Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Výlet na Vřesovou studánku v Jeseníku – říjen 2020.

Uloženo v : po Česku napsal facero

Říj.23,2020

Výlet na Vřesovou studánku v Jeseníku – říjen 2020.

Byl to rok 2017, kdy na tomto místě byla slavnostní mše, při které byl osazen kamenný oltář a já tehdy zcela náhodou v televizi narazil na pořád, který tuto náboženskou slavnost zachytil.
Současně jsem si uvědomil, že na tomto místě jsem nikdy nebyl, i když hřebenovku mám projetou na lyžích v době, kdy jsem na to jako mladík měl.

No a tak se stalo, že když zase nastala krize zaviněná pandemii coronaviru, museli jsme utéct od televizní obrazovky a když ještě k tomu byl na den 22.10. opět oznámen slunečný a krásný den, bylo rozhodnuto. Autem z Olomouce až do Koutů nad Desnou, pak výjezd na Červenohorské sedlo pravidelnou autobusovou linkou.
Řidič nám při zakoupení jízdenek oznámil, ať se ničeho nedotýkáme, protože včera mu na mobilu „e-rouška“ nahlásila 7 kontaktů. Takže jsme přes toto hororové oznámení postoupili do prázdného autobusu. Cestou pak na dvou zastávkách v Koutech přistoupilo 5 lidí a jeden krásný pes vlčák. I v zatáčkách jsme hrdinně udrželi rovnováhu a dotyk s konstrukcí autobusu byl zcela omezen.
My po výstupu vytáhli malou lahvičku desinfekce a vyrazili na pohodovou vycházku po červené značce.

Bylo krásné počasí a krásné výhledy. První naše zastavení bylo u kaple, která připomíná ty. kteří na horách Jeseníků zahynuli, či zemřeli vysílením

Po hodině jsme dali svačinku, spočinuly u „bílého sloupu“.

Pak už jen cesta ke krásnému místu s úžasnou vyhlídkou, tedy k místu označené v mapě jako „Vřesová studánka“. Protože v předchozím týdnu na vrcholech napadla větší vrstva sněhu, bylo kolem nás u posezení před kamenným oltářem i dosti sněžných polí. Slunce po poledni hřálo a na místě se objevilo jen pár turistů, vždy po rodinných skupinkách, nejvíce tři najednou.

Potom náhodou sestupovali od kamenného oka dva manželé a na můj dotaz, jak to tam nahoře vypadá se sněhem, jsem dostal dobrou informaci, cesta ke „kamennému oku“ je plná vody od tajícího sněhu.

No a to rozhodlo o tom, že manželka s botaskami na nohách se vracela po cestě, kterou jsme přišli a já v pohorkách šel ke „kamennému oku“ a potom po žluté do „sedla pod vřesovkou“ a pak dál stále dolů až do „údolí Divoké Desné“.

Sestup by při letním počasí a se suchou cestou je sice těžký, ale v horách zcela normální. Ale nyní to byla cestička připomínající potok. Takže vlastní sestup do sedla ještě šel s tím, že jsem přeskakoval ze strany na stranu a pod sebou měl tekoucí potok. Ze sedla do údolí Hučící Desné to bylo snad jen pro mladíky, kteří by skákali jako laňka z kamene na kamen, který vystupuje ze dna potoka.

Pro mě to byla hodina složitého hledání jak na to, aby se mi nic nestalo. Celou cestu jsem tu byl zcela sám a kolem jen hluk malých či větších vodopádů.
Ale nakonec jsem se zcela zničenými nohami a promočenými botami prošel, či spíše proskákal a na samém konci prošel lávku s nápisem pozor na uklouznutí. Tady pak na vyhřátém kameni byla s velkou chutí snězena druhá houska a přede mnou bylo 5 km po lesní silničce kolem Divoké Desné až do Koutů.

Cestou jsem fotil hučící kaskády na toku a místy neviděl pro ostré slunce, které stále svítilo a dodávalo krajině nádhernou atmosféru a vůni lesa kolem cesty.

Za hodinu jsem ušel těch nekonečných 5 km, no a byl jsem zpět v Koutech nad Desnou poblíž konečné železniční stanice.

Nasedl do auta a vyjel na Červenohorské sedlo, kde se na prosluněné lavičce vyhřívala manželka.
Moje přání podívat se na místo, kde je Vřesová studánka bylo zcela naplněno.

No a tímto končí mé vzpomínky na den strávený bez lidí a jen pár pozdravení dobrého dne od míjejících turistů. Ale pozor, nejsem vycvičený turista a tak musím vzpomenout i toho, že v noci jsme si užil pořádných křečí do lýtek v jedné i druhé zmožené noze, ale nakonec jsem usnul a bolest po ránu už je jen na normální stařecké úrovni.

Dovolím si vzpomínku už jen doplnit odkazy na webové stránky, kde se zmiňuje historie tohoto místa u Vřesové studánky s léčivou vodou.
Na pořad v televizi NOE odkazuje tato adresa :
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%99esov%C3%A1_stud%C3%A1nka

Na popis místa a kdo se zasloužil o práci na kamenném oltáři pak odkazuje tato webová stránka :
https://www.navstivtejeseniky.cz/cil/vresova-studanka/

Další zajímavé informace k oltáři na Vřesové studánce :
https://www.tyden.cz/rubriky/relax/ostatni/vresovou-studanku-zdobi-oltar-otmara-olivy-pro-budouci-kapli_444836.html

http://vresovastudanka.cz/instalace-oltarniho-kamene-a-lavic-na-vresove-studance/

http://poutni.ado.cz/vresova_studanka/vresova_studanka.htm

http://www.farnostlosiny.cz/?p=6064

http://vresovastudanka.cz/projekt-obnovy/vizualizace/

Fotky nafocené cestou pak jsou k dispozici nyní :

[prohlížej jednotlivé fotky]