

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Do Irska jsem se dostal s cestovkou, která má velmi zajímavý program pro své poznávací zájezdy. Bylo to začátkem července roku 2006. Výlety za poznáním jsou vždy perfektně připravené a bylo možné uvidět vše, co je pro Irsko typické. Do Dublinu jsme přijeli trajektem z anglického Holyheadu, když před tím jsme projeli celou Anglií se zastavením na krásných místech Snowdonie, to je severního Welsu a pak samozřejmě bylo i zastavení v obci Lafair, která se může pochlubit i nejdelším názvem obce, který se běžně ale nepoužívá. V Dublinu jsme strávili dvě noci v hostelu s možností si sami něco uvařit. Co jsme uviděli, je pak možné sledovat na fotogalerii. Pro Dublin z mého pohledu bylo typické navštívení nočních barů a uliček mezi nimi, což má jakési, jen nepatrné srovnání se Stodolní ulicí v Ostravě. Tato část skutečně žila. Ale drahota byla dosti významným faktorem pro Českého turistu. Ale i tak to byl velmi zajímavý zážitek.
památná budova pošty, ke které se váže povstání Irů
a jsme na hlavní třídě v Dublinu s moderními sochami králíků
slavné irské bary při večerní procházce
slavné irské bary při večerní procházce
Tehdy v červenci roku 2006 bylo na Irsko nezvykle teplé a slunečné počasí. Ale vedoucí cestovky, zvyklý na to, co nás cestou k Mohérovým útesům může potkat, nám dal pokyn abychom se dobře oblékli, vzali si pláštěny a větrovky, protože na útesech bude hodně větrno a může i pršet. Proto patřičně vybaveni a připraveni na nejhorší se vyrazilo na výlet. Naše první zastavení cestou bylo u nádherných doškových domečků v městečku Adare. Slunce svítilo a bylo nádherně.
ve vesnici Adare
ve vesnici Adare
Pak jsme opět nasedli do autobusu a jelo se k oněm Moherovým útesům. Tehdy se zastavovalo na parkovišti pod staveništěm a muselo se do kopce, aby jsme spatřili nádherné skalní útesy. Ale bundy byly k ničemu, pláštěny zůstaly v autobuse, protože ten den bylo slunečno a větr se zapoměl udělat, a to i na takovém větrném místě nad útesy. Toto zastavení bylo malým zázrakem jak přírodní scenérie , tak i zklidněných přírodních živlů.
Vedoucí zájezdu měl tak dobrou náladu, že jsme sjeli do míst v oblasti Burren, kde se dá zajistit prohlídka útesů i z lodi. Ale na jízdu nebyl čas, ale našel se čas ke koupání a povalování se na skalnatém pobřeží. Pak jsme popojeli, abychom se mohli v krajině skalnatého pobřeží pokochat místní, lokální přírodou.
a toto je kamenná země v oblasti Burren
a toto je kamenná země v oblasti Burren
Když jsme se opět přesunuli na další místo, byli jsme v místě, kde se chodí na prohlídku dolmenu. Toto byl dolmen v Corofinu. Když jsme toto místo opouštěli, minuli jsme poblíž stojící zříceninu šlechtického sídla, tak typického pro tato místa.
dolmen v Corofinu
jeden z hradních domů při cestě z krajiny Burren
První město, které jsme ten den pak ještě navštívili, bylo město Limerick, kde je takzvaně památník lživého kamene, místo, kde byl dán Angličany slib Irům, ale ten nebyl dodržen, a proto pak byla historie irského národa taková, jak ji známe a vnímáme doposud.
jsme ve městě Limerck
jsme ve městě Limerck u lživého kamene kde Angličané nesplnili slib Irům
Pak už byl jen návrat do hostelu. Druhý den jsme se pak již vydali na zpáteční cestu do Česka s tím, že budeme ještě cestou poznávat zajímavá místa v jižní části Irska.
Navštívili jsme město Cork, moderní město s rozvinutým průmyslem a moderní výstavbou.
u máselné burzy v Corku
ve městě Cork
Ale také jsme se následně přesunuli do města Cobh, kde je velký přístav pro zámořní plavby. Stály tu tak velké zaoceánské parníky, že to byly až pojízdné vesnice, či malá města. Ale toto město má svou zcela specifickou historii. Od zdejšího mola vyrazil i zaoceánský parník Titanic, který do svého cíle ale nedorazil. Na svahu při moři, nad pobřežní kolonádou s parkem, je mohutná katedrála a velmi zajímavá výstavba domečků.
výstavba na svahu ve městě Cobh
na břehu ve městě Cobh
A protože i tento den bylo nádherné počasí, jako po celou dobu našeho putování, bylo připraveno poslední zastavení spojené s prohlídkou městečka Admore. Na kopci nad pláží byla prohlídka klášterní zříceniny a pak poslední koupání v Irsku. Ne každý si šel zaplavat, ale kdo tak učinil, byl navýsost spokojen. Slunce nad námi, voda tak 20 st.C. Prostě krásný, ale poslední zážitek z Irska. No a pak se jelo do přístavu k místu našeho nalodění na cestu přes Anglii domů.
kulatá věž v Ardmore
poslední koupání v Irsku na pláži Ardmore, teplota 19 st.C
Takže jak to ty dva dny výletů bylo a co vše jsme si mohli prohlédnout najdete v následující fotogalerii.
