


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
06-výlet za poznáním českých řek čtvrtek 21.června 2018
Je tu čtvrteční ráno, jsme u vody po ránu zatím i sami. Než posnídáme, dáme ranní plavání a já obejdu malý úsek kolem vodní nádrže, abych viděl i něco nového, kromě kamenné hráze.
ráno u přehrady Sedlice
ráno u přehrady Sedlice
Po snídani vyrážíme do Želivského kláštera. Tady je pořád co opravovat, jako podle pořekadla „práce jako na kostele“.
v areálu kláštera Želiv
v areálu kláštera Želiv
No a potom vyrážíme směrem k domovu. Jedeme po trase mimo hlavní provoz s tím, že uvidíme něco jiného, něco pro nás nového. Když projedeme Humpolecem, dáváme se po silnici číslo 348 na Herálec. Tady se zastavíme o zámeckého hotelu, abychom nafotili z ulice jak to tu mají pěkné. Na štítu je naspáno, že tu je Chateau Heralec. Na webu jsem dodatečně objevil i možnost, že se tu dá přistát vrtulníkem a ceny pro obyčejné smrtelníky tu nemají. Takže do nitra hotelu jsme se ani neodvážili vstoupit.
před zámkem v Herálci
před zámkem v Herálci Čti více…
Podívali jsme se do lomu Kurovice – červen 2018.
O Kurovicích jsem poprvé uslyšel za doby mých studií v sedmdesátých letech, kdy mě sem pozval můj spolužák ze školy, abych spatřil jeho kamarádku, kterou si pak ještě na studiích vzal za manželku. Podruhé to bylo, když jsem na svém odkazu 02- Toulky těchto webových stránek přečetl povídání o cyklovýpravě z Otrokovic na hrad Lukov. Odkaz na web : www.alena.ilcik.cz/1708-lukov.php .
Pak jsme sem na jaře tohoto roku zajeli, ale lom byl zavřený a bylo hodně bláta. Takže až nyní v červnu, kdy se v lomu dá i na vlastní nebezpečí koupat, jsme narazili na den, kdy konečně bylo pod mrakem a nebylo co podniknout, a tak jsme si řekli mohli by jsme to zkusit.
Z podmračeného dne se cestou k lomu stal velmi krásný a pohodový den a když jsme dorazili do lomu, byli jsme tam jediní platící návštěvníci, kolem nás klid, pohoda a krásná až překrásná příroda. Cestou kolem nás létalo tolik motýlů, že jsme ten prožitek měli snad i poprvé. Jen jsme si do toho podmračeného dne nechali plavky doma, takže snad příště i to plavání v lomu mezi barevnými rybami vyzkoušíme.
Na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně.
Bylo 7.dubna roku 2018 a my jsme byli pozváni k aktivní rodinné oslavě, která byla spojena i s prohlídkou Sloupsko-šošůvské jeskyně v obci Sloup.
Byla sobota a tak průjezd vojenským prostorem Březina, mezi Žárovicemi a Drahany byl otevřen a tak to bylo z Olomouce jen kousek do Sloupu. Při projíždění obcí Šošůvka jsme zahlédli moderní a zajímavý kostelík nad obcí a tak jsme věděli, kam se cestou zpět ještě podíváme.
před vstupem do jeskyně
pohled na místo kde končí prohlídka jeskyně
Cíl byl daný a bylo také podle webových stránek jasné, že musíme být u pokladny před každou celou hodinou, kdy začíná komentovaná prohlídka jeskyní. Byli jsme pozváni na velký okruh, který trval více jak 110 minut, ale musím jen doporučit tento velký okruh, který prochází i nádhernou krápnikovou částí na území obce Šošůvka.
jsme na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně
jsme na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně
To co je k vidění na tom kratším okruhu jsou normální většinou se sobě podobající jeskyně, ale část druhá na delším okruhu to byla prostě nádhera.
jsme na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně
jsme na prohlídce Sloupsko-šošůvské jeskyně Čti více…
Byli jsme na Andrlově chlumu .
Nevíte kde to je ? Kdyby jste koukali na pořad Toulavá kamera, už by vám to něco říkalo. Nás to ale v tom hnusném a chladném sobotním dopoledni velikonočních svátků inspirovalo. Jsme majitelé „režijky“ a tak nebyl problém sednout na vlak a jet z Olomouce do Ústí nad Orlicí.
prostory před novým vlakovým nádražím v Ústí nad orlicí
cestou k prvnímu zastavení na křížové cestě
Bylo po chladné zimní neděli, krásné slunečné velikonoční pondělí. Už v 9.30 jsme našli první zastavení na křížové cestě. Ta tu stojí už od roku 1755.
