Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘wellnes’

Vracíme se z maďarských termálů přes Slovensko – 28. a 29. září 2016

Vracíme se z maďarských termálů přes Slovensko – 28. a 29. září 2016 .

Zpět jsme si vybrali jinou trasu a to přes Recsk a Szécsény. V městečku Balassagyarmatu se přejíždí přes řeku Ipel na Slovensko. Město Szécsény má svou krásnou historii a byl zde podepisován Trianonský mír po první světové válce. Vše je nádherně upravené a plné květů. Zámek slouží jako museum loveckých trofejí. Modrá obloha a barevnost záhonů a truhlíků s květinami po celém městě, to se na to dalo dívat a bylo co fotit.
( www.dusekarpat.cz/madarsko/szecseny/ )

dsc_1816_59789 pohled na zámek Szécsény dsc_1801_59774 procházíme městem Szécsény

Na slovenském území jsme pak jeli širokým údolím řeky Ipel až do Šahů. tady jsem odbočili na lázně Dudince. Na odlehlém konci lázní na vás zabere doba socialistického lázeňství, která se pomalu mění k lepšímu. ( webové stránky pak jsou tyto : www.kupeledudince.sk )

dsc_1825_59798 zajímavost lázní Dudince dsc_1829_59802 zřídlo léčivé vody v lázních Dudince Čti více…

Podařilo se a navštívili jsme termály v Maďarsku – konec září 2016.

Podařilo se a navštívili jsme termály v Maďarsku – konec září 2016.

To počasí je nevyzpytatelné, řídit se tím co uvedou v mediích nemá cenu, protože pak je to úplně jinak. Tak se taky stalo, když jsme naplánovali s přáteli setkání na bazénu v termálu Egerszalok někdy mezi 23.9. až 28.9. roku 2016. To že se počasí tak změní k lepšímu jsme ale nečekali. Teplé noci, celý den téměř modrá obloha a na slovenském rádiu té teploty stále přidávali, takže byla nahlášena i teplota 24 st. C přes den. Mám nafocen důkaz, kdy v 18.37 hodin je na venkovním teploměru u lázní Demjen 16 st.C. a na obloze rudé červánky. No prostě zase nám to vyšlo.
No a nyní záznam vzpomínek na dny mezi 23.září a 28.září roku 2016. Vyjeli jsme podle webu www.mapy.cz po té kilometricky nejkratší trase na Eger. Nehleděli jsme na čas, protože cestou jen obdivujeme krásy krajiny kolem nás a když se na nás přilepí auto závodící s časem a překračující povolenou rychlost, nebo předjíždí plnou bílou čáru, tak mám chutě vytlačit jej ze silnice. Ale vždy se ovládnu a raději naznačím že o něm vím a blikám, že mu uvolním cestu aby narazil na policisty dříve než já. Ale oni nikde.
Takže z Olomouce jsme si to namířili na Fryšták, Slušovice, Broumov-Bilinice, kde jsme pak překročili hranici se Slovenskem. Pak jsme to vzali po silnici nižší třídy směrem na Ilavu a do serpentin v horách Strážovské Vrchy. Moc krásný to kraj. Ten jsme opouštěli u Bojnice, kde jsme jen vyfotili malebnou siluetu zámku a projeli jsme Preividzou směr HandlováŽií´ár nad Hronom a Zvolen. Poblíž Zvolena jsme poznali jak jsou Slováci dobří lidé. Totiž v místech na konci za Hronskou Dúbravou končí místní silnice a bez upozornění vás to navede na dálnici a to na oba směry jen se rozhodnout do leva či do prava. A slovenská dálniční policie ta to monitoruje a pokutuje s radostí. Tak jsem se na příjezdu k dálnici otočil a jel se zpět do vesnice poptat jak to oni tady řeší. Dva čekající u hospody mi radu dali, ale nemohl jsme uvěřit. Pak to i s mobilem a nad aktivní mapou potvrdil i jeden mladík, co tudy jezdí za prací do Zvolena. Musíte na dálnici, pak takových 100 až 200 m jedete po dálnici a je sjezd na obec Budča a je to. No konal jsme dle jeho pokynů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem před tou neoznačenou změnou sledoval ve zpětném zrcátku červenou starší škodovku a vypadalo to, že nemá dálniční známku. vystrčil jsem ruku a upěnlivým máváním jsem dosáhl očekávaného ale nečekaného. Já zastavil, on také zastavil. vyšel jsem se zeptat jestli by mě neprovezl na Dubču přes dálnici. On ale měl dálniční známku, ale jeho ženě jsem asi připadal sympatický či spíše pořádně zmatený, takže ho „ukecala“ na to, že jel přede mnou a projeli jsme po dálnic na Dubču. Před Zvolenem odbočil a já projel městem po složitém kroužení až na směr do Viglaše, kde je zámek nad obcí či spíše malou vesnicí. A udělal jsem dobře, protože jak naschvál na tomto složitém kousku dálnice v úseku takových 100 m se opravoval povrch a to i na mostě přes dálnici, kde se pak sjede na Dubču. A nebyl jsme sám, už prý o tom psali i v novinách, ale pořád to je takové jaké jsme to prožil já cizinec na Slovensku. ještě že jsem se domluvil.
No a nyní ta vesnice Viglaš a zámeček. byl jsem přemluven těsně před vesnicí, aby jsem se tam jeli podívat. No já odbočil. fakt vesnice, nikde nic, jen mostek přes potok a uzoučká silnice, spíše díravá cesta do kopce. a pak to přišlo. Auto na auto, snad z každé poznávací značky něco, prostě autíčka z celého Slovenska. Našvihané i tam, kde byl zákaz stání. Téměř jsem neprojel a minul jedno auto jen 3 cm. No a pak proti mě mercedes co jel proti mě a nechtěl uhnout. No taky jak, když nebylo kam a za ním další auto s blondýnou. Musel jsme ven a prosit a škemrat a vysvětlovat, že oni musí couvnou, že to mají blíž k místu, kde se snad i vyhneme. Poslechli mě, nic jiného jim totiž nezbylo. Já projel a pak našel i místo na zaparkování a šlo se na zámek. No to jsme koukali.

