Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01_Putování Francií

Než jsme se přepravili autobusem cestovní kanceláře do Francie a na nocleh před Marseille, museli jsme ujet s povinným přestávkami asi 1.500 km. Jelo se okolo Vídně na Graz a pak na Villach. Odtud přes Itálii na Benátky a pak směrem na Genovu. tedy Janov. Ve Ventimiglia jsme překročili hranice. Byli zde ke kontrole připraveni vojáci a policie, ale bylo to jen s dotazem odkud a kam jedeme, a to bylo vše. Protože jsme zahájili putování až pozdě večer, z Rakouska až po Udine jsme nic neviděli, protože se spalo. Pak už byla nezáživná rovina přes Itálii a pořád jen po dálniční síti. Teprve u Genovi (Janova), to začalo být zajímavé, protože se jelo horskou dálnicí nad mořem. Navečer jsme se dostali na hotel „F 1“ poblíž Maresille, což jsou ty nejlevnější hotelové kapacity rozeseté po celé Francii. Je to bez jídla, jen přespání až ve třílůžkových pokojích, s minimálním prostorem k pohybu a pro zavazadla, ale s malým umyvadlem na pokoji. Ale postel jako taková je velmi dobrá, dobře se v ní spalo a po tom těžkém přesunu přišla jenom vhod. Ráno se jen kousek popojelo a byli jsme v ulicích města Marseille. Zásluhou skvělých řidičů jsme prokličkovali úzkými uličkami až pod katedrálu, která stojí na nejvyšším bodě Marseille.

dsc_0940_49141 ano to je katedrála Norte Dame de la Garde dsc_0961_49161 no a pak se jen kocháme těmi nádhernými výhledy do okola ostrov d´If a Frioul

dsc_0954_49154 a jsme v interiéru katedrály

Bylo krásné počasí, v noci tady pršelo a tak byl velmi malý, téměř žádný opar. Na focení skvělé. Takže jsme dostali po všeobecném výkladu historie rozchod a prošli si celou katedrálu. Je tu mnoho změn, ta nejlepší byl výtah od parkoviště, nové WC bez poplatků, museum, parkování zdarma. Potom nás autobus dovezl ke starému přístavu a zase byl výklad historie a volné procházení v okolí přístavu.

dsc_1022_49222 stále vidíme na katedrálu vysoko na kopci dsc_1052_49251 v pevnosti je zřízeno museum

Vše je tedy zachyceno na fotkách. Co se týče výkladu o historii tak jsem to snad i všechno zapomněl, a tak raději odkazuji na webové stránky www.wikipedie.cz kde se dozvíte následující :
Marseille, hlavní město Provence, je po Paříži druhé největší město Francie. Leží v jihovýchodní části země, na pobřeží Středozemního moře, ve Lvím zálivu. V roce 2012 mělo Marseille 852 516 obyvatel (v roce 1999 jako aglomerace 1 350 000, resp. 1 516 000 obyvatel). Jde o nejvýznamnější francouzský obchodnípřístav. Nachází se zde sídlo marseilleského arcibiskupství. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů.
Hlavním centrem Marseille je Vieux-Port, Starý přístav. Leží v malé zátoce, dnes obklopené domy s restauracemi a bary. Dříve zátoka sloužila jako přístav, v současnosti je zde přístaviště jachet a rybářských lodí. V místě vstupu do Vieux-Portu stojí dvě pevnosti, severně St. Jean, jižně St. Nichola‘. Jednou z dominant Starého přístavu je na vrchu stojící bazilika Notre-Dame de la Garde vystavěná v letech 1854–63 v románsko-byzantském slohu. V jihozápadní části Starého přístavu najdeme kostel sv. Viktora, původně opatství zničené během francouzské revoluce, kostel je z druhé pol. 14. st. Dochovaná krypta je z doby založení opatství, z 5. st. Na severní straně přístavu, ve střední části, stojí budova marseillské radnice (Hotel de Ville), barokní stavba ze 17. st.
Severovýchodně od Vieux-Portu, za opevněním St. Jeane, je umístěna marseillská katedrála (Cathédrale de la Major). Chrám byl postavený v 19. st. v románsko-byzantském slohu, je 140 m dlouhý a 70 m vysoký. Jižně od katedrály, na kopci, stojí románský kostel St. Laurent ze 12. st. Do východní části Starého přístavu ústí jedna z hlavních marseillských tříd La Canebiere. V ulici se nachází řada obchodů, kaváren a hotelů. Na jejím východním konci pak najdeme neogotický kostel St. Vincent de Paul z let 1855–86.
Pak bylo další dlouhé putování přímořskou rovinatou krajinou. Ta se časem začala vlnit, protože jsme se přibližovali k pohoří Pyrenejí. Najednou se objevila na dálnici směrovka Carcassonne a autobus sjel z dálnice a za chvíli se vystupovalo na bonusovém zastavení na parkovišti u městských hradeb starobylé městské pevnosti Carcassonne. Kdysi dávno jsme tu byli a město viděli brzy po ránu, lidé se tehdy teprve probouzeli. Tehdy jsme si prošli snad všechno i místní katedrálu. Nyní je vstup do městských hradeb volný, ale pak jsou tu další vnitřní hradby a za ně se dostanete jen se vstupenkou za 8 eur na osobu. A protože nebylo zase tak moc přiděleného času na volné procházení v kamenných uličkách a mezi hradbami, či okolo nich, tak centrum s katedrálou jsme ani nezahlédli, jak jsou vnitřní hradby vysoké. Ale i tak to byl pěkný zážitek a bylo pořízeno mnoho fotek podchycujících odpolední atmosféru tohoto romantického místa.

