

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Vánoce 2015 v Harrachově byly spojeny s výlety.
Harrachov je už pro mne poznaná lokalita, ale vždy se najde něco nového k objevení. A protože letošní doba vánoc byla mimořádně nepříznivá, nedalo se odolat malým chvilkám, kdy se mělo objevit alespoň to sluníčko, když už ne sníh. Ten tady letos prostě nebyl.
První den šlo jen o procházku spojenou s dýcháním horského vzduchu, což vedlo k nachlazení a tak čas vánoc byl proležen v posteli a s podáváním nějakého toho léku proti chřipce.
na lesním zátiší je ticho a klid
a už ho vidíme, to je první sníh v Harrachově ?
i na vrcholu je vidět cosi jako sníh
to je vánoční Harrachov v roce 2015 Čti více…
Cesta do pohádky – k hotelu Abama.
Když jsme tu byli naposledy, byl to zážitek ošizený o pohledy na golfové hřiště a o pobyt na pláži pod tímto hotelem. Takže tento den po těžkých zkouškách v soutěsce Masca jsme zajeli k hotelu Abama. Je to na hlavní trase mezi Puerto Santiago a Adeje, na linkách 473 a 474, co snad pořád jezdí tam i zpět. Hotel vyčnívá z typické krajiny hned za městem Puerto San Juan a to je asi 17 km od hotelu, kde letos bydlíme. Jakmile se projede kolem malebné pláže v San Juan vyjede se z městečka a objeví se po obou stranách silnice ploty a plachty co ukrývají banánové plantáže. A pak najednou v dálce uvidíte narůžovělou až okrovou barvu čehosi, co připomíná shluk afrických staveb z hlíny. No a když se nad silnicí objeví v té nedefinovatelné barvě, snad i připomínající barvu cihel i přejezd se čtyřmi věžemi, autobus zastaví v zářezu mezi květy a palmami, které pak jsou v celém okolí hotelu.
Ano jsme po půl hodince v cíli a jde se objevovat ta nádherná architektura zdejšího resortu, která patří společnosti RETZ.
Cestou ke golfovému hřišti je strážnice a v ní sedí hlídač. Nebáli jsme se, měli jsme připravenu řeč spojenou s mazáním medu kolem huby, jak se říká, ale nakonec to nebylo třeba. On tam neseděl hlídač, ale jen zavěšená košile hlídače, a z dálky to krásně maskovalo nepřítomnost osobní stráže. Takže na golfové trávníky jsme vstoupili zcela v poklidu a ještě k tomu tam, kde se to nesmí, ale kde to prostě šlo.
zajímavá mostní stavba s věžičkami - přes ni hurá na golf
a tohle už je nepovolený vstup na hřiště
Protože od silnice to je vše odděleno palmami mezi balvany a květinami a oficiální přistup by byl až někde hodně vysoko na svahu. Tak daleko a nadarmo jsme šlapat nechtěli. To ponecháváme vždy jen místním darmošlapům, jak golfisty velmi výstižně a vtipně pojmenoval náš známý.
Ale úpravy terénu, travička nádherně střižená a kolem palmy a jezírka a v pozadí nejvyšší hora Španělska – Teide, to za focení stojí, to u nás doma určitě nemáme.
Po této obhlídce a hlavně zjištění, že asi i na druhé vrátnici před hotelem samotným nikdo hlídat nebude jsme se začali obezřetně přibližovat ke vstupu do hotelu.
a jsem před recepční vstupní halou
už se věnujeme prohlídce a focení Čti více…
Výlet do soutěsky Masca na ostrově Tenerife – listopad 2015.
