


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Kutná Hora 17.února 2019 – předčasné jarní počasí.
Zase bylo nahlášeno krásné a taky teplé počasí, a to je teprve 17.února. Jdeme na vlak do Prahy s tím že v Kolíně se přesedne a je přípoj do Kutné Hory hl.n. Co bude dál jsme nechali na osudu. Ten k nám byl po ránu krutý. Vlak v 8.09 hodin měl poruchu a jako že už dál nepojede, pak odjel téměř bez lidí o 20 minut později a tedy i bez nás, protože my jsme už čekali na vlak jiný co odjíždí v 8.31 hodin. Ale ono to nějak dopadne. V Kolíně to jaksi vyšlo a do Kutné Hory hl.n. jel osobák nabitý cestujícími od Prahy. Téměř všichni mluvili jiným jazykem než Česky. Japonci, Indové, Angličané a taky někdo a těch bylo skoro nejvíc, mluvil skoro jako Rusky. V Kutné Hoře to zastavilo tak, že hned z opačné strany nástupiště stál motoráček co jel do Kutné Hory Sedlec a Kutné Hory město. Strojvedoucí narvaného motoráčku nás ujistil, že na městě to pak je jen kousek k památkám v centru. No a tak jsme se nahrnuli s davem do motoráčku a jelo se. Polovina lidí vystoupila v Sedleci a téměř celý zbytek na městě, no a pár lidí pokračovalo směrem na Zruč nad Sázavou.
Od nádraží Kutná Hora město se šlo s davem a podle šipek do centra. To co bylo po ránu pod jinovatkou už krásně hřálo jako by jarním sluníčkem. Zrádné stíny v ulicích skrývaly kluzkou žulovou dlažbu.
ohlédnutí ke kostelu sv.Jakuba
první výhled k chrámu sv.Barbory
Za prvním náměstím jsme odbočili k velké věži kostela sv.Jakuba, no a pak už to šlo samo, protože jsme uviděli překrásnou promenádu s řadou barokních soch a na jejím konci kostel sv.Barbory, což byl vlastně cíl naší cesty, protože tuhle památku UNESCO jsme dosud nikdy neviděli. Na hodně dlouhou fasádu Jezuitské koleje pralo slunce a tak jsme i začali rozepínat v tom nezvyklém teple slunečného dne.
cestou k cíli chrámu sv.Barbory
cestou k cíli chrámu sv.Barbory - ohlédnutí na vinice
Bylo něco po 11 hodině a my vstoupili, za poplatek pro seniory, do chrámu sv.Brabory, představující pozdně gotické architektury ze 14.století.
Nádheru tohoto místa zvětšovalo slunce pronikající barevnými skly postranních oken.
na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře
na prohlídce chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře Čti více…
01-výlet za poznáním českých řek sobota 16.června 2018
Letos se můžeme opět setkat s našimi přáteli, co žijí od roku 1968 v Kanadě a co jsme s nimi každý rok projížděli Česko a poznávali krásy naší země. Loni pro nemoci nemohli dojet a tak jsme museli pro letošek plánovat termín a tomu vše další přizpůsobit. Našim společným přáním bylo projet se po Labi z Roudnice nad Labem až do Ústí nad Labem. A protože to se dá realizovat, až začne sezona, to je po 8.červnu, a vždy jen od pátku do neděle, bylo dohodnuto jediné řešení a tím byla neděle 17.června. A vybrali jsme dobře, počasí nám přádlo a návštěvy městských památek přes sobotu a neděli nekomplikovalo placené parkování. Takže tady jsou naše zapsané a nafocené vzpomínky.
Vyrážíme po sobotním ránu z Olomouce směrem na Vysoké Mýto, abychom se cestou podívali tam, kde jsme ještě nebyli. Kamiony na silnici nebyli a tak to bylo velmi příjemné cestování. Vysoké Mýto jsem vždycky na služebních cestách jen projel, nyní jsem viděl krásně upravené centrum města a musím tak uznat, že za tu dobu po změně režimu, se toho hodně změnilo k lepšímu.
