Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01_ Dubaj – první dva dny po příletu

Dnes máme sobotu 27.11. Začinám zapisovat vzpomínky. Už v úterý 23.11. jsem šel objednat testy na PCR. Den na to v podvečer jsme konečně věděli, že už zaplacený pobyt v Dubaji asi bude i realizován. Pak už stačilo jen vytisknout papír na negativní test a QR kód na to, že máme dvojí vakcinaci na covid. Ten se bude předkládat u přepážky při odbavení.
A tak se stalo, že skutečně ve čtvrtek 25.listopadu máme v rukách letenky a můžeme nastoupit do letadle společnosti Emirates do Dubaje.
Z terminálu 1 jsme letěli po hodně dlouhé době a tak jsme mohli objevit mnoho změn proti minulosti. Po odbavení u přepážky totiž jdete přes kontrolu pasů, kdy vás automat nafotí a pak automaticky i pustí do prostoru, kde jsou free obchody a až za nimi pak u jednotlivých gatů – bran dojde ke kontrole zavazadel, které si berete na palubu.

20211125_120900_106862 na letišti Václava Havla v Praze 20211125_135444_106865 letadlo kterým poletíme

Z gatu jsem letedlo fotil, ale pak to byl šok, jak je ve skutečnosti to letadlo dlouhé. Měli jsme místo 34AB u okna, ale nad křídlem. Potom se ukázalo, že jsou i značně volná sedadla i uprostřed paluby a tak jsme oba 5,30 hodin měli i polohu v leže a možná jsme i část cesty dlouhé 5:30 hodin zdřímli. Papání a pak i zákusek s kafíčkem a už se přistávalo. Dalo se to prostě přečkat, protože se dalo i sledovat na monitoru kudy letadlo letí, kamery snímaly co je před a pod letadlem a byly k dispozici volitelné kanály. Ale ne každý monitor byl plně funkční a měl i dlouhou odezvu po vybrané volbě.
Bylo něco po půlnoci, odvoz na hotel Atana čekal s cedulkou s nápisem našeho jména. Takže jsme se kontaktovali s řidičem a po 01:30 hodině jsme si užili čekání na přidělení pokoje. Něco se muselo přihodit, protože jsme nebyli jediní, kdo po hodině bouchal do pultu. I statná občanka a její skupina si tohle v burkách dovolily. Do postele jsme se dostali před 03:00 hodinou.
Probuzení bylo těsně před 10:00 hod. a tak jsme ještě stihli naši první snídani. Pořádný nepořádek, spousta lidi a pak i velmi špatný celkový dojem. Protože v dosahu nebyla směnárna a hotel měnil v nevýhodném kurzu, tak jsme neměli zatím žádné místní Dirhamy označené vždy jako AED.
Takže jsme hned na poprvé šli po svých směrem k moři. Stalo se, že jsme se seznámili se systémem krytých průchodů, pohyblivých chodníků a schodů nad dálnicí či místní silnicí.

20211126_114622_106912 pohled na druhá stranu hlavní ulice 20211126_122800_106925 jdeme na obhlídku okolí a to směrem k moři

Prostě jsme cestou poznali lokalitu plnou školních areálů co nesli znějící jména anglických škol. Před každým takovým kampusem byla rozlehlá parkoviště, ale v pátek je v Dubaji něco jako neděle, bylo všude prázdno a pusto.
V jednom místě jsme potkali značku, která nám sdělovala, že od metra jsme už ušli 750 m a k tramvaji to je ještě 650 m. Došli jsme značně znaveni k místu, které zablokovala v dalším postupu široká nepřekročitelná silnice, tramvajová dráha a zatím vším pak hodně vysoký plot palácové rezidence.

20211126_130842_106930 došli jsme až k zastávce tramvaje a mme za sebou takové 2 km 20211126_131634_106933 kampus školy a tam někde je náš hotel

Za ním bylo vidět zeleň, ale nic víc. Hodně střežené místo z našeho pohledu nevědoucího.
Jak jsme zjistili, těleso této tramvaje vedlo podle mapy k místu, kde by se dalo přestoupit na jiný druh dopravy, a to nadzemní tramvaje, která vede až na konec palmového ostrova, který tu byl uměle zbudován.
Na tramvajové zastávce, která je uzavřeným objektem, kam když vstoupíte, musíte označit jízdenku a do tramvaje vás pak pustí automaticky otevírané dveře. Na dotaz položený místní kontrole, která se tu najednou z ničeho nic zjevila jsme byli ujištěni, že k vodě se dostaneme jen podél zdi a pak je konečně přechod pro chodce se signalizací. Jinak to ani nemáme zkoušet, kamery Vás uvidí. Daným směrem je hotel, který by jsme měli vidět a prohlédnout si jej, ale byl vidět, ale pořád jako by byl dál a dál. A nožičky už pořádně bolely.
Ale dosáhly jsme vytčeného cíle, stanuli jsme u vlnek moře, ale nebylo se kde převléknout.