Hodně článků jsem pročetl, ale ani jeden z nich nebyl o tom reálném dění, které mě na tomto výletě soutěskou Masca čeká. Hned úvodem raději sdělím, že jsme ročník 47 a 48 aby bylo jasné, že mládí takové problémy jako u nás asi nebudou očekávat. Ale jsem rád, že jsem vyzkoušel co naše těla ještě snesou, když není až tak moc trénované. Boty botasky byly postačující dobré, v žádném případě by neměli klouzat, voda pro tuto cestu byla v dostatečném množství, baterie nabité, telefon funkční. Lístek na zpáteční cestu lodí byl na dohodnutou dobu a den v peněžence. A pozor bez holí se tam při vyšším ročníku ani nepouštějte. Ano to vše je potřebné překontrolovat. Naplánovali jsem to ne ten nejkrásnější a nejslunnější den a vyšlo to. Příprava spočívala v nalezení autobusového spoje přes webové stránky ww.titsa.com. Naprosto skvělé, když umíte španělsky a když máte strpení a pochopíte a dohledáte vše potřebné a ono to i je funkční. Na hotelu v Puerte Santiago jsme večer objednali balíček na svačinu, na cestě k přístavu koupili lodní lístek jen ve směru z mola na konci soutěsky Masca na ten nejposlednější možný spoj abychom se cestou nenervovaly a vzali si sebou něco na ležení a plavky a boty do vody. Lodě jezdí po hodině, vše najdete na webu www.mascaexpress.com . Koupíte si lístek na daný čas za 10 eur na osobu a daný čas. My jej tedy dali naštěstí na poslední jízdu toho dme v 17.30 hodin.
kostelík na náměstí v Santiago Teide - tady je přestup na autobusy či Taxi nutný
na farmě v hotelové úpravě v Santiago Teide
No a ráno ve čtvrtek 12.11. jsme začali realizovat náš výlet. Autobus kousek od hotelu ale na kopci odjížděl v 8.20 hodin, a proto jsme oželeli jak snídani tak i balíček na cestu, protože by jsme nestíhali. Vše probíhalo podle jízdního řádu, jelo se linkou číslo 325. Na BONO lístku, který se dá pořídit na poště či někde, kde prodávají noviny a časopisy (musíte se ptát) to stálo do prvního přestupu jen 1.15 eura na osobu do Santiaga Teide, což je asi kolem 20 km. Tam ale byl hodně dlouhý čas na přestup, protože spoj číslo 355 jedoucí přes vesnici Masca odjížděl až v 10.50 a my do městečka dojeli v 9.15 hodin., Ale za to jsem si koupili v krámku pečivo a sýr a pojedli to v parčíku, kde mají i kamenné grily na pickniky. Jak jsem po prohlídce blízkého hotelu ve stylu farmy s historickými stavbami a lisy na víno a s krásným okolím rozbalili prostou to svačinku, už kolem nás poskakoval krkavec, krásný černý i se nechal vyfotit. Dostal to po čem prahl, drobinky z bílého chleba.
jsou tu plody mandarinek
hladový krkavec Čti více…
Vzpomínky na Puerto Santiago na ostrově Tenerife.
Ano byli jsme tady už v březnu roku 2O14. To se nám tu moc líbilo a taky jsme se přiklonili k myšlence trochu to tady více poznat. Tentokrát v listopadu roku 2015 nám to vyšlo za cenu velkého morálního ústupku.
bazény na hotelu Globales Tamaimo Tropical
nahlédneme do hotelu vedle Barcelo Santiago 4*
Zcela náhodou se taky stalo, že jsem objednával hotel s polopenzí, ale stal se z toho hotel Todo Includo, tedy pohoštění po celý den. Pro náš úmysl poznávat a jezdit to moc nevyhovovalo, ale nakonec když jsem objevil, že tady mají perfektní servis pro autobusovou dopravu společnosti TITSA, byl plá hotov a taky v plném rozsahu realizován. Na webu www.titsa.com totiž objevíte jízdní řády, kudy jezdí jednotlivé linky a jak vypadá na fotce ta která zastávka.
konečná stanice pro autobusy společnosti TITSA
a to jsou výhledy z té nejvýše položené ulice nad Los Gogantos Čti více…
Podzim pod rozhlednami Maruška a sv. Hostýn – říjen 2015.
Byl státní svátek 28.října roku 2015 a bylo krásné sluneční poledne a podvečer. Nebylo jiné možnosti než vyjet do oblasti hostýnských vrchů, které sice dobře známe, ale když podzim začne tvořit barvami, je to pokaždé jiné. A je to překrásné, když vám vyjde i možnost sledovat zapadající slunce.
