Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Sicilie díl 1 – První dva dny na Sicilii ve městě Cefalu a Enna.

Uloženo v : italie napsal facero

Úno.27,2012

Putování po západním pobřeží Sicílie jsme realizovali v červnu roku 2007. Stalo se tak proto, že jsme na jih Itálie zavítali již tehdy po sedmé, a to do Neapole a odtud a oblíbený ostrov Ischia. A když už jsme tím vlakem jako režisti jeli, tak jsme si tehdy i vyzkoušeli jak bude funkční zajištění místenek a lehátek, zakoupených v českých korunách na pokladně ČD.

A musím konstatovat, že tehdy vše fungovalo bez závad a tak se stalo, že jsme měli předem zajištěny dle časového plánu vše potřebné. Byla to cestou tam místenka na noční vlak Vídeň – Řím, a o týden později pak místenka na noční spoj Neapol – Cefalu a na cestu zpět pak o další týden později lehátko na vlak Cefalu – Řím a místenka na noční vlak Řím – Vídeň. No a tak se stalo, že plán podívat se na západní pobřeží Sicílie se zrealizoval a i dnes je na co vzpomínat.

Cefalu je železniční stanice, kde už byl skoro každý železničář a tak se to mezi nimi předává z jednoho na druhého, protože každému se tam líbí, žít na volné noze ve vlastním pronajatém pokoji. A tak jsme si to vyzkoušeli i my, ale dejte pozor na to, co se nám přihodilo a co jsme si prožili na vlastní kůži.

Byla nám předána informace, že když se tam vystoupí, už se na Vás vrhnou dohazovači ubytování v soukromí. My tam nočním vlakem z Neapole dojeli před osmou hodinou ranní a ještě k tomu v neděli. Když se nádraží vyprázdnilo, zbyli jsme tam se zavazadly jen my dva a v dopravní kanceláři zřízenec, žádný dohazovač tam nestál a bylo na problém zaděláno. Tehdy jsme poznal cestu z nádraží do centra dvakrát za sebou. Ale jak je zřejmé, před devátou se v tomto půvabném městečku pohybují jen psi a kočky a nějaký ten restauratér či kavárník, aby připravil snídani místním sicilanům.

Ale pak ten poklidný svět ožil a našel se dobrodinec s informací, která nám zajistila ubytování v soukromí a to velmi krásném a příjemném soukromí, kousek od moře a kousek od hlavní cesty do centra. Vlastně na jednom snímku mám k dispozici i plánek a vizitku onoho místa.

V Cefalu je totiž, jak jsme se od pronajímatele dozvěděli, mnoho mladých podnikatelů, kteří koupí starý dům, ten překopou a upraví na pronajímané pokoje s kuchyňkami pro dvě či více osob, vždy ale se sociálním zázemím a ty pak celou sezonu úspěšně pronajímají. My získali za 60 EUR na osobu a dvě noci bydlení v přízemním bytě s pokojem a kuchyňkou, kvalitní a výkonou klimatizací a vlastní koupelnou. Okno tam bylo jen do ulice, pokojík – ložnice měl okno či spíše špěhýrku, jako do sklepní místnosti, do neprůjezdné uličky mezi domy, zakryté ocelovou mříží. Ale kuchyňka byla vybavena nádobím, tak že se zde dalo vařit a krásně žít.

Tu neděli po příjezdu jsme prožili na pláži, pak na procházce a zase na pláži. Cefalu má totiž jednu obrovskou raritu. Když slunce zapadá, tak je to nejkrásnější co na Sicílii můžete prožívat a snímky pláže se zapadajícím slunce určitě stojí a stály za to.

A tu neděli se ani více nedalo dělat.

Protože zapůjčení auta se dalo zrealizovat až druhý den ráno v pondělí a samozřejmě že až po deváté hodině.

To jsme pak hned po zapůjčení malého vozidla s plnou nádrží a za cenu 25 eur na den, včetně cestovního pojištění pro případ dopravní nehody vyrazili ve směru naplánované cesty. Tím byla cesta do vnitrozemí do „pupku“ Sicílie a tedy do města Enna. Ale netušili jsme, že jsme to naplánovali na den sv. Patricie. A tak po jízdě kopcovitou, krásnou a typickou sicilskou krajinou, kde již začátkem července bylo téměř po žních a s jedním významným zastavením pod hradem v obci Cácamo

Pak jsme do razili do vylidněného města Enna. A i když bylo 2.7. 2007, bylo hodně pod mrakem a po vystoupení z auto dokonce i přišel pořádný slejvák, na ulicích nebylo živáčka, nestálo žádné auto a městem projížděli jen revers v hnědých uniformách se zelenými čepicemi na hlavách. Bylo to tak nezvyklé, že jsme autem rychle zajeli do míst, kde to vypadalo jako hodně zašité místo a kde stálo alespoň pár místních aut. A vyrazili jsme do centra, které bylo hodně nad námi na vrcholku kopce. Ve městě dlážděné ulice lesknoucí se po dešti.

Nikde nikdo, až u hlavního kostela čilý ruch, který nám umožnil letmé nahlédnutí. A my pokračovali dál až do hradu, který se vypínal na městem.

Po prohlídce hradu jsme se vraceli zpět a najednou jako by byly vypuštěni mravenci z mraveniště, se ulice začali zaplňovat. V kostele již byli otevřeny oba hlavní vstupy a uvnitř se řadili mužové, kteří měli nést obrovské sochy, z nichž jedna z nich byla určitě i sv.Patricie.

Ale to jsme zjistili až od jednoho místního, který spolu s námi se rychle ukryl u vchodu protějšího domu před dalším slejvákem. Na vlastní pochod městem jsme nečekali a udělali jsme dobře. Když jsme se vrátili po prohlídce města k autu, byla vidět nádherná duha nad údolím. Pojedli jsme chlebíčky a nějaký ten mls, nasedli do auta a že se ještě podíváme na druhý konec města, jen tak se projedem.

Ale to byl zážitek, na který se hned tak nezapomene.

Na druhém konci města byla totiž záchytná parkoviště, v ulicích upravené jednosměrné dopravní značení a ze zamyšlené projížďky městem se stal horor. A my pak poznali, že toto je ten pravý život na Sicilii. Lidé vyšňoření s celými zástupy dětí s kočárky s černými deštníky, muži v černém a s klobouky, ženy v barevném, hodně barevném oblečení.

Tak jak jsme to viděli v museu na hradě. Když jsme míjeli poslední sídliště malých domů za oplocením vysokou zdí, zjistili jsme že jsme u typického hřbitova při velkém a bohatém městě, v pupku Sicílie, ve městě Enna. A byli jsme rádi, že jsme se dostali na hlavní přístupovou cestu a vyjížděli z města snad jako jediní. Proti nám se valila do strmého kopce další a další auta.

Když jsme dorazili na protější kopec přes údolí do města Calascibetta, už se z města Enny ozývaly dělové salvy a nad městem byl vidět ohňostroj.

Vidět Calascibettu na jednom kopci a město Ennu na druhém kopci je zážitek, který vám plně vykreslí jak vypadá Sicílie ve jeho středu absolutně a beze zbytku. To je jedinečný a typický pohled na ráz této nám neznámé krajiny.

Navečer jsme pak projížděli kolem města Isnela a za nočního osvětlení už jsme pak jen hledali místo k zaparkování auta tak aby to na ubytování nebylo zase až tak daleko. Druhá noc na pronajatém bytě, usínání s mnoha neobvyklými a náhodnými zážitky tohoto dne.

[prohlížej jednotlivé fotky]