

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Jarní návštěva termálních lázní Maďarska – Buk Furdo a Sarvar
Vyjeli jsme až 9.dubna 2013, protože letos bylo pořádně zimno a hnusně, jaro podle data nám tentokrát pořádně zaspalo. No a protože nad Maďarskem to vypadalo podle předpovědí o poznání na dané dny lépe, tak jsme odjeli, abychom se prohřáli v teplých a léčivých vodách v lázních Buk Furdo a pak na cestě zpět v lázních v Sarvar, kde jsme byli naposledy v březnu v roce 2011.
Už jsme nehledali novou přístupovou cestu a hned jsme jeli přes Rakousko, kde jsou místní cesty dobré a poloprázdné. Takže to bylo přes Hohenau, Feldkirchenn do Pamhagenu. Maďarskem pak přes Lovo do lázní Buk. Cesta tam byla 333 km.
Camp při lázních byl tentokrát nezvykle plný německých karavanů a my tu byli první noc zcela sami českou SPZ. Budete-li chtít tento camp navštívit vězte, že na webu www.bukfurdo.hu se dovíte vše důležité. My za dvě noci s elektrikou pro vyhřátí auta na noc a lednici zaplatili včetně vstupu do lázní od 8.30 do 18.30 celkem 20.624 Ft. To je na osobu a den 5.156 Ft a ještě máme na příště kuponový bonus 4 x 500 Ft. A přitom jen samostatné vstupné na den je za 2.400 Ft.
když slunce zapadá na campem www.bukfurdo.hu
slunce zapadá nad campem
Dál už netřeba se rozepisovat, komentář k fotoalbu napoví, jak se dá tady příjemně trávit volné chvíle. A ještě k tomu můžete nahlédnout do povídání z března a listopadu roku 2012.
I některé fotky se budou opakovat, protože už moc nového nebylo k vyfocení.
no a tohle je asi všem známý snímek, tady se opaůlujete a léčite své tělo
a jsme v lázních a na zelených plochách, které jsou v létě plné lidí Čti více…
Den devatenáctý – den dovolené bez auta.
Ani dnes nabylo času na zahálku. Je tady pořád co k vidění a pozorování, a to je to, k čemu nám dnes dopřálo i počasí. Hned po ránu polojasno, či spíše až jasno, ale pořádný vítr až vichr. Mohu konstatovat, že vím jak to fouká, když má vítr sílu 30 metrů za sekundu, a právě takový tady po ránu byl a pak někdy dokonce i zesílil.
Slunce na obloze, ale pozor, dokonale připaluje tu stranu těla, která je k němu odvrácená, ta opačná prožívá v tomto období až ledové pocity. Takže místa, kde jste za větrem, jste jako by v teplounkém ráji.
Máme pro daný den „odpočinku“ dva cíle. Jeden je směrem k severní části rekreační oblasti Costa Teguise, a tou je pětihvězdičkový hotel Gran Melia Salinas, který tady byl postaven jako jeden z prvních v roce 1977 za pomocí pana Césara Manriquea.
Samozřejmě, že cestou jsme nakoukli do hotýlku Barcélo la Galea.
Takže proč i ten hotýlek, napoví pořízené záběry v hotýlku. Prostě srovnání jak to je tady pro ty movité a méně movité.
Lanzarote - Costa Teguise - hotel Barcelo
Lanzarote - Costa Teguise - hotel Barcelo
No a následně v hotelovém komplexu Meliaa Salinas.
Lanzarote - Costa Teguise - hotel Melia Solinas - vstupní prostory
Lanzarote - Costa Teguise - hotel Melia Solinas Čti více…
Den osmnáctý – jedem na jih ostrova Lanzarote.
Máme poslední, to je čtvrtý den, půjčené auto. Proto jedeme na jih ostrova, bychom poznali to poslední co jsme ještě neviděli. Více už toho ani na tomto ostrově není pro tu naši tak rychlou a zevrubnou exkurzi.