Na povolenku jsme vyjeli na svatý Hostýn. Tam vyšli k rozhledně a zjistili, že ji konečně taky budeme moci navštívit. Měly otevřeno protože byl státní svátek a byla i dobrá viditelnost. Vstupné je 15 Kč a za to máte možnost na vrcholu být ve vyhřívaném prostoru.
jen tak výhled ke kostelu na sv.Hostýně
louka na sv.Hostýně
Je to snad jediná takto komfortní rozhledna, ale je to vykoupeno tím, že zde v krásném výhledu brání stožár větrné elektrárny, kterou tu vybudoval „podnikatel“, který už dávno zkrachoval a tak je nyní v majetku Matice Svatohostýnské a šetří na provozních nákladech. Výhledy krásné a tak jsme se mohli přesvědčit i o tom jak vypadá rozhledna na Kelčském Javorníku, kterou jsme nedávno navštívili.
rozhledna na sv.Hostýně
výhledy z rozhledny na sv.Hostýně Čti více…
Krása barvících se lesů cestou do Lednice přes Janův hrad – říjen 2015.
I přes všechny table si musím vyrazit do přírody. A protože okolí Lednice na Jižní Moravě je pro ty co jezdí vlakem na „režijku“ je jen náročné na čas trávený ve vlaku, jel jsem toho zamlženého rána jen já sám do Břeclavi. Vlak z Olomouce musel vyjet se zpožděním, protože jak jinak. Je to ale vlak, který jsem si oblíbil, protože má nové vagony a pohodově se do něj nastupuje s kolem. Ale ta kritika služeb je nepodstatná, protože od 9 hodin až do 10.30, kdy vlak už konečně dojel až do Hodonína bylo vše v klesající ranní mlze. Teprve za Hodonínem se ukázala krásná budoucnost této říjnové soboty. Jen modrá obloha a za oknem vlaku v teple vozu to bylo zcela ideální.
Protože jsem v Břeclavi trávil své mládí na prázdninách u babičky a dědy na Tyršově ulci, která dnes už má jiné jméno a stala se hlavní rušnou silnicí, musel jsem nejprve prozkoumat ta místa, kde jsem se toulal po polích, kolem domu. No musím říci že o poli už nikdo ani neví, samá výstavba rodinných domků. Jen tu zůstal při Dyji nad jezem vodácký klub a tenis klub. Vše v novém, ale na stejném místě. tady nad jezem jsem se chodil koupat. Jen na břehu od staré Břeclavi to je původní zástavba, na tom mém vzpomínkovém místě vše jako nové. Tam kde Dyje uhýbá do odvodňovacího kanálu to takhle nikdy nevypadalo, ale tady jsem musel začít fotit, abych měl nějakou tu vzpomínku na doby minulé.
Břeclav - tam kde Dyje napájí protipovodňové rameno
Břeclav - protipovodňové rameno
Tady v těchto místech můj švagr chytil i prvního velkého sumce.
Podél ramene jsem se po protipovodňovém valu dostal zpět, blíže k městu v místě, kde je dnes nový most a taky vodárna, která tu dříve nebývala. No a pak se jelo po vyasfaltované cyklostezce až k Janovu hradu. Ale ta příroda lužního lesa kolem, v této době, kdy je úplně plná paleta barev podzimu, to je nádhera. A do toho samostatné a mohutné kmeny mohutných stromů, jako sochy tady stojící.
No a pak nová lávka přes rameno Dyje, které je už součástí zámeckého areálu v Lednici.
nová lávka k Janovu hradu
okolí Janova hradu Čti více…
Výjezd na Kelčský Javorník – říjen 2015.