Opraveno z evropských peněz a na nádvoří smetánka v černém, na vstupu drinku na uvítanou a tak podobně. Cosi tam bylo a bylo tam těch akcí najednou více. Pro nás tedy zážitek.

dsc_1385_59364 a jsme na zámku Viglaš dsc_1392_59371 a jsme na zámku Viglaš

Pak to už byl jen kousek co manželka objevila přehradu pod názvem Ružín. Začala vzpomínat na známého, co tam jezdil na ryby. No a v tom rozrušení, že tam tedy zajedeme a i u vody přespíme, přehlédla že se to jmenuje Ružiná. No a bylo vystaráno. Slunce zapadalo a my viděli krásnou zříceninu hradu nad obcí Divín, pak i krásně upravenou náves, při ni zámek, vodotrysky, no prostě paráda, vše jako zjevení.

dsc_1401_59380 a jsme v obci Divín dsc_1408_59387 a jsme v obci Divín pod hradem Čti více…

Otevírání pramenů v lázních Luhačovice – květen 2016.

Otevírání pramenů v lázních Luhačovice – květen 2016.

Byla sobota 7.5.2016 a byl krásný slunný den. No a tak jsme se narychlo rozhodli a jeli z Olomouce přímým vlakem do lázní Luhačovice. Máme režijní výhody, tak proč toho nevyužít. V 7.54 vyjíždí vlak z Olomouce a bez přestupu je v Luhačovicích v 8.37 hodin. když vjíždíme do města Luhačovice vidíme na záchytném parkovišti nějak moc zájezdových autobusů, z vlaku vystoupilo nějak nezvykle moc lidí. A už tušíme, že jsme se rozhodli v pravou chvíli, tady se něco bude dít. A na plakátech už víme co to má dnes v sobotu být. Budou koncerty, bude slavnostní jízda historických kol a výstava automobilových veteránů. Až v neděli bude slavnostní svěcení pramenů. To znamená, že prameny jsou již ověnčené zelenými věnci.
Když se blížíme lázeňskému centru objevují se davy lidí, protože pod kostelem je jarmark a davy touží po tom něco určitě zakoupit. Z tohoto jsme vyléčeni a tak zadní cestou se dostáváme k Ottovu pramenu a bereme si zásobu na den trávený v lázních. Na pormenádě je živo, hraje jakási pochybná kapela. Navštívíme jako vždy galerii na kolonádě a zjišťujeme, ze ceny stále stoupají a vždy by se tu dalo něco vybrat. Jsme tu na skládacích kolech a tak když projdeme zakázanou zónou pro kola, nasedáme na ně a hodláme vyrazit až do Pozlovic. než tak učiníme, jdeme se ale podívat na starodávné koupaliště.