Jedeme po dálnici a pak po rychlé komunikaci směrem na Yaizu. Před ní zastavíme, protože i když jsme už tady projížděli neviděli jsme hotel komentovaný v české knize Kanárské ostrovy, vydavatelství Ikar. Jde o přestavěné velkopanské sídlo. Prohlídka jen z exteriéru. Dovnitř se nedalo vstoupit. Hodně soukromé místečko k dovolené.
Lanzarote - město Yaiza - hotel Salinas po rekonstrukci
Lanzarote - město Yaiza - hotel Salinas po rekonstrukci
Pak mineme město Yaizu a zastavíme až u Salinas de Janubio. Máme dobré světlo, je to pěkné místo k focení. Je to místo kde se vyrábí sůl odsolováním.
Lanzarote - Salinas de Janubio
Lanzarote - Salinas de Janubio v jiném slunečním světle Čti více…
Den sedmnáctý – jedeme do národního parku Timanfaya a pak na západní pobřeží ostrova.
Máme pro daný den jako cíl určenu návštěvu národního přírodního parku Timanfaya. Známe směr a protože jedem po cestě, kterou jsme už ve většině trasy projeli, zastavujeme až vidíme nádherný kostelík a absolutní prázdnotu obce Mancha Blanca, kde stojí tento malý kostelík, který byl dokonce otevřený, ale nad ním kupodivu obrovská vyasfaltovaná plocha zelené barvy.
Lanzarote - vesnice Mancha Blanka cestou k národnímu parku Timanfaya
Lanzarote - vesnice Mancha Blanka cestou k národnímu parku Timanfaya
Je nafoceno jako typická vesnice v dané lokalitě a jedeme dál to je do národního parku, ale jaksi jsme ztratili směr a dostáváme se po asfaltce do míst, kde nic neroste, ale kde je kolem nás něco, co už asi ani nikde jinde na světě není. Je to vyhaslé lávové pole, po kterém by se asi ani nedalo jít.
Lanzarote - na silnici mezi Mancha Blanka a městečkem Yaiza - zabloudili jsme musíme zpět
Lanzarote - na silnici mezi Mancha Blanka a městečkem Yaiza - zabloudili jsme musíme zpět Čti více…
Den šestnáctý – projíždíme středem ostrova.
Dnes byla neděle 10.února 2013. Proč to zdůrazňuji. Protože dnes asi každý, kdo je na týdenní dovolené na Lanzarote, dostává od průvodců informaci, že v městě Teguise se konají trhy, které je dobré navštívit. Málem bych nebyl morálně připraven, nebýt informace, že tam lze zachytit dobré záběry na trhovce třeba i z Afriky.
Když jsme přijeli na začátek města, už byly po všech stranách připraveni výběrčí parkovného. Neodolali jsme jejich výzvám k zaparkování až v momentě, kdy jsme viděli zátaras silnice do centra a policejní auto. Vjeli jsme na parkoviště, zaplatili parkovné 1,80 Eur na celý den, což je rozumná cena a vyrazili jsme na pochůzku. Bylo něco po deváté a parkoviště prázdné. Když jsme nastupovali do auta po návštěvě trhu, nebylo na parkovišti místečka a to snad na každé volné ploše, která k tomuto účelu v tuto neděli sloužila. Trh se z počátku jevil jako obyčejný prodej blbostí – tretek. Ale jak přibývalo času, houstlo prostředí, otevřeli se kamenné butiky a už bylo na co koukat. I ty baculaté a pestře oděné černošky se objevily.
Lanzarote - město Teguise - nedělní trhy
Lanzarote - město Teguise - nedělní trhy- holky z Gambie
Lanzarote - město Teguise - nedělní trhy - holky z gambie při zaplétání copu
Lanzarote - město Teguise - nedělní trhy
Lanzarote - město Teguise - nedělní trhy Čti více…
Den patnáctý – jedeme na zelený sever ostrova Lanzarote.
