Cestovatelské tipy a rady na cesty

02 – Výlet do Szentendre a pak i výstup na hrad.

Podle prohlížení webu Mapy.cz jsem připravil trasu našeho prvního výletu. Projeli jsme lesní cestu až do Szentendre a tam dojeli z opačného směru, kde jsme projeli kolem místního lidového skansenu. Nicméně v Szentendre to má vypadat jako na pařížském montmártru, takže to byl náš cíl. No složité pak už bylo jen najít místo k zaparkování. Vše poblíž historického centra, bylo placené parkování, ale jak to u automatu přesně zrealizovat, na to jsem zase nepřišel a tak jsme museli popojet až na místo, kde bylo parkování volné, ale bylo dál od toho historického centra. Šli jsme podél ramene Dunaje, bylo krásné slunečné počasí, už jen tato procházka měla něco do sebe.

z procházky v historické části městečka Szentendre z procházky v historické části městečka Szentendre

Pak jsme zahlédli uličku a v ní dav lidí, který jsme z dálky vnímali jako srocení davu seniorů před jejich průvodcem. Když jsme došli až k tomu davu, tak jsme zjistili, že to je fronta čekající na vstup do musea marcipánu. Protáhli jsme se mezi těmito seniory a byli jsme na hlavní ulici pro pěší.

z procházky v historické části městečka Szentendre z procházky v historické části městečka Szentendre

Na konci ulice bylo informační centrum, tam jsme se dostali jak na WC tak k mapkám kde jsme mohli vidět i naše cíle procházek.
Byla sobota a ještě nedorazili autobusy z Budapešti, ke které toto městečko či vesnice náleží.
V ulici bylo posezení a my hned v tom slunečném dni dali kornout výborné zmrzliny a pak sledovali cvrkot kolem nás. Jeden kopeček bohatě stačil, protože vydal i za tři naše malé bouličky na které jsme u nás doma přivykli. Domečky z obchůdky připomínali scény z oskarového filmu Obchod na Korse. Každý portál obchůdku dával nahlédnout do historie a dával možnost koupit si něco opravdu krásného či typického pro Maďarsko.
Dál už není potřeba něco komentovat, fotky pořízené z tohoto městečka to sdělují sami od sebe. Zcela znaveni jsme se vrátili k našemu autu a za pomoci navigace a ukecané navigátorky jsme se dostali na hlavní silnici co nás dovedla k odbočce na hrad Visegrád.
Jenže tato cesta vedla jen do kopců na kterých byla plná parkoviště aut, která sem přivezla ty co vyjeli za zábavou, ale ne na hrad. Ale tady někde tímhle směrem je hrad. No byla tam silnice a zdvižená závora a tak jsme jeli až kam to šlo a bylo místo i k zaparkování. Ale zjistili jsme že ne všechno má svou logiku. Až když nás zahlédla ostraha stavby, a kamarádsky nás dovedla za stan, kde se skladoval stavební materiál jsme pochopili, že pod námi v houští je skutečně cestička dolů k hradu, i hrad jsme zahlédli, ale myšlenka, že po prohlídce hradu budeme muset do toho houští a kopce, nám připomněla, že takhle to nepůjde a šli jsme zpět kolem hotelu ve kterém probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Ale stačilo vrátit se k autu, kousek popojet a byli jsme v cíli, kde bylo i parkoviště a na něm i tři autobusy, ale to hlavní bylo že i nějaké to místečko pro naše autíčko. Platilo se hlídači a tak nebylo problému. Ten byl přímo před námi.

vstupní brána do hradu Visegrád tak to je ten hrad na Dunajem

Byla to cesta do strmého kopce k hradní bráně. Mohlo se jít pozvolně či vystoupat větší množství schodů. Ale dali jsme to, a už jsme byli u pokladny. Pro seniora vstupné s 50% slevou. Pak už jen prohlídka všech sálů s pěknou expozicí do historie hradu, ale to hlavní asi byl výhled na Dunaj a okolí. Jen jeden rušivý moment tu přeci jen byl, a to když se kolem nás přehnala velmi rušná výprava cizinců. Ale prohlíželi si to tak rychle, že jak se objevili rychle tak i rychle zmizeli neznámo kam.

panoptikum - voskové figury hradního panstva nejvyšší věžička na hradě

Pomalu, ale jistě jsme se dostali až na nejvyšší místo hradu a pak už jen pozvolné klesání s obcházením celého hradu. Až jsme došli na parkoviště k našemu autíčku, nasedli a jeli na hotel, kde nás čekalo posezení v horké a léčivé vodě, masáž zad a nohou a pak výborná večeře. Po večeři jsme pustili televizi, ale zjistili jsme, že tu mají naladěny jen maďarské programy a tak jsme ji vypli a už jsme neměli žádnou potřebu se na ni dívat.
Tady je konec jednoho slunečného a příjemného dne a zbývá jen vzpomínat nad fotkami, které za ten den byli pořízeny.

No a je tu u konce den pro vzpomínky nad pořízenými fotkami :

[prohlížej jednotlivé fotky]

123456►

03 – prohlídka královského paláce ve Visegrádu.

Byla neděle a bylo nám známo, že i v Maďarsku mají v pondělí památky zavřené. A tak jsme si v prospektech dohledali nedělní procházku po obci Visegrád a jejího královského paláce.
Od hotelu se jelo asi 3 km a byly jsme v cíli. Zaparkovali na ulici poblíž paláce právě v hodině, kdy se palác otevíral a my už i našli cestu k pokladně. Čteme jaké bude vstupné pro seniora a zjišťujeme, že můžeme vstoupit a nebudeme ani nic jako senioři platit. A tak jsme se ocitli před palácem jako jeho ten den první návštěvníci. Při procházení palácem jsme se málem báli, ale i radovali z toho poklidu zahrad, které jsou skryt veřejnosti, protože byli realizovány za palácem. Podle expozičních plakátů v tomto paláci byla podepsána Visegrádská V4. Na fotce pořízené při podpisu jsme viděli Havla a Čalfu.

tak tam do Královského paláce se jdeme podívat, pro seniory vstup zdarma při prohlídce paláce

Bylo pak už jen na nás jak důkladně si vše projde a prohlédneme. Jen první majestátní schodiště bylo vizuelní překážkou. Stoupání po něm ale bylo upraveno asi i pro koně. Bylo těch schodů a kamenných prahů dostatek.

skvělé když to tu takhle kvetlo při prohlídce paláce

Když jsme končili objevili jsme funkční výtah. Nebyl nijak označen a hodně by nám pomohl na začátku.

Po prohlídce paláce jsme nahlédli do obce, do kostela kam ještě lidé chodili na mši. Nálada na rozkvetlé nedělní ulici zase připomínala ten oskarový film.

Tento den jsme se vrátili na hotel jaksi dřív a tak jsme si více užili saunového světa a léčivých vod. Těšili jsme se ale i na výbornou večeři. Tak výborně upravená masa snad umí jen v Maďarsku. K tomu výborné zákusky a ovoce. Pak bylo dobré, že hotel má výtah, protože po schodech bychom to asi nedali.
No a je tu další den vzpomínek nad pořízenými fotkami :

[prohlížej jednotlivé fotky]

12345►