_87469 na přízemí pak byla místnost, kde se podávala snídaně _DSC0356_87470 stoly u okna měli výhled na oceán Čti více…

Neděle 16.června na Sao Miguel.

Podle předpovědí počasí má být tento den deštivo až hnusně. Takže vybíráme trasu a místa spojená s vodou na zemi a pak i možná z oblaků. Vyrážíme po 9 hodině směr Capelas na druhé straně ostrova. Odtud to pak bereme po dálniční komunikaci až k odbočce na porto Formoza. Než tam dojedeme, objevujeme místo, kde jsem už byli. Je to přírodní pláž u obce Canto Dos Reis. Zaparkujeme pod klášterem a protože jsou do kostela otevřená vrata, nahlédneme. No a protože je neděle, je v kostele mše a my nemůžeme fotit. Co bylo zajímavé, tak u oltáře hodně starý kněz, kostel plný postarších ženských, jedna mi ukazuje abych si sedl, což nemohu akceptovat, ale za ni je mříž s velkými oky a za ní pak jeptišky v černém úboru. Hodně zajímavé podívání.
Odcházíme a jdeme na tu pláž, kam nesmí krávy. Mají tu ještě pořád tu silniční značku „stop“ se schématem krávy. No prostě je tu značka co to zakazuje. Na pláži už není plavčíků, i tady se šetří, ale je čisto a je to tu pěkné.

_DSC0724_87826 pohled na zázemí této pláže _DSC0723_87825 i na mapě označeno jako pisčina - pláže

Zatím to vypadá, že na téhle straně ostrova bude škaredě až později, nyní jen pod mrakem a neprší, deštík jsme zahnali rozevřeným deštníkem.. Po prohlídce této pláže projíždíme městem s názvem Rabo de Peixe. Tohle místo je asi sociálně podporováno. Na ulici i v neděli postávají hloučky chlapů, bizarního vzezření, téměř jako naši bezdomovci. Zastavujeme jen k nahlédnutí do kostela. Tam je zase mše a dokonce úplně narváno. Převládají starší muži nad ženami, zajímavé zjištění. Fotíme ještě přístav z nadhledu, protože v roce 2016 jsme se po něm i prošli.

_DSC0734_87836 nově vybudovaný přístav v Rabo de Peixe _DSC0732_87834 kostel v Rabo de Peixe

No a jedeme dál. Míjíme velká města jako je Ribeira Grande a Ribeirinha. Pak je směrovka na Porto Formosa. No a protože tady jsme posledně v roce 2016 nebyli, je jasné, že nahlédneme a uvidíme nová místa.

A udělali jsme dobře. Sjíždíme až k přístavu, kde je plno lodiček, plno květin a krásná panoramata kolem nás.

_DSC0757_87859 v přístavu porto Formoso _DSC0756_87858 v přístavu porto Formoso Čti více…

Pondělí 17.června.

Co se týče počasí, tak bylo skutečně pěkné, takové akorát, prostě chvíli slunce, pak mírné pokropení,chvíli se hnaly nízké mraky. No a my vyjeli kolem 9 hodiny a na místě, to je ve Furnasu jsme parkovaliv 9.37 hodin, přímo na parkovišti u termálních lázní se jménem Beija. Když jsem se ptal pokladní, tak rusky, protože ona byla Ukrajinka, jak jsou tady ty lázně dlouho otevřené a nyní už víme že 9 let, postupně se prý zvětšovali. Všechno nám pěkně popovídala a dala důležité informace. Po zaplacení 6 eurna osobu a na neomezenou dobu, obdržíte plastový košík na věci. Přes potok je lávka a za ní šatny, kde se navléknete do plavek. Musíte mít staré, je tu hodně hnědě barvící železitá voda. Když jsme se ptali na skřínku, tak ano jsou k dispozici za 1 euro a musíte ale dát zálohu 20 eur na hodinky, ale při odchodu vám je na výdejní lísteček zase vrátí, tedy to 1 euro si nechají. Ale máte klid, i když to tu pořád hlídal krásný chlap, Portugalec, v oděvu hlídače. No a potom už jsme se naložili do prvního ze tří bazénků a jen koukáme na tu krásu kolem. Takhle jsme koukali a samozřejmě že i fotili 3 hodiny, a ani nám to nepřišlo. Areálem mezi samou překrásnou květenou teče potok a v něm voda teplá 28 st.C.