dsc_5013_53090 na promenádě v Luhačovicích dsc_5038_53115 hotel Jestřabí

Včera v pátek totiž dávali díl z četníků a byl právě z Luhačovic a z místního, tehdy krásného koupaliště. Ale je zavřeno a ani kavárna není otevřena, jak tomu bylo loni. Bohužel, tato krása tady chátrá.
Zato Pozlovice, kam jsme jezdili pravidelně na sběr vzácně rostoucích bylinek, málem nepoznáváme, jak dospěl do krásy a čistoty. V kostelíku byla svatba, takže jsme konečně mohli nahlédnout i do interiéru.

dsc_5044_53121 hotel v Pozlovicích dsc_5053_53130 svatba v kostelíku v Pozlovicích Čti více…

04_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – jen tak podél pláže Maronti.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – jen tak podél pláže Maronti.

Na velký pátek před Velikonocemi jsme měli za cíl poznat náladu ve města Forio, kde bylo připraveno velké divadlo o poslední večeři páně a jeho ukřižování. Bylo to velkolepé a ale jen v jazyce italském, a tak jsme to vzali jen jako seznámí s atmosférou velkého pátku. Takové množství lidí na jednom místě už zase tak dlouho neuvidíme. Snad tam byli všichni místní z ostrova a ještě zvědaví cizinci k tomu. Podařilo se nám na místo dojet autobusem a pak zase i odjet. Jak by to dopadlo, kdyby jsem dočkali konce představení si ani neumíme představit.
Velikonoční pondělí jsme našim drahým polovičkám dokázali, že víme jak to má při pomlázce vypadat. Jen italská a bodrá paní uklízečka byla trochu překvapena, ale měla radost, že poznala náš Český zvyk.

dsc_0170_48321 vyhlídka od něj je až k Sant Angelu dsc_0177_48326 a jsem dole na pláži Maronti

No a pak po snídani jsme zajeli do Barana a odtud se vydali na pláž Maronti. Odtud po pláži do rokle s hotelem Olmitello kolem zahradního posezení až k prameni teplé vody na konci rokle. Po dešti občas i cestou v korytě dobře vymletého potoka. Ochutnali z pramene teplé vyvěrající vody.

dsc_0189_48333 v hotelu Olmitello je ještě mrtvo dsc_0197_48340 na konci jsou horké prameny co "omlazují" Čti více…

03_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výstup na Epomeo a ještě cestou po vinné stezce.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výstup na Epomeo a ještě
cestou po vinné stezce.

Nadešel čas, kdy všechny předpovědi počasí oznámili slunečné dny a tak plán byl daný během chvilky a během dvou dnů byl taky na sto procent dodržen.
Po snídani jsme vyjeli do obce Fontana, abychom odtud vystoupali trasu dlouhou pouhé 3 km na vrchol ostrova Ischia. Bylo tu zcela nové značení a tak nemusím nic do detailu popisovat. Cestou k vrcholu jsou upravená zastavení a rozšířená nabídka parkování pro auta či možnost dojet k vrcholu na koni.

dsc_0019_48245 když na Epomeo, tak z městečka Fontana dsc_0020_48246 odtud je to jako nic, k cíli jen 3 km

Ale my šli po svých, kochali se cestou pohledy směrem k hradu Aragonese. Dosáhnout vrcholu není problém, byl problém se na něj umístit a vyfotit. ten krásný den se takto rozhodlo více lidí a tak malá plošinka byla zaplněna, ale šlo to, docházelo k postupné výměně těch co museli vše nafotit a pokochat se alespoň chvíli pohledem dolů k moři, kde se rozléhají obce Lacco Ameno a Casamiciola.

dsc_0057_48263 pohled na Forio vlevo a na Lacco Ameno vpravo dsc_0059_48265 pohled na Casamiciolu Čti více…

02_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výprava za přírodou a do historie.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výprava za přírodou a do historie.

