Cestovatelské tipy a rady na cesty

Jarní přátelské setkání s našimi přáteli z Kanady na Petříně.

Na 12.dubna bylo ohlášeno oteplení a zlepšené počasí než bylo v minulých dnech. Operativně jsme se dohodli a vyrazili do Prahy, kde jsme si dali rande s našimi přáteli z Kanady. Známe se už od roku 2001 a předchozí setkání jsem si zapisoval pod zkratkou CD před textem. Za ta léta už moc nohy neslouží, a tak přišla vhod zpráva o tom, že je už opravená lanovka na Petřínskou rozhlednu. No a bylo vystaráno, pokecáme o novinkách doma i v zahraničí, co nás někde na duši ničí, užijeme si krásného prostředí petřínských parků, snad se podíváme i z rozhledny na stověžatou Prahu, na oběd se zastavíme někde cestou kolem Strahovského kláštera a pak se zase rozjedeme do našich domovů, do Roudnice nad Labem a do Olomouce.
Vše vyšlo bez zaváhání. Jen zmatek na webu www.mapy.cz způsobil, že v rámci přípravy jsem naplánoval přestup z tramvaje číslo 9 na číslo 22. Ale pak jsme zjistili, že na místo pod lanovkovou stanici jede přímo od hlavního nádraží číslo 9, vystupuje se na Újezdu. Byli jsme na stanici lanovky v čase, kdy ještě cizí hosté vychutnávají snídani a tak jsme jeli v normálně nacpané lanovce.

A na horní stanici už na nás čekalo sluníčko, krásně upravené trávníky a vysázené záhony s růžemi.

Praha den před smutným výročím 24.února 2016.

Průběh letošní zimy je pořád stejný, jednou i přes den pošmourno až tma, pak prší, alespoň v Olomouci, a najednou se objeví předpověď, že by mohlo být polojasno i slunečno. No a tak jsem jel do Prahy. Manželka stůně a já našel důvod proč tam jet. To proto, že bude potřeba přes jaro a léto valut a v Praze směním v tom nejvýhodnějším kurzu a ještě mohu uplatnit kupon na zákazníka VIP. A tak se jelo. Po deváté hodině je Praha u Masarykova nádraží, kde vystupuji, zalita sluncem, lidé letí do práce, turisté ještě posrkávají horkou kávu, a tak je tady nevšedně poloprázdno a mám co obdivovat hned na začátku svého účelového výletu.

Fotím vše pěkné, hlavně koukám nahoru po fasádách až dorazím ke kostelu sv.Jakuba, kde se mi zaraduje srdéčko lovce fotek, protože hlídač v kostele nekompromisně dává vymazat fotky přede mnou vycházejícímu cizinci, který fotil a fotil a tak si mě zřízenec asi nevšiml a já vypochodoval s fotkou interiéru. Malá radost, taky radost. Je to krásný kostel, mnohokrát jsem šel kolem, ale to bývalo pracovně a nebyl čas na návštěvu. Musím uznat je to tam moc pěkné.