Tohle se o tom dozvíte v pořadu: Velikonoce jsou významnými křesťanskými svátky, proto se společně vypravíme i k jedné křížové cestě. Vystoupáme po ní na Andrlův chlum nad Ústím nad Orlicí. Její příběh se začal psát v roce 1755, kdy ji nechal vybudovat místní tkadlec Augustín Andres. Přidáme i vysvětlení, co ho k vybudování vedlo. Bude nás ale taky zajímat, komu vděčíme za současnou podobu jednotlivých kapliček. V roce 1994 se všechny dočkaly obnovy. Jedenáct z nich vymaloval akademický malíř Zdeněk Brožek. Ve dvanácté najdete kovoplastiku ukřižovaného Krista od kováře Františka Bečky. Ve třinácté pak obraz snímání Ježíše, který je dílem světoznámého výtvarníka Richarda Peška. Tyto poslední kaple jsem zamčené, ale vraty se dá nahlédnout. Já si dovoluji doporučit mít při ruce baterku a obraz v kapli si nasvítit. A následuje Boží hrob. Po staletí se tu konají poutě, které končí až na vrcholu kopce, který zdobí rozhledna.
jednotlivé kaple na křížové cestě a k tomu opravená vodárna
jednotlivé kaple na křížové cestě Čti více…
Velký pátek 30.března 2018 – Bílovec – nová křížová cesta
Letošním Velikonocům předcházela hnusná zimní a nezimní doba a tak když se na zelený čtvrtek objevila v regionální televizi pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj zpráva, že v Bílovci se bude na Velký pátek slavnostně otevírat nová křížová cesta a pak v pátek ráno byla modrá obloha, nedalo se to řešit jinak než vyrazit a být u toho.
A stačila jen málo a byly jsme přesunuti u obce Bílov nad městem Bílovec, kousek od Poruby či lázní Klimkovice. Hned u hlavní silnice nad městem Bilovec už bylo na polní cestě vidět první ze zastavení. A tak jsme auto zaprkovali v obci Bílov a dali procházku. Po překročení hlavní silnice mezi Fulnekem a Bílovcem jsme vstoupili na polní cestu lemovanou novější výsadbou a taky hned jsme mohli obdivovat moderně pojaté skulptury jednotlivých zastavení.
zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce
zastavení na křížové cestě nad Bílovcem na Hublesce
Ale byli jsme na vrcholu této křížové cesty a tedy jsem to začal fotit vlastně od konce, než jsme došli k začátku této nové křížové cesty.
Ve výběrové sotěži to vyhrála paní Ing.arch.Tereza Hudcová a pomáhal ji při tom v realizaci pan David Grabec. Otcem myšlenky byl starosta obce a místní farář z Bílovecké farnosti. Aby se mohl splnit termín slavnostní první pouti, bylo nutné narychlo něco dokončit a tak příště až krajina získá novou podobu před sklizní letošní úrody, bude ještě co pozorovat. Dílo má nevšední pojetí a je z nevšedního materiálu, který by měl oslovit kolemjdoucí ještě hodně roků, pokud to neponičí nějaký vandal. A mohu konstatovat, že slova pana faráře se tady dají naplnit. Putování kolem jednotlivých zastavení bude určitě o tom zamyslet se nad sebou a světem kolem nás. Přemýšlet o svém bytí a bytí v naší, tak rozpolcené společnosti.
Ale nejeli jsme sem jen kvůli této zajímavé novince. Po červené značce jsme se museli vrátit k autu, ale směrovka nám podala informaci, že je tu i nějaké jezírko. A nebyl tu jen tento přírodní výtvor, ale prošli jsme i kolem malého zastrčeného zámečku s výraznými cedulemi soukromý pozemek vstup zakázán. U jezírek to mohlo být kdysi romantické spočinutí, ale nyní to bylo zarostlé náletovými keři. Bylo ale také patrné, že se o to nedávno někdo začal starat.
zámeček nad Bílovcem při červené značce
v cíli u jezírek Čti více…
Hrad Helfštýn 4.března 2018.
Konečně končí nepříjemná a hodně studená zima. Modrá obloha a nedělní pohoda. Sedáme do auta hned po ránu a jedeme se podívat na místa, která sice známe, ale ne v tomto čase, kdy na zemi leží poslední sníh a možná už by mohl být otevřený i hrad Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Než tam ale dojedeme tak se zajedeme podívat na místo, kde je parádní letní koupání v naprosto čisté vodě ve vápencovém lomu v obci Výkleky.
Nikde nikdo, jen zamrzlá hladina, sluníčko příjemně hřeje a v díře po lomu se nehne ani větvička. Jen to tady pořádně a hlasitě praská, jak sluníčko dopadá na zamrzlou hladinu.
