Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2019’

Jeli jsme za zajímavostmi Oderských vrchů – 7.březen 2019

Podnět k tomu, podívat se do této lokality, vznikl na základě článku o nějakém panu Horáčkovi, který podváděl ve službách pro pražské nemocnice a o hradu Kunzov. Tohle jsem pak objevil na stránkách České wikipedie :
Objekt byl vystavěn v romantickém stylu v letech 1907–1908 továrníkem Antonínem Kunzem z Hranic a sloužil mu jako letní sídlo. Ovšem Antonín Kunz již v roce 1910 zemřel a Kunzov přestal být užíván. Jeho syn ho v roce 1930 prodal místnímu lesníkovi Františku Hrubému. V roce 1961 jej do správy získal podnik Moravia, který ho přeměnil na pionýrský tábor.
Takto fungoval až do roku 1994, kdy jej získala zpět vnučka Františka Hrubého, aby ho následně prodala společnosti Femax Hranice. Ta z Kunzova chtěla mít reprezentativní sídlo, k tomu ale nedošlo a v roce 2006 ho prodala dál. V roce 2007 byl i přes odpor tehdejšího majitele, společnosti Rent Building Plus, zapsán na seznam kulturních památek. Podle pracovníků Národního památkového ústavu šlo o stavbu, která byla „ojedinělým příkladem romantizujícího obytného sídla jakožto výrazu stylizace kapitalisty do role a životního stylu středověkého aristokrata“.
Hrádek vlastní od roku 2008 společnost KUNZOV s.r.o. Tu vlastnil stavitel Joost Noordam z Nizozemska, který však do rekonstrukce hradu neinvestoval a hrad nadále chátral. V roce 2015 společnost koupil podnikatel Tomáš Horáček. V roce 2018 probíhala rozsáhlá rekonstrukce hradu i jeho okolí. Mělo tam vzniknout ubytování, wellness, středověká krčma a zábavní park pro rodiny s dětmi. Rekonstrukce zámečku byla pozastavena poté, co byl koncem června 2018 Tomáš Horáček vzat do vazby. V listopadu 2018 se majitelem společnosti stala nemajetná společnost Green Care s.r.o. Existuje podezření, že jde jen o účelové vyvádění Horáčkova majetku s účelem poškození věřitelů.
No a tak se stalo, že jsme se sem jeli ze zvědavosti podívat, když mělo být pěkné slunečné a už i teplé jarní počasí. Cestou jsme se zastavili v lomu Výkleky, kde je v létě parádní koupání v průzračné vodě.

_DSC7239_85389 rozmrzající lom Výkleky _DSC7240_85390 rozmrzající lom Výkleky 7.března 2019

Zastavili jsme i ve městě Potštát, které se pomalu a jistě zbavuje vizáže zanedbaného místa v této republice. Tady se za tuhého socialismu na okraji vojenského újezdu Libavá zastavil život a nyní se to mění k lepšímu.

_DSC7245_85395 v centru Potštátu _DSC7246_85396 v centru Potštátu Čti více…

Kutná Hora 17.února 2019 – předčasné jarní počasí.

Zase bylo nahlášeno krásné a taky teplé počasí, a to je teprve 17.února. Jdeme na vlak do Prahy s tím že v Kolíně se přesedne a je přípoj do Kutné Hory hl.n. Co bude dál jsme nechali na osudu. Ten k nám byl po ránu krutý. Vlak v 8.09 hodin měl poruchu a jako že už dál nepojede, pak odjel téměř bez lidí o 20 minut později a tedy i bez nás, protože my jsme už čekali na vlak jiný co odjíždí v 8.31 hodin. Ale ono to nějak dopadne. V Kolíně to jaksi vyšlo a do Kutné Hory hl.n. jel osobák nabitý cestujícími od Prahy. Téměř všichni mluvili jiným jazykem než Česky. Japonci, Indové, Angličané a taky někdo a těch bylo skoro nejvíc, mluvil skoro jako Rusky. V Kutné Hoře to zastavilo tak, že hned z opačné strany nástupiště stál motoráček co jel do Kutné Hory Sedlec a Kutné Hory město. Strojvedoucí narvaného motoráčku nás ujistil, že na městě to pak je jen kousek k památkám v centru. No a tak jsme se nahrnuli s davem do motoráčku a jelo se. Polovina lidí vystoupila v Sedleci a téměř celý zbytek na městě, no a pár lidí pokračovalo směrem na Zruč nad Sázavou.
Od nádraží Kutná Hora město se šlo s davem a podle šipek do centra. To co bylo po ránu pod jinovatkou už krásně hřálo jako by jarním sluníčkem. Zrádné stíny v ulicích skrývaly kluzkou žulovou dlažbu.