dsc_1098_49296 tak to je onen zpoplatněný přístup dsc_1126_49324 je tu pohoda, když si ji uděláte

Carcassonne patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě, proto bylo roku 1997 zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO. Nachází se na jihu Francie v departementu Aude a regionu Languedoc-Roussillon, asi 70 km severozápadně od Perpignanu.
V 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové. Jejich nadvláda neměla dlouhého trvání, protože již o tři století později se na tomto strategickém místě usadil jiný keltský kmen (fr. Les Volces-Tectosages) a založil zde galské oppidum. Toto oppidum bylo nazýváno později ŘímanyColonia Julia Carcaso.
Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů je přimělo k tomu, aby v úpravách pokračovali, ve 3. stoletíokruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Podstatná část tohoto opevnění se zachovala do dnešní doby a tvoří vnitřní prstenec hradeb. Okruh sestává z třiceti věží galsko-římského typu s velkými okny, aby byl usnadněn boj oštěpy.
Římané ovládali region okolo Carcassonne až do poloviny 5. století, poté padlo město do rukou západních Gótů. Hradní město zůstalo v jejich rukou až do roku 725 přesto, že se je Chlodvík I. pokoušel v roce 509 neúspěšně dobýt. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého se začalo s dělením Franské říše. Město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082 – 1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána, kterou musely kvůli znemožnění zrady obsluhovat alespoň dvě osoby.
Gustave Le Gray, Auguste Mestral:Mury Carcassonne, 1851, Metropolitan Museum, New York
První sídliště na místě dnešního Carcassonne založili Keltové. Z jejich řeči pochází i název Carcaso.
Carcassonne, řeka Aude a most Le Pont Vieux.
V dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1194 – 1209) na svém panství tuto heresi trpěl a dokonce i ochraňoval. Avšak papež Inocenc III.rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne, jehož opevnění bylo z velké části přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers, které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela. Obyvatelstvo obou měst bylo kompletně zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno.
V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Následkem toho bylo hospodářství regionu silně poškozeno a období kulturního rozkvětu vzalo za své. Konečně roku 1240 připadlo s konečnou platností francouzskému králi, který nechal celé okolí srovnat se zemí. Tímto se stalo Carcassonne základním prvkem obranného systému Francie na jeho jižní hranici s Aragonem. Začleněním do oblasti královského vlivu se město začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys – La Bastide Saint-Louis. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. Pomalu chátrající zeď byla zesílena a zajištěna druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. Eduard z Woodstocku, Černý princměsto roku 1355 obléhal, ale protože si byl vědom nesmyslnosti svého počínání, nechal alespoň zapálit spodní město a s nepořízenou odtáhl. La Bastile však bylo okamžitě opraveno.
Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo.
V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.
Ale legenda zní mnohem zajímavěji. Podle pověsti obléhal Carcassonne již pátým rokem Karel Veliký. Městu pomalu docházely zásoby a obyvatelstvu nezbývalo nic jiného než se brzy vzdát. Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala Dame Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo Dame Carcas sonne, což znamená Dame Carcas zvoní. A tak přišlo Carcassonne ke svému jménu.
Po prohlídce této parády jsem jeli do poutního místa ve Francii do Lurd (Lourdes). Nejdříve jsme se ubytovali na hotelu typu „F 1“ na předměstí města Tarbes a hned se jelo na podvečerní prohlídku Lurd. Řidiči to vzali zkratkou přes vesnice a tak jsme poznali trochu více tento zvlněný kraj pod Pyrenejemi.
Výsadek byl na břehu řeky Le Gave de Pau, která toto poutní místo, a hlavně jeskyni kde se měli dít zázraky zjevení, obtéká. Prošli jsme po nábřeží, přešli most, prošli kolem supermarketů, kde dostanete vše co připomíná, že jste tady na tomto poutním místě byli, a najednou jsme stanuli na velkém prostranství. Před námi poutní chrám a k němu mohutné přístupové rampy. Slunce zapadalo, na obloze červánky. Za námi ještě ozářený hrad.

