Cestovatelské tipy a rady na cesty

Vzpomínka na den ve Vrsi, kdy jsme objevili další zajímavé pláže.

Ležet stále v klubku dalších seniorů, kteří se opékali okolo pěti plážových deštníků na 25 lehátkách nás moc nebavilo, protože jsme aktivní a je snaha vždy objevit něco nového.
Na recepci jsme viděli prospekt, kde jsou nafoceny pláže, které lze v okolí hotelu Beni ve Vrsi mulo navštívit. Není tam už ale žádná další informace jak to udělat. Mohl nás tam třeba i organizovaně zavést autobus cestovky, nebo jsme si mohli objednat taxi, či půjčit auto, ale tyto možnosti nám vedoucí zájezdu neodhalila a dokonce nás od návštěvy pláží varovala, nám neznámo z jakých důvodů.
Ale nakonec to tak bylo i dobré, protože jsme si to v cíli vychutnávali jen sami dva a bylo nám tam bezvadně. No ale dojít tam po svých, bez kapičky stínu, byla opravdová morda.
Síť ulic, tu je v okolí obce rozsáhlá, a pořad se staví nové domy, apartmánové domy, jsou vykopány díry na bazén, či je už i hotová betonová podoba bazénů.
Tak tohle poznání bylo na místní silnici vedoucí do kopečku a z kopečku v délce tak 1 km, možná i více. Na konci silnice pak byla křižovatka a my odbočili do leva. První co jsme cestou viděli a bylo asi i staré hospodářství, které nás vítalo z kopečku na skále.

po snídani vyrážíme po svých na vzdálené pláže pod Vrisi následují směrovky k jednotlivým romantickým plážím

Pak už jsme procházeli mezi poli, či neobdělávanými pozemky, kde byla i sytá zelená barva rozmanitého rostlinstva.

Bylo to proto, že zde bylo údolíčko, kde na jeho konci byla krásná kamenem obložená studna s pramenitou a výbornou vodou, která se nám na cestě hodila. Pak silnice kličkovala na délce 1,5 km až k poutnímu kostelíku, kde bylo i parkoviště s otočkou i pro autobus.

jsme u kostelíka ohlédnutí od kostelíku na obhospodařovanou krajinu

Kousek dál pak byl vrchol a když jsme na něj vystoupali, měli jsem pod sebou obrovský lom na kamennou vápencovou drť. No všude kolem dokola byla jen modrá hladina moře.

hned u ní lom na kámen něco z tohoto pohledu o vzdálené krajině

No a taky tady byla první nabízená směrovka kam odbočit na nějakou tu námi hledanou pláž.
Ale pozor, my byli na hřebeni tohoto poloostrova a k pláži to bylo vždy po polní cestě bez stínu ostře dolů k hladině, ale pak se musel do pořádného kopce zpět. Takže jsem nějaké ty pláže vynechali. Ale kdo by chtěl, může si půjčeným autem zajet kam až to půjde a má to snazší. Na prospektu jsou to nádherné pláže, ale není v prospektu žádného komentáře o tom, jak tam přežít.

pak další směrovka cesta jako cyklostezka, i po ni jezdí auty

Nakonec já šel nafotit něco dál ke špici poloostrova, manželka k jedné z té pláží nazývané Ljaljkovača sestoupila a zděsila se toho, že bychom zde poleželi. V té zátoce byly kolem všude skály, sálající horko jako v peci, místečko, kde by se poleželo bylo obsazené na třech místech a dalšího nebylo. Tak si cestou zpět užila toho stoupání.

tak tohle je pláž z prospektu cesta je v tom horku hodně namáhavá

Na opačné straně byl také záliv. Na druhé straně zálivu byla viditelná písečná pláž pojmenovaná Ričina.

no a když sejdeme chodníčkem k hladině máme vystaráno pak se jen kocháme a koupeme

My jsme tedy sestoupili k hladině a objevili rybářské zděné domky. Protože bylo dopoledne, byl všední pracovní den, tak se tady žádný rybář nepoflakoval a my tu byly zcela osamoceni. Našel se i stín a posezení na schodech. Voda osvěžující, hladina jako „olej“, jen život pod vodou tu chyběl. Voda teplá a rybičkám se tady asi nechtělo přebývat. Když jsme si to pořádně užili, tak jsme se vydali podél břehu zátoky po písčitém plítkém břehu k pláži Ričina.

a pak jsme šli po písečné cestičce až na druhou stranu zátoky k písečné pláži byl to zajímavý pochod s příjemným osvěžení nohou

A to byla paráda, šli jsme dlouho ale bylo to objevné, osvěžující, ale nakonec nás to donutilo zasednout nad dosaženou pláží do baru a ve stínu přístřešku si vychutnat ledové kávy a ledové vody.

jako odměnu jsme si dali ledovou kávu v baru na pláži oni auty, my se vracíme po svých, stín borovicového lesa nebyl

Skutečně tohle je nádherná písčitá pláž a podle toho tady bylo i hodně aut. Protože po svých sem žádný místní nechodí. Cesta z Vrsi přes borovicový les nemá stínu. Je to jen kamenitá lesní cesta a když kolem nás něco projelo zvednul se prach. Nebylo žádného značení jen intuice, že někde po hřebeni a potom z kopce musí tato cesta skončit na asfaltové silnici a mezi domy při pláži Punta velebit, kde jsme si to už jeden den prošli a probádali.
Po útrpném putování v tom horku bez stínu jsme skutečně došli na konečnou městské autobusové dopravy a i do modrého baru, kde podávají tu nejlepší ledovou kávu za nejrozumnější cenu. Nádherná a typická chorvatská hudba pak zakončila naše pátrací a objevné putování.

poslední ohlédnutí jediná značka, jinak jako u nás to tu není, musíte mít intuici

Na večeři jsme po promenádě Vrsi mulo a doputovali až na hotel Beni. Pak už ten den jenom výborná večeře a sledování západu slunce.

Více fotodokumentace z tohoto poznávání pláží v okoli obce Vrsi v Chrvatsku je tady k dispozici:

[prohlížej jednotlivé fotky]

1234►

Similar Posts:

• 01 – Vzpomínka na Chorvatské Vrsi mulo, – červen 2023. – 6.7.2023
• 02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018. – 17.10.2018
• Vzpomínání na poslední dny roku 2020 cestou na sv.Kopeček. – 3.1.2021
• 01 – Výlet do Českého ráje – město Jičín a hrad Trosky. – 16.8.2021
• Korsika – Bonifacio – město na útesu – 22.11.2011