Naši přátelé dorazili, ale sluníčko se pro další dva dny rozhodlo schovat a místo něj se dostavil deštíček. Ale i tak se tady na ostrově dá něco dělat a tak ze znalosti věci jsem navrhl trasu za poznáním místa, kde přímo do moře vtéká horký pramen a v moři se dá i vykoupat. Byli jsme tu už vícekrát, pořád se to tady mění k lepšímu a tak jsme i my byli zvědaví jak se to změnilo. Sem tam sprchlo, bylo pod mrakem a tak jsme cestou objevovali pěkné místa jako zázemí s bazénem u hotelu Melisa cestou na pláž Sorgeto.

dsc_9794_48130 tak to je hotel co by se nám taky líbil dsc_9784_48124 cestou na pláž Sorgeto se vloudíme do zahrady hotelu Miralisa

Tady se polepšili, záhony mají krásnější kaktury, krásnější výhledy, no prostě místo, kdy bych doporučil pobýt. Vše upravené, čisté a připravené pro hosty na velikonční svátky. Jen bazén byl naplněn minerální a ne termální teplou vodou.
Zato kousek níže v hotelu Castiglione už jsme se nedostali k bazénu, protože branka k němu byla zavřená, tak jsme jen nakoukli, abychom ukázali kde jsem už taky jednou, hodně dávno, to je poprvé v roce 2001 pobývali. Ale za to v dalším hotelu bylo plno řemeslníků, kteří pokud si spočnou mají nádherný výhled na lokalitu Sant Angelo a na výběžek s hotelovým komplexem na výběžku zvaném Punta Ciarito, který je přímo na pláží Sorgeto.

dsc_9802_48135 v dáli vidíme Sant Angelo dsc_9800_48134 a jde se dál směrem k pláži Čti více…

01_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – místa dosud nepoznaná – rok 2016.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – místa dosud nepoznaná – rok 2016.

Letos jsme se na ostrov vypravili již po třinácté, a proto jsme se chtěli podívat tam, kam nám dosud nevyšel čas. Navíc jsme si zde dali plánované setkání ve stejném a krásném hotelu Mediterraneo na okraji Foria, v oblasti kde je nejvíce, touto jarní dobou, provozovaných hotelů s termálními bazény a kde to tak trochu známe z minulých našich pobytů. Je odtud vidět na jediný provozovaný maják ostrova a je odtud kousek do kaktusové zahrady Ravino.
A tak jsme měli plán na dva dny, po které na ostrově budeme sami a budeme čekat na naše známé, které jsme na tento nádherný ostrov pozvali za poznáním aktivní dovolené, i když stále nevím jak nazvat dovolenou trávenou jako aktivní důchodce.
Hned první den jsme se tedy vypravili směrem k majáku, který se nachází pod vyhlídkou Punta Imperatore. Je to místo ze kterého se dá vidět v dobrém světle záliv ve kterém se nachází termální park Poseidon, pláž Citara, Cava del Issola a celé město Forio i s typickým kostelíkem Chiesa del Soccorso.

dsc_9757_48109 cíl - uvidět jediný maják ostrova je splněn dsc_9775_48115 výhled na termální park Poseidon

Nad zálivem se pak tyčí nejvyšší hora ostrova Epomeo se svou výškou 738 m a skaliska Pietra dell Aqua, která jsme měli stále na očích i když jsme si odpočívali v teplé a léčivé vodě na bazénech hotelu Mediterraneo.
A opět se ukázalo, že tady je stále co obdivovat a vidět něco zajímavého a nového. Náš známý si pak našel v tomto směru dokonce zalíbení a fotil a fotil stále jinak odřená a pobouraná autíčka, která se od rána do večera projíždějí po úzkých silničkách ostrova. Cestou jsem totiž objevil místo, kde se pozná kdo je „pan řidič“ na tomto ostrově. I když to byla cesta stále vzhůru na „konec“, kde už prostě nemůže nikdo jet autem, tak pořád se někdo odkudsi vynořil. když jsem to viděl poprvé, tak jsem se smál, když jsem to chtěl nafotit, jak to bývá nikdo delší dobu nejel a když jsem to vydržel, jelo těch aut najednou víc a hned v obou směrech. No prostě už vím taky proč.

dsc_9744_48102 cestou na Punta Impertore - kdo projede je "pan řidič" dsc_9777_48117 výhled na Epomeo a skaliska Aqua Čti více…

Zimní obhlídka krajiny kolem Velkých Losin.