Tohle zastavení stálo za to. Ale už jedeme do Lipníka. Město nám rozkvetlo do krásy a není tu téměř nic k opravení. Hradby města nádherně osluněné, náměstí liduprázdné. Z náměstí se jede na Týn nad Bečvou. Když přejíždíme most nad touto řekou, nedá nám to tu zastavit a podívat se na to, jak tu ta řeka Bečva krásně zamrzla.
na řece Bečvě u Lipníka
na řece Bečvě u Lipníka
Pak už jen kousek do Týna nad Bečvou a vzhůru na hrad. Cesta se v zimě neudržuje a protože jsme tu v tomto čase už jednou byli a na konci vesnice už byl jen led a nedalo se dál jet, tak jsem měl obavy, že asi zase nevyjedu, ale tentokrát to vyšlo a auto mělo pod koly něco beze sněhu a ledu, a tak se podařilo vyjet. Na horním parkovišti stála jen dvě jiná auta. I tady sluníčko krásně hřálo a v okolním lese už dávalo svou přítomnost najevo pozpěvující ptactvo.
pod hradem Helfštýn
před hradem Helfštýn Čti více…
Masopustní veselí ve Štramberku – 3.února 2018
V televizi běží pořad „Na vlastní oči“, nejčerstvěji pořad „Na vlastní nohy“ a tak jsme si se ženou řekli, že si zajedeme na vlastní uši. Ano do Štramberka, které jsou městečkem, kde v každém druhém krámku koupíte pečené uši. Prostě místní specialitu.
Ale nejeli jsme jen za touto specialitou, ta se stala až druhým cílem našeho putování. Prostě se to stalo tak, že leden byl dlouhý a my se ještě v tomto novém roce nikam nepodívali a tak jsme se rozhodli, že když je to sobota po svátku hromnic, že by mohl být někde oslavován v lidovém a bohatém stylu Masopust. Zadali jsme heslo do vyhledávače a vypadlo nám několik míst, kde se to bude v tuto sobotu slavit. Vynechali jsme Rožnov – dřevěné městečko, protože tam bude narváno, a protože jsme ještě nebyli ve Štramberku, tak bylo rozhodnuto. Oslava byla podle webových stránek města Štramberka naplánována na 14.00 hodin, takže na webu www.IDOS.cz jsme vyhledali vlakové spojení a už pak jen stačilo nastoupit do vlaku. Jezdíme většinou autem, takže najít dobrý spoj z Olomouce na Ostravu je neuvěřitelný výkon, protože na to páni železničáři a krajská vedení jaksi pozapomněli, že hodně lidí cestuje přímo z Olomouce do Lipníka nad Bečvou a Hranic a tak musíte hledat po etapách, tedy nejdříve spoj do Přerova a pak teprve do Hranic a na Ostravu. No ale něco jelo a pak ve Studénce už byl motoráček plný, zejména když se to stalo plánovanou akcí nějaké skupiny aktivních důchodců.
Přijeli jsme ve 13.37 a šlo se od nádraží pěkně do kopce. A co hůř muselo se přes koleje po nadchodu, kde na Vás vykukuje cedule „Vstup na vlastní nebezpečí, lávka se v zimě neudržuje“.
Tož nevím jak to ti místní v zimě, když nasněží dělají. Ale mělo to jednu výhodu, hned jsme věděli jak se jde na náměstí ve Štramberku, kde byla masopustní oslava nahlášena. Cestou se vytvořil zástup, který pak zhoustl, když se šlo kolem městského centrálního parkoviště a v cíli, na krásně opraveném náměstí už postávaly davy lidí. Na každém kousku nabídka Štramberských uší a vlastní masky nikde a to až do 15.00 hodin.
Až potom se v dáli na cestě po které jsme přišli od nádraží objevil dav, ale on se zastavil o hasičské zbrojnice. Na vlak co nás zase doveze do Olomouce už moc času na přesun nezbývalo a tak jsme šli slavnostnímu průvodu naproti. Vše pěkné z náměstí a ty krásné domky a dřevěné chaloupky po cestě byli nafoceny a tak jsme tomu oslavujícímu davu šli prostě naproti.
Výlet na Bunč – pohoří Chřiby – řijen 2017.
Zase tu je den, kdy má být krásné slunné počasí babího léta. Takže kde jsme ještě nebyli a je to jen kousek od Olomouce, tedy jízda autem netrvá déle jak hodinu. A protože jsme nebyli na nejvyšší hoře, tedy kopic z pohoří Chřib, jelo se směrem na Kroměříž a pak do Kostelan přes Novou Dědinu a Tabarky.