20211126_135845_106944 tohle je ta nejobyčejnější pláž, bez zázemí, jen spousta místa pro auta 20211126_135812_106942 jsou hodně daleko ale jsme poprvé u vody v Dubaji, po svých už nikdy

Byla to tu jen zcela obyčejná pláž nad níž parkovalo, na zpevněné ploše, velké množství aut místní populace v nedělní, tedy páteční náladě. Chvíli jsme tedy jen poleželi, nafotili tu dálku z jedné i druhé strany k nějakým těm hotelům a pak jsme se zvedli a šli zpět na hotel Atana, kde jsme bydleli a kde jsme se měli po 15:00 hodině objevit, aby nám směnili pokoj v 6 podlaží za pokoj v podlaží vyšším. Hotel jsme měli stále na očích, téměř před námi, ale zase nás to jaksi oklamalo a tak jsme jen obcházeli jednu zídku kampusu za druhou.

Na jedné z nich byly dokonce vylepeny fotky absolventů s popisem oboru, který dokončili a čím budou až půjdou do života.

20211126_145241_106947 vracíme se kolem kampusu a na zdi jsou fotky absolventů školy s popisem v čem byl dobrý a čím asi bude 20211126_150147_106948 cesta zpět šla po chodníku, ale ten pak najednou skončil u silnice

Už jsme to tak moc neobcházeli, vypadalo to jako přímá cesta na hotel, ale najednou chodník končil a byla jen zelená zavlažovaná plocha a my museli po ní k prvnímu jakémusi hotelu a pak na jezdící schody do nadchodu, pak tunelem na dálnicí a silnicí a pak asi 700 m a už jsme byli na našem hotelu a bylo 15:30 hodin. Na recepci jiná obsluha a jiné sliby. Nedali jsme se a taky jsem si bouchl do pultu a ono to zabralo. Zavolali nosiče, ten vzal od recepční klíč, tedy kartu od pokoje a jel s námi do 16 podlaží a ukázal nám pokoj, který tedy milostivě můžeme ještě dnes dostat. My souhlasili, protože jsme nevěřili v lepší budoucnost a 16 patro je dál od silnice než to 6 patro. No a další dny jsme už nemuseli narušovat jakkoliv náš program. Dokonce, když jsme chodili včas na snídaně či večeře, bylo poloprázdno a čisto a jídlo výborné. Pokud možno spořádali jsme pokaždé velké porce ryb, protože to doma nemáme tak často. No a měli jsme tedy prostor na přesun ještě nerozbalených zavazadel což jsme velmi rychle provedli a hned na to jsme už leželi u hotelového bazénu, aby jsme dali odpočinout našemu znavenému tělu. V 19:00 jsme se zvedli od chladivé vody v bazénu, měla jen 28 st.C, vzduch měl kolem 30 st.C.

20211126_073009_106898 seznámení a naším hotelem Atana 20211126_161954_106966 a jsme na novém pokoji v 16 podlaží

A šlo se na naši první večeři. Byli jsme tam mezi prvními a dojem už byl mnohem lepší, protože tam bylo jen pár Evropanů, tedy Maďaři, Rusové a samozřejmě taky naše maličkosti.
Na další den to je sobotu 27.listopadu při tom dobrém papání vznikl plán. Pojede se hotelovým busem v 10:08 hodin na pláž, kam tenhle autobus jezdí a my si poležíme u moře a pěkně si to užijeme.

Nebyli bychom to my, kdyby jsme jen šli a lehli k vodě. Takže než se tak stalo dali jsme malou prohlídku okolí, co kde je, kde je směnárna, co dávají dobrého k rychlému občerstvení a hlavně co to stojí a tak podobně a při tom se fotilo.

Byli jsme dovezeni do místa, kde je na protějším břehu to největší „ruské kolo“ na světě, co má v průměru 250 m.

20211127_103157_106983 jdeme mezi "věžáky" na prohlídku zázemí k pláži 20211127_120659_107001 někdo jen tak, jako doma v Evropě či americe

Poleželi jsme až do 16:00 hodin. Sledovali jsme jak se kdo chová, jaké složení rodin a skupin se v tom svátečním čase objevuje na pláži a bylo nám fajn.
Neobjevili jsme v této lokalitě žádnou směnárnu, jen supermarket, takovou místní večerku, kde mají vše pro místní spotřebu. A protože tam měli i barel s vodou na 5 litů, měli jsme jej celou dobu na pláži ve stínu naší půlstanové konstrukce, jediné tohoto druhu na této pláži. V 16:30 jel hotelový autobus zpět na hotel, bylo to za silného provozu a tak ta jízda trvala téměř hodinu samého popojíždění. Na hotelu se nám zapojil internet a spustil what-sapp a tak jsme dostali fotku z Brna, jak vnuci tohoto dne už jezdí na saních a nám to teplo u moře s teplou vodičkou udělalo najednou moc dobře.

Dál už jen nabídka fotek, pořízených při první obhlídce té naší lokality s pěší tůrou k moři a pak s další den s přesunem na pláž hotelovým autobusem :

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.