dsc_1165_49363 ještě stihneme hrad osvětlený zapadajícím sluncem dsc_1173_49371 přišli jsme právě včas

Asi to je místo zázraků. Byl to nádherný prožitek se západem slunce. Věděli jsem, že podejdeme-li rampu, najdeme onu jeskyni zázraků a přímluv a budeme moci rozjímat o našem žití, či žití a zdraví jiných.

dsc_1185_49383 to je ona jeskyně, kde se měla zjevit pana Marie Lurdská dsc_1213_49409 je to úžasné, má to něco do sebe

Už v té době se začal vytvářet průvod a ten se přesně úderem 20.00 hodiny dal za zpěvu do pochodu. Každý v průvodu měl rozsvícenou svíci. Byl to skutečný prožitek při této návštěvě. No a my nabrali „zázračné vody“ a rychle na autobus a na hotel.

A co se o tomto místě dozvíte na webu www.wikipedie.cz ?

Lurdy (francouzsky Lourdes) je jihofrancouzské město ležící v
podhůří Pyrenejí v departementu Hautes-Pyrénées.
V roce 1858 zde došlo k mariánskému zjevení mladé Bernadettě Soubirousové, a brzy poté se Lurdy staly jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa. Později exhumované a v městečku Nevers vystavené tělo Bernadetty Soubirousové zůstalo dodnes neporušeno.
V roce 1989 bylo uznáno zázračné uzdravení Delíziy Cirolli. V deseti letech jí lékaři objevili osteosarkom – zhoubnou rakovinu kostí. K divu nedošlo přímo v Lurdech: až dva měsíce po jejich návštěvě se dívka jedno ráno probudila a cítila se zdravá. Kontrolní vyšetření ukázala, že po sarkomu není ani památky. Delíziin lékař, profesor Quintino Mollca, nemohl uzdravení uvěřit. Dodnes není schopen tuto věc vysvětlit.
Ke zjevení Panny Marie v Lurdech mělo docházet ve dnech od 11. února[1] do 16. července 1858.[1] Celkem mělo dojít k 18 zjevením [1] Panny Marie tehdy čtrnáctileté dívce Bernadettě Soubirousové v malé jihofrancouzské obci Lurdy, v podhůří Pyrenejí. Tyto události, včetně církevně uznaných zázračných uzdravení nemocných, vyústily v prohlášení Bernadetty Souiborous za svatou. Také Lurdy se staly významným křesťanským poutním místem.
Neznámá dívka v extázi. Mezi dubnem a červencem 1858, v době Bernardettiných zjevení, propukla v Lurdech „epidemie vizionářů“.
Dominique Jacomet
Dne 11. února 1858 Bernadetta Soubirousová, sestra Toinetta a přítelkyně Jeanne Abadiová šly hledat (sbírat) dřevo a další věci, které by mohly prodat. Směřovaly na veřejný pozemek daleko za obec. Dostaly se až k soutoku mlýnského náhonu Sávy a řeky Gávy. Na této rovinaté písčině se Bernadetta opozdila. Obě dívky byly již na druhém břehu náhonu Sávy. Když je chtěla dostihnout přebrozením koryta, zaslechla závan větru. Ohlédla se, ale nic nezpozorovala. Po chvíli opět pocítila vítr. Všimla si, že se ve výklenku skálního útvaru nazývaného Massabielle rozzářilo ohromující