DSC_6892_85232 ohlédnutí ke kostelu sv.Jakuba DSC_6885_85225 první výhled k chrámu sv.Barbory

Za prvním náměstím jsme odbočili k velké věži kostela sv.Jakuba, no a pak už to šlo samo, protože jsme uviděli překrásnou promenádu s řadou barokních soch a na jejím konci kostel sv.Barbory, což byl vlastně cíl naší cesty, protože tuhle památku UNESCO jsme dosud nikdy neviděli. Na hodně dlouhou fasádu Jezuitské koleje pralo slunce a tak jsme i začali rozepínat v tom nezvyklém teple slunečného dne.

DSC_6903_85243 cestou k cíli chrámu sv.Barbory DSC_6912_85252 cestou k cíli chrámu sv.Barbory - ohlédnutí na vinice

Bylo něco po 11 hodině a my vstoupili, za poplatek pro seniory, do chrámu sv.Brabory, představující pozdně gotické architektury ze 14.století.

Nádheru tohoto místa zvětšovalo slunce pronikající barevnými skly postranních oken.

DSC_6926_85266 na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře DSC_6939_85279 na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře Čti více…

Zimní procházky – únor 2019.

Zima v roce 2019 nám přinesla hodně sněhu a když se pak k tomu hned na začátku února přidalo slunečné počasí a ranní mrazy, došlo k nakopnutí životního elánu a k nutkání někam po okolí Olomouce vyrazit.
A tak první vycházka směřovala vlakem do Hrubé Vody a tam pak pěšky v čistém a lidskou nohou neposkvrněném sněhu výšlap do vojenského prostoru Libavá na údolím v Hrubé Vodě.

DSC_6476_84903 vlakem v Hrubé Vodě u Olomouce DSC_6492_84919 u štoly Klára

Nešel jsme jen tak, abych se unavil, ale abych objevil místa, která při mrazech a slunečním svitu jsou zajímavá tím, jak ze země vystupuje pára teplého vzduch z břidlicových skalisek, a všude nad tím se tvoří ledové krystalky, ale našel jsem jen to místo, kde je uzavřený lom Klára. To co jsem hledal nebylo už k nalezení, protože stoupla ranní teplota a tak jsem se mohl kochat jen tou zasněženou krásou kolem sebe při téměř nekonečném stoupání vysokým sněhem. Zjistil jsme, že bez sněžnic sem vstoupit byl holý nesmysl, a tak jsem pak taky zjistil, kde jsou hranice člověka který je jaksi postarší.

DSC_6526_84953 už ve vojenském prostoru Libavá DSC_6568_84994 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m.

Ale nakonec se podařilo vystoupat do nadmořské výšky 605 m a mít tu možnost po hodně dlouhé době poznat, co to je nic neslyšet a mít kolem sebe jen křišťálově čistý vysoký sníh, ojíněné stromy a připadat si jako v chrámu nádherné osluněné přírody.

DSC_6572_84998 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m. DSC_6576_85001 náhorní planina ve vojenském prosotru Libavá 600 m n.m. Čti více…

Výlet na Pustevny za ledovými sochami a nově otevřenou stezkou Valaška.

V pátek 18.ledna nastala dobrá konstelace pro výlet na Pustevny v Beskydech. Tentokrát jsme to vyzkoušeli pomocí veřejné dopravy se slevami pro seniory. No spoj se našel ale na ty prostoje si asi nezvykneme. Museli jsme rychlíkem do Valašského Meziříčí, tady dlouhé čekání na odjezd vláčku do Rožnova a pak zase na autobus, který nás dovezl až na Pustevny. To celé nás stálo méně jak 20 Kč.
Na Pustevnách jsme byli před 13.00 hodinou a vyjeli jsme v 10.00 hodin. Autem by to bylo rychlejší, ale od Prostřední Bečvy to bylo značně riskantní, protože silnice jen s ledovkou a posypem, ale riziko ze setkání s „blázny“ dalo přednost jet veřejnou dopravou. To co nasedali na Zavadilce už měli problém do autobusu se dostat, takže je to značně na hraně.

DSC_6168_84716 no a to jsou ti co už pojedou do Rožnova pod Radhoštěm DSC_6176_84724 po výstupu byly krásné výhledy

Ale po vystoupení bylo krásně vidět do dalkeého okolí a světlo k focení dramatické a stále se měnící. Protože je v lednu na Pustevnách opět výstava ledových soch, je tu spousta stánků s místními specialitami. V pátek v pracovní den, to bylo snad tak akorát. No umíme si představit co tu bude za rumrajch v sobotu a neděli. A navíc od středy 16.ledna je otevřena i nová lávka do korun stromů s výhledem na celé okolí Beskyd.