Jezdit po dálnici a stát v kolonách nás nebaví, a ještě za to platit, to niky, a tak jedem trasu, která nám umožní zastavit a koukat se na krajinu a taky můžeme vzpomínat. V roce 1972 jsem dělal v Záboří nad Labem a tak jsme dál zastavili až ve Slatiňanech, kde stále stojí železniční most, kde je i mých pár ocelových nýtů. Také jsme tehdy navštívili Kladruby nad Labem, které jsou nedaleko a tak jsme se tam museli zastavit a pokochat se vzpomínkami a pohledem i na koně, který se stal svatebním darem pro královskou svatbu.
nepřijatý dar pro královskou svatbu
pohledy z vyhlídky
A protože minulost vymazala rozsáhlá a nádherná rekonstrukce zámku, stájí a celého okolí, bylo se čím kochat.
před zámkem v Kladrubech nad Labem
z prohlídky zámku v Kladrubech nad Labem Čti více…
02- výlet za poznáním českých řek neděle 17.června 2018
Protože jsme parkovali na parkovišti u obchodu Penny, nebyl problém se snídaní. Najezeni, jsme nastudovali plán naší cesty do Roudnice a objevili jsme i něco mimo plán našeho putování.
v Brandýse nad Labem
mlýn a zámek v Brandýse
Ale nejdříve jsme zaparkovali pod zámkem v Brandýse nad Labem na břehu Labe. Prošli se po praku a okolí zámku. Samozřejmě že jsme narazili na směrovku do lázní Toušeň. Bylo to jen 4 km od Brandýsa a tak jsme se tam podívali abychom byli v obraze.
v lázních Toušeň
v lázních Toušeň
Protože byla neděle mohli jsme počítat s tím, že se nám podaří nahlédnout do kostelů ve Staré Boleslavi, která je vlastně součástí jednoho města s názvem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, což je nejdelší oficiální název města v Česku. Ten kostel, kde zavraždili sv.Václava byl ale pro rekonstrukce uzavřen, ale v další kostele jsme měli splněno nahlédnutí. Byla právě mše.
ve Staré Boleslavi
ve Staré Boleslavi Čti více…
03- výlet za poznáním českých řek pondělí 18.června 2018
Ráno se budíme pod modrou oblohou, je teplo a tak posnídáme, využijeme zázemí campu a hlavně prohlédneme si okolí. Je tu parádní stavba pro vodní kanoistiku a hlavně největší překvapení pro nás z Olomouce.
Roudnice po ránu - vodní slalomová dráha
překvapení pro ty z Olomouce, kde Nicek žil
Ve stínu stromů je nově umístěná pamětní deska nestora a zakladatele zimního plavání pana Nicka, rodáka z Roudnice nad Labem, kterého jsme v Olomouci běžně potkávali už v uctyhodném věku a nikdy jsme netušili, že on je rodákem z Roudnice.
most v Roudnici nad Labem
Roudnice po ránu - vodní slalomová dráha
Opouštíme Roudnici a jedeme za poznáním další velké řeky – Vltavy, když už Labe máme zmapovánu víc než dokonale.
Ale to by jsme nebyli my, kdyby jsme ten plán cesty neměli upravitelný. Cestou je totiž město Budyně nad Ohří a je tu i nějaký ten vodní hrad. No a tak jsme zastavili a šli se podívat a jen jsme koukali, jak to tu mají pěkně upravené. Je pondělí a na hradech bývá zavírací den, takže na posečené trávě v prostorách hradu nikdo ani živáček a kolem nás prosluněná stavba hradu a božský klid.
Budyně nad Ohří - vodní hrad
Budyně nad Ohří - vodní hrad Čti více…
04-výlet za poznáním českých řek úterý 19.června 2018
Ráno se autíčko ještě v pohodě rozjelo. Máme to jen kousek do Sedlčan, tady jen nafotíme něco z náměstí a nakoupíme pečivo a jedeme směr Kamýk nad Vltavou. Z mostu v Kamýku je vidět přehradní hráz vodní elektrárny Kamýk.
vyhlídka nad kamýkem
vodní dílo Kamýk nad Vltavou
Ale my se musíme dostat k přehradě Orlík. Což se nám po průjezdu obcí Solenice podařilo. Vyjedeme si až k hotelu Solenice odkud je krásný výhled na přehradu.
u Vltavy v Solenici pod přehradou Orlík
fotky z přehrady Orlík
Autíčko se ještě pokaždé rozjede, ale červená kontrolka stále svítí a zjistil jsem, že se netočí otáčkoměr. Prohlédneme si i dílo, které je na této přehradě a u nás jediné a to je lodní výtah. Asi jej ale nikdo ani nepoužívá. Dojedeme až ke Žďákovskému mostu. Ten je konečně opraven a září novotou. Zaparkoval jsme na jedné straně při silnici.