Zimní obhlídka krajiny kolem Velkých Losin.

Rok 2016 nezačal moc dobře. Pořád zataženo a potřebné sluníčko nikde, sníh v Olomouci napadl jen jakoby pocukroval bábovku. A tak když 21.ledna 2016 ve zprávách o počasí byla předpověď počasí o tom, že bude po tak dlouhé době jen slunečno, bylo rozhodnuto a jelo se v pátek 22.ledna do Velkých Losin do termálního bazénu. Možná bude pěkně, možná se tam zase něco vylepšilo a hlavně asi tam nebude plno.

dsc_8785_46850 na cestě do Velkých Losin - pořízeno za Vikýřovicemi dsc_8788_46853 na cestě do Velkých Losin - pořízeno za Vikýřovicemi

Odhad byl přesný a k tomu ještě překvapení. Na bazénu mají termíny pro hlavní sezonu a mimosezonu. To pro nás znamenalo, že v mimosezoně je vstupné na 3 hodiny jen za 220 Kč pro důchodce. Kdo chce znát jiné ceny pak to je vše na webu http://www.termaly-losiny.cz/ .
No a tak jsme s radostí vstupovali do areálu, zcela znalí toho jak to tady chodí. Ale musím dát informaci, že když jsme procházeli od zaparkovaného auta, měli jsme smíšené pocity. Parkoviště bylo plné jako vždy, kdy tady jsme. Nad námi modrá obloha zalitá sluncem a okolní kopečky už cestou dělali při pohledu na ně jen radost. Tak to jsme tedy vyhmátli.

dsc_8807_46872 před areálem termálů ve Velkých Losinách dsc_8808_46873 před areálem termálů ve Velkých Losinách Čti více…

Pro mne objev mezi termály v Maďarsku – Lipot – září 2015.

Pro mne objev mezi termály v Maďarsku – září 2015.

Jen dva dny se objevili jako dny, kdy místo nás hlídá zdravotní personál v nemocnici. A tak jsem museli něco udělat pro naše zdraví a jeli do nejbližšího termálu do Massonmagyarvaru, kousek za Rusovci pod Bratislavou. Ale pozor první den při jízdě tam to bylo o nervy, protože to naše vládní vedení umí sice nařizovat, ale neumí kočírovat. Místo již proměřené nejkratší vzdálenosti, do cíle do Massonmagarvaru, to bylo 321 km místo 270 km. No a proč, protože jsme na čtyřech nenadálých objížďkách najeli navíc 51 km. Místo normální doby 3,5 hodiny mimo dálnice to bylo jen pouhých 6 hodin. Takže mě stát okradl o 135 Kč a o kolik okrade touto hurá metodou na opravách silnic, propustků a mostů všechny ostatní ? No sice to musí být, ale nedalo se to dělat metodicky postupně. To jsme tam na dopravě museli mít toho kreténa Bártu, co všemu rozuměl a chechtal se jako …
Ale všechno zlé k něčemu dobré. protože jsme dojeli až po 12 hodině, už jsem nenajeli do campingu, ale jen tak zaparkovali a dali jen denní vstupenku. Dnes to už stojí 10,50 Eur na osobu a den. Bylo málo lidí a tak jsem se masírovali a užívali si pohodu poloprázdného areálu, kdy ve středu už jsou dítka ve škole a důchodci téměř nikde. Jo a opravovali jeden z bazénů, na který jsem se těšil, protože v horké léčivé vodě mě vždy povolí bolest kloubů.
Večer jsme zašli na vynikající zmrzlinu na hlavní třídě a jeli jen tak okouknout jak mají otevřeno v obci Lipot téměř nový termál. Je to je 18 km. Dojeli jsme už za tmy a zjistili že i v září je otevřeno celý den. Úplně nový camping byl už zavřený a na recepci nikdo a tak jsem popojeli do tmy obrovského parkoviště a pohodově přespali. Foukal velmi teplý vítr a to celou noc, ráno bylo takových 22 st.C.