DSC_6182_84730 v Olomouci sníh není, takže tohle je ta pravá zima DSC_6204_84752 krásná zima kolem Valašky

Je už také hotová hrubá stavba vyhořelé chaty Libušín, takže máme co prohlížet. Kolem nás je pořádné množství sněhu a stromy s nánosy ledové krusty.
Jdeme do bílého stanu, kde jsou krásně nasvětlené sochy draka, hradu a rytíře s princeznou. pak se přejde směrem k nové stezce a jde se kolem nové stavby na vrcholu sedačkové lanovky do Frenštátu pod Radhoštěm.

DSC_6186_84734 jsme v prvním ze dvou stanů s ledovými sochami DSC_6191_84739 jsme v prvním ze dvou stanů s ledovými sochami Čti více…

Putování tam i zpět za oslavou nového roku v Bořeticích – rok 2018.

Když jsme si už předem pořídili 4 dny spojené s oslavou konce roku 2018 a oslavou nového roku 2019, rozhodovali jsme mezi cestováním vlakem z Olomouce do Zaječí a pak Bořetic a mezi tím vzít auto a v čase čekání na večerní zábavu taky něco v okolí poznat i když ten zimní a sychravý čas bývá k ničemu. No rádi poznáváme a tak vyhrálo to naše malé velké auto osobní značky TWINGO. Cestu jsme volili po neplacených komunikacích, ale taky co nejkratší. Tak se stalo, že dne 30.12.2018 byla neděle a dalo se předpokládat, že se nám konečně podaří nahlédnout do kostela v obci Žarošice. No a tak se stalo, že byla právě mše svatá a my nahlédli do vyzdobeného interiéru poutního kostela. Objevili jsme i zázemí pro poutníky se zajímavou historií spojenou s královnou Fritigil. No zase víme něco nového a
zajímavého.

DSC_5325_84128 poutní kostel v Zárošicích DSC_5313_84116 interiér kostela v Žarošicích

DSC_5316_84119 křížová cesta u kostela v Zárošicích DSC_5323_84126 vyobrazená historie poutního místa

Ze Zarošic jsem pak byli za krátký čas v Bořeticích a být při porcování prasátka.
Pak jsem zajeli do Zaječí k vlaku, kterým dojeli naši přátelé z Olomouce.
No a než dojeli, my zajeli ke kamennému kostelu nad obcí Zaječí, doufajíce, že nahlédneme do jeho interiéru, což se nepodařilo. Takže někdy příště.

DSC_5375_84178 kostel v Zaječí DSC_5379_84182 kostel v Zaječí Čti více…

Konec roku 2018 v okolí obce Bořetice.

Na slevomatu se objevila možnost prožít konec roku v pensionu Zahraničí u obce Bořetice na vinné stezce Kraví Hora. Kromě dobré zábavy po tři večery, byla tu i možnost podívat se po okolí a i z nadhledu tří rozhleden mezi vinohrady.

DSC_5442_84205 náš pension V Zahraničí DSC_5353_84156 u hotelu Kraví Hora v Bořeticích

Představa o tom, že v zimě není nic k vidění ustoupila do pozadí a ukázalo se, že přírodu je třeba sledovat v každém čase a je třeba mít kameru stále při sobě, protože právě v této době od 30.12.2018 do 2.1.2019 se počasí stále měnilo a tak ke krásné přírodní scenerii pomohlo sluníčko, klesající mlha, krásná stylová architektura vinných sklepů, ale i to, že v takové obci Němčičky můžete jezdit na sněhu i umělé hmotě vlastně kdykoliv a v létě hned vedle lyžařského svahu mají krásné koupaliště.
No a když náhodou máte známe v Hustopečích a oni mají svůj pension, pak se podíváte i na jiná místa a můžete naplánovat jarní, či letní výlety v této lokalitě.

DSC_5487_84239 moderní kostel v Hustopečích DSC_5491_84243 radnice v Hustopečích z náměstí TGM

No a když s někým pohovoříte a vyznáte mu lásku k této lokalitě, pak vás pozve i tam, kam se jen tak nedostanete a hned zatoužíte pobýt v luxusu s možnostmi perfektních výletů na kolech či v autě.
No a tak se stalo, že hned po ranním příjezdu do pensionu Zahraničí na Kraví Hoře u Bořetic jsme mohli sledovat zabíjačku.

DSC_5329_84132 na zabíjačce v Bořeticích DSC_5342_84145 na zabíjačce v Bořeticích Čti více…

?>