Tak za všechno může to, že na mých odkazech na webu www.cestotipy.cz byla v odkazu
na web „Toulky“ krásná vzpomínka na výlet na Kelčský Javorník a taky zmínka o tom, že se to tu má ke dni 16.září otevřít pro širokou veřejnost. No a tady ten odkaz je www.alena.ilcik.cz/1509-kelcsky-javornik.php
Tak se stalo, že se podařilo najít hlídání pro naši tetičku a vyrazili jsme „autíčkemů a s elektrokoly do Rajnochovic. Od hospody „Ve dvoře“ na místě zvaném Rosošné, se jede po cyklostezce číslo 5120 směrem k Tesáku v Hostýnských horách. Jede se asi takových 1500 m k místu, kde stojí po pravé straně kamenný domek a za ním je odbočka doprava a tou se začne pořádně stoupat a stoupat. Zatím tam není žádná směrovka, proto ty detaily.
místo, kde se musí odbočit, ještě tam není směrovka na rozhlednu
poslední úsek strmě a ve šterkopísku kousek pod vrcholem
Silnice je viditelná na cyklomapách. Odtud se to totiž dá vyjet na kolech velmi dobrou cestou. Jede se stále po starší lesní asfaltce a asi 800 m pod vrcholem to je po pak šterkopískovou cestou strmě do vrchu. No vyjeli jsme to a máme za sebou už třetí pokusnou jízdu do vrchu na elektrokole. Už nám na stará kolena pomohly ty upravené kola na hrad Helfštýn, na sv.Hostýn a nyní až do výšky 865 m až pod rozhlednu na Kelčském Javorníku.
Ten den bylo slunečno a v údolí prostě krásně. Ale když jsme dojeli na vrchol pod rozhlednu tak tam ale strašně foukalo.
davy pod věží
plácek v nástupním místě na vrcholu Kelčského Javorníku Čti více…
Focení leknínů na jezeře Poděbrady u Olomouce – září 2015.
Letošní léto bylo požehnané na dny spojené s koupáním. A tak jsem byl vícekrát si užít štěrkového jezera Poděbrady u Olomouce.
Základní informaci naleznete na :
www.tourism.olomouc.eu/leisure-time/sports-activities/bathing-pools/detail=86/cs
Bylo to spojeno nejen s podvečerním koupáním, ale také jsme to vícekrát spojili s ježděním na paddleboardu. Zjistili jsme, že je to tu zajímavější než na jezeře v Nákle. A to proto, že jízdou podél břehů, zejména pak v místech, kde již rákos znemožnil přístup pro koupání začíná volně zarůstat a že se tu objevily i krásné plochy porostlé lekníny. No a tak jsem objevil, že nejkrásnější focení bude, když v odpoledním slunci vidíte ze vzpřímeného postoje na prkně přes čistou vodu až na dno, odkud vyrůstá květ leknínu a vše je krásně prozářeno slunečním svitem.
Protože jsem si ještě netroufl vzít si na cestu fotoaparát na krk, tak jsem se domluvili s mladými na tom, že do míst s lekníny se připluje na prkně, pak ze břehu jim bude předán fotoaparát a kde to půjde budou přidržováni při focení detailů. Ale podzimní čas, a bylo to až nyní 20.září 2015 přinesl krásné ale větrné počasí, ale už ne zase tak velké vedro, i když voda se dala využít i k poslednímu letošnímu koupání.
hlavní pomůcka při focení - byl to pddleboard
metoda focení ve dvou protože byl vítr a velké vlny
Den před tím jsem si udělal průzkum břehů a pak se šlo na to. Výsledek je povzbuzující a příště se nám to snad i podaří v lepším provedení a v jiných časech při jiném zajímavém osvětlení.
focení detailů na jezeře při ranním slunci
focení detailů na jezeře při ranním slunci
krása květů leknínů v průzračné vodě jezera Poděbrady
krása květů leknínů v průzračné vodě jezera Poděbrady, tady jsou růžové květy Čti více…
Pro mne objev mezi termály v Maďarsku – září 2015.