světlo. Obepímalo postavu nádherné mladé ženy oblečené do bílých šatů s modrou páskou (šerpou). Přes hlavu měla natažený dlouhý závoj a u každé její nohy se objevila jedna růže. Ruce sepjaté k modlitbě, růženecvisel mezi loktem a zápěstím. Dívka byla z počátku ohromena a ochromena tak, že se nemohla přinutit k ničemu. Až po chvíli se dokázala pokřižovat a díky tomu z ní opadla nejistota. Klekla si a začala se modlit růženec – poté Panna Marie pokynula, aby k ní přistoupila blíže. Bernadetta se ale neodvážila, tak zmizela.
Průběh druhého zjevení[editovat | editovat zdroj]
Těsně po prvním zjevení se Bernadetta přiznala ke svému zážitku sestře a své kamarádce, které byly s ní sbírat dřevo. Toinetta, i přes slib mlčenlivosti daný Bernadettě, vše oznámila doma matce. Ta označila vše za výmysl a zakázala dívce chodit do míst Massabielle. Avšak již 14. února 1858, po perném přemlouvání, dostala od rodičů souhlas k dalšímu navštívení místa zjevení. Sestry a spolužačky šly s ní. U jeskyně se Bernadetta opět spojila s bytostí, kterou označovala slovem „Aqueró“ (v překladu „ono“ nebo „tamto“)[2]. Přimodlitbě se dostala do hlubokého transu. Kůže na obličeji se jí natáhla tak, že vypadala průsvitně, až vznikal dojem, že z ní vychází záře. K tomu se ještě mírumilovně usmívala. Z jejího stavu ji ani neprobralo padající kamení ze skály, které z legrace svrhla její přítelkyně Jeanne. Až místní mlynář, který byl přivolán, ji po delší námaze dostal ze skalního výklenku do svého stavení, kde si ji vyzvedla její matka Louisa Soubirousová. Definitivně ji zakázala navštěvovat Masabielle.[1]
Průběh třetího zjevení[editovat | editovat zdroj]
Zprávy o lurdských zjeveních se však rychle rozšířily a za dva dny Bernadetta dostala za úkol od bohaté paní Milhetové, aby si nechala na kus papíru napsat jméno záhadné paní. Myslela si totiž, že se jedná o ducha její nedávno zesnulé kolegyně ze křesťanského spolku Mariiných dětí. Vodíkem jí byl oděv, který zjevení mělo na sobě. Ten se totiž shodoval s hábitem tohoto laického společenství. Díky tomu Bernadetta dostala povolení od matky navštívit potřetí skalní útvar v doprovodu paní Milhetové a její důvěrnice Antoinetty. Vydaly se tam 18. února 1858 časně zrána. U výklenku zapálily svíčku, klekly si a začaly se modlit. Když se zjevila Panna Marie (viděla ji jen Bernadetta), tak se odmítla podepsat na papír s tím, že to není nutné. Sdělila jí ale, že by si přála, aby sem docházela přesně patnáct následujících dní, protože by se ráda s ní setkávala. Dívka slíbila, že její přání dodrží.[2]

No a tím končil náš 3 den putování a ráno se přesuneme na Španělské území.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.