_DSC0905_88002 bazén s hloubkou jen 60 cm, teplota 39 st.C _DSC0902_87999 bazén s hloubkou 130 cm, teplota vody 39 st.C

V bazénech na sezení je voda vždy 39 st.C a podle pokladní je dobré pobýt jen tak 15 minut. Odpařuje se nějaký plyn a může být z toho nevolno. No mě se jednu chvíli točila hlava, když jsem se opájel volně tekoucí vodou na záda.To je tu na každém ze tří bazénů. Mají jen různé hloubky od 6O cm do 130 cm. Ale co je tu skvělé, je ta květena a exotika kolem v parádním osázení, co jen oku ladí. No byli jsme v ráji.

_DSC0895_87992 než jsem se začali rochnit v léčivých vodách bylo focení _DSC0915_88012 květinové úpravy v lázních Beija Čti více…

Úterý 18.června

Začíná se vytrácet pojem o čase, takže záznamy o tom kde jsme byli a co jsme viděli jsou jaksi k nezaplacení. Je 17.50 a já usedám k sepsání toho, co jsme dnes poznali. Jen jednou jsme se zastavili na místě, které už známe, jinak to bylo vše nové, dosud nepoznané. Azorský ostrov Sao Miguel je skutečně potřebné poznávat postupně a pohodově, jinak to ani nejde. Vyjeli jsme opět kolem 9 hodiny a naše první zastavení bylo na opačné, severní straně ostrova. Na mapě jsem si poznamenal, že by to měl být okruh u obce Lomba, označený jako PRC34SM. Možná jsme to našli, ale jen jsme se dopravili k místu označenému jako Miradouro da Rocha. Dojeli jsme na konečnou a tady bylo upozornění, že následuje sklon silničky v hodnotě 25%. Takže jsme zaparkovali před domečkem s WC, kde je vše čisté a přesto, že to je na konci světa, teče tu i voda a je tu i toaletní papír. Jsme tu jako první a tak vychutnáváme vlhký vzduch s ranní rosou, prosycený jodem z odparu oceánské vody. Nad hladinou oceánu to je takových 250 m. No a jdeme dolů.

_DSC1127_88213 od vyhlídky pak jen dolů pod sklonem 25%, takže je lepší to sejít po svých _DSC1149_88235 a jsem pod vodopádem

Kolem květiny a překrásné okolí. V první zákrutě už vidíme vodnatý vodopád. Poslední úsek je tak strmý, že žena to vzdává a já musím až k hladině jezírka v úrovni oceánu, kam toto jezírko, naplněné vodou z vodopádu odtéká. I tady mezi žlutými kvítky jsou stolečky na posezení se svačinkou a odpadkový koš. Kochám se a fotím. Je však čas se i vrátit, Trvá to jen 20 minut a nohy jsou z toho tuhé. Když se oba vrátíme, přijíždí druhé auto, Němci. Pak přišla od někud, tedy asi po značené trase další dvojice. My ale odjíždíme. Tohle místo bylo zbudováno v roce 2011. No a my popojedeme k dalšímu místu, které je jen o kousek dál a na mapě je označeno jako PR21SM. Mají tady být krásné výhledy na krajinu. Cestou po klikaté silnici zastavíme na mostě nad řekou, či jen říčkou Salca. Krásný kaňon. No a jede se dál. Zastavíme na vyhlídce Miradouro do Salto da Farinha. Na parkovišti už stojí jiná auta. Vystoupíme a kocháme se tím, co je hned k vidění. Pak následuje sestup k jedné z upravených vyhlídek. Hluboko pod námi jsou vidět upravené kabinky pro koupající se, pak krásný bílý domeček v zeleném okolí a nad tím skalní útvar přes jehož hranu se valí další z poznaných vodopádů.