V devět hodin ráno, dne 9.2.2013, v super hotelu Teguise, který je jen kousek od toho našeho Galeonu, dostáváme papíry a klíč na auto Opel Corsa. Zjišťujeme jak a co u tohoto autíčka funguje a vyrážíme na sever. To je směrem k městečku Órzola. Naše první zastavení je ve vesnici Guatiza, kde fotíme kapli svaté Margarity z 19 století a vesnickou zahrádku s kukuřicí a papajou při bílém domku, a okolí náměstíčka a to vše na počátku února.
Lanzarote - vesnice Guatiza - poblíž pak je kaktusový ráj
Lanzarote - vesnice Guatiza - malá předzahrádka v únoru 2013
Následuje zastavení na parkovišti u kaktusové zahrady, kterou navrhl sám Cesár Manrique. Protože už známe jeho tvůrčí styl, jsme opět unešeni, a tak jen vzdycháme a fotíme a fotíme. To je prostě bez komentáře. Jen snad to, že zahrady byly zbudovány v letech 1987 až 1992. Kdo fandí kaktusům, pak v této obrovské jámě, co zůstala po těžbě sopečného popela, kterým se hnojilo na okolních polích, může zahlédnout na 1.000 druhů kaktusů a je tu kolem 10.000 kousků, jeden krásnější než druhý. To vzdychání je proto, že kaktusy ještě nekvetly v plném rozsahu, takže někdo, kdo přijede později, už ani vzdychat nebude moci. A představte si, že za tu nádheru chtěli jen 5,50 Eur.
Lanzarote - vesnice Guatiza - kaktusová zahrada
Lanzarote - vesnice Guatiza - kaktusová zahrada Čti více…
Den čtrnáctý – na ostorvě Lanzarote bez auta, jen pěšky do vily Césara Manriqua a do hlavního města ostrova – Arrecife.
Je pátek 8.2.2013 kdy vstáváme v našem novém místě pobytu v apartmán hotelu Galeon Playa, který je v lokalitě Costa Teguise. A protože máme zaplacenou snídani, dáme si pořádný nášup ve stejném složení jako na předchozím místě naší dovolené, na Gran Canarii.
No a pak vyrážíme do světa. Dostáváme na recepci mapku jak najít autobus, ale protože paní recepční nám dala mylnou informaci, obešli jsme si pláže hned kousek od nás pod velkým hotelem Teguise.
Lanzarote - Costa Teguise - pohled z okna hotelu Galeon Playa
Lanzarote - Costa Teguise - na pláži Playa Jablillo
Po čase jsme se dostali téměř nazpět až k našemu hotelu, ale cestou jsme se už dostatečně pokochali krásných pohledů jak na moře, tak na promenádu a nezvyklou výsadbu kolem.
Lanzarote - Costa Teguise - na promenádě u pláže Bastian
Lanzarote - Costa Teguise - procházíme parkovou úpravou nad promenádou u p Čti více…
Den jedenáctý a dvanáctý – už jen lenošíme.
Večer 4.2.2013 jsme předali klíče od zapůjčeného autíčka značky Ford Ka. A máme tři dny na ukončení pobytu na ostrově Gran Canaria. To znamená, že „nemáme co dělat“, že se budeme chodit opalovat a koupat, ale pokud k tomu bude vhodné počasí. A to se vždy po ránu jaksi nemohlo vzpamatovat a než se pořádně udobřilo, bylo poledne za námi. Byly to dva dny kdy jsme zjistili, jaké to je být na tomto ostrově, když je u nás sníh a mráz. Když totiž to slunce začne hřád a pak už hřeje pořádně, tak ze strany, kde na Vás svítí, tak Vás připálí, ale z opačné strany je chlad daný stupni teploty, kterou vidíte v předpovědích. Tedy z jedné strany 40 st. C a z druhé jen 19 st.C. Takže opalovat se znamená, stále se otáčet.