Putování s cestovkou bylo komponováno tak, abychom si užili od každého něco. Tento denní výlet byl zaměřen především na přírodu. Na národní park Killarney. První zastavení komerčního typu bylo u baru „rudá liška“. Tady jsme mohli uvidět skansen, ale taky si dát irskou kávu. A pak se jelo kolem mořského pobřeží a koukali jsme na tu krásu kolem. Protože jsem tady byl dávno, tak jsem si pustil Google Earth abych se mohl zorientovat, kudy jsme to tehdy projížděli. To je můj typ. Najděte si město Killarney Irsko a pak si to protáhněte kolem pobřeží. Jeden z růžových placatých kamenů z této pláže jsem si odtud na památku také přivezl.
setkání s plážemi v národním parku Killarney
zastavení na vyhlídce
A bylo těch vyhlídek a zastavení více.
zastavení ve vesnici Waterwill
zastavení na vyhlídce Čti více…
Putováním po klášterech a typických Irských památkách byly věnovány dva dny. Takže jsme navštívili podle plánu zříceniny kláštera Mellifont Abbey.
při prohlídce kláštera Melifont abbey
při prohlídce kláštera Melifont abbey
Viděli na pahorkatině zřiceniny bývalého areálu kláštera Monasterboice, které jsme si důkladně prošmejdili a pokochali se i výhledy z věže kláštera.
návštěva zřícenin kláštera Monasterboice
návštěva zřícenin kláštera Monasterboice
Cestou jsme se šli podívat na jeden z krásných a velmi typických hřbitovů s kulatou věží a nádhernými kříži nad hroby zemřelých.
zastavení na typickém hřbitovním místě
zastavení na typickém hřbitovním místě
Při zpáteční cestě jsme se pak zastavili na mohutné klášterní pevnosti s hradem, kterou tu v Irsku asi navštíví každý zájezd. Byl to hrad s názvem Rock of Cashel. Krásné slunečné počasí nám tehdy umožnilo rozhlédnout se po okolní krajině, tak typické pro Irsko.
při prohlídce hradu a kláštera Rock of Cashel
při prohlídce hradu a kláštera Rock of Cashel
Druhý den jsem pak měli možnost navštívit v poklidu dvě velmi krásná místa. Jedním z nich bylo město Killkenny, kde je jak stavba zámku nad řekou, ale i kostel st.Canices, který je považován za nejkrásnější gotickou stavbu v Irsku. Vedle kostela je pak typická kulatá věž, která nemá při zemi dveří a dá se do ní vlézt jen po přistaveném žebříku a pak po kulatých schodech se dostat až na její vrchol a zde se pak rozhlédnout do okolí. Mohu doporučit, stálo to za to, zejména když opět bylo na Irsko zcela netypické krásné letní počasí s oblohou bez mráčků.
pohled z věže na Kilkenny
katedrála st.Canices a černá věž v Kilkenny
Určitě pak bylo správně zařazeno do plánů cestovky zastavení v nádherných a typických anglických zahradách v Powescourt garden. V době nadvlády Angličanů nad Irskem se šlechta bála prostého irského lidu, a tak si svá sídla stavěla mimo velká města. Měli k dispozici velké pozemky a peníze, a tak vznikla i tato překrásná zahrada. Byl to nádherný zážitek, zejména i proto, že jsme na tomto místě zastavili po ránu jako první zájezdový autobus, a v zahradách jsme se procházeli jako první hosté toho dne. Když naše prohlídka končila, nedalo se obchůdkem se suvenýry ani projít.
a jsme v Powerscourt garden
a jsme v Powerscourt garden
A pokud vám ty uvedené snímky nepostačili, pak se můžete pokochat dalšími fotkami v následující fotogalerii.
Byl to červen roku 2006, kdy jsem si dovolil vyrazit na dovolenou s cestovkou do Irska. První půldenní zastavení bylo v Belgii ve městě Brugy, které je protkané vodními kanály a nabízí úžasnou procházku po jeho historickém centru. Dostali jsme přidělený čas a tehdy jsem poprvé zjistil, že ta cestovka to má pěkně zažité a ví jak dlouho nám to bude trvat a že nakonec nikdo ani neremcal, že by mu to bylo málo. Zůstali tak krásné vzpomínky, které jsem si nafotil a dodnes na ně v pěkném vzpomínám. Jen lituji, že nebyl prostor na projížďku kanály, což by asi bylo velmi pohodlné a příjemné, obzvláště když bylo tak krásné letní počasí.
Brugy městská radnice
Brugy - jsme u kanálu Čti více…