dsc_5791_43933 po nočním parkování u lázní v obci Lipot dsc_5805_43947 půvabné jezero v obci Lipot naproti lázním

Bylo nádherné počasí, po modré obloze letěli mráčky, žaby kuňkaly a ryby v nedalekém jezeře měli snídani.

dsc_5815_43957 a na proti zase taková krásná chata dsc_5818_43960 při ranní procházce kolem jezera za obcí Lipot

V devět hodin jsme byli vpuštěni mezi prvními za 2500 forintů na osobu, bankomat hned u vstupu to areálu. Za skříňku na cennosti jen záloha 1000 forintů. pak jsem už jen fotil tu nádheru, kdy na hladině bazénů žádný pohyb, jen květy kolem a zelené stromy dávající stín na zelené trávnikové plochy. Takže pro nás objev.

dsc_5825_43967 bazény s horkou vodou max. 34 a 38 st.C dsc_5836_43978 plavecký bazén s vodou 28 st.C

Z Bratislavy už jezdí jen výhradně sem, protože to tu je pěknější, barevnější, i když nevím jak to tu asi je v létě kdy tu řádí nevychované dítka bez dozoru rodičů. To prý je zase v Massonmagyarvaru lepší dohled od plavčíků, než prý tady. takže doporučení je jasné, sem zajeti jen když nejsou volna pro školou povinná dítka.

dsc_5858_43999 cesta od vstupu k šatnám a restauraci dsc_5842_43984 okolo sauny v lázních Čti více…

Poznáváme krajinu v údolí říčky Desné a jejího okolí.

Poznáváme krajinu v údolí říčky Desné a jejího okolí.

Nemůžeme v letošním roce vyjet do světa na více dní, tak proto se soustředím na místa, kam stihneme dojet během dne, protože jen tak posedávat doma, to je hrozná nuda. A vzhledem k tomu, že jsem režista a jízda vlakem je téměř zdarma, našel jsem si lokalitu, která má krásné vlakové spojení mezi Olomoucí a Šumperkem. A když k tomu přidáte úžasné cyklostezky kolem říčky Desné a poklidnou silniční dopravu směrem k Červenohorskému sedlu, kde je v letošním roce zastaven provoz pro veškerou silniční dopravu, je to ideální lokalita pro poznání této krásné krajiny v podhůří Hrubého Jeseníku.
Rádi se sem vracíme a zjišťujeme jak rychlé proměny tato lokalita zaznamenává.
Poprvé jsme si tuto skutečnost uvědomili v okamžiku, kdy jsme navštívili park v okolí zámku v Loučné nad Desnou.

dsc_0407_27095 zámecký park v Loučné nad Desnou dsc_4869_43284 hromada uklizena v červnu 2015

Na tomto webu jsem našel jeho historii www.loucna-nad-desnou.cz/o/zamek-loucna-nad-desnou a v této vzpomínce z roku 2014 jsem zaznamenal první naše setkání s tímto místem. ( www.cestotipy.cz/2014/relaxacni-pobyt-v-obci-branna-v-kvetnu-2014/ ) . Dokonce jsem se o tento vývoj začal zajímat i trochu jinak a mám dobrý pocit, že jsem snad i napomohl odstranit skládku stavebního odpadu před zámkem.
Objevili jsme úžasné místo pro zážitkovou večeři a hned ji taky zdokonalili, že jsme si našli krásný den, kdy jsme tady byli na oběd a hned i na večeři. A dali si vždy něco z pochoutek místní rybářské kuchyně a to přímo pochoutkového pstruha, pokaždé s jinou úpravou a chutí. Ale vždy v krásném prostředí a s milou a rychlou obsluhou.

dsc_5178_43270 v rybářské baště nad Sobotínem - pstruh s nivou a žampiony dsc_5170_43263 pozor na peněženku, drahé a dobré a dá se platit i kartou Čti více…

?>