Takže k tomu odpočívání jaksi nedošlo a vzali jsme to plánovitě jeden den podél kvalitní a nádherné promenády směrem k severu a druhý den zase k jihu. Ty promenády jsou nádherně upravené většinou se zábradlím z nerezu a kolem je pořád co pozorovat a kde nahlédnout, jakože to je to, co jsme z radostí dělali a nahlíželi do luxusních hotelů. No a potom to také bylo o pozorování Kate surfingu, a o sledování kočičího plemene na ostrově Gran Canária, které je tu tak urostlé, že by v naší zemi každá převezená kočka získala nějakou tu medaili za postavu a barevnost a za hedvábnou srst.
Gran Canaria - roztomilá kočička na promenádě v Playa Inglés
Gran Canaria - roztomilá kočička na promenádě v Playa Inglés
Na pláži san Augustin.
Gran Canaria - Playa Inglés - promenády na sever do San Augustynu
Gran Canaria - Playa Inglés - promenády na sever do San Augustynu Čti více…
Den desátý – jen tak na okolo Maspalomas po silnicích GC 503 a GC 504.
Je 4.února, máme poslední den zapůjčené auto a ještě někam si musíme tedy zajet. Vše zajímavého z přírodních úkazů ostrova jsme viděli, všechnu doporučenou architekturu jsme už viděli snad taky, okolo lokality, kde bydlíme ale neznáme nic. A měli jsme štěstí, že jsme si to takto navolili, i nadále pro nás platí nic neodkládat na jindy, když se to má udělat hned. Totiž tento den jsme si přivstali, že pojedeme před snídaní nafotit místní duny v Maspalomas při východu slunce. Ale východ v daném čase jako by nebyl. Na obloze něco co z naší zeměpisné polohy neznáme. Totiž vypadá to jako mlha a není to mlha. Navečer, když to takhle vypadá celý den, už ale víme co to asi je. Poznáme to podle toho, že vše je pokryto písečným prachem. Zřejmě vítr nad Afrikou zvedl písečný mrak a ten doletěl až nad Gran Canarii.
Takže fotili jsme duny za zcela zvláštního osvětlení vycházejícím sluncem, „nesluním“.
Gran Canaria - Maspalomas - písečné duny při východu slunce
Gran Canaria - Maspalomas - písečné duny při východu slunce
No a pak jsme jeli, jen tak na okolo, silnicí GS 503, která se vrací pod číslem GS 504. Hned na jejím začátku pak je odbočka do parku Palmitos, kam jsme samozřejmě také odbočili a jeli až ke vstupní bráně.
Gran Canaria - vstup do zooparku Palmitos
Gran Canaria - vstup do zooparku Palmitos Čti více…
Den devátý – cílem je město Galdar, ale …..
Je neděle 3.února a místo východu slunce je v daném směru na obloze dokonale černo. Ale přesto se někam pojede. To někam, je směr kde jsme již jednou jeli, ale místa k zastavení jsme záměrně kvůli časové spotřebě dříve vynechali. Protože základní přesun je po dálnici GC 1, jde o rychlý přesun až do města Tafira, kde pak hledáme odbočku k největší kaldeře na ostrově. Samozřejmě, že na poprvé se to nepodařilo, ale na podruhé jsme ze zeptali a měli takové štěstí, že dotázaná dívčina uměla jak anglicky, tak zrovna jela i tímto směrem. Takže jsme jen jeli za ni a nalezli cestu k Pico de Bandama, odkud je výhled na onu mohutnou calderu to je kráter. Ale nejen na ni, ale také na golfové hřiště na jejím okraji, kde bylo hodně autíček, protože byla neděle a darmošlapové mívají sraz a nedělní povyražení.
Gran Canaria - sever ostrova - to je Pico de Bandama
Gran Canaria - sever ostrova - u caldery Bandána Čti více…