Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – Vzpomínka na pobyt v Harachově – srpen – první část

Uloženo v : po Česku napsal facero

Srp.26,2023

01 – Vzpomínka na pobyt v Harachově – srpen – první část

Byla to velká příležitost dostat se ještě do Krkonoš a do Harachova na podnikovou chatu, a proto nebylo potřeba se dlouho rozhodovat. Nabízelo se ubytování kousek od dolní stanice lanovky na Čertovu Horu v podnikové chatě. Nebylo to se snídaní ani s polopenzí. Prostě jen pokoj a k němu možnost si navařit ve společné kuchyni a sprchování a hygiena byla na chodbě. V celé chalupě bylo 9 pokojů různě velkých.
Protože jsme byli v Harachově už vícekrát, objevovali jsme vždy místa, kde jsme ještě nebyli a kam se dalo dojet autem, protože po svých nám to začíná nějak váznout.

Byli jsme tu od 4.srpna do 13.srpna roku 2023. Cesta z Olomouce měla několik nástrah zvaných objížďka a tak to trvalo hodně dlouho. Hned jak jsme dojeli jsme se vydali na procházku po okolí. Při lesíku jsme našel svůj letošní první hříbek a bylo jasné jak to asi dopadne. Už po cestě poprchalo, pršelo, ale mělo být po zbytek pobytu teplé počasí. Takže určitě houby porostou.

V pondělí ráno pršelo a tak se jelo do Polska do termálu. O to samostatná vzpomínka.

V úterý jsme se rozhodli pro něco jako sběr hub. S železniční stanice Harachov jsme to dali do mírného kopce a hned při cestě ti hříbečkové už na nás čekali.

K poledni jsme měli plné tašky a vrátili jsme se k autu a popojeli k železniční stanici v Kořenově. Tam bylo mrtvo, jen dělníci opravovali střechu a na kolejích byly odstavené vozy. V dáli pak byla vidět opravená výtopna. Tak jsme zajeli autem kousek zpět k fotbalovému hřišti v části zvané Martinské údolí.

Po odpolední svačince jsme objevili mlýnský náhon na Jizerce a tak jsme si to vše řádně pprohlédli až jsme dospěli k mostku přes Jizerku, který byl nově postaven v roce 2019. když jsme přešli po mostě nad Jizerkou objevili jsme nápis, že jsme v autonomní části zvané Hoftik v Dolním Slezsku.

Ale i když sluníčko svítilo, bylo třeba vrátit se na tu „naši chaloupku v Harachově“ a vyčistit všechny nalezené houby. Tolik praváků jsme ještě nikdy neviděli. Prostě na ně vyšlo počasí a hříbečkové se ukázali. Někdo jich viděl hodně, ale i já jsem měl možnost si je nafotit a pak uříznout.

Byla tu středa a zase mělo být pěkné teplé počasí a tak se jelo na Jizerku. V horní části kam pohodlně dojedete je velké místo pro zaparkování a dál už nelze autem jet, pokud nemáte v obci Jizerka zajištěno ubytování či nějaké povolení. Za den se platí 100 Kč v automatu, který „vcucával“ stovku za stovkou. Dojíždělo totiž jedno auto za druhým. Bylo ale hodně těch co měli sebou kola a ti to pak dali všechno na kole. Už jsme tady několikrát byli, ale pořád se to tu mění.

Některé domy jsou opravené, jiné ale pustnou a jsou v rekonstrukci.

Ceny jídel nás odrazovali u každého vyvěšeného jídelníčku. Nakonec jsme podlehli u nové chaty na konci obce, kde jsme předpokládali pobýt u chaty Pešákovna, ale ta byla uzavřena právě kvůli rekonstrukci.
Za dva talíře kde jeden byl s borůvkovými knedlíky a druhý s koprovou a vejci jsme dali jen 513 Kč. No to jsou čísla pro seniory hodně vysoká. Ale my si to skutečně vychutnali, protože k tomu dobře navařenému byl i výhled do klidné a krásné krajiny. No po odpočinku jsme popošli do oblasti, kam už může jen kolo a turista a došli jsme k mostu nad písečnou pláží.

Ticho, prosluněná říčka Jizera, tady to je jen potok ve kterém by se mohl najít i nějaký ten vzácnější polodrahokam.
Poseděli a pokecali s jinými turisty a šlo se zpět pořád do kopce až k našemu autu.

Když už jsme v těchto končinách, zajeli jsme do Polubného aby jsme zjistili co je tady nového. No objevili jsme, že tady mají všude placené parkování a parkoviště jsou po dohledem kamer. Snad mě fotky nebudou stát nějakou tu pokutu, protože jsme za 15 minut stání nic neplatil.