u žďákovského mostu
fotky pořízené na žďákovském mostě Čti více…
05-výlet za poznáním českých řek středa 20.června 2018
Je přesně 6.00 hodin, když nás probudí z hlubokého spánku houkající auto, co hodlá odbočit na tu polní cestu, kde právě my stojíme a nocovali. Ale houkal asi už jen ze závisti, protože to naše autíčko dokázal v pohodě objet. pak tou polní cestou mezi nedozrálou úrodou, akm by ještě nikdo nezajel jel na své rybářské místo a jen pro svou radost na nás tak násilně troubil. No prostě šílený rybář co určitě p oránu něco chytí. Ale než žena připravila snídani já zašel nafotil spící veřejné tábořiště. Už vím, že to je stejná krevní skupina ti rybáři. Celý den civějí na hladinu, pak dají pivko a něco k snědku, ryby se nedotknou. Pokud mají ženy, tak je nevnímají a já jednu takovou zachmuřenou potkal na procházce, protože na ni bylo vidět, že musí, prostě musí si odskočit, jinak se to s tím chlapem nedá vydržet. Už jsem takových potkal u Tovačovských rybníků několik. Došel jsem do tábořiště na nafotil tu atmosféru unaveného rána.
veřejné tábořiště u Vltavy u obce Jehnědno
veřejné tábořiště u Vltavy u obce Jehnědno
Kdo to večer nepřepískl už zase seděl u prutů, jiní měli ještě hluboký spánek. No prostě viděl jsme atmosféru 60 až 70 let, dokreslenou starými karavany s nánosem doby.
No my vyrazili s tím, že v Týně nad Vltavou to stočíme a budeme už směřovat k domovu.
Ale pozor, v autoatlasu jsem dohledal zmínku o malovaných kapličkách v Albrechticích a to máme při cestě. Jsme tu během chvilky, nakupujeme neslazené vody. když se dávají do autíčka aby jsme pak zašli na ten hřbitůvek je tu buch dveřmi od auta a klíče od něj koukají ze stoĺečku v autě. Tak to je tedy průser na druhou. Ale zase tu je ten andělíček strážný. Když naše dotazy u zedníků, co začali opravovat interiér krásně malované kostela vyslyšela jedna moc příjemná paní, co zaléval kytky na hrobě, sdělila nám, že pomůže, kouek od jejich je autoservis a on vám pán určitě pomůže. Paní dokončila své a já pak nasedl a jel s ní do autoservisu. Tady moc příjemný pán pochopil problém, ale nedal ještě jistotu, že to autíčko otevře. Pak vzal svařovací ohnuté dráty a jeli jsme zase jeho vozem k autíčku. začal žonglov at s drátem, ale bylo na něm vidět, že je nervozní a že to půjde ale che t osvůj čas. Toho jsmme využil a nabídl, že to v klidu zkusím, když už vím jak se to musí udělat. Napadlo mě to ve chvíli, když jsme si vzpomněl na toho, který mi autíčko prodával v roce 2011. Tehdy řekl že náhradní klíček je zalepen pod nápravou někde kolem rezervy. A když tedy servis odjel, skutečně jsme klíček objevil a autíčko otevřel. Naštěstí jsem za tuto vstřícnou pomoc nemusel nic platit, i když nabídka za tu ztrátu času ode mě tu byla.
No a tak když jsme vitězoslavně šel zpět na hřbitov, žena už stačila pokecat s místním, co byl zarostlý jak ti rybáři v tábořišti a měl triko člena obce Jehnědno a byl sousedem té paní na bufetu. No prostě to je život jak má být plný dobrých náhod.
kapličková stěna hřbitova v Albrechticích
kapličková stěna hřbitova v Albrechticích Čti více…
06-výlet za poznáním českých řek čtvrtek 21.června 2018
Je tu čtvrteční ráno, jsme u vody po ránu zatím i sami. Než posnídáme, dáme ranní plavání a já obejdu malý úsek kolem vodní nádrže, abych viděl i něco nového, kromě kamenné hráze.
ráno u přehrady Sedlice
ráno u přehrady Sedlice
Po snídani vyrážíme do Želivského kláštera. Tady je pořád co opravovat, jako podle pořekadla „práce jako na kostele“.
v areálu kláštera Želiv
v areálu kláštera Želiv
No a potom vyrážíme směrem k domovu. Jedeme po trase mimo hlavní provoz s tím, že uvidíme něco jiného, něco pro nás nového. Když projedeme Humpolecem, dáváme se po silnici číslo 348 na Herálec. Tady se zastavíme o zámeckého hotelu, abychom nafotili z ulice jak to tu mají pěkné. Na štítu je naspáno, že tu je Chateau Heralec. Na webu jsem dodatečně objevil i možnost, že se tu dá přistát vrtulníkem a ceny pro obyčejné smrtelníky tu nemají. Takže do nitra hotelu jsme se ani neodvážili vstoupit.
před zámkem v Herálci
před zámkem v Herálci Čti více…
Vzpomínka na města, Kamenice pod Lipou a Stříbro, která jsem mohl zhlédnout při ještě firemních akcích.