Jen dva dny se objevili jako dny, kdy místo nás hlídá zdravotní personál v nemocnici. A tak jsem museli něco udělat pro naše zdraví a jeli do nejbližšího termálu do Massonmagyarvaru, kousek za Rusovci pod Bratislavou. Ale pozor první den při jízdě tam to bylo o nervy, protože to naše vládní vedení umí sice nařizovat, ale neumí kočírovat. Místo již proměřené nejkratší vzdálenosti, do cíle do Massonmagarvaru, to bylo 321 km místo 270 km. No a proč, protože jsme na čtyřech nenadálých objížďkách najeli navíc 51 km. Místo normální doby 3,5 hodiny mimo dálnice to bylo jen pouhých 6 hodin. Takže mě stát okradl o 135 Kč a o kolik okrade touto hurá metodou na opravách silnic, propustků a mostů všechny ostatní ? No sice to musí být, ale nedalo se to dělat metodicky postupně. To jsme tam na dopravě museli mít toho kreténa Bártu, co všemu rozuměl a chechtal se jako …
Ale všechno zlé k něčemu dobré. protože jsme dojeli až po 12 hodině, už jsem nenajeli do campingu, ale jen tak zaparkovali a dali jen denní vstupenku. Dnes to už stojí 10,50 Eur na osobu a den. Bylo málo lidí a tak jsem se masírovali a užívali si pohodu poloprázdného areálu, kdy ve středu už jsou dítka ve škole a důchodci téměř nikde. Jo a opravovali jeden z bazénů, na který jsem se těšil, protože v horké léčivé vodě mě vždy povolí bolest kloubů.
Večer jsme zašli na vynikající zmrzlinu na hlavní třídě a jeli jen tak okouknout jak mají otevřeno v obci Lipot téměř nový termál. Je to je 18 km. Dojeli jsme už za tmy a zjistili že i v září je otevřeno celý den. Úplně nový camping byl už zavřený a na recepci nikdo a tak jsem popojeli do tmy obrovského parkoviště a pohodově přespali. Foukal velmi teplý vítr a to celou noc, ráno bylo takových 22 st.C.
po nočním parkování u lázní v obci Lipot
půvabné jezero v obci Lipot naproti lázním
Bylo nádherné počasí, po modré obloze letěli mráčky, žaby kuňkaly a ryby v nedalekém jezeře měli snídani.
a na proti zase taková krásná chata
při ranní procházce kolem jezera za obcí Lipot
V devět hodin jsme byli vpuštěni mezi prvními za 2500 forintů na osobu, bankomat hned u vstupu to areálu. Za skříňku na cennosti jen záloha 1000 forintů. pak jsem už jen fotil tu nádheru, kdy na hladině bazénů žádný pohyb, jen květy kolem a zelené stromy dávající stín na zelené trávnikové plochy. Takže pro nás objev.
bazény s horkou vodou max. 34 a 38 st.C
plavecký bazén s vodou 28 st.C
Z Bratislavy už jezdí jen výhradně sem, protože to tu je pěknější, barevnější, i když nevím jak to tu asi je v létě kdy tu řádí nevychované dítka bez dozoru rodičů. To prý je zase v Massonmagyarvaru lepší dohled od plavčíků, než prý tady. takže doporučení je jasné, sem zajeti jen když nejsou volna pro školou povinná dítka.
cesta od vstupu k šatnám a restauraci
okolo sauny v lázních Čti více…
Židovská Olomouc v souvislostech dnešní doby – září 2015.
Nedávno se mi dostal do rukou v informačním centru prospekt s tématem Židovská Olomouc, kde je stručný popis historie, ale i plánek, kde všude je možné vidět něco, co po významných židovských rodinách v městě Olomouci bylo zachováno a co lze na vlastní oči i vidět.
A tak jsem za slunečních dnů vyrazil a vše podle plánku z prospektu objel a nafotil, abych jen tak pro sebe a možná i pro ty, co by to mohlo zajímat, nafotil a doplnil odkazy na odborné informace. Na tomto webovém odkazu www.tourism.olomouc.eu/sights/jewish-monuments/cs najdete oficiální informace. Ale plánek a významné vily a stavby už tam neuvidíte a nedohledáte.
židovská brána ve dvoře Konviktu na Universitní ulici č.1-3
dům u Zlaté štiky ve Ztracené ulici, kde bydlel Gustav Mahler
O činnosti židovské obce se pak něco dá dovědět na webu www.kehila-olomouc.cz/rs/historie/synagoga/ . A právě tady jsem našel odkaz na velmi alespoň pro mne zajímavý odkaz kde je uvedena vizualizace bývalé olomoucké synagogy.
pamětní deska na Synagogu na nám.Jana Palacha
v prosinci roku 1989 je ale symbolicky odnesly nafouknuté balonky Čti více…