Silnice pak má přirozené křížení na Bunči v pohoří Chřiby. Celá ta jízda toho dne byla hodně zajímavá, protože v Olomouci po ránu byla hustá mlha a nevlídné počasí. V Kroměříži už bylo teplo, ale mlha přes kterou prosvítávalo slunce. Ale pak to začalo být zajímavé při stoupání do Nové Dědiny.
cestou od Tlumačova do obce Nová Dědina
cestou od Tlumačova do obce Nová Dědina
Mlha řidla a slunce se vyhouplo na modré obloze a všude kolem byly krásné barvy podzimu. Pak se vjelo do lesa a silnici nebylo téměř vidět, protože byla zapadaná zlatým listím. Při krajnicích spousta aut houbařů.
Za Tabarkou se pak po cestě lesem objeví obec Kostelany, kde rodiny s dětmi či vyznavači parkurového skákání či rodea si dokáží pořádně provětrat peněženku. je tu totiž westernové městečko a i když jsme tady byli ve středu, bylo se na co podívat. V ohradách se pásli koníčci i koně, kozeny, ovečky. Kolem dřevěné stavby ala divoký západ. No a na kopci ohrazený plácek s pískem pro rodeo a nad tím i s malou rozhlednou, s vyhlídkou do okolí.
Westernové městečko v Kostelanech
Westernové městečko v Kostelanech
Na křížení lesních cest na Bunči, kde je krásný pension, kde hned poznáte, že to tady kdysi i nyní patří rodině Jelínků. Tedy té rodině, která proslavila slivovici Jelínek.
pension na Bunči
v restauraci na Bunči Čti více…
Babí léto na Pálavě – 14. až 15.října roku 2017.
Vývoj letošního počasí umí překvapit. Připraveným pak ale připraví krásné zážitky z nádherné přírody. Proto, když se ohlásilo teplé babí léto, měli jsme možnost splnit si plánovanou cestu do Pavlova, kde je od září 2017 otevřen zcela nový Archeopark. Stavba co získala mnohá ocenění za architektonické řešení. Tak to je náš cíl a pak se uvidí.
Jeli jsme od Olomouce na Vranovic, do Strachotína, pak přes hráz napříč Novomlýnské nádrže a pak do Pavlova přes obec Pernou.
A když jsme tam dorazili, tak jsme koukali, co za překvapení tady na nás čekalo. Mohu jen doporučit k prohlídce a to nejen interiéru musea a jeho sbírek z dávné historie. Krásně a moderně zrealizovaná expozice. No a potom ta obec Pavlov. Ta tedy prošla změnami. To jsme koukali.
na návsi v Pavlově
u archeoparku v Pavlově
Když jsme tu byli naposledy v roce 2005, tak to teprve začínalo ožívat. Nyní tady byli davy turistů a bydlení se nepodařilo sehnat ani paní recepční na informacích. vše bylo obsazené.
Po prohlídce musea a posezení u vody při jachtklubu jsme popojeli do obce Klentnice. Tady jsme vystoupali k Sirotčímu hrádku.
pod Sirotčím hrádkem
pohled na obec Klentnice pod Sirotčím hrádkem a Novomlýnské nádrže Čti více…
01 – Podzimní výlet po západních Čechách
– první dva dny 27.září a 28.září roku 2017
Jako obvykle jsme reagovali na předpovědi počasí, a tak když ohlásili delší a snad poslední čas Babího léta, bylo jasné, že někam pojedeme. A jelo se tam, kde jsme ještě nebyli a cestou jsme si také zavzpomínali, že jsme tam už i někdy byli.
Směr Západní Čechy a Krušné hory. No a protože naše dálniční síť nestojí za to, abychom platili za pomalou jízdu, vzali jsme to z Olomouce na Pardubice s tím, že cestou se podíváme na Kunětickou horu a hrad , který zde nad Polabskou rovinou vyčnívá.
bylo krásné počasi a pěkné výhledy
na hradním nádvoří Kunětické Hory
Krásné výhledy, a tak krátký výstup od parkoviště pod hradem a bylo vystaráno. Viděli jsme skutečně něco kde jsme ještě nebyli a stálo nám to za to. Jen nás zaskočila výprava taky důchodců co se za námi hnali jako splašení a tak tu pohodu a klid jsme stačil ještě nafotit a pak se to tam hemžilo a pokřikovalo jak v mateřské školce. Kozenky co se vyhřívali na sluníčku museli utéci jinam, už to nebylo to pohodové lenošení a vyhřívání na podzimním slunéčku.
vše co se dá uvidět na Kunětické hoře a v okolí
vše co se dá uvidět na Kunětické hoře a v okolí Čti více…