Dnes kdy to sepisuji je čas o kterém se dá říci čas „zimního spánku“, a tak si hraji s databázemi nafocených vzpomínek a prohlížím fotky z doby minulé. A zjistil jsem, že bych mohl upozornit na to, že jsou tu malá málo známá místa, která ale také mají co nabídnout.
První vzpomínka se vrací do listopadu roku 2007, kdy jsem měli pracovní školení v Kamenici pod Lipou. Do té doby to bylo pro mě neznámé místo a proto jsem musel hledat na mapě jak se tam mohu autem vůbec dostat. No dnes se to dá najít lehce a tak zjistíte, že je to po sjezdu z dálnice D1 směrem na Pelhřimov a odtud už jen kousek k jihozápadu. Mají tu krásně opravený zámek a park s rybníkem a mohou se tu pochlubit tím, že tu tvořil hudební skladatel Vítězslav Novák. No a podle webových informací tu je i krásné okolí.
zámek v Kamenici pod Lipou
na náměstí v Kamenici pod Lipou
A když pak jsme měli nějaký ten čas pro sebe, tak jsem si to tu prošel a zjistil, že to tu je pěkné a asi bych si tu i byl ochoten něco tvořit.
Bude-li mít někdo zájem, tak na webu www.kamenicenl.cz/turista/ds-6722/p1=5786 zjistí, že tady toho mají co nabídnout.
Druhá vzpomínka pak je na město Stříbro. I tady se našel čas na prohlídku města, ale měli jsme i exkurzi do stříbrných dolů pod městem. Pamatuji si, že jsem si tehdy dovezl domů petlahve naplněné pivem s místního malého pivovaru, takže vzpomínání na toto místo i na exkurzi do malého pivovaru bylo o to příjemnější, protože to pivečko bylo výborné.
radnice ve Stříbře
noční pohled na náměstí ve Stříbře
jsme na exkursi v dolech na stříbrnou rudu
jsme na exkursi v dolech na stříbrnou rudu
Detaily pro naplánování výletu do tohoto města a okolí si můžete dohledat na webu www.stribro.cz/gread.php?id=111 .
Já osobně mohu doporučit tu exkurzi do stříbrného dolu, bylo to tam hodně zajímavé a poučné.
Fotodokumentace města Kamenice pod Lipou
Fotodokumentace města Stříbra
Páté setkání s přáteli z Kanady v roce 2006.
V tomto roce jsem se setkávali vždy na území Čech. Setkali jsme se v Roudnici nad Labem a u našich přátel po dobré večeři a dlouhém povídání o novinkách v Česku a Kanadě přespali. Ráno jsme vyrazili do Mělníka abychom se pokochali pohledem na soutok Labe s Vltavou.
na zámku v Mělníku s výhledem na soutok Labe a Vltavy
náměstí v Mělníku
Potom nás vedl zájem o hrad Kokořín a byly jsem tu tehdy upozorněni na to, že jsme naposledy na prohlídce státního objektu a ten bude od roku 2006 přecházet do soukromého vlastnictví.( www.hrad-kokorin.cz/foto.html )
na hradě Kokořín
na hradě Kokořín
Z Kokořína jsme se vypravili k Máchovu jezeru, kde se přihodila velká náhoda, když naše známá z Kanady prahla projít se loděnicí u tohoto jezera.
jsme na Máchově jezeře
jsme na Máchově jezeře a tady jsme se potkali on žil v NSR a já v Kanadě Čti více…
Praha 12.října 2014 – návštěva desingbloku.
Jaksi vyšel čas, bylo krásné počasí a byl poslední den, kdy se v Praze prezentoval moderní desing v objektech, které našli své poslední uplatnění před jejich nezbytnou a rozsáhlou rekonstrukcí. Už v půl desáté jsme dostali na ruku oranžový pásek a mohli jsme vstoupit do hotelu Evropa na Václavském náměstí a s tím páskem také do jiných objektů při naší toulce Prahou.
Zájem vzbudila možnost vidět krásný secesní hotel v jeho interiéru, ale že bude v tak žalostném stavu, a že se konečně našel někdo, kdo měl ten skvělý nápad, ještě naposledy jej zpřístupnit a ukázat moderní desing interiérové tvorby, textilní tvorby, šperku a jiného zajímavého spotřebního zboží, tak to bylo jedinečné a jsme rádi, že jsme se rozhodli při této příležitosti zase jednou Prahu navštívit.
hotel Evropa na Václavském náměstí v Praze - před rekonstrukcí
interier hotelu Evropa v Praze na Václavském náměstí
expozice v pokojích hotelu Evropa
expozice v pokojích hotelu Evropa
expozice v pokojích hotelu Evropa
interier hotelu Evropa v Praze na Václavském náměstí
Čti více…