_DSC1198_88280 ale výhledy parádní _DSC1211_88293 ale i takové krásné zákoutí Čti více…

Středa 19.června

Dnes by snad nebylo o čem psát, protože jsme moc nejezdili, ale jen chodili a chodili. Můžeme si popřát k úspěchu, že jsme to přečkali a dostali se ve zdraví zase domů na náš aparthotel.
Ráno když vstanu fotíme z lodžie, jaké tu po ránu bude počasí kolem nás. No a tak se stalo, že konečně byl vidět kopec , kde je Lago Fogo, bez čepice mraků. No a to znamená jediné. Pojede se na Lago Fogo. Jde o jezero, které když jsme tu byli v roce 2016, bylo v mlze a vidět bylo jen něco a na to něco se muselo čekat. V 8.41 už startujeme auto a jedeme na plné obrátky pořád do kopce. Ona ta nejvyšší vyhlídka má výšku 947 m n.m. Hned za městem Lagoa se odbočí a pak stále vzhůru , zatáčka za zatáčkou. No a už jsme na první vyhlídce nově upravené. Jen 3 auta, dole kde pak je parkovací místo, bylo dalších pár aut. Nebyl tedy problém kochat se na každé vyhlídce, co tady je zbudována. Pak odstavujeme auto, parkoviště skoro prázdné. A protože posledně jsme si to dali na vyšší místo nad vyhlídkou, tentokráte to vezmeme pěkně k vodě.

_DSC1386_88460 a už jsem na první nejvýše položené vyhlídce na jezero _DSC1423_88495 fotíme cestou k hladině jezera

No a to je ten náš nadlidský výkon a taková meta o zdravotní způsobilosti. Cestou se fotí a fotí, protože za každou zákrutou to je pěknější a pěknější. Ale také se maskuje to, jaké problémy tato sestupová, a potom i návratová cesta má. Je to systém schodů v hlinitém terénu. Schody tvoří napříč položená prkna a sem tam balvany. Ale schody to nejsou a jednotlivé stupínky mají výškový rozdíl i 50 cm. Nemyslíme na to, jak to uděláme pokud se budeme vracet. Asi za 30 minut jsme u hladiny jezera Lafo de Fogo.

_DSC1450_88520 jsme téměř dole, to je asi 150 m pod vyhlídkou _DSC1466_88535 a nyní fotky z putování kolem jezera Čti více…

Čtvrtek 20.června

Vracíme se z denního výletu. Bylo najeto 88 km a dnes jsem taky pro jistotu tankoval za 50 eur benzinu. Dostal jsem celkem 34,29 litrů, jeden litr tu všude stojí 1,283 euro. Po natankování jsme jeli přímo do Furnasu, tentokrát do parku Terra Nostra. Za 8 eur na celý den, pokud by jste chtěli park opustit a pak se zase vrátit, dají na ruku razítko. Není žádný problém. Hned za vstupem je velký bazén s hnědou železitou vodou, která má teplotu 37 st.C. Po levé straně pod kopcem jsou převlékárny a WC. Hned za nimi pak dva malé bazénky s tryskami s horkou vodou. V jednom z nich se napaříte a pak na sebe pustíte ledovou sprchu. Parádní efekt a hlavně osvěžení. Do parku jsme vstoupili po asi hodince jízdy, a poté, když jsme si naplnili všechny petky vynikající přírodní minerálkou, která tu teče a chodí si na ni místní. Bylo 9.50 hodin a vstupujeme do parku.

_DSC1618_88684 podívali se do centra Furnasu _DSC1620_88686 podívali se do centra Furnasu

Odešli jsme až po procházce parkem, protože to stojí také za ty peníze a hlavně mají tu ucelené oázy s příslušným druhem rostlin a stromů či keřů.

_DSC1634_88700 no a tady jsou nějaké ty fotky z parku _DSC1637_88703 postranní bazénky na masáž volně tekoucí vodou, tady to je 39 st.C

_DSC1654_88719 pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra _DSC1664_88729 pak se jen kocháme krásami parku Terra